Sdílej
Jedno bylo napsáno již před dlouhými roky. Sakra, ono to fakt letí rychlostí světla, možná i světa. Ohlídnete se zpět a zjistíte, že nestárnou jen ty desky, které jste měli před více jak dekádou v oblibě, ale i vy sami. Ono už je to tolik let. Sakra podruhé. Vraťme se ale k té pointě, kterou lze připnout jak odznáček na hruď Kata. Prago Union nikdy nevytvářelo hranice, spíše je bořilo. Ode dne nula pro flinky a floutky, později pro dědky, ale i další… A proto se tenhle projekt do širšího povědomí a dočkal se uznání i za čarou, která pomyslně žánr lemuje. A dočká se ho i po šesté studiovce, která opět cílí na ty, kteří mají rádi pestrost, krásu mateřského jazyka a užívají si života jako takového.
Vzpomínám si na dávnou minulost, kdy se na scéně zjevil jako blesk z čistého nebe s deskou „HDP“. Tehdy scéna zaregistrovala i nástup Super Crooo, kteří ukazovali prstem na okolí a zvuk tehdejších alb. Líbila se mi ta filozofie, že bubny z domácí kuchyně jsou lepší než desky, které vykazují deset různých beatmakerů, jež jsou však na každém druhém releasu. Máme rok 2020 a zdá se, že se nic zásadního nezměnilo. Na každé desce registrujeme podobnou smečku úderníků na produkcích i za mikrofonem. Prago mělo vždycky svůj zvuk, někdy svěží, někdy vleklejší, ale po pár vteřinách bylo většinou možné odtušit, z jaké Strojovny vítr vane.
Šestá deska „Perpetuum Promile“ vykazuje opět nezaměnitelný zvuk rýsovaný na míru, ale v některých pasážích je až příliš ponurý, vleklý, že může po čase začít i lehce nudit. Chybí mi tu lehce ta veselost a barvitost z dob „HDP“ či „Dezorient Express“. To se promítá i ve výsledném dojmu, neboť zde není příliš adeptů na letité pecky, které se budou skloňovat třeba i za deset a více let. Nikoliv obsahem, možná tou formou. Oproti tomu je znát, že Kato vsází spíše na celkový dojem a celistvost svého artiklu. A tak ty špinavé beaty načechrává dávka humoru a češtiny, ve které se leckdo může ztratit. Fráze, kde kontext vyplyne až při hlubším zadumání, jsou tou nejsilnější devizou, kterou se mohou Prago Union pochlubit. Abychom však jen nebrblali, je třeba pochválit podklady ke skladbám „A jé je…“ či „Trauma z dětství“, které se velmi nebezpečně vryjí do mozkové kůry.
Adam Svatoš vsází opět na téma, nikoliv témata, které se snad ani okoukat nedá. Život skloňovaný ve třiadvaceti případech nabízí jeho pohled nejen na rodičovskou roli, ale i politiku či zápolení lidí se sebou samotnými. Je nutné podotknout, že mu status otce sluší a odráží se to i v tvorbě, která se zdá být více uvolněná, smířlivější a nekladoucí si velké cíle. Tak to prostě je, nějak bylo a nějak bude. A co bude dál? Několik indicií dává jasně najevo, že by Chaozz nemusel skončit svou další kapitolu pouze hostovačkou na této desce a jednou tour po Čechách. Až si Fugaz odvykne lásce k alkoholu, je možné, že Kato bude muset vykázat bič, který si na sebe upletl. Nabízí se jen otázka, zda už doba není jinde a legendární partička dokáže fungovat i mimo břehy nostalgie.
„Perpetuum Promile“ je ohroženým druhem v dobách, kdy se na obdiv vytahují hmotné statky a připomíná se postavení ve společenském žebříčku. Lidový obsah opisující běžný život za pomoci pestrosti jazyka se už moc nenosí, o to větší by po něm mohl být hlad. Téma aktuální střídají nadčasové věci barvité v nadživotních velikostech. I proto právě touto recepturou může vzniknout obsah, který zestárne jen datem, nikoliv významem. Záleží ale na publiku. Kato se možná trochu více staví do ústraní a odevzdaně vyklízí pozice, které by mu po právu náležely, ale na další svůj hudební odkaz může být náležitě hrdý. Bude to však „stačit“ trhu, který nerad vystupuje ze své komfortní zóny?
7,5 / 10
Už jsi četl?
