Sdílej
Dlouhá cesta lemující jeho hudební cestu. Posluchači vyrůstají s jeho deskami, každá je někde jinde. Ten start, freestyle na podiích, kdy battlil další náctileté, první studiové kroky a výsledkem Divnej Postoj. Byla to až ale deska s Djem Fattem, která ho dokázala ukázat širší veřejnosti. V dobách, kdy boombap vyhasínal v srdcích mnoha letitích a mladým nevoněl. Rest ale ukázal, že se můžeš hlásit ke kořenům i v roce 2010. Mladí, ač možná nevědomky, začali vnímat. A on opět dokazuje, že můžeš i v roce 2018, pokud tedy chceš.
Čekání na jeho třetí album bylo dlouhé, jako jeden z mála se mohl pyšnit faktem, že první tři singly vydal v rozmezí tří let. Bylo to ale tím, že hledal sám sebe. Deska je tím prošpikovaná celá. Hledání ztracené duše, která si uvědomila, že je třeba změny, pokud se nechce sama v přímém přenosu pohřbít. Hlad fanoušků, ale netlačení na pilu. Vydávat se musí, ale až přijde ten správný čas. A Rest usoudil, že už se tak stalo.
Prošel si očistným procesem ducha i těla. Zelené vyměnil za zeleninu, alkoholu řekl stop a po delším půstu nalezl odvahu vylézt z kůži na trh. Jak tu jeho desku vlastně veřejnost přijme, když už stopy nebudou jen o hulení a lehkovážném životě? Zdravotní životní styl, cvičení a vytyčení priorit. Jeho ideály jsou vyobrazeny právě v „Restartu“, který jasně odráží jeho aktuální pocity.
Stejně jako interpret si také hudba prošla vývojem. Nelze očekávat, že bude stejná jako dva předešlé nosiče, ale postupy zůstávají stejné. Lyrika na velice dobré úrovni, technika brilantní a výpovědní hodnota pro ty, kteří ji chtějí naslouchat. Rest nikdy nestavěl na tom, aby byl slavným, ve skrytu duše byl vždy tichým chlapcem, který ožil až za mikrofonem. Nestavěl nic na sílu, ale základy má pevné a může na nich budovat dál.
Nový náhled nemusí lahodit každému, ale bylo by trestuhodné mluvit o tom, že se jedná o krok mimo. Jak sám Rest v úvodu hlásí, měl bys jeho proměnu respektovat. Stále to je ale on. Již podle beatů a hraním se slovy to můžeš odtušit. Názory se mění, to k věku prostě patří a každý si svou cestu staví jinak. V tomto případě kvituji progres, ale zároveň se mi zdá, že pyšnost na svou nápravu je ventilována možná až příliš egoisticky. Rest ve svých barech sice neřeční, že je nejlepší, ale sebejistota má dvojí úhel pohledu. Na jedné straně lze kvitovat, že si pevně stojí za svou proměnou, na té druhé jakoby opovrhoval těmi, kdo tu vůli nenašli. Motivace, která tě však tlačí do jisté role.
Restart vykazuje širokou paletu postupů a témat, pomáhá tomu i tučný tracklist. Na jedné straně tu máme věci, které jsou již po jednom poslechu házeny do kategorie chytlavých a zaručeně funkčních hitů (Kredit, Ready, Čas hulit), máme tu i silné věci s hlubokou myšlenkou (Kde si, Chodníky, Kontakt, Klíč) nebo raprezenty, které kladou důraz na lyriku a zábavu (Po svý ose, Na slovo, Blízko, Stačí málo). Většina věcí v tracklistu má svou sílu a stojí sama na sobě. Asi nejvíce procítěnou záležitostí je skladba „Vona“, která mi však beatem připomíná jednu starší věc od Hilltop Hoods. Přesto však dojmu neubere. Hosté jsou vybráni s grácií, necítím zde vyplnění prázdného místa. Kvituju nečekané spojení s Pio či silnou záležitost s Michajlovem. Ti dva k sobě mají ale hodně blízko. Třeba se po návratu na svobodu brněnského talentu dočkáme i společného EP či rovnou desky.
Rest dokázal, že mu není cizí žádný beat, i když na ty vytříbené má čich. Pečlivě asi selektoval, protože tahle deska není utvářena jen ryzí flow a výpovědní hodnotou, ale také hudbou jako takovou. Starý pes se naučil pár nových triků, zakomponoval je do svého varieté a nabídl hladovému davu. Čekal jsem, že tu budou dva tábory, jeden spokojený, druhý ne, ale takový je už život. Já spokojený jsem, „Restart“ mě oslovil nejen hudebně, ale i obsahem a vidím zde kupu dalších věcí, které zlidoví jako jeho největší hity. Mám takové tušení, že se jedná o žhavého adepta na album roku. Minimálně. Po dlouhé době tu máme desku, která není plná výplně okolo dvou tracků. Jen věčná škoda, že nejsilnější věci zatím na své klipy čekají.
9/10
Už jsi četl?
