Řezník – Říše za zrcadlem (2016; ZNK)

Opět přede mnou stojí výzva v podobě recenze na další kousek z diskografie Řezníka. Nebylo by od věci porovnat jeho tvorbu se zbytkem scény, ale jak na to jít, když jeho projev a myšlenky jsou tak unikátní a kromě ZNK tu v jeho subžánru jen stěží někoho najdeš. Nemůžu ho porovnávat s Ektorem, Lipem, MC Geyem nebo Vladimírem, neboť je tak unikátní, že se dá pitvat jen v něm samotným a poukázat maximálně na to, co by mu prospělo a co mu naopak na současné dlouhohrajce škodí. Již předem je jasné, že král českého horrorcoru by měl nabídnout něco, na co bude zbytek stáje ZNK stále krátký.

Řezník není na nové desce nikterak revoluční a kupodivu ani smrtící. Spíše se jedná o výkřiky postřelené gazely, která ve stepi nechce dočkat příchodu lvů, ale pokusit se stát a nakopat kopyty ty, kteří z ní dělali předem mršinu. Autor poukazuje na fakt, že ho nelze brát za svatého a v hlavě má obrovské temno na duši, které ze sebe potřebuje vyřvat. Všemu však nechybí jemu typický humor a nadsázka, která z něj dělá velmi vyhledávané hudební těleso v tuzemském rybníku.

Pokud má být mé náročné ucho posluchače uspokojeno, je nutné začít potěchou i pro oko. V případě značky ZNK se o dobré covery s hutnými booklety nebojím, neboť tahle stáj je tím pověstná. Zklamání u mě opět nepropuklo, neboť i s notnou dávkou talentu využil jsem zrcadlovitě skryté písmo, se kterým si Arbe vyhrál skutečně do detailu. Sice se mi to do stojanu nevejde, ale Řezník si asi přál, aby jeho nová placka byla na mé polici vystavena a měla ve sběratelském měřítku jistý primát.

Předpokladem pro úspěšnou dlouhohrajku je nějaký ten hit. V tomto případě to bude nepochybně „Pan Au“, který vyvolá vlnu kontroverze především v lidech, kteří se k tomu nachomýtnou tak nějak náhodou. Důkazem je i fakt, že můj popově laděný soused si několikrát při konverzaci i po dvou týdnech pobrukuje návykovou melodii. Rapové obecenstvo zcela jistě ocení přítomnost kanadského blázna Madchilda, který poslal do Prahy přes velkou louži vcelku zdařilou hostovačku. Silnou záležitostí je pro mě i skladba „Šerednej zmrd“, který se dočkal i zajímavého vizuálního zpracování. Musím se přiznat, že mě ubíjí i refrén v závěrečném tracku „Už ani nevím“.

Když bych se na desku zaměřil jako celek, musím konstatovat, že mi tu chybí progres jako u minulých desek. Řezník sice sám avizoval návrat ke svým kořenům, ale čekal bych, že opět o něco více bude pracovat se svým hlasem. Ne, že by to zůtalo na stejném bodu, ale přeci jen s tím chraplákem asi ani nejde příliš pracovat a blít více melodicky. Kvituju jeho smysl pro humor, který mě dokáže rozesmát i po dvacátém poslechu, ale nemohu se zbavit dojmu, že mi tu něco chybí. Třeba si všechny inovace schovává na další desku Sodomy Gomory, která bude inovační především po hudební stránce, jak oba blázni již avizovali.

Produkční stránka věci je přesně taková, jakou bych ji očekával. Rozhodně mě neuráží, ale opět se musí poukázat na fakt, že kromě několika málo případů jsem nedostal něco, co by mě překvapilo. „Říše za zrcadlem“ je vcelku povedené dílo, které mi však nepřipadá jako nejlepší nosič Řezníka. Má velmi světlé chvilky, ale občas se i nudím. Možná jsem měl příliš velké očekávání, možná jsem nový odkaz nepochopil, ale celému dílu dávám slušnou šestku, která rozhodně urazit nemůže.

6/10