MOLESTA EWENEMENT

Každý pamatuje doby, kdy Polsko bylo známý právě Molestou a samplujícím Leroyem, který ukázal jak vysoce může hip hop být prodejný. Pár pátků už uběhlo a Molestu vystřídal v kralování nejprve Warszafsky Deszcz/Trzyha, ale teď na začátku dalšího tisíciletí je hip hop v Polsku směrem a stylem nejpopulárnějším a o nějakém kralování či vévodění nelze ani přemýšlet. Samozřejmě jsou tu skupiny, které na způsob západní produkce soutěží v prodejnosti, ale to už neznamená žádnou sílu, jelikož ty stupínku jsou vratké a měnivé. Na tento žebřík se v roce 2000 ihned po vydání svého alba „Taka Plyta“ vyšplhala právě i MOLESTA, která se po krátkých personálních změnách nechala překřtít na seskupení EWENEMENT. Její produkce a pojetí se ale moc nezměnilo. Molesta, dále už přece jen Ewenement patří k agresivní straně polského hh. Tedy styl „nože a dýky“ jsou jejím hlavním tématem a všichni si možná vybavují jejich předpokládaný výstup v Praze, kdy sice do naší metropole přijeli, ale na hotelovém pokoji se tak zmrdali, že se na všechno vysrali a zdemolovali pokoj a zatáhli zpět do Polska. Na druhou stranu – není to nic, na co by si tihle hoši zrovna hráli. Nechci dělat z našich severovýchodních sousedů paradoxně Divokej západ, ale agresivita s kriminalitou jsou jejími dobrými přáteli, s kterými si po celý den většina tyká. Nové album Ewenement –Taka Plyta (jedna deska) vydává label Pomaton, jež je jakýmsi podhiphoplabelem giganta EMI. Právě na tomto labelu vydávají i ostatní řežouni, jakou MOR W.A. či ZIPERA, kteří jsou také častí hosti ve featuringách. Rapem daleko Molesťáci nedošli, jako by se zadrhli na svém vrcholu, který je už ale ňáký pátek nazpátek. Produkce nese jednoduché motivy, které se vtloukají do hlavy stereotypní smyčkou a až přespříliš pravidelným býtem bez efektního využití breaků. První track „To my, niechciani“ je ihned text na obhajobu skupinové pravdy, o vlivu médií a zachování stále drsné masky. Její skillz je ale vcelku příjemný a dá se zkousnout. O to horší je druhá věc „Czego chcesz?“ –Tohle ne! je to klasická variace na moderní zvuk, kterým je bombardován satelit a mainstream. Třetí pecka nese ale zase jinou náladu, a to je zde pokus o pohodovej chytrej track – „Zrozum to…“. Jednoduchá hudba, pomalejší rap dává dobrou šanci se vcítit do jeho poslání. Nejen v tomto ale i v jiných peckách se ozývá v backgroundu slovo „Elo!“, což je právě identický pozdrav těchto polských hrubiánů, oficiální pozdrav ZIP SKLADu. Strašidelnou polevou je poceckanej další, čtvrtej song –„Zawse coś za coś“, který se ale přes svou agresi a nevyváženou gradací po chvíli stává mrzce nudným. Mnohem slabší a opět s rádobymoderním beatem je pátá pecka „Musze Przetrwac“. Za největší pohodovku alba bych označil šestou hitovku, píseň motivu „sluníčko a úsměv“ s názvem „Niespelnione ambicje, tady opravdu muzika leze na povrch a hlava nahoru, doleva a doprava. Track je přesnej, má svý místo.O to horší je instrumentál, další sedmý věci „Muzyka Miasta“, kde muzika své místo zrovna nenalezla. Je zde použit opět již stereotypní rap v mobilu! Víme, i Češi mají mobil a doby the NOTORIOUS B.I.G. –„Warning“ jsou už trochu pryč. Vlastně doslova (R.I.P.). Největší sračka je devátá pecka „Nic Nowego“, která opravdu nic nového nepřinesla a její hudební motiv je nepříjemný jak tři prsty v prdeli. Sranda song je číslo 10. „Wszystko co najlepsze“ s verši jako „stale szusta, kasztaleszka tlusta, ale ma sziroke usta…“, tak dejme tomu – je to příjemný osvěžení po té smršti pokusů o moderní krutost. Poslední track, č.12, je také světlou stránkou alba, které je prostě takovými váhami (kdy se inovace na jednu váhu nevede, na druhou prostě nevede). Tahle pecka „Dobrze bedzie, dzieciak“ je fakt v poho, celkově má příjemnej skillz a jede! Dvanáctitrackové album je prostě typicky zmařilým pokusem o comeback, který má znamenat novou vlnu a zároveň zachování staré drsné tváře – která má už ale spoustu zbytečných jizev! Autor recenze: K-Hill