P.A.T. a spol. nechápali, když jsem je oslovil na natočení klipu, říká Romeo. Čím ho zaskočil Ego?

Nedávno jsem si na tvém instagramu všiml panelu Romeo, který udělal Dano z RCL´S. Už se někdy něco takového stalo? V graffiti se to neděje až tak často…

Ano, Daník pro mě zajebal panel na metru a samozřejmě mě tim strašně dostal, překvapil, potěšil. Pozor ale, neni první! Už rok možná dva dozadu mi iDaor, jeho parťak z RCL’S, k narozeninám zajebal na tušim thajskym vlaku nebo metru panel. Žádná děkovačka, prostě celej piece, easy styl, moje jméno ROMEO. Tenkrát mě tim dostal a asi i dojal ještě víc. Bylo to nečekaný a spontánní. U obou to má samozřejmě i svý důvody. Od tý doby, co jsem se přestěhoval na Slovensko a žiju v Bratislavě, setkávám se i s writerama, aktivníma writerama a trainwriting, který oba dva Daor i Dano vrcholně reprezentujou je pro mě to, co jsem na graffiti miloval nejvíc. Ta svoboda, ta odhodlanost, ta purovost, která se nedá ošidit, ta živelnost. Oni se toho držej dodnes. Procestovali doslova celej svět, malovali v Indii, New Yorku, Tokiu, Šanghaji, střední Americe, mají odškrtnutý snad všechny metro systémy na týhle planetě a jejich příběhy a zážitky jsou pro mě nesmírně inspirující. Při jejich poslechu fascinovaně vzpomínám na to, co jsem na graffiti tak miloval a zároveň, proč jsem graffiti musel ze dne na den opustit…

Na festivalu Hip Hop Žije jsi mi taky ukazoval svůj vlastní piece z letoška. Byl to adrenalin jako zamlada? Co že ses hecnul?

“Je to tak, i já jsem dal nedávno panel, metro, ale byla to doslova “výjimka, co potvrzuje pravidlo”. Měli na to vliv samozřejmě i králové, o kterých jsem teď mluvil. “

* Podílel se i na řadě zahraničních filmů natáčených v Praze, např. na hollywoodském filmu "Hellboy", kde pracoval v Art Departementu a všechny graffiti ve filmu jsou od něj. 

* Romeo by Daor

Kdy naposledy jsi na cokoliv napsal DSK nebo DBR?

“Fúúú, no to sou roky né-li desetiletí. Graffiti je pro mě uzavřená část života…. Ale vlastně ne, co kecám! Tak půl roku to může bejt, co mě v brzkou ranní hodinu na jedný spontánní párty ve studiu H16tky v Bratislavě doslova donutil jejich manažer Mário Biháry zatagovat sprejem na stěnu a dal jsem svoje jméno ROMEO a samozřejmě i svoje crew DSK a DBR. Ale jinak už vůbec nemaluju. Hip-hop jako celek, jako kultúru sleduju, hudbu poslouchám, snad k ní i přispívám svojím natáčením, ale graffiti už opravdu nemaluju. “

El´ Nino kdysi říkal, že kdo byl jednou writerem, pro kterého to bylo v určitém období priorita číslo 1, bude jím už do konce života. Cítíš to podobně?

“Lidi už mě jako writera ani neznaj. Posledních 16 let hlavně natáčím, ať už hiphopový klipy, dokumenty a nebo filmy. Tam je moje místo. A pocit writera do konce života? Asi rozumim, co tim myslel, ale přeci jen writera writerem dělajjeho piecy, né jeho pocity… Je pravdou, že když jsi byl jednou ve writingu dost hluboko, překonal plno společenských i osobních limitů, dává ti to svobodu a lehkost v překonávání dálších životních mezí a překážek. Tak bych asi popsal toho “writera” v sobě. Možná to tak I El´ Nino myslel.”

* Romoe by Dano

Jakou roli ve tvém životě tedy hrají graffiti v červenci 2017?

“No paradoxně větší, než například loni v červenci 2016 a i celých posledních 10, 15 let…Moc nechápu, proč se to děje, ale nechávám tomu volnej průběh. Určitě na to má vliv bratislavská writerská komunita, naše středeční grilovačky u bratislavskýho jezera Štrkovec, který organizuju a kde se scházíme. Určitě i nález skoro stracenýho kufru s negativama z mojeho graffiti mládí, o kterým jsem psal v rozhovoru pro slovenský Refresher a samozřejmě i to, že jsme stále v kontaktu s mojima nejbližšíma, s kterýma jsem “roky ve spreji” strávil. Honza Point Kaláb a Michal Škapa Tron měli nedávno výstavu v Bratislavě, prožili jsme skvělej večer, Phoe, můj brácha, ti všichni v poslední době způsobili, že graffiti tento rok řeším víc, než kdykoli předtím. Vlastně dokonce i můj švagr, Ego z Kontrafaktu poslední roky koketuje s graffiti a spreje a ruce od barev vídám častěji, než by mě kdy vůbec napadlo.”

