Sdílej
„Týpek v kapuci, beat a yea, yea, chm, chm, plus takovej ten typickej pohyb.“ Toť Matěj Homola a jeho první asociace, když se řekne hip hop. Známého zpěváka a kytaristu z kapely Wohnout jsme s tímto termínem nekonfrontovali náhodou, nýbrž proto, že bude součástí debutového sólo Efka z PIO Squad. Byť byste to možná nečekali, schopný hudebník s dostatkem rozhledu se před rapem rozhodně neschovává, o čemž svědčí jeho zmínění PSH, PIO Squad, Marpa, Prago, Vece, Beastie Boys nebo Public Enemy. Ale dost bylo úvodních frází, však se na jeho slova poskytnutá serveru bbarak.cz podívejte sami…
Víš o tom, že členem Marpova TroubleGangu je emcee, který se jmenuje jako vaše kapela?
„Jasně, vím to dobře, dobrej týpek, seznámil nás loni v létě Marpo, se kterým se známe dlouho, několikrát za rok se vidíme, když Wohnout a Troublegang hrají na stejným festivalu. Ale poprvé jsem Wohnouta zaregistroval před lety, když mi psal kámoš, že máme super klip, ale že ta změna žánru je teda síla. Nechápal jsem, o čem mluví, tak mi poslal písničku „Zvedej“. To jsem si řek, že jsme udělali docela dobrej song.“
„Když jsem poprvé slyšel „Prahu“ od PSH, líbilo se mi to, mělo to takovej pozitivní náboj, přišlo mi to takový bizarní, jak to nemělo refrén. S tou češtinou to bylo něco novýho, akorát jsem si podle frázování myslel, že to zpívají Romové“
Měl jsem tě zaškatulkovaného za pankáče a rockera, který by se rapu nikdy nedotkl a možná ho až neuznává. Cítím to správně, nebo se pletu?
„Hele, nesmíš žít v paranoie, že kdo nehraje hip hop, tak ho nesnáší. Já jsem nebyl tolerantní zhruba do svejch 25 let, pak jsem se otevřel všem žánrům. Patřilo to k věku a k partě, ve který jsem vyrostl. Poslouchal jsem ortodoxně punk, HC a metal, ale byl jsem součástí hlavně skejtový komunity, která hip hop poslouchala. Takže jsem měl v discmanu i party jako Beastie Boys, nebo Public Enemy, jestli se to tedy počítá. Neakceptoval jsem ostatní žánry, ale to platilo hlavně o popu, kterej se navíc tenkrát produkoval masově a v příšerný a vlezlý kvalitě. Pak jsem slyšel „Prahu“ od PSH, hrálo to v jedný skejtový prodejně. Líbilo se mi to, mělo to takovej pozitivní náboj, přišlo mi to takový bizarní, jak to nemělo refrén. S tou češtinou to bylo něco novýho, akorát jsem si podle frázování myslel, že to zpívají Romové. Od tý doby je spoustu hip hopu, kterej mám rád. Tedy českej a slovenskej. Počítáno na čas, tak ho možná poslouchám víc, než domácí punk. Nejsem asi typickej hiphopovej fanda, protože nemám přehled o stovkách kapel, projektů, rapperů a nesleduju dění ve vašich magazínech. Ale spousta písniček je geniálních, baví mě ta práce s jazykem, s frázováním, který je jiný, než naše.“
Kdyby se naskytla možnost hýbnout dějinami, co by vzkázal svému o 20 let mladšímu já? „Nepůjčuj motorku kamarádovi, rozbije ti jí. Moc dějinami by to asi nepohnulo, ale já bych měl hezčí prázdniny,“ uvedl sympaťák z party Wohnout, která v příštím roce oslav čtvrtstoletí na hudební scéně.
Když si žil s Darou Rolins, která měla velmi blízko k RnB, nemělo to vliv na tvůj vkus?
Vztah s Darou neměl moc vliv na můj hudební vkus, ale měl zásadní vliv na to, že jsem poznal frajera, kterýho fakt hodně uznávám. Jednou mi dala CD a řekl, že je to její kámoš a že by se mi to mohlo líbit. Byl to Vec. Říkal jsem si a sakra, to je fakt dobrý, zaujaly mě samozřejmě texty a frázování, ale taky mě bavila hudební stránka, ty šikovně vysamplovaný věci a podobně, že to nebyla umělá hmota. Ujel jsem si na tom a to léto mi hrálo v autě v podstatě jenom tohle CD.
„Co se týče emocí, viděl jsem takhle pár koncertů Prago Union, ze kterých jsem se fakt posral. Kato je génius a fakt to tam umí poslat, i když neřve. A o tom to je. Ohulený kytary a ve třech oktávách preludující zpěvák fakt nejsou záruka emocí“
Už více než dvě dekády objíždíte i festivaly, během nichž tvé oči a uši určitě spočinuly také na rapu. Vyvolalo to v tobě nějakou emoci? Cítíš z té muziky energii srovnatelnou s kapelama s nástroji?
