hledat

MICRANOTS

Sdílej

Měl bych tu pro vás jednu recenzičku, o který můžu tvrdit, že to je underground, i když v poslední době je spíš prosazována myšlenka „nedělat underground, ani mainstream, ale prostě hip hop“. Každopádně škatulky underground / neunderground stále zůstávájí a Micranots patří právě do toho mě bližšího, podzemního soudku. Spousta kapel nemůže za to, ve které sféře působení se zrovna nachází. Záleží na manažerech lebelů, jak se jim daná kapela líbí a jaké s nimi mají plány. Kapela může hrát sračky a bejt známá, ale i naopak. Micranots jsou zjevně ti, o které nikdo z pánů vydělávačů nemá zájem, nebo spíš ti, kteří nemají zájem o „ochrannou ruku“ pánů vydělávačů a jedou si to, co sami chcou. Podotýkám, že to co chcou, se až na pár vyjímek nepodobá ničemu. Mají svůj styl tvorby hudby, vyznačující se býty „šlape to“ a „jede to“, respektive býty kulovými, prokombinované samply, jak ze zvukové banky Soundblasteru. Neobvyklá sestava jeden DJ / jeden MC (Kool Akiem Allah / I Self Divine) (moc jich zkrátka není) to rozjela někdy v roce ´93, ale smlouvu s labelem Subvurse podepsali kucí až v roce ´99. Pod hlavičkou Subvurse vydali pak tři maxáče, jedno EP – Farward, no a v roce 2000 album Obelisk Movements. Název Micranots je abych tak řekl „multinázev“. Nejen, že MIC znamená mikrofon a Ra je podle nějaký řeči slunce, ale samotné slovo MICRANOTS je zkratka o dvou verzích. 1) M.I.C.R.A.N.O.T.S. – Mega Intelligence Controlling Realities Never Owing The System (Shit) = ve volném překladu: Mega Inteligentní Ovládající Skutečnosti Nikdy Nerespektující Systém (Sračku). A 2) Many Individuals Combined Raising A Nation Of The Sun: Mnoho Jednotlivých Kombinací Vychovaného (nebo spíš Vznešeného) Národa Slunce. No, neřikám, že jsem nějakej angličtinář, ale tohle jsou prostě hrozný blbosti. Jejich intro patří k z těm, kde se už rapuje, i když pomálu. Kool Akiem Allah je DJ, který je na české poměry sice machr, ale na ty zahraniční je to průměr. Umí to, jak se můžeme přesvědčit v intru, ale zázraky nepředvádí. Pak už následuje šlapající singlovka „Pitch Black Ark“, ve které nejsou žádné vykradené lůpy. Zde přítomné samply zní právě, jak ze Soundblasteru. Nějaká trubka a v refrénu smyčce mi připomínají melodie, které jsem tvořil já, než jsem přišel na to, že se dají krást samply z cédéček. Být zní možná trochu staře, přibližuje se spíš starším breakbeatům vycházejících z oldschoolu, ale to vůbec neva. Je totiž hozen do nového kabátu a ohraně vůbec nepůsobí. Výčet podobných tracků nekončí – například „Analyze“ patří do stejné kategorie. V podobě samplů úchylárny a svižné beaty šlapou, jak šílenej řidič na plyn. Když jsme u toho rychlejšího, zůstanem tam. „Critical“ to téhle skupiny patří taky, jenže zní díky podivné base trochu jako nějakej trip hop. S tim rozdílem, že tu rapuje. I ten být se hodí spíš do trip hopu, jenže ono se tu rapuje. A to tak, že dobře. Kool Akiem Allah dělá moc zajmavou muziku a I Self Divine (někdy jen I-Self) se stará o řádnej rap, za kterej se nemusí stydět. „Visualistic“ má být klasičtější, známější a přítomné samply (piáno), jako bych už slyšel. Hostuje tu nějakej typ a nějaká buchta, ale sorry, podle hlasu je nepoznám a na bukletu není napsaný nikdo. Škoda. Stoprocentně nejlepší pecka ze těch postaru znějících se jmenuje „Balance“. Je to taková ta veselá kalící věc, plná energie, při který naskakuje člověku husina a říká si: „Kdybych tohle slyšel na mejdanu, tak bych se z toho snad posral“. Ale to výborný piánko a krutě kulový býty bohužel na mejdanu uslyší s malou pravděpodobností… Také tu je úsek, ve kterém někdo hostuje, ale nezlobte se na mě, nevim, kdo to je. Druhou kategorií tracků jsou skladby pomalejší, s netradičními beaty. Absolutně nevim, kam na to Kool Akiem chodí, každopádně má rád kicklow, což je takovej ten hlubokej úder na hranici slyšitelnosti, kterej s dobrejma bednama rozechvívá okna, ale na jezevčíku ho neuslyšíte. Není všude, třeba v „Culture“ chybí, ale uslyšíte ho na tomhle albu poměrně často. „Culture“ se ale v netradičnosti býtů nijak nevzdaluje od těch s kicklowem. Býty jsou zajmavý i bez něj. Netradičnost a originálnost ovšem nejsou vůbec na škodu, ba naopak. Slyšíte něco, na co se jen tak nezapomíná a nezastrkuje do dromady cédéček, nebo kazet, jen aby to tam leželo. A třeba zrovna v tomhle tracku vás zdánlivě falešná kytara donutí to cd zas někdy vytáhnout. Stejně tak je zvláštní „Illegal Busyness“. Začíná nevinně, jednoduchou basou. Ovšem být zde vytvořen má složení, které jsem fakt ješte neslyšel. A šlape, jak howado. Nějaký chrastění a troubení je spíš součástí onoho beatu, no a I-Self rapuje, jak o život. Budete mít co dělat, aby se vám to nelíbilo… Je tu i pár klasičtějších, normálnějších věcí. „Preparations“ má úplně normální být (smozřejmě s koulema) a úplně normální motývek v podobě klavíru a basy. V refrénu je pak možno slyšet i škrábance pana Koola Akiema – ne moc, ale přece. Track zní prostě skoro normálně. Skoro píšu schválně, protože nějaká ta odlišnost, ten styl se kterym Kool Akiem Allah dělá muziku tu je. To je poznat i u pohodovky „Queen Supreme“, která taktéž šlape díky zajmavým kopákům a výraznému virblu. Je tu však piánko a basa, které skladbu ladí do poklidnější nálady. Nějaká výrazná sračka tu není, nesedí mi snad jen „The Wille Lynch“ (kde mimochodem zas někdo hostuje), která se vyznačuje sice znělelejma samplama, ale taky splašenejma býtama a to zrovna dvakrát necenim. Micranots vynalezli svůj originální styl, vycházející spíš ze starších věcí. Asi, jako kdyby navázali ve vývoji na hip hop, který se hrál někdy před 15-ti lety. V Americe se tohle moc neděje, protože vždycky někdo přijde s novym stylem a všichni ho chtě nechtě následují podobnou cestou a tak klasika pomalu zůstavá pozadu, až se na ní časem zapomene. Ještě, že existují kapely, jako jsou Micranots, které připomenou styl, který se ani nestačil ohrát…

RUKAHORE_SHOP_BANNER
Předchozí článek

Diskutuj na Bbarak.cz

Your email address will not be published. Required fields are marked *