Gambrz Reprs – Blbá sranda (Gambrz Reprs;2017)

 

Od posledního LP Ministerstvo pro místní rozvoj uplynulo něco přes čtyři roky a pomalu se začínalo zdát, že se početné kombo celkem sedmi členů Gambrz nepodařilo udržet pod jednou střechou. Ten dojem ve mně ale podporovaly hlavně jejich starší tracky Scházení/Rozcházení a můj starší rozhovor s Marem. Z jeho slov vyplývalo, že je vůbec výkon dostat