Sdílej
Před rokem jsme na šestém ročníku festivalu Hip Hop Žije odlovili na rozhovor Gabryella z formace Nerieš a bylo by hříchem nedat prostor i druhé polovičce této party. Talent jim nelze upřít, stejně jako schopnost zaujmout publikum, neboť v posledních letech jim naslouchá početná fanouškovská základna na Slovensku i v Čechách. Matej Straka je už nějaký ten pátek považován za velice kreativního umělce, od kterého se nedočkáme jen pouhých slok, nýbrž i chytlavých refrénů, produkcí nebo mixu celých desek. I to bylo předmětem našeho rozhovoru, který se nesl ve velmi přátelském a otevřeném duchu. Jasný důkaz, že jsou stále mezi námi umělci, kterým sláva nevlezla do hlavy až příliš násilným způsobem.
Dalo by se bez nadsázky říct, že loňský rok ti patřil a mohl bys být označen za krále refrénů. Jak toto tvrzení vnímáš, popřípadě cítil jsi třeba konkurenci v případě Lvcase Dopa?
(smích) Docela jsi mě zaskočil, starý, ale nikdy jsem si sám neřekl, že jsem králem refrénů. Všechno to bylo takové spontánní, ale v životě bych si to nedovolil sám tvrdit. To je spíš na lidech, jak to vnímají. Lvcase Dopa mám naposlouchaného, líbí se mi, co dělá, má dobrý hlasový fond, ale neporovnával bych nás.
Ale určitě si registroval ten zvýšený zájem o tvoje refrény, který v minulém roce panoval… Letos už to tak není. Byl jsi tím už přesycen nebo ses soustředil na novou desku Nerieš?
No, to bylo možná trochu způsobené tím, že všichni věděli, že nemám tolik času a dostat ze mě refrén je jednodušší než dostat ze mě šestnáctku. Aspoň takto jsem to vnímal. (smích) Jinak letos je to přesně tak, jak hovoříš. Dávám teď přednost naší desce, která je pro mě prioritou. Když se bavíme o našem albu, tak se mu prostě budu věnovat celý rok a na nic jiného nebude čas. Pokud bych však s někým udělal nějakou spolupráci, bylo by to lusknutím prstu, ale nic plánovaného. Musím toho člověka taky dobře znát. Teď se chci ale věnovat primárně Nerieš, a tam dáváme tolik času, že si to mnozí ani neumí představit. Možná to na první pohled vypadá, že to přeháním, ale prostě je to tak. Mohu ale už nyní prohlásit, že koncem roka vyjde naše album. K dnešnímu dni máme už zhruba polovinu hotovou.
Čím si to vysvětluješ, že Nerieš v posledních letech zažili takový vzestup a nyní patří k nejsilnějším skupinám na Slovensku? Vyplnili jste netradičními postupy či osobitým projevem tu mezeru na trhu?
Raketový vzestup jsme podle mě nezažili nikdy. Už to děláme asi nějaký jedenáctý či dvanáctý rok a bylo to přímo úměrné, kontrolovatelné, kdy jsme si nestihli ani pořádně na něčem uletět. Budujeme to a v uvozovkách se s tím trápíme. Vypadá to tak, že sedíme hodně ve studiu.
Cítím z tvé odpovědi týmového ducha, ale nemohu se nezeptat, jaké máš sólové ambice. Dočkáme se třeba v budoucnosti desky, na které budeš mít podíl jen ty?
Zatím se takto nerozmýšlím. Stále jsem dost sebekritický na to, že pokud ucítím, že stále šlape Nerieš, tak z toho budu chtít vymačkat co nejvíce. Své sólové album chci dělat až tehdy, až budu extrémně dospělý, svoje myšlenky budu mít uspořádané a spokojený se svým bytím na této Zemi. Chci pak probrat hodně témat, ale zároveň už být takový vychillovaný. V tomto ohledu jdu ve stopách Ega. Měl 33 let, když vydal své sólo album, a byla to úplná bomba. Nechci dělat desky, která budou jen tak, ale potřebuju v nich mít tu výpovědní hodnotu. Mám hodně věcí, které jsou silné, mají hloubku a na desku by dali, ale necítím se natolik uvědomělý, aby ty věci při poslechu někomu daly celý děj od A po Z. Nechám si to na později. Až přijde ten správný čas, tak to vycítím.
A ta deska by byla ve tvé režii i po hudební stránce? Troufl by sis ji sám odprodukovat?
Přesně si to trefil. Když už bych dělal sólo, tak bych si ho sám odprodukoval, narapoval a smíchal. Je to takový můj sen, který mám. Ale jak jsem již řekl, na to všechno je ještě čas.
Ten zájem o hudbu byl z tvé strany přirozený od malička nebo tě k ní vedla rodina?
Můj otec byl hudebník a ukazoval mi takové ty věci, které se týkaly jazzu, těžkého funku a v té době to poslouchalo málo lidí. Z počátku mi to moc nevonělo, ale postupem času jsem tomu přišel na chuť, takže jsem si to oslovil a tím získal i širší spektrum vnímání hudby.
A nemáš třeba nějaké přání, že bys v budoucnu spolupracoval s nějakými zpěváky a umělci mimo žánr? Marpo nám třeba před časem v rozhovoru přiznal, že ho hudebně lákají Wanastowi Vjecy, PIO zase před lety nahráli věc s Jarkem Nohavicou nebo při vzniku dokumentu Česká RAPublika byla využita Hana Hegerová…
Teď jsi mě tedy vážně zaskočil. Já se považuju za myslitele, který se často musí ponořit do svých myšlenek, než něco řekne. V tuhle chvíli ti na to asi nedokážu odpovědět, což mě trochu i mrzí, přestože potom by mě třeba napadla nějaká zajímavá jména, ale hned teď to ze sebe nevysypu. Umím si to ale představit a mám rád alternativní spolupráce.
Přestože to možná spousta lidí nezareaguje, tak jsi člověkem, který se nemotá jen kolem své kapely. Jestli se nepletu, tak máš na svědomí i finální podobu poslední desky Michajlova, ale i další projekty. Jak se ti dělalo na projektu, kdy nemůžeš prakticky s autorem řešit finalizaci díla?
S Michajlovem jsem se poznal už předtím při jedné záležitosti, ale kolem této desky mě potom kontaktoval Opia přes kluky z Ruky Hore. Komunikace tedy probíhala hlavně s Opiou a já už jen míchal ten zvuk. Když jsem udělal nějaký mix, tak mi říkal, jestli takhle jo nebo ne. Pak se to poslalo Michalovi, který sedí, a dostal jsem nějaký feedback. Byla to unikátní spolupráce, ale bavilo mě to. Bylo to zase něco jiného a nového. Mám rád takovéto výzvy.
