Sdílej
Vzhledem k původním předpokladům, že počet zájemců o koncertní představení přesáhne kapacitu klubu, jsem trochu panikařila, když jsme s naší partijou ze shopu ještě v 8 nebyli na místě. Zbytečně. Né že by byl klub prázdný, ale rozhodně nebylo narváno k prasknutí, jak všichni po kolapsu s DeFucktem čekali. Navíc nás čekala ještě klasická dvojice zpráv – jedna negativ jedna pozitiv. Kapelce vypadlo auto na poslední chvíli, ale na stejnou poslední chvíli naštěstí stihli vlak. Jo a ještě jedna taková poloviční – příjezd na nádraží je stanoven na poslední půlhodinu dne. Takže spousta volného času před koncertem,najednou… Lidi nevypadali, že by jim to nějak extrémně vadilo a nenechali se rušit při tanci na sety Alarma a Hooly. Kolem půl desáté změnil Alarm houpavé songy na lámané beaty a na neskutečně čisté podlaze začali předvádět svá svalnatá těla hošánkové z klasické sestavy Upward-Next-Offside Breakers. Brzy se připojil taky jeden maník z Veselí na Moravě a rachot publika stál za to. Po ukončení exhibice plynul večer v očekávání příjezdu hlavních hvězd, nic výjimečného se nedělo, my jsme si našli zábavu v hledání rozdílů mezi dresy FUBU a Kenvelo (najdeš ztěží, Kenvelo má skutečně inovativní návrháře…) O půlnoci pánové z matičky Prahy konečně docestovali, ve čtvrt začla improvizovaná zvuková zkouška, doladily se majky, DJ Wich pustil cizí instrumentálku a koncert šlo ohlásit za započatý. Lidi většinou poslušně vyčkali a neutekli domů, takže se to rozvlnilo, Indy a LAčtverka sdělovali své příběhy kluků ze štrýtu do těch cizích instrumentálek, takže jsem pořád měla takový ten pocit, že to není ono. Hlasitější reakce a dozpívávání refrénů nastalo na hitovky Praha (s původním podkladem) a na poslední Hlasuju proti (taky originál instrumental). Po koncertu se lidi vydali k baru nebo rovnou domů, k tanci a poslechu pokračoval Wich. V tu chvíli mi bylo docela líto, že nemám s sebou žádného muže, se kterým bych ploužila na ty sladké melodie (ach!)… Po nějaké chvíli se na podium opět nahrnulo pár lidí (O.P.S. partička) a rozjeli si beatboxy. Lidi začali zase trochu hulákat, ale celá show netrvala dlouho a Wiche vystřídal Alarm (celou party buď balil brka nebo je spotřebovával, jak to ten kluk dělá…). Tak co nám tu ještě chybí do kompletní sestavy úspěšné party – no freestajl, slova z hlavy. Vyhulený G Money si vzal mikro a docela to rozjel, vzhledem k pozdní hodině (půl třetí) sklidil pouze decentní aplaus, vystřídali se ještě další místní mládežníci a mikrofon se dostal k ospalému Indymu. Ten si po krátkých volných rýmech konečně vzpomněl na text songu, který mu při koncertu nějak nepřicházel na jazyk, a krutou kadencí slov zajel bonus večera. Z našeho Freihand-týmu byl mikro vnucen polospícímu Václavovi, po jehož českopolském tichém zoufalství jsme už fakt nasedli do matčina autíčka a hurá postel. Zdá se vám ten report takový mdlý nějaký? Mi taky. Stejně jako celý večer… Když si vzpomenu, jak ubíjející se mi zdá vždycky cesta vlakem do Prahy a zpět, fakt by se mi to asi nechtělo absolvovat pro tři hoďky čistého času v Opavě. Holt hrát pro lidi je řehole, že jo, a kdyby ta cesta byla kratší, asi by koncert byl delší a ne tak mrtvý. I když snaha byla.
Už jsi četl?
