Renne Dang: Má dřívější tvorba byla hodně zakomplexovaná. S věkem jsem si ale uvědomil spoustu věcí

O počátcích…

Malý kluk ze středně velkého okresního města ve východních Čechách. Pamatuješ si na svůj první kontakt s rapem?

Úplně první rap jsem slyšel z CDčka ve třídním kazeťáku někdy v pátý třídě. Donesl to tehdy můj spolužák od staršího bráchy a byl to Eminem – The Eminem Show společně s 50 Centem – The Massacre, takže nevím, co bylo dřív, ale vím, že v tý době jsem získal povědomí o rapu díky těmhle CD´s. Hned potom přišel první český rap, a to Diwokej západ a song v Rytmu THC.

Rap je jen jeden z elementů hip hopu. Zkoušel jsi i někdy ty zbývající?

Já jsem začal vnímat rapovou kulturu v době, kdy se právě od těch elementů dost už ustupovalo, a rap jako forma projevu se začala dost kombinovat i s jinejma žánrama, takže krom nějakýho menšího stříkání na zeď nebo beatboxu pod vlivem alkoholu s kámošema, vlastně ne.

Jay Diesel připravil ve tvém městě dobrou ornou půdu. Jak moc tě ve tvé tvorbě ovlivnil a za co všechno mu jsi vděčný?

Jay Diesel byl první impulz a ukázka toho, že kluk z Rychnova nad Kněžnou může někdy alespoň trochu uspět ve velkoměstech. Nejsem si jistý, jestli ovlivnil přímo moji tvorbu, ale v určité době byl pro mě na postu, kterého jsem chtěl dosáhnout. Spíš než jen v hudbě je pro mě Jay spřízněnou duší a kamarádem v životě. Konzultuji s ním dost věcí, a protože je starší a zkušenější, může mi logicky poskytnout na různé věci objektivní názor, kterého si vážím. Máme spolu hodně společného, takže si prostě rozumíme a za co jsem mu vděčný? To snad nejde ani spočítat. Zařídil mi spoustu věcí, seznámil mě s hodně lidmi. To by bylo opravdu na dlouho.

Která alba tě z tuzemského rybníku nejvíce ovlivnila? Každý se v počátcích inspiruje a snaží se jít ve stopách toho, co je mu blízké…

Těžko říct. Když jsem byl jenom fanoušek, poslouchal jsem všechno, co vyšlo. Něco ve mně nechalo méně, něco více. Neměl jsem problém poslouchat Krů buranů a druhej den si koupit tričko TyNikdy. Vždycky jsem měl asi nějakej nadhled a dokázal jsem vstřebat věci objektivně, už proto asi nemám problém teď vycházet s hodně lidma ze scény, i když se třeba mezi sebou nemají rádi. Mně je to fuk. Řeším vlastní vztahy s lidmi a vzhledem k minulosti byla vždy nějaká doba, ve které jsem daného interpreta poslouchal, takže bych si sral do huby, kdybych řekl, že dělá sračky. No abych odpověděl na tvou původní otázku, tak takhle náhodně střelim pár. Marpokalypsa, Pouliční Ekonomická, Život napsal sám, Kandidáti Existence.

Když už mapujeme tvou cestu, zkus nám popsat trochu ty kroky, než ses ocitl v Blakkwoodu?

Dost jsem se hledal a na všechno jsem kývnul. Od prvních textů do mikrofonu z headsetu se to postupně vyvíjelo až po spolupráce s rychnovskejma rapperama. Mixtape, při kterým vznikl pojem Zmrdlife. První spálení při srandovních textech a zjištění, že tudy to asi nejde. Pak zakomplexovaný texty plný nenávisti, ublíženosti, takže spálení číslo dva. Velká shoda náhod. Seznámení s dalšíma zajímavýma lidma. Zjištění, že je to větší než jen maloměsto. Nutno podotknout, že i ty slepý uličky mě vyformovaly do dnešní podoby a ničeho nelituju.

