Pil C – V rádiu hrál Elán, keď umrel Tupac (2017;Comebackgang)

 

Ačkoli se Pil Cho debut Hype nemusel stydět za své kvality, byl bych raději, kdyby byl jeho prvním zářezem právě VRHEKUT. Bere si totiž to nejlepší z Pil Cho začátků a zároveň nese otisky textařiny dospělého člověka. Nové LP je zajímavější než jeho předchůdce ve všech ohledech. V první řadě je hudební linka alba mnohem pestřejší a zvukově zajímavější. Univerzální flow kombinující různé styly frázování a mnohdy protikladné (!) barvy hlasu zůstaly zachovány a Pil C je tentokrát využívá ještě lépe v rámci atmosféry, kterou navozují jeho texty. Právě v nich je vidět největší posun. Pil C si občas ujede na nějaké té triviální metafoře: „nestrkaj hlavu do písku jak pštros", „ľudia sú trubky ako vodovod" atd., jeho největší síla je však v práci s odkazy na historická díla, umělce a jiné zásadní osobnosti, což projevil už ve svých prvních singlech. A přitom dokáže tyhle odkazy použít s vědomím, že hovoří ke svým, mnohdy mladším, posluchačům. Za další zajímavý prvek beru uvěřitelnost, s jakou dokáže Pil C hovořit o sobě, svých blízkých a zážitcích. Nejlepším příkladem z tohoto soudku je titulní singl Silent Hill nebo jeho dialog s mámou v tracku Princezny a zámky.

 

Tyto metafory by však nebyly tak účinné, kdyby nebyly zakomponovány do zajímavých témat. Skladby jako Peroxid 2 či Apatia se věnují věcem známým už z Pil Cho předchozích skladeb. Potlačení vzteklých řádků, zařazení většího množství kulturních odkazů a celkově dospělejší náhled je ale povyšují na novou úroveň. Pil C by mohl v tracku Nesmrtelní říct jednoduše, ať hraje konkrétní píseň na jeho pohřbu a říct její název. Místo toho ale řekne: „Nech hraje moja oblubena, Igor bude vedieť." Podobné způsoby vyjádření dodávají textům punc autenticity a autorovi větší motivovanost. Hned samotný úvod alba v podobě Outra, jež vyplňuje funkci intra, začíná balením rideru po jednom z mnoha koncertů, kdy Pil C dopíjí poslední hlt z flašky a řekne si: „Hotovo" a se Specialem si dělí peníze, jež utržili za show. Následuje oduševnělý singl Silent Hill, jenž je plný odkazů na současné i dávno minulé hrdiny lidského ducha, ať je to Dante Alighieri, Exuperi, Botticelli a další. Následující track 1 uchom ven dnu a 2 von vyčnívá z tradičního trapového ražení. Obrovským překvapením je skladba Čo s tým, kde v doprovodu studeného kytarově-trapového doprovodu hovoří autor společně s Ideou o falešných vztazích, přátelstvích a známostech: „A keď žiješ taký život aký žijeme my tak je ťažké odolávať keď máš toľko možností." V songu Nesmrtelní Lukáš hovoří o poslední vzpomínce na jeho život po odchodu do věčných lovišť. Právě tady předvádí slovenský třicátník svůj dospělejší, ale přesto svěží náhled. Pils na nové desce znovu rozvíjí svůj atraktivní, téměř filmově poetický styl vyprávění, jenž na chladnějším albu Hype chyběl.

 

 

VRHEKUT si bere to nejlepší i z Pil Cho počátků. Banger Peroxid 2 vychází z konceptu svého předchůdce. Navíc je skvěle vysvětlen v úvodu: „Akože nikto si to neuvedomuje hneď, jednoducho nikto. Ani malé dieťa keď vyrastá v nejakom prostredí obklopené nejakými ľuďmi tak si to neuvedomuje vieš. Ale, poďla mňa sa ti to ukladá na dáky hard disk… všetko toto, čo sa okolo teba deje a všetky tie pocity, ktoré máš každý deň a pocity ľudí, ktorí sú okolo teba a učiteľov a rodičov a priateľov a správy ktoré večer pozeráš". Obzvlášť tady Pil C jde v duchu s heslem: „Další díl musí bejt velkolepější" a opírá se rovnou do médií, politiků a oligarchie: „Spoločnosť dostala slobodu, zistila o čom je život. STRÍÍH! Ľudia sú už apatickí, jebú ich do huby, smejú sa, je im to jedno. Hlavne že všetci sú skurvení moralisti, normálnym ľuďom tu na život nezostal priestor, preto to majú piči. Hlavne že lacné je pivo a všetci sú rovnakí – Danko, Mečiar aj Fico. Oligarchovia už prebrali moc, kto odchádza posledný zhasne." Na hořké pocity z nenaplněné lásky dojde opět ve skladbě Apatia, jež není tak zahořklá jako druhá sloka staršího Eposu, ani kajícná jako Pompeje, ale je vyrovnaná, byť s příměsí beznaděje. Album uzavírá autentický represent banger Tony. Vše protne zručný skreč DJe Metyse a konec. Zůstává jen hledání v tracklistu, jestli těch songů nevydal Pil C víc. A nikde nic není. Na desce Hype měl Pil C rap a beaty. Hutný zvuk a poměrně stručný obsah dělají z tracků na albu VRHEKUT regulérní skladby. A ač byste na konci chtěli slyšet víc, nemáte pocit, že by vás autor o něco ochudil. 

