Na dobrý rap si je třeba počkat

hledat

Tags:

Ironkap: DJ Trafik sehrál nevědomky úplně zásadní roli. Vlastně mu vděčím za to, že ta deska vyšla

Sdílej

Bohatá minulost lemuje jeho hudební kariéru a vše nasvědčuje tomu, že neméně výživná bude i ta budoucnost. IronKap je členem jednoho z nejlépe fungujících koncertních spolků, ale není to tak, že by se schovával jen pod křídla TroubleGangu. Dokládá to i další sólo, ve kterém otevřeně jmenuje problémy a nalévá si do mikrofonu čistého vína. Od posledního rozhovoru, který jsme s ním realizovali, se toho událo poměrně dost, proto řádky níže nabízejí velice hutný obsah.

Po devíti letech si oživil značku „Nemesis“. Značí to tedy, že tato kapitola nebyla uzavřena a nabízel se prostor pro pokračování? Vracíš se ke kořenům své tvorby jen myšlenkami nebo se cítíš zase na začátku? Otevíráš novou kapitolu?

Uzavřená byla, ale na podzim jsem se dostal do situace, kdy jsem zoufale potřeboval něco vydat a objevil jsem v sobě ten hlad z první desky. Ve své podstatě se cítím opět za začátku a je to skvělý pocit. Nemyslím si, že bych se vracel myšlenkově k prvnímu dílu. Nejsem ublíženej rapper, kterej křičí do světa. Jen první díl pro mě znamenal velký krok do neznáma a konceptem mi tahle deska připomněla právě Nemesis 1.

Hodně jsi s hosty zacílil za hranice svého klanu. Také na „Nemesis I“ bylo hodně tváří. Proč jsi třeba nedal prostor bubnům od Mahoneyho z TroubleGangu, který se postaral o desku Hanka? Neoslovila tě jeho tvorba?

Mahoney je skvělej producent, ale v tu chvíli dodělával desku s Hankem, a byl hodně zaneprázdněnej. Na Neonech mi bylo vyčítáno, že se schovávám za Marpa a za TroubleGang, tak jsem to tentokrát pojal jinak. TG je zastoupeno nevydaným bonus trackem a zbytek jsem schválně mířil mimo kapelu. Začalo to tak, že jsem poskládal singly, které jsem dal dohromady s producenty za poslední rok a půl. Zjistil jsem, že je to hodně pestrá směska a oslovil jsem lidi, se kterými jsem vždy chtěl spolupracovat, a vyšlo to všechno.

Podporu ti vyjádřila velká jména z československé scény. Jak ses k nim prokousal? Bylo to přes peněženku, nebo tvůj kredit v rapovém podhoubí nenápadně stoupá?

Placené spolupráce příliš neuznávám a taky jsem nikomu z hostů ani producentů nic neplatil. Oslovil jsem lidi, které osobně znám. Vždycky to bylo jednání na rovinu, chceš/nechceš. Neodmítnul mě nikdo. Jakej mám kredit na rapové scéně mi je u prdele. Řeším lidskou stránku věci.

Kdyby nebylo Trafora (DJ Mike Trafik), mělo by pokračování „Nemesis“ tuto podobu? Jak moc se podepsal pod výsledkem?

Trafor sehrál nevědomky úplně zásadní roli. Kromě dvou singlů, které jsme dali společně dohromady, to byl právě on, kdo mi svou legendární hláškou naprosto otevřel oči. Seděli jsme ve studiu, řešili nějaký nepříjemnosti a on říká: ,,Srát na všechno, prostě pojďme dělat muziku.“ A bylo to. Blesk z čistýho nebe a taková ta facka, kdy to všechno člověku sepne. Proč řešit, peníze, dopad, views, recenze, nějakou pseudoslávu, vždycky tu šlo o muziku. V době před Youtube, když si člověk smolil texty na koleni v dětským pokoji, to bylo čistý a šlo jen o emoce. Přesně do tohoto stavu jsem se zpátky dostal díky Trafikovi. Takže mu vlastně vděčím za to, že ta deska vyšla.

Hned v úvodní skladbě celé desky „Ledovej svět“ poukazuješ na zrádnost showbyznysu. Když bys to vyjádřil procentuálně, jak moc ti narušuje svět z negativní stránky?

Celej showbiz je umělá bublina a v Čechách to platí dvakrát tolik. Lidi maj hnusný vzory, často prázdný nádoby, bez příběhu, který prodávají tvář, nebo lezou do něčích prdelí. Někteří ti influenceři, youtubeři a podobný existence mají šílenej dopad na mladý lidi, ale už si neuvědomujou tu Spiderman věc, že s velkou mocí jde ruku v ruce velká zodpovědnost. Pak přesně nějakej pablb znemožní dítě, protože nemá tolik peněz. Tohle moc nekoušu. Negativní dopad celého průmyslu je velkej, ale procento ti nepovím. Na mě konkrétně to moc dopad nemá, necítím se jako součást toho kolotoče.