Jaká to byla změna být najednou pod hlavičkou stáje s dobrým jménem na trhu?

Já si nemyslím, že by to tehdy bylo dobré jméno. Vlastně doteď se o nás na scéně dost negativně šeptá. Byla to novinka a posluchači měli najednou nové uskupení lidí, takže bylo co řešit. Jméno labelu se od té doby výrazně zlepšilo a dnes od nás ti, co se na začátku smáli, vyzvídají jak, že to vlastně děláme. Vstup do Blakkwoodu pro mě byl velký krok, i když jsem to tehdy tak nevnímal. Pro mě to byla jen další výzva, spousta lidí, kteří dělají stejnou věc jako já a mají stejný zájem. Být lepší. Zpětně to vidím jako jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy učinil.

O promu…

Přijmout pomocnou ruku není v dnešní době žádná ostuda a pomůže to člověku sám uzrát. Jak se ti pracuje v Blakkwoodu?

Myslím, že fungujeme skvěle. Jasně, že všude máš menší drobný spory a nerozumíš si názorově naprosto se všema, ale pokud to vezmu z hlediska pracovního nasazení, tak je to fakt moc dobrý. Potřebuji cokoliv nahrát? Mám klíče od studia. Potřebuji grafiku? Vyřešeno. Potřebuji videoklip? Vyřešeno. Potřebuji zařídit tohle? Tamto? Zařídíme. Přesně takhle by management měl fungovat, každý má svoji roli a firemní stránka vydavatelství funguje skvěle. Každý rok rosteme.

Myslíš si, že bys byl i dnes bez něj tam, kde jsi nyní?

Nedávno jsem nad tím přemýšlel. Těžko říct. Ještě před Blakkwoodem mi už docela dobře šlapal merch a hudebně to taky rostlo. Spíš si myslím, že pokud by nepřišel Blakkwood, dostal bych se na stejnou pozici třeba o takový 4 roky později. Lehká soutěživost interpretů v labelu taky pomáhá tomu dělat lepší hudbu. Spíš si ale myslím, že kdyby nepřišel Blakkwood, přišel by později někdo jinej. Ať už jinej label nebo manažer. Sám bych to už nezvládl.

Tvůj debut předcházelo zajímavé a na české poměry i unikátní promo. Začněme nejdříve billboardem ve tvém městě. Kde se zrodil ten nápad a s jakým se ve tvém městě setkal s ohlasem?

Já si nemyslím, že to bylo unikátní. Billboardy dělá spousta interpretů. Poprvé jsem se z toho posral u Marpa, když dělal Riot. Tehdy jsem si řekl, že si musím jednou taky nechat udělat billboard. Rytmusův "Sidliskový sen" v Piešťanech mi zase napověděl, že by to mělo být v mém rodném městě. Prostě jsem se inspiroval těmi nejlepšími u nás, protože to cítím stejně. Další faktor byl, že v Rychnově je mrtvo a moc se tam toho neděje. Chtěl jsem ty, co mě znají, trošku nakopnout a ukázat jim, že si plním sen. Životy skoro všech tam skončily ve Škodovce a už bohužel neznají nic jinýho. Upřímně jsem čekal, že to někdo do prvního týdne počmáře nebo minimálně přejede tagem. Nestalo se, asi už je tolik neseru.

Na fanpages jste rozjeli i představování hostů a doprovodný merch je také v oběhu. Kdo měl hlavní slovo v těchto věcech a designu? Nechal jsi volnou ruku Lucasovi?

