Sdílej
Štěstí přeje těm, co se nebojí jít vlastní cestou. U nás je tomu jasným důkazem Smack, Slováci pak mají Gleba. Nenápadný zástupce Bratislavy, který se postupem času vypracoval v jednu z nejzajímavějších tváří tamní scény. Venku má teprve druhé oficiální album, které je však na velice zajímavé úrovni kvality. Někdo by namítal, že jeho zvuk už nemá nic společného s rapem, ale kdo má dnes právo selektovat žánr, který se během pár desítek let tak neuvěřitelně rozvětvil? A Gleb na nové placce navíc posílá respekt legendám, o kterých dnes už možná mládež ani neví.
Prvně jsem na jeho stopu narazil v roce 2011 díky materiálu „Kaša tape“. Tehdy upoutala mou pozornost především rychlost a chuť dělat něco nového, ale taktéž jsem vnímal ten cíl narvat hodně slov do krátkého časového prostoru a bejt hrozně rave. Trvalo to dlouho, než Gleb uzrál sám o sobě, už jeho první sólo vykazovalo výrazný progres, ale „Gauč Storytelling“ je ještě někde jinde. Autor se především vyklidnil a netlačí projevem na každé rovině za každou cenu na pilu. I hudební produkce jsou rozvážnější a pestřejší. Tím bych však nechtěl říkat, že Gleb ubral o 50 BPM, aby se do beatů trefil.
Vnímám mnohem větší symbiózu s Komanderem. Za ty roky už oba vědí, co jeden od druhého mohou očekávat. A vyrostl nejen Gleb, ale i jeho producent. Stále je zde patrný vliv z Anglie, ale tahle hudba si jde už zároveň i vlastní cestou. A jak již bylo zmíněno, oslavují se i legendy žánru. Ať už to je pomocí samplů v newschoolových kopácích nebo v textech, kdy je skloňován respekt k N.W.A. a konkrétně je pak jmenován Eazy-E. A co třeba Boyz n Da Hood z Atlanty? To samozřejmě ale není vše, ale odkrývat zde každou kartu by bylo nekorektní k posluchačům, kteří ještě neměli s tímto nosičem tu čest.
Hlavní devizou této desky je vyprávění příběhů. Od toho je odvozen i název, kdy Gleb ze svého gauče předvádí excelentní storytelling. Ten čítá například běžný život jeho generace na sídlišti, poflakování se, spory se sousedy, cesty na koncerty. Vypravěčský um na výbornou, což dokazují třeba „Blbé příběhy vol. 2“ nebo „Motorest“. V celkovém kontextu pak poznáte, že autor tohoto díla není žádná celebrita, spíše obyčejný člověk, který využil jistého talentu, ale i tak si žije běžný život. Také má své problémy, své mouchy, své vrtochy.
Povídat prakticky celou desku o sobě nedokáže každý. Tedy on to zvládne skoro každý, ale ve vší vážnosti si umět udělat ze sebe srandu a vytvořit něco, co bude vykazovat jen nudné egotripy, dá zabrat. Gleb je poutavý vypravěč s dobrým smyslem pro humor. Za ty roky už rozpozná, co pobaví i po dvacáté řečené, a co naopak už znovu nevytahovat. Výčet hostů pak zahrnuje především mladé tváře. Možná tu chybí Delik, ale toho by asi čekal každej. I ty další přizvané šlo předem odtušit, ale do celkového kontextu zapadají a nikdo neodvel špatnou práci. Dokonce bych si troufl říct, že Fobia Kid se na hostovačkách umí vyhecovat víc než u vlastních věcí.
„Gauč Storytelling“ je příběhem obyčejného šílenství, průměrného života kluka z východu. Ten život ale čítá jisté benefity, které nejsou na škodu. Nebylo to ale hned. Gleb touto deskou upevnil své postavení v alternativní sféře, v novém undergroundu. Díky jeho barům už na Slovensku lépe vnímají ostrovní zvuky a Komander k tomu přispěl výraznou měrou. Dovolím si tvrdit, že jeden bez druhého by tak nevynikali a neposouvali se. A bez okolků lze předpovídat, že tato placka si stoprocentně zaslouží být mezi adepty na slovenský rapový nosič roku.
8/10
Už jsi četl?
