hledat

Tags:

Prezident Lourajder: Rap tu pomáhá překonávat jazykovou bariéru mezi Čechy a Slováky

Sdílej

Poslední ohlédnutí za uplynulým ročníkem Hip Hop Kempu formou rozhovoru je právě před námi. Na závěr jsme si připravili charismatického umělce, jehož tvář halí maska. Proč tomu tak je, vám Prezident Lourajder náležitě vysvětlí, stejně jako mnoho dalšího. Slovenský legionář žijící v Praze je úzce napojený na Ty Nikdy, proto se není čemu divit, že jej s nimi pojí celá řada hudebních pout. Nejsou to však okovy, které by byly na sílu připevněny, a nedovolili člověku v pohybu. I proto se v odpovědích dozvíte, jaké další plány ukrývá ve své hlavě.

Jen málo kdo tě asi zahlédne bez tvé masky. Počítáš tedy s tím, že bude lemovat celou tvou kariéru jako je to třeba u Řezníka, Marsimota, MF Dooma či dalších?

Je pravdou, že svou masku řeším v každém rozhovoru. Já jsem se pro ni rozhodl hned na začátku kariéry, jestli se to dá nazvat kariérou. Bylo to už tehdy, když jsme nahrávali EP „Inaugurácia“ a dělali fotku na cover. Přišlo mi to fajn už z několika důvodů. Jednak se nějakým způsobem odlišit, ale také poukázat na to, že můj xicht nemá být to, co má být to důležité. Také je pro mě klíčové, na což se i ve své tvorbě často odkazuju, být originální. Už při začátcích hiphopu se MC´s předháněli, kdo bude víc originální, neexistovala jednotná móda, a oni si to zpestřovali různými kostýmy a maskami. Já na to období cíleně odkazuju.

Takže jsi vlastně moc neřešil, jak je krytí obličeje na mapě rapu moc reflektováno…

Já jsem jako věděl, že existuje třeba MF Doom, ale abych řekl upřímně, tak jsem jeho tvorbu moc neposlouchal. Dostal sem se k němu přes Ideu až po EP „Inaugurácia“. Při volbě, že budu mít masku, mi šlo spíše víc o to, abych měl stage personu. Abych ukázal, že to nejsem jen já, ale že je to něco víc. Až zpětně jsem si pak dohledal, kdo v současnosti také masku používá. Cením ale tu originalitu. Rammellzee je nejvíc. Mně asi nejvíc ovlivnily dva faktory. Planet Rock od Africa Bambaata, kde vidíš ty černochy v indiánských futuristických kostýmech. A pak je graffiti, kde se masky a kukly používají běžně. Já to celé pak celé lehce ironizuju tím, že má maska je háčkovaná.

Pomáhá ti držet si odstup od veřejnosti?

Já rád v rozhovorech používám jednu větu. Jsem rád, když jdu po koncertě „najebaný“ domů a lidi mě nepoznávají. Ta maska v tomhle fakt funguje. Nepotřebuju se za každých okolností skrývat, vždyť i tento rozhovor se mnou děláš bez masky, ale nebylo by mi příjemné, kdyby si mě lidi někde fotili, jak jsem na mol.

Především na západ od nás, nejblíže asi v Německu, se s některými interprety ta maska postupem času vyvíjí a mění svou podobu či se nějakým způsobem vylepšuje. Plánuješ i ty na té své nějaké upgrady?

Já bych velice rád spolupracoval s nějakými kreativními výtvarníky, klidně i na videoklipech. Ta má maska má takové dva základní atributy. Důležitou věcí je, že je černobílá. Také sis mohl všimnout, že má třetí oko. Tyto dva symboly jsou pro klíčové. Jinak mi je asi jedno, zda to bude vystřižené z papíru nebo odlité ze sádry či kovová.

To si opravdu umíš představit dávat show v nějakém tvrdém sádrovém odlitku?

Já si umím představit cokoliv. Klidně bych se s ní pak rozeběhl proti zdi. (smích) Spíš jde ale a si o to najít nějakého cool týpka, který mi ji udělá. Dokonce mi nedávno jeden fanoušek jednu masku poslal, někteří fans si také udělali masky podle té mojí, což mega cením. Určitě ale nebudu na každý koncert na sílu vyrábět novou. Pravdou ale je, že už mám těch masek několik, což jsi mohl zaregistrovat na mých koncertech, klipech nebo na coveru EP s Emilem, co vyšel pod Ajlavmjuzik. Má inverzní barvy.

Někteří interpreti také časem přešli z pevných masek k líčidlům a barvám nanášeným na svou pleť. Bylo to vinou limitování a třeba i problémech s dýcháním. Neměl jsi i ty v hlavě tuto možnost?