Nikdy nenechávám volnou ruku. (smích) Vzhledem k mojí někdy až paranoidní nedůvěře k lidem musím mít ve všech věcech na albu hlavní slovo. Z hlediska designu řeším vždy vše s Lucasem. To, že mám hlavní slovo, ale neznamená, že si nenechám poradit. V případě CON LAI merche mi poskytli svoje názory i Gnosis Snop a Ceha. Většinu svých hudebních věcí konzultuji s lidmi v labelu, někdy i mimo něj a někdy i s lidmi mimo žánr. Představování hostů beru jako samozřejmost, kterou by fans měli vědět, ale od začátku jsem je připravoval na to, že je album založené hlavně na mně. Klidně bych ho mohl vydat i bez nich, ale díky nim je to zajímavější.

Můžeš nám prozradit, jaké procento z prodeje se k tobě vrací? Jak ta spolupráce uvnitř funguje…

Myslím si, že tohle je dost interní informace, kterou není potřeba zveřejňovat. Ještě by interpreti z jiných labelů najednou chtěli do toho našeho a to vzhledem k tomu, že už nás je tolik, nemůžu dopustit. To už bychom nestíhali. (smích)

O koncertech…

Dnes jsou živnou půdou tuzemských interpretů koncerty. Prodej alb a merche je jen doplněk. Vnímáš to tak i ty?

Částečně souhlasím. Ten merch bych přidal ale na dost podobnou úroveň jako koncerty. Prodej alb na CD je čistě pro sběratele a budoucnost je v digitální distribuci. Možná bych k tomu všemu ještě přidal spolupráce se značkami a společnostmi. To je jedna z dalších podstatných složek živný půdy interpretů.

Blakkwood jezdí v současné době po republice showcase, Lucas mi před nedávnem prozradil, že plánuješ i sólo tour. Nemáš trochu obavy, že nebudou všechny kluby plné?

Bude to moje první sólová tour. Účasti na koncertech se nebojím. Přijdou moji fanoušci a je mi jedno, jestli jich bude pět nebo pět set. Čeho se ale bojím je, zda zvládnu zbořit klub i sám. Bude to pro mě velká, ale nevyhnutelná výzva, ale vzhledem k tomu, že krom křtu, který proběhne koncem června, CON LAI tour pojedu od září, mám ještě dost času vše natrénovat. Už teď se na to ale těším.

Dáváš přednost koncertům celé bandy nebo tě láká prodat publiku více minut ze svého repertoáru?

Jezdím koncerty s Blakkwoodem fakt dlouho a kecal bych, kdybych řekl, že mě to ani trochu nesere. Trochu jo, ale i tak si to užívám a baví mě to. Každopádně zas cejtím to, že to může být lepší než teď, a musím jít dál. Další metou jsou pro mě právě sólo koncerty a zaujmutí publika sólově. Vzhledem k energii, kterou dostávám při shows na mých sólo věcech, ale cítím, že to bude dobrý. Právě nutnost dát lidem víc svých tracků a udělat si show naprosto podle sebe mě žene do sólové CON LAI tour.

Stále studuješ. Jak je těžké to všechno skloubit? Přes týden škola a studio, o víkendu koncerty. Nemáš toho občas dost a nechceš utéct od všeho toho pryč?

Nejradši bych od všeho utekl pryč každý třetí den. Pak přijde čtvrtý den a uvědomím si, že mě to dělá vlastně šťastným. Škola mě baví, proto studuju. Nevím, co jiného bych dělal ve všední dny. Když vidím většinu full-time rapperů, tak mě to až děsí, jak se bojí "normálního" života. Čest výjimkám. Zvykli si sedět od pondělí do čtvrtka na prdeli u konzolí, nedělají skoro nic. Pak mají v pátek a v sobotu díky koncertům trošku života a pak zas týden nic. To bych dělat nemohl. Zvykl jsem si být v zápřahu a tenhle režim mě navíc drží v životech mých fanoušků. Normálních lidí, kteří vstávají do školy jako já, takže jsem jim tím blíž. Rád se vzdělávám a hlavně vím, že mámě dělá radost, že furt studuju, takže mě to těší o to víc. Z hlediska toho utíkání pryč jsem si osvojil to, že jednou za rok odletím někam do ciziny, kde se snažím naprosto vypnout. Když potřebuju vypnout a nemám čas někam vypadnout, tak se prostě někde na party sundám.