Na obrazovkách jsi začínal hh klipy. Co vím, dlouho jsi žádný neudělal. Je to záměr, že už se nechceš vracet k nějaké profesní kapitole, nebo jak to chápat? Neplánuješ to v brzké době změnit?

“Musím tě upozornit, že se trochu mýlíš. Je pravda, že jsem hip-hopový klipy roky netočil. Nebyl důvod. Loni možná předloni jsem ale natočil dva videoklipy pro v tý době skoro neznámou slovenskou partu MPP. Dnes už všichni na scéně znají fenomén jménem P.A.T., vychází mu tento rok deska pod Rytmusovým Pozor Records a často s Rytmusem i vystupuje. Ale před dvěma lety to tak nebylo…. MPP, trio včele právě s PATem znali jen největší hiphopový fanšmakeri. Jejich svébytná maďarsko-romácká slovní stavba, jejich muzikálnost a zvláštní surovost jasně signalizovala, pozor, tady je někdo extremě zajímavý a osobitý, ale ještě nepřišla doba, aby je lidi pochopili. Nedali mi spát a musel sem je podpořit, posloužit jim. Doslova tak jsem to bral, když jsem je oslovil, že jim chci natočit videoklip. Nechápali to, stejně jako, když jsem snad před 13 lety oslovil Kontrafakt, s tím, že strašně cenim jajich rap a že jim chci natočit klip. Mám to tak, miluju náš hip hop, vidím v něm víc, než jen hudbu a celý život mu vlastně sloužím. Tak to beru a nic se na tom nikdy nezměnilo. Z tímto pocitem“služby hip-hopu” jsem točil první klipy pro PSH, pro Kontrafakt, pro Phata, Ideu, s tímto pocitem jsem u sebe v Praze nechával spát mlaďochy tenkrát ještě Zutroy cliq, partu z který následně vzešel jak Logic, tak Sergei Barracuda, a oba dnes tvořej scénu…A s tímto pocitem, který mě naplňuje a dává mi radost jsem natočil řekněme anonymně, zcela mimo zájmu médií a scénypřed dvěma roky dvojklip Z nuly/Stereotypy pro MPP (produkoval to tehdy Grimaso, který si je taky šel) a při dalším klipu (Nemôžem prestať) jsem se jim snažil pomoct i s vydáním alba a prosazením na slovenské scéně. Pouštěl jsem je svýmu okolí, dokonce když jsme s Rytmusem dodělávali film RYTMUS, sídliskový sen, jsem mu je dával poslechnout, ale tenkrát je ještě nedocenil. Ozval se snad až za měsíc dva, byli jsme za MPP i v Šale, města odkud pocházejí a po dalších pár měsících už všichni mohli začít sledovat krásný a neuvěritelný príbeh ousidera P.A.T.a, kterému dal Rytmus důvěru, vybral si ho do své stáje, a který se do roka dostal tam, kde je dnes. S radostí sleduju, kam se věci pohnuly a těší mě, že jsem byl na počátku a viděl ten potenciál. To je pro mě důvod točit klipy, jinak nemám moc motivaci. Pro finanční zajištění se to ani dělat nedá.Soustředím se tedy radši na dlouhodobější filmové projekty a hip-hop se snažím uchopit s nadhledem a snad ho i zprostředkovat nehip-hopové časti společnosti nebo budoucím generacím. Poslední rok života jsem se tedy věnoval přípravám celovečerního dokumentu s pracovním názvem “Bez rapu”, který se snaží na hypotetické otázce “co by bylo, kdyby nebyl rap” ukázat přínos naší kultury mladé generaci a tím vlastně celé společnosti. V dokumentu se také snažím předpovědět, zda má hip-hop v Čechách a na Slovensku sílu se stát kulturním děditstvím naší doby a co z něj bude budoucnost brát jako nejzásadnější. Po všech počátečních těžkostech se pomalu dostáváme k začátku natáčení a věřím, za rok by mohl být film hotový. “

* Je spoluproducentem a střihačem úspěšného dokumentárního filmu "RYTMUS sídliskový sen".