Sdílej
Banánové dítě ještě před pár lety metalo blesky všude kolem sebe a já sám se přiznávám, že jsem ho měl jen za zakomplexovaného puberťáka, který se musí někde vyřvat, aby pak mohl v životě normálně fungovat. Někdo v tomto bodě zakrní a hledá křivdu prakticky celý život, jiný vyspěje a začne bojovat za sebe sama a díky své cílevědomosti se naučí rány rozdávat jen tam, kde je to nezbytně nutné. Jako první plus bych tedy mohl hodnotit autorovu vyzrálost, neboť ten rozdíl je na desce všudypřítomný a já nemám nyní s moudřejším Renne Dangem problém nejen na zvukové stopě.
S tím vším souvisí i otevřenost, se kterou desku nahrál a před posluchači se téměř svlékl do naha, aby poukázal na fakt, že i on je smrtelný, má své problémy a nežije jen na Olympu či se nekrmí ambrozií. Již ve třetí skladbě proto můžete sledovat jeho vnitřní boj s popularitou a jejími úhly pohledu, všemi pro i proti. Umí zavzpomínat na minulost jako třeba ve skladbě „Cvak“, hlásí se veřejně ke svým kořenům "Con Lai", které jsou protkány i asijskou kulturou a nade vše miluje svou matku, které věnuje také celou skladbu i skit. Nemyslím si, že by se jednalo o nějaký kalkul, jen přirozenost, což je základ v našem žánru, kde podstatná většina interpretů žije za mikrofonem své vysněné alter ego.
Už jsi četl? Renne Dang: Má dřívější tvorba byla hodně zakomplexovaná. S věkem jsem si ale uvědomil spoustu věcí
Než se zaměřím ještě na obsah jako takový, ocením nejen vkusný cover, ale i počet skladeb. V posledních letech se stalo zvyklostí nosit jedenáct stop a považovat to za plnohodnotný produkt s výmluvou, že tam nechtěli zbytečně slabé kusy. Otázkou však zůstává, proč slabé? Vždyť pro kvalitního umělce by nemusel být problém nahrát i silnou desku o dvaceti kusech v tracklistu, nebo se mýlím? Samozřejmě, že se i zde najdou věci, které mi jsou blízké více či méně, ale jedná se o věc vkusu a především pak také věkový rozdíl mezi Dangem a mnou. V porovnání kvality nemohu poukazovat na nějaké rytmické nedodělky či totální přehmaty, neboť je zde neregistruju.
Produkční stránka díla je zdařilá, nacházíme tu moderní podmazy, které upoutají pozornost mladých hlav, starší publikum možná naslouchat chtít nebude. Když se však podíváme na koncept desky a její obsah, je jasné, že Dang nemá zájem cílit na celý trh, ale vytváří si specifický okruh odběratelů. Hosté si vybral i mimo svou stáj a sloky Majselfa a Strapa lze hodnotit velmi pozitivně. V celkovém součtu tu není těch hostovaček mnoho, což by uškodilo možná celkovému dojmu, že autor přeci jen potřebuje berličky.
Dang se vyklidnil, přesto se nenechme mýlit, že se z něj stala bezzubá čivava. I v roce 2017 umí ukázat lokty a bojovat za to, čeho chce dosáhnout. I celé album na mě budí dojem, že se jedná o tvrdě vybojovanou možnost, přestože mu s mnoha věcmi pomohl jeho label. Na „Con Lai“ mě pak baví ten feeling, ze kterého vyzařuje autentický rukopis svého života bez přetvářky. Slovní zásoba není špatná, na některých rýmech by bylo dobré občas ještě zapracovat, ale to je věcí letité praxe a vývinu.
Na rozdíl od jiných interpretů, kteří se tváří na naší scéně nesestřelitelně, se Dang nemusí za svou desku vůbec stydět. „Con Lai“ je vkusný debut od tváře, která může i do budoucna výrazně zamýchat kartami. Rodák z Rychnova nad Kněžnou nám dokázal, že už vnitřně uzrál a umí udělat desku postavenou na sobě samém. Nevím, jestli se mi dostalo výrazného hitu, který by se nesmazatelně zapsal do historie tuzemského rapu, ale jedná se o velmi zdařilý odrazový můstek pro nadcházející roky.
7/10
Už jsi četl?