Souvisí s tím i fanoušci. Nejsou někdy až moc vlezlí? Udržuješ si od nich odstup nebo jsi vděčný za každou tvář, která má v oblibě tvou tvorbu? Je nějaká hranice, kdy už řekneš dost? Na desce zmiňuješ pomluvy a daň, kterou si popularita bere.

Sere mě, když si mě přivlastňují a mají pocit, že bych měl udělat vše, co po mně chtějí. Občas mi fakt chodí tak vlezlý a divný zprávy, že mám pocit, že mě někdo trollí. Vážím si každýho jednoho fanouška, kterej to má v hlavě srovnaný. V hlavě srovnaný říkám, protože to je někdy fakt šílený. Byli fanoušci, kteří mi třeba psali básničky o našem kamarádství, které nikdy nebylo a viděli jsme se na jediným koncertě. Pak byly fanynky, které měly pocit, že mám tunu času na to si psát a nepochopily, když jsem jim na hloupou otázku neodpověděl. Pak je tu spousta a naštěstí většina těch normálních fanoušků, se kterými rád prohodím pár slov po koncertě a nemám problém jim odepsat na normální, zajímavou, gramaticky správně napsanou otázku. Popularita si bere daň hlavně na veřejných místech. Jezdím MHD, protože auto v Praze v mém životě mi zatím přijde zbytečné, ale je s tím spojeno i to, že mě lidi často poznávají. Občas je to super, už jsem takhle mluvil o rapu s hodně lidma třeba v tramvaji ale často je to divný a to především, protože lidi neví jak se chovat, když mě vidí a poznají mě. V praxi to znamená, že mám za sebou hromady trapných situací v metru, kdy mě někdo "nenápadně" pozoruje celou cestu a já se nemůžu ani poškrábat v nose, další hromady nenápadných pokusů o to mě tajně vyfotit svým kamarádkám a pak hromady fotografií s fanoušky uprostřed stanic metra. Záleží na náladě, někdy je to příjemný, někdy už moc ne, ale v poslední době, kdy jsem se při dokončování alba izoloval od světa, mi to bylo spíš na obtíž, a otravovalo mě to.

O rodině a kořenech…

Než se dostaneme k samotné desce, zkusme se ještě zaměřit na tvou rodinu, neboť ji na desce často skloňuješ. Jeden track věnuješ i své matce. Je tedy možné, že se jedná o nejznámější rapovou mámu v Česku?

(smích) Bylo by zajímavý na tuhle otázku udělat dotazník u rapových fanoušků. To, aby moje máma byla slavná, rozhodně není účel, ale vzhledem k tomu, že se můj život v minulých letech točil hodně kolem ní, je tomu odpovídající i tvorba. V tracku říkám asi vše, co bych jí chtěl říct a nenašel jsem na to osobně odvahu, takže ani nevím, jestli chci, aby to vůbec slyšela. Ještě se tak nestalo. Já a máma jsme hodně rozdílní a vidíme svět z velký části dost odlišně.

Dle obsahu mi bylo napovězeno, že ona sama tě vychovala. Jak probíhal kontakt s otcem? Jaké máte vztahy?

Otec mi zemřel, když mi bylo třináct let. Předtím to bylo trošku složitější a nemyslím si, že je to podstatný v tomhle rozhovoru. Třeba někdy udělám track "Táta" ale zatím nejsem připravenej rozebírat tohle téma hudebně.

Tvé kořeny jsou napůl i z Asie. Nebál ses v dětství, že skončíš jako prodejce ve večerce, nebo že budeš pěstovat trávu či dělat holkám nehty?

(smích) Toho jsem se nikdy nebál. Nevyrůstal jsem ve vietnamské komunitě, takže jsem si nikdy nepřipadal jako Vietnamec, spíš jako Čech. Problém nastal, když mi české děti ve škole začaly říkat, že Čech nejsem a posmívaly se. Když jsem byl mladší, vypadal jsem víc asijsky než teď, takže jsem to v dětství dostával sežrat. Hodně myšlenek z toho období mapuje track Con Lai. Postupně s dospělostí přišlo i uvědomění, že na tom, kde mám kořeny, tolik nezáleží, ale zároveň zvědavost a hodně otázek. S mou první návštěvou Vietnamu v roce 2013 a poznáním mé druhé rodiny přišel i zájem o vietnamskou kulturu a komunitu. Před rokem jsem se dokonce snažil naučit vietnamsky, ale marně a tak umím jen pár základních slovíček. Mám pár vietnamských kamarádů, miluju vietnamskou kuchyni a kulturu, ale díky mé české výchově jsem pořád víc Čech.

Zmiňuješ Vietnam. Jak tě tato země zaujala? Dokázal by sis představit život i tam nebo raději zůstaneš v Čechách?

Vietnam je nádherný. Byl jsem tam už dvakrát. Poprvé to pro mě bylo vše absolutně nové, fascinující, jiné a k nepochopení. Podruhé už jsem věděl, takže jsem procestoval hodně míst po celém Vietnamu, ale zdaleka ne všechny. Česko je krásná země, jsem tu šťastný a myslím si, že si tu často nevážíme věcí, které považujeme za samozřejmost. Ve Vietnamu bych dokázal žít jako turista nebo jako člověk s už vydělanými penězi, který už je v důchodu. Vydělat peníze ve Vietnamu je o dost těžší než v České republice a proto tam pořád tak nějak chybí střední vrstva.

Dokázal jsi zaznamenat i nějaké informace o tamní hip-hopové scéně? Neláká tě třeba oslovit v budoucnu někoho tamního na spolupráci?

Myslím si, že vietnamská rapová scéna má to nejlepší teprve před sebou. Neměl jsem bohužel příležitost nakouknout konkrétněji, ale snažím se sledovat alespoň ty největší jména. Pravdou je, že vietnamský rap měl být původně i na albu, ale bohužel to nevyšlo. Neměl jsem co ztratit, tak jsem se toho nebál a naivně jsem poslal mail manažerovi nejznámější vietnamské rapperky Suboi. Ta dokonce mluvila za vietnamskou komunitu mladých s bývalým presidentem USA Obamou při jeho návštěvě Vietnamu, takže ten mail byl pro mě hodně ústřel a naivní, protože ta holka je fakt naprosto jinde oproti mému měřítku. No k mému překvapení mi do pár dnů ten manažer odepsal, navíc pozitivně, vyměnili jsme si pár emailů, ale pak už bohužel komunikace zamrzla. I tak jsem rád, že jsem to zkusil. Není všem dnům konec.

Ještě by mě zajímal takový menší postřeh. Tvůj původ je všem známý, Projekt Asia vznikl se Sheenem, který je také částečně z tohoto koutu. Nezdá se ti ale, že si asijskou kulisu tak trochu přisvojil celý label? Stájová deska takové signály vyslala…

Na společné desce, no říkejme tomu spíš kompilaci, protože tak tu společnou složeninu vidím já, byl track Drakk, který měl asijské prvky. Pravdou je, že tento beat měl být původně pro track Con lai, ale nehodil se mi atmosférou k tomu, co jsem chtěl trackem sdělit, takže se využil alespoň takhle. Jiné asijské signály tam nevidím.

O svém debutu…

Dostaňme se k tomu hlavnímu – tvému debutu. Na scéně jsi již delší dobu, proč ten čas na první sólo přišel až v roce 2017?