Stále cítím z obsahu desky tu nasranost, výkřiky do temnoty a málo radostných momentů. Je to opravdu takový boj, který nepřináší moc úsměvů ve tváři? Stále čekám, že nabídneš fanouškům i veselou desku…

V posledním tracku to říkám. Muzika pro mě byla vždycky spíš terapie. Nedělám veselý nebo smutný desky, reflektuju současnou náladu. Tohle je moje rozhodně nejtemnější a nejtvrdší deska. Přináší to radost, jinak bych to nedělal, ale momentálně mě hudba zahnala do temnýho kouta, kde jsme mohl zůstat, anebo se vrátit zpátky na světlo. Stalo se hodně věcí, odešli kamarádi, z malé kapely se stala velká parta se všemi problémy. Najednou se na nás nalepilo spoustu lidí, co chtěli TG jen podojit a viděli to jen jako produkt. Navíc já veselý tracky nemám rád, lži o tom jak jsme happy atd. jsou strašně cheezy. Podle mě dobrou pozitivní muziku uměl dělat Bob Marley, The Beatles a podobně, ale já to teď neumím. Jsem vděčnej za každého posluchače, fanouška, zprávu, ale nejsem sluníčkář.

V bookletu otevřeně přiznáváš, že jsi původně chtěl s prací na sólu čekat až do vydání další desky TG, ale nic se nedělo. Jak velkým jsi workoholikem?

V červnu padlo rozhodnutí, že se budu muzice věnovat na plno. I na nátlak a růžový plány managementu jsem opustil zaměstnání a šel zkusit dělat jen hudbu. Díky zápasu Marpo x Rytmus, se práce na TG albu nestále odkládala a já seděl doma. To je hroznej pocit, takže jsem hledal cestu ven. Byla možnost buď makat, anebo se upít k smrti. Snažil jsem se skloubit obě dvě dohromady. Navíc jsem chtěl zjistit, jak jsem na tom já sám jako Ironkap a ne jen jako část TG.

Nechybí ti ta role učitele a žáci, kterým ses roky věnoval?

Upřímně něčím ano, něčím ne. Nechybí mi vstávání po páté ráno a neustále kličkování mezi školou a kapelou. Chybí mi ta energie, která ve škole vždy byla. S některými studenty si dodnes napíšu a je skvělé vidět, jak se jim daří.

Zmiňuješ, proč řešit peníze, dopad, views, recenze či nějakou pseudoslávu, ale jak v dnešní době vnímáš negativní kritiku, případně možné spory s konkurencí? Na desce naznačuješ, že pocházíš z doby, kdy spory řešili lidi, nikoliv sociální sítě a youtube. Znamená to, že nasedneš do auta a jdeš to řešit face to face?

Kritiku a takové věci neřeším, každý má právo na to mě mít rád nebo nemít rád. Ke spoustě věcí se nemá ani cenu vyjadřovat. Hodně negace jde od lidí, co jsou anonymní. Nikomu se moje muzika líbit nemusí. Já to nikdy nehrál na pózy, a co jsem řekl, jsem si i obhájil. Upřímně dlouho se mi nestalo, že bych musel něco řešit. Ale rozhodně nejsem pro internetový války, když na to dojde, řeším to face to face. Nejsem bůhví jakej streeťák, ale něco za sebou mám. Každej by si měl uvědomit, že jsou nějaký hranice. Já se chovám k lidem slušně, dokud mě nenaserou.

Vydáváš pod vlastními křídly. Nenabízel se prostor si tu cestu usnadnit nebo sis řekl, že dnes už není třeba se upisovat pod něčí pomocnou ruku?

Nabídka přišla a vím, že by jich bylo i víc, ale já to takhle chtěl. Nikdo mi na začátku nepomohl, tak jsem se rozhodl, že to dotáhnu celý sám. Od zajištění e-shopu a předprodeje po balení obálek, nošení na poštu, návrhů merche, výrobu desky až po release party. Pak při realizaci mých nápadů nejvíc máknul Partyboi, Tony, Ronald a samozřejmě SHO. Jsem vděčný za lidi, kteří mi moje vize pomáhali splnit.

A tvé současné sólové ambice? Vyplnila nová deska jen tu prázdnotu před novou deskou TG tak, že si použil šuplikové věci, starší singly a pár nových tracků nebo plánuješ i koncertní šňůru striktně ve své režii?

Nemyslím si, že by to měl být jen béčkový produkt nebo nějaká náplast na TG díru. To, že vznikla deska spontánně, jí na kvalitě neubírá. Plánuju solo tour o pár zastávkách na říjen 2019.

Jaké očekáváš prodeje? V útrobách desky se necháváš slyšet, že kupování CD´s je už dnes raritou. Vnímáš ten aktuální stav, kdy desky vychází o deseti tracích a někteří vsází už jen na volné singly? Co pro tebe dnes znamená vydat nosič?

Já sám si desky kupuju, i když už si je nepustím. Mít CD v ruce je pro mě skvělý pocit. Prodeje jsem nečekal žádné a mám téměř vyprodáno. Zbývá mi pár posledních kusů, takže z mojí strany hodnotím prodej a podporu od fanoušků nad očekávání.

Když se ještě otřu o rok 2010 a potom to porovnáš s dneškem. Jaké sny sis už splnil i s ohledem na spojení rukou s členem tvého milovaného Wu Tangu? Čeho bys rád ještě dosáhnul?

Tak samozřejmě ten největší sen splněný je, ale mám ještě jeden. Chtěl bych, aby vznikla ještě jedna věc, společně ve studiu. Už jsem tomu byl třikrát strašně blízko. Tzn. jednou přímo na cestě do New Jersey do studia, ale vždy se plány překazily. Věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu a jestli to má jednou vyjít, tak až přijde ten správný čas. To, co byla v roce 2010 utopie, je dnes realita.

RUKAHORE_SHOP_BANNER
Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1

Diskutuj na Bbarak.cz

Your email address will not be published. Required fields are marked *