Sdílej
Svoboda je věcí, které si většina lidí začne vážit až v momentě, kdy se mu vytrácí mezi prsty. Mladická nerozvážnost, někdy nepoučitelnost, a jak by řekl sám Michajlov „pokoušení karmy“. I přes přešlapy je nutné se k odpovědnosti poté postavit čelem a přijmout to jako chlap. I v tomto bodu by nebyl problém. A čas na přemýšlení ti otevře nové obzory a možnosti. Stačí se vyhýbat problémům a trest může být kratší. Stalo se. Už to bude téměř týden, co mohla výrazná tvář brněnské scény projít bránou pardubické věznice a vrátit se mezi své, do života, který teď hltá každým douškem. A co bude následovat? Na ticho po pěšině to rozhodně nevypadá…
Minulý týden byl vcelku zásadní ve tvém životě, neboť se rozhodovalo o tom, zda si svůj pobyt za mřížemi zkrátíš, anebo odsedíš v plném trestu. Byl jsi optimistou nebo se s blížícím se verdiktem objevovaly i černé myšlenky?
Rok a půl jsem se vyhýbal problémům, udělal jsem všechno, co bylo v rámci věznice v mých možnostech. Věděl jsem, že mi soud nemůže prakticky nic vytknout, takže jsem věřil tomu, že mě pustí. Přemýšlel jsem ale i nad tou druhou variantou.
Vězení je místo, kam se člověk za odměnu nedostane. Z toho pramení i fakt, že je to pro každého trest odnětí svobody. Dá se na tom z tvého pohledu nalézt vůbec něco pozitivního? Dalo ti to nějakou sílu nebo zkušenost, za kterou budeš s odstupem času vděčný?
Každej to má asi jinak, pokud chceš, vždycky si v tom najdeš něco pozitivního, i když převažuje to negativní. Byli tam lidi, kteří seděli po šesté, po sedmé a nevypadalo to, že se znova už nevrátí. Uvědomil jsem si, co v životě chci a čeho už bylo dost. Změnil jsem priority a určitý postoj k sobě i okolí. Časem se roztřídí i lidi, který máš kolem sebe.
Už na počátku toho všeho se strhla lavina na sociálních sítích, která gradovala merchem „Free Michajlov“. Čekal jsi až takovou popularitu?
Čekal jsem, že se bude dít něco víc, popularitu ani tak ne, nedělám takovej typ rapu, kde se na to nabalí hromada lidí, ale když to mám brát podle Instagramu nebo čísel na YouTube, tak mi to určitě pomohlo.
Nebojíš se toho, že tě spousta konzumentů českého rapu bude vnímat jako toho, co seděl?
Lepší jak být vnímán jako ten, co fetuje nebo že neumí rapovat.
Jak probíhal tvůj pobyt v Pardubicích? Člověk má najednou hodně času a je třeba ho nějak zabít, aby se z toho nezbláznil. Jak jsi ho využil ty? Posilovna, četba, nebo jsi přemýšlel a hledal sám sebe?
Od pondělí do pátku jsem pracoval, po práci jsem cvičil, poslouchal hudbu, hrál karty nebo spal. Je to hnusnej stereotyp, na kterej se nedá zvyknout, jenom si to nesmíš všechno tak brát. Dělal bych klidně i něco jinýho, ale v Pardubicích to nešlo.
A co se ti honilo hlavou, když jsi procházel dveřmi ven? Co prvního jsi chtěl udělat, popřípadě dohnat?
Pořád mi to nedocházelo, 20 měsíců jsem byl na jednom místě, dělal dokola pořád to stejný a nevěřil jsem tomu, že už vlastně nemusím. Vlastně až další den mě došlo, že jsem venku. Chtěl jsem se najíst, dát si vanu a být se svojí holkou.
V tuzemském hudebním průmyslu není častým jevem, že by deska vycházela za takových podmínek, jako ta tvá poslední. Jak jsi vnímal ten průběh finalizace a následné ohlasy na dálku? Jak se finální materiály dostávaly k tvým uším? Nemyslím teď jen zmíněné album, ale i skladby, které během roku pak vycházely. Je těžké protáhnout do vězení vypálené CD, anebo jsi měl jiné přístupy?
Veškerý věci ohledně desky „1991“ se řešili ofiko přes budku, která byla na chodbě. Posílali se i vypálený CD´s, vychovatelé to většinou pouštěli, celý jsem to poslouchal na discmanu a následně volal Opiovi připomínky nebo detaily. Všechny klipy a vizuály jsem kontroloval a schvaloval přes mobil. Naštěstí ho vybrali, až už byla deska venku. (smích)
Odborný dohled měl v tomto případě Opia, který se o vše na dálku postaral s Matejem Strakou z Nerieš. Jsi nakonec spokojený s výsledkem, nebo bys udělal něco jinak, kdybys byl na svobodě?
Kdybych byl na svobodě, tak to album by hlavně ani nevzniklo. Za podmínek, za kterých to celý vznikalo a následně ladilo, to není špatný. Samozřejmě, že s odstupem času bych něco změnil, ale tak je to vždycky. Jsem rád, že se to povedlo a deska má v rámci možností úspěch. Když už o tom mluvíme, tak bych byl rád, kdyby to víc kopalo… (smích)
Za tvé nepřítomnosti vznikl i nový label s Danielem 1312 Records. Proč došlo k tomu odtržení od Brno Reprezent? Chtěli jste se vydat vlastní cestou?
S Danielem jsme vždycky chtěli mít vlastní label. S Brno Reprezent to bylo složitější v tom, že nás tam bylo osm a domluva nebyla jednoduchá. V podstatě už od začátku si každej z nás jel sám na sebe a dělal si svoje věci. Svým způsobem to label nikdy nebyl, proto jsme udělali vlastní. Víme, jak to chceme dělat a co je hlavní, známe se už roky, takže to nebereme jako label, ale jako přirozený vývoj. Daří se nám, a to je hlavní, proč to celý děláme spolu. Mě osobně už nebavilo hrát jenom v Brně a rapovat pro pár fellas…
Po tvém návratu na svobodu se oznámila jarní tour. Jaké to pro tebe bude hrát prvně tracky, které mají fanoušci již více jak rok naposlouchané?
Mám z toho respekt, cítím určitou zodpovědnost vůči fanouškům i sobě, ale ani nevíš, jak se na to těším. Hodně měsíců jsem si představoval, jaký to bude třeba v Brně na Flédě. 1000 lidi na Flédě je můj cíl. I když vím, že je to hodně velký sousto, tak pořád tajné doufám, že to dám.
S ohledem na „čerstvost“ těch tracků máš v hlavě i desku novou? Určitě jsi měl čas psát a jsi při chuti…
V base jsem nenapsal ani větu, odpočinul jsem si od toho všeho, samozřejmě že jsem si rovnal v hlavě témata, který budu chtít použít. Nová deska bude určitě, zatím nevím kdy, nechci na to tlačit, vím, že lidi na to čekají, cítím větší zodpovědnost než u předchozích desek, proto si nedávám žádnej termín.
Už jsi četl?