Já si myslím, že to muselo uzrát. Potřeboval jsem udělat pár společných projektů, abych našel směr, a cítím, že teď je to správně. Věděl jsem, že moje první sólovka musí být bomba, a že by měla být přelomová v mém životě. Teď už je to na posluchačích jestli se mi to povedlo.

Poprvé ses chopil díla sám, s tím přichází i více odpovědnosti. Jak jsi zvládal stres spojený se slibováním termínů, výsledku své práce a očekávání, jak se na trhu uchytí?

Nejdřív se to zdálo být v pohodě. Všechny tracky jsem relativně napsal k určitým situacím a každý track odráží mé názory nebo něco v mém životě, takže z hlediska hudby jsem s tím naprosto v pořádku a naplnit tracklist rozhodně problém nebyl. Problém byl stres, očekávání, zařizování, mravenčí práce při dokončování CD a termín, kdy se to sešlo i s psaním absolventském práce a povinnostmi spojenými s dokončováním posledního ročníku ve škole. Dokonce i teď během rozhovoru mi v mailu čeká má absolventská práce s poznámkami, které musím ještě dneska opravit a odevzdat ke schválení. Až teď je vlastně první týden, kdy jsem tak nějak OK, ale jinak jsem byl fakt mimo. Fakt jsem to nedával a byl jsem naprosto pohlcenej tím albem. Odsrali to moji kamarádi, rodina, přítelkyně. S albem jsem se dostal do bodu, že jsem všechny ty tracky znal natolik, že jsem si neuměl udělat objektivní názor, jestli jsou vůbec dobrý nebo by to mělo celý skončit v koši. A taky jsem každej den chlastal s vidinou, že od toho alespoň na chvíli uteču.

Jistě ses setkal s názory, že dříve si své texty plnil možná až zbytečně mnoha vulgarismy na sílu. Byl to nějaký způsob ventilace hněvu? Tvá deska je již mírnější, značí to, že jsi již vnitřně vyrovnanější a vyspělejší?

Myslím si, že moje dřívější tvorba byla hodně zakomplexovaná. Měl jsem potřebu všem dokazovat, že bych tu měl být a že bych to měl dělat. Všechno přišlo s věkem, kdy jsem si uvědomil spoustu věcí. Úspěchy částečně zahojily moje komplexy a díky tomu jsem schopný psát i pozitivnější věci. To ovšem neznamená, že ty předchozí stavy nepřestaly. I na tomhle albu najdeš vulgarismy a ventilaci hněvu. Pořád je hodně věcí, který mě serou.

Tvá deska je velmi osobní, otvírášse fanouškům a ukazuješ jim své nitro. Nebojíš se, že budeš před nimi teď až moc nahý?

Když jsem Schyzovi pouštěl ve studiu pár skladeb z alba, řekl mi "Víš co se mi na tobě líbí? Že jdeš s kůží na trh." To mi zůstalo v hlavě a tím vlastně definoval můj přístup k hudbě. Já si nemám potřebu na nic hrát, nestydím se za nic ve svém životě, a nemám problém to ventilovat. Tohle jsem prostě já, neschovávám se. U citací zůstanu. Teď při dokončování desky mi Ceha řekl "Co když už nebudeš mít o čem rapovat? Vždyť ty jsi jim řekl všechno." Z toho jsem byl pár dní v prdeli a je to pravda. Pokud nebudu mít už dál o čem psát, bude moje první deska zároveň poslední. Beru to ale pozitivně, protože jsem fakt řekl vše, co jsem říct chtěl. Teď už záleží, co mi život donese a jestli to bude dostatečný na to, abych o tom psal dál.