 

Album VRHEKUT disponuje nejsoučasnějším hudebním kabátem, jenž ale nestojí jen na trapových hajtkách a nemusí se stydět za svoji muzikální pestrost. Na desce má majoritní produkční podíl Special Beatz, s nímž tráví ostatně Pil C značnou část času na koncertech, a který se během pár let vypracoval do role jednoho z nestorů současného zvuku na poli Česka a Slovenska. Úvodní Outro zní jako pokles adrenalinu. Zklidnění po náročném koncertu, po ještě náročnější tour a po úspěšném výšlapu na výsluní. Půdu pro lyričtější textařinu nabízejí instrumentály Silent Hill či Apatia. Špinavější charakter mají bubny skladeb Peroxid 2 a Čo s tým, kde Special dovedně sladil práci tvrdých synťáků s melancholickým kytarovým riffem. O správně halucinogenní produkci se Specialův beat 7 Hodin ráno dělí s DaySixem, jenž posktl instrumentály věcem Zoo a Á La Carte. O větší pestrost hudebního doprovodu ve srovnání s deskou Hype se postaral například Enthic beatem ve skladbě 1 Uchom Dnu a 2 Von. Největší bombu na album ale umístil Brenk Sinatra v podobě robustního newschoolového bubnu za doprovodu temperamentní kytary v tracku Tony. 

 

 

Na Pil Cho novém releasu dostalo prostor překvapivě málo rapových hostů. S. Barracuda vypráví o tom, jakým způsobem by se s ním měli jeho blízcí rozloučit, až jednou zaklepe na nebeskou bránu, ve skladbě Nesmrtelní, jíž zároveň produkoval. Song Princezny a zámky doplnil Fobia Kid. Nemalým překvapením je Ideova hostovačka ve skladbě Čo s tým, kde zachází generál labelu Ty Nikdy víc než hluboko, když hovoří o vztazích, jež často lemují rapový život: „Obětuju hudbě, co jsem neobětoval nikomu a ničemu v životě, ani tobě." Pěvecké příspěvky Calina a VR dodávají věcech Silent Hill a Čo s tým větší charisma a je trochu škoda, že v téhle oblasti nedal autor prostor dalším hostům. 

 

Ač bych to na stránkách našeho, převážně alternativně zaměřeného magazínu nečekal, sledované album V rádiu Hrál Elán, keď umřel Tupac je přehlídkou vyzrálé, a přitom na trapové poměry přístupné, textařiny s atraktivním a hudebně nejsoučasnějším a kabátem, jenž se přitom nemusí bát, že by unikly pozornosti posluchačů. Pro mě, jako člověka, který Pil Cho doteď jen sledoval z povzdální, jde o překvapení a kandidáta na desku roku. Kdybych se měl snížit ke srovnávání s jinými uchazeči o tenhle titul, například Pancierovu priemočarost předbíhá VRHEKUT svojí svérázností, která je zároveň celkem srozumitelná generačně staršímu posluchači. Desku si těžko oblíbí ten, kdo trvá na samplu a bubnu o rychlosti 90 bpm. Snadno si jí ale oblíbí každý, kdo dokáže ocenit kreativitu v textech a pestrobarevnou flow, pracující s vícero polohami hlasu. Od ještě vyššího hodnocení dělí Pil Cho fakt, že dohromady nepřináší žádnou revoluci, žádný nový přístup, jen dotáhl momentálně populární postupy na výbornou úroveň. Takhle nějak měl znít Pil Cho debut.