hledat

Tags:

MC Gey – RλP-LIFE: Epizoda 2 (2019; Ty Nikdy)

Sdílej

Tenhle příběh se v mnohém podobá tomu z Nového Mexika ve výzkumném komplexu Black Mesa. MC Gey v něm figuruje skoro jako věrný klon Gordona Freemana, jenž se staví na odpor všem a všemu, co mu v cestě stojí. V troskách scény, která na oko kvete jak botanická zahrada, v imitaci a iluzi, kde je realita mnohdy potlačována a méněcennost není možné odhalit. V hudebních uličkách dokonalosti a ega se hlavní postava vydává opět na výpravu plnou strachu, aby zachránila svět, potažmo v našem případě posluchače před prázdnotou v jejich sluchovodech. A je skvělé, že na to není sama, neb v tomhle příběhu hraje svou roli i G-man alias Krudanze. Nechápeš? Rap-Life s pořadovým číslem dvě je právě tady.

Pokračování úspěšných věcí mívá často ošemetný konec. Pokud bychom se motali kolem ateliérů v Hollywoodu, scénárista i režisér by se dovolával větší akce, více mrtvých, proudů krve a gradace efektů. MC Gey vyráží po tříleté přestávce opět s páčidlem v ruce, zase děsí všechny, kteří jej potkají. Obě díla i přes velké spojitosti rozdělují zásadní momenty a myšlenky. A věřte, že to není jen tím, že autorovi hodil někdo něco do pika.

Jelikož se jedná o druhou epizodu, musí to mít s prvním dílem nějakou spojitost. Základem jsou opět bubny od Krudanze, následuje pikantní černý humor, který by měl sílu i v indické restauraci. A jedna z persón stáje Ty Nikdy se do těch beatů trefuje nenásilnou formou, stejně jako ti dá jasně najevo, že jsi úplně mimo, a máš doma drahou polovičku, která tě může téměř v každé vteřině zalehnout. Asi je to dáno tím, že tě vychovala jí podobná, jen o generaci starší. Na devadesátkovém zvuku a černošské srandě osvojené pro zdejší prostředí a aktuální čas prostě nelze nic zkazit. O to více, když jej do rukou vezme člověk s nadsázkou a velkým smyslem pro srandu.

Nenech se ale mýlit, že tohle dílo je jen pokračováním vtípků, které se do prvního alba nevešly. Samozřejmě občas narazíme na ostré verbální zatáčky skryté ve změti dvojsmyslů a jinotajů, ale je třeba také pochopit, že autor nám posílá nějakou message mezi řádky. Již samotný cover odtajňuje fakt, že tohle dílo má sice pobavit, ale také poukázat na fakt, že se nejedná o prázdné stopy bez obsahu a myšlenky. Pod diskem se ukrývá foto, které graduje na titulní straně. MC Gey má stále to páčidlo v ruce a cítí odpovědnost vůči svým fanouškům či těm dalším potenciálním, ale především je vázán rodinnými závazky a vnitřním slibem, že jeho syn nevyroste s domněnkou, že přemýšlet a sebevzdělávat se je jen zbytečný luxus.

Správný srandista si musí umět udělat srandu sám ze sebe, ale i trefně cílit tam, kam zamíří. MC Gey se koupe v rybníku, který mu sluší a dá se jen spekulovat, zda by se v jiných vodách cítil líp. Zároveň cítíme ten nadhled, kdy nepotřebuje posluchačům vznášet klíny do jejich hlav a štěpit je na úzké cílové skupiny.  I dle jeho názoru není moderní zvuk špatný, problém je ale v mladých tvářích a jejich přístupu. Znamená to tedy, že další jeho album bude trapové, aby všem dokázal, že to jde dělat i jinak a kvalitně?

„Epizoda 2“ je odlehčený apel a nesouhlas se současným stavem věci v hávu, který baví. Ať už se jedná o bubny, flow, obsah či jediného hosta v podobě Crystal Kidz. Aspoň už víc lidí tuší, jak silný je Krudanze i za majkem. Cením i kreativitu v tracklistu, kdy podle názvu skladeb není možné vytušit obsah danné stopy, navíc celek je unikátně propojen i stejnou stopáži. Hodně muziky, hodně myšlenek v krátkém obsahu. A ono to odsejpá. Proč se taky topit sedm minut v jedné smyčce. Nelze tu hovořit ani o slabých či silných momentech, protože tohle album tě stejně jako první díl bude buď celé bavit, anebo třeba taky ne. Díky té atmosféře a charisma obou zainteresovaných je možné, že to za pár let pochopí jako vhodný odkaz i jejich ratolesti. A nejen jejich. A deset bodů z deseti nedám jen proto, že jsem svoje jméno nezaslechl v závěrečné děrovačce. Hovno, kecám. Jsem spoko, ale plný počet se nerozdává na potkání a zatím jsem na vážkách, zda pro mě bude tento díl po čase opět lákavý jako ten první. Možná mi tu chybí nějaká bomba, která mi to album vždy připomene. Adept na desku roku je to však jasný, asi by si zasloužil i za přínos žánru nějakého toho Anděla.

9/10

Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1