Devatenáct stop je poměrně slušná tonáž. Jsi tedy zastáncem obsáhlého materiálu nebo to při psaní nějak vykrystalizovalo, že jsi měl hodně na srdci a jazyku? Mnozí dnes končí dvanáctým dílem v tracklistu…

Vykrystalizovalo. Všechny texty jsem psal postupně podle inspirace a zkušeností. Některé tracky jsou dokonce z roku 2015 a i přesto mě baví, takže jsem sbíral materiál na desku dost dlouho, ale zároveň přirozeně. Do ničeho jsem se nenutil a zároveň jsem řekl vše, co jsem říct chtěl.

Pojďme na beaty. Jakého výběru se ti dostalo? Ve většině případů si vsadil na osvědčené spolupráce a pak je tu Wich nebo Kenny Rough. Ještě před lety se měřila síla interpreta, jestli má věc s Máňou, jinak téměř nic neznamenal…

Nemyslím si, že by to tak bylo nyní. Měřítko kvality interpreta pro mě rozhodně není producent tracku. S osvědčenými jmény, které můžou posluchači znát i z předchozích projektů se mi prostě pracuje dobře. Jsou to moji přátelé, znají mě a ta symbióza takhle prostě šlape. Zároveň jsem chtěl fanouškům dát i nové spolupráce, takže když jsme dělali singl Zvedám strop, oslovil jsem Wiche, zda by mi nechtěl poslat nějaké věci i na mé album a vybral jsem si. Kdybych ten track necítil a beat by mi žádný nesedl, nedělal bych to jen kvůli jménu a to jsem napsal Wichovi, i když mě oslovil na jeho desku. Kenny se mi ozval sám a prostě jsem si vybral z jeho výběru, který mi poslal.

Na majku lidi ze stáje, další, se kterými jsi již spolupracoval. Jak jsi lanařil Majselfa a Strapa? Byl osloven i někdo další, kdo tě třeba odmítl nebo nedodal svou sloku včas?

Desku jsem měl napsanou celou sám a až potom jsem si zval hosty. U některých hostů jsem ihned po nahrání věděl, že je tam chci mít a povedlo se to. U některých ne. Oslovoval jsem postupně hodně lidí a zkoušel své šance. Vesměs všichni hosti mi dali najevo, že by se mnou rádi spolupracovali, ale prostě si jen nevybrali track a já jsem neměl chuť se přizpůsobovat a dělat věc v jejich hledáčku jen kvůli jejich sloce. Věděl jsem, že na track "Chápeš" chci nějakého Slováka. Můžu prozradit, že jako prvního jsem oslovil P. A. T., kterého to nezaujalo. P. A. T. si následně potom vybral track "Priority" ale z hlediska časového vytížení to bohužel nestihl, i když komunikace nasvědčovala tomu, že jsme si sedli a že by bylo super udělat spolu věc. Strapo byl hned potom, ale nečte instagram zprávy, takže po tom sáhl dříve Majself, kterého jsem také oslovil. Zpětně se mi pak ozval Strapo, že ho to hrozně baví a že to je ode mě nejlepší věc, co slyšel a že by to rád dal. Nakonec to opravdu dal a tak jsem vytvořil místo i pro něho. Veškerých spoluprací, které vznikly na mém albu, si neskutečně vážím a udělali jsme dobré tracky. Nevzniklých původně zamýšlených spoluprací s lidmi jako je Marpo, Nerieš, Jay Diesel nebo AK bylo dost, ale věřím, že na budoucích projektech se s nimi třeba potkám.

Někteří interpreti se snaží vydávat každý rok. Jak to máš ty? Budeš čekat, až další myšlenky uzrají nebo se pokusíš vést na vlně úspěchu. Jaké další projekty máš v hlavě?

Aktuálně nemám v hlavě vůbec nic krom alba CON LAI a věcí s ním spojených. Nejsem interpret, který by měl něco vydat jen proto, že už dlouho nic nevydal. Vydávám věci podle pocitu a podle toho, jestli mám lidem co říct. Pokud už nebudu mít inspiraci a prostě mi to nepůjde, vyseru se na to. Pokud naopak za týden napíšu další album, vydám ho.