Určitě mě limituje v zorném prostoru, nevidím skrz ni moc periferně. Ale beru to jako součást, aspoň se lépe soustředím na to, co mám. Samozřejmě to není komfortní, třeba když je velké teplo, ale co se dá dělat…

Jak došlo vůbec k tvému napojení na Ty Nikdy? Není na Slovensku label, který by ti poskytl zázemí, které by sis představoval?

Je mi hrozně sympatické, že v rámci hudby Československo stále funguje jako jedna zem.  Myslím si, že je to správné. Nevidím proto velké rozdíly v tom to vydat u nás nebo u vás. Lidi možná mají lehkou jazykovou bariéru, ale i díky tomu rapu se pomáhá překonávat. Mě se Pepa ozval, už když jsme vydali to první EP „Inaugurácia“ pod Beneho net-labelem. Idea mou tvorbu cení a tak nějak od začátku jsme byli v kontaktu. Dlouhé roky žiju v Praze, takže se pravidelně střetáváme. Vzájemný support je tedy organickou věcí, ale zároveň nejsem součástí toho jejich týmu. Nenahrával jsem s nimi Akta X…

To je sice pravda, ale ve svých skladbách, když už oslovuješ hosty, tak často lovíš jen v těchto vodách…

Nebudu ti lhát, protože hodně lidí z toho labelu mi je velmi blízkých hudebně, jmenovitě Pepa, MC Gey či Wonder. Ostatně i s Matysem jsme udělali Dropbox. Je to asi o tom, že žijeme v Praze a střetáváme se. Ty věci se pak nějak dějou a občas se podaří něco udělat. Já si třeba myslím, že projekt Dropbox je velmi unikátní nejen v kombinaci MC´s, ale i v tom, jak jsme k tomu releasu přistoupili. Asi se nic takového už opakovat ani nebude. Co se týče spoluprací v rámci rapu, tak jsem dělal několik věcí ještě s Tonem Suchotou a Vecem. Je to o tom, zda se s tím daným člověkem dokážu hudebně protnout. S Ty Nikdy je to ale o přitažlivosti a věcech, které děláme. Je to asi nějaký způsob magnetizmu.

Tvá tvorba ale stále neoslovuje příliš velkou posluchačskou základnu. Vyhovuje ti tohle postavení, anebo bys to chtěl posunout někam dál?

Mám přirozeně malou posluchačskou základnu, protože moje hudba, moje vyjadřování, moje myšlenky nikdy nemůžou být mainstream. Myslím ale, že má tvorba má potenciál oslovit více posluchačů. Bavíme se ale stále jen o pár tisících lidí. Bude to asi znít jako klišé, ale dělám hudbu pro lidi, jako jsem já. Je v ní kousek mě a logicky k ní budou mít blízko lidí, kteří jsou jako já.

Žijeme ale v době, kdy vychází moře realeasů a je velmi obtížné své věci lidem prezentovat. Občas jim to musíš strkat až pod nos. Vydat dnes album je tak 20% celkové práce, když ho neumíš prodat. Jak tuto otázku řešíš ty?

To je velmi dobrá otázka a přiznám se, že sám nemám uspokojivou odpověď pro mě samotného. Udělal jsem podle mě skvělý videoklip „Čierna“, který má však jen pár tisíc views. Nemám tolik peněz, abych to mohl hrotit a tlačit. Asi by to v konečném důsledku i té hudbě uškodilo. Lidem se mohu ukázat, že jsem tady na světě, asi jen tak, že budu víc koncertovat a oni si ke mně cestu najdou. Půjdu jim naproti do jejich města.

Doba také nahrává do karet těm, kdo vydávají pravidelně. Jaké pracovní tempo vyhovuje tobě?

V hlavě jsem vždy o album napřed. Moje desky jsou tematické v rámci mého života, jen časem o pár let zpět. Mám tedy vizi minimálně o jednom rapovém projektu, který bych chtěl ještě vydat. Stále se to ale krystalizuje. Musím ale přiznat, že to je nápad, který mám v hlavě už od svého prvního EP. (smích) V té době jsem napsal první text, o kterém jsem přesvědčený, že tam bude. Ještě déle než rap ale dělám beaty a tomu bych se chtěl věnovat více. Mám jich doma hodně a některé jsou fakt dobré. Je tedy možné, že se potom vydám víc beatmakerským směrem.

Souhlasíš s mým názorem, že z tvé tvorby je cítit chuť dělat věci nadčasově?

Určitě. A vidím to i na těch číslech, že se k tomu lidi vracejí. To je pro mě důležité a těší mě to. Nehovořil bych ale o nadčasovosti, mám raději slůvko bezčasí. Je super, když není z té desky poznat, zda vyšlo v roce 2019, 2005, anebo 2025. Třeba ti posluchači k tomu časem dozrají a ocení to až za několik let.

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1