„Z muziky jako takový cítím jinou energii, ale to je logický, protože pomineme-li zpěváka, ten sound je prostě z počítače, nevidíš člověka, kterej tam hrabe rukama do strun a tu hudbu vyrábí na místě před očima posluchačů, i když je fakt, že jsem viděl dost koncertů hip hopu s živou kapelou, což je takovej zajímavej hybrid, ale o tom teď asi nemluvíme. Není to lepší, nebo horší energie, je prostě jiná. Na velkých festivalech jsou často hiphopový scény, popřípadě se rovnou na jednom pódiu střídá víc žánrů, takže občas sedím vzadu na bedně a jsem klasickej posluchač. Co se týče emocí, viděl jsem takhle pár koncertů Prago Union, ze kterých jsem se fakt posral. Kato je génius a fakt to tam umí poslat, i když neřve. A o tom to je. Ohulený kytary a ve třech oktávách preludující zpěvák fakt nejsou záruka emocí.“
Jak se urodilo to, že budeš spolu s Václavem Neužilem na blížícím se sólovém debutu Efka z PIO Squad? Lišil se nějak proces tvorby od standardu, na který jsi zvyklý?
„S Efkem se známe docela dlouho, potkali jsme se poprvé u kámoše na malým fesťáku u Jihlavy, něco jsme spálili, pak se potkávali ještě na dalších akcích, kde hráli PIO Squad, což je další klasika, která mě baví. Fíla dokonce později pořádal náš koncert v Jihlavě. Vždycky jsme si říkali, že něco musíme vymyslet, udělat, nahrát, dokonce jsme si asi před dvěma lety přeposlali pár nápadů, ale nikdy to nějak nedopadlo. Teď to Fíla rozseknul, udělal song a pozval mě ke kámošovi do studia, který bylo v bytě na Smíchově. Měl jasnou představu, chtěl zpěvnej refrén, což nám s kapelou docela jde, si myslím. Dal jsem to 8x přes sebe a hotovo, stejně to děláme u nás, když nahráváme refrény. Ale když jsem tam seděl a koukal, jak to kluci editujou, tak jo, je to fakt jinej druh práce, než na jakou jsem zvyklej. Ty písničky staví jinak, základní je z podstaty beat a mluvené slovo, my se pohybujeme více v melodiích a harmoniích, pracuješ se čtyřmi živými nástroji, nikoliv s virtuálními, který mají nekonečně možností.“
„Zdá se mi, že autoři mají problém opustit letitý téma, že maj káru, škváru, koks a děvky a je jim všechno šumák. Což mě nezajímá, protože tohle má běžnej rocker taky“
Protože jsou crossovery celkem běžné a každý zná i soundtrack k „Judgement Night“, nějakému vábení/nabídce z rapové scény jste s Wohnoutem nikdy předtím nečelili?
„Abych byl upřímnej, tak nečelili. Tu rukavici jsme naopak hodili mnohokrát sami a s mnohými rappery jsme si mnohokrát někde u brka slíbili, že něco spácháme a nic se nikdy nestalo. Fíla je ten, kdo nám pomohl splnit si tuhle letitou výzvu, i když jen částečně, protože jsem tam z Wohnoutů pouze já. My samozřejmě nemůžeme začít hrát hip hop, to bychom vypadali jak kokoti, ale písničku dohromady s někým, míněno naše hudba kontra rap, bychom udělali fakt rádi.“
Diskografie Wohnoutu: 1999 – Cundalla, 2000 – Zlý noty na večeři, 2002 – Pedro se vrací, 2004 – Rande s panem Bendou, 2005 – Nevydáno, 2006 – Polib si dědu, 2008 – Živáček – live, 2009 – Karton veverek, 2010 – Best Of 2CD, 2011 – Našim klientům, 2013 – G2 Acoustic Stage, 2014 – Laskonky a kremrole, 2016 – Sladkých dvacet na Vyžlovce – live, 2018 – Miss maringotka
Pražská tělesa jako Prago, PSH nebo Indy a Wich dle vlastních eviduješ dlouho. Ale co další – uchováváš si přehled i o dalších zdejších rapových hrdinech dneška?
„Dost rapperů znám osobně osobně, nejen z koncertů, ale i z pražskejch barů, kde se občas po půlnoci potkáme. Takže o jmenovaných legendách mám přehled dobrej. Sám nevyhledávám nic, občas na mě něco vyskočí na YouTube, tak se podívám a jdu dál. Já asi moc nejsem cílová skupina, tím pádem ani soudce, ale teď si nepamatuju, že by mě v poslední době něco zaujalo. Je spoustu skvěle zprodukovaných věcí, ale zdá se mi, že autoři mají problém opustit letitý téma, že maj káru, škváru, koks a děvky a je jim všechno šumák. Což mě nezajímá, protože tohle má běžnej rocker taky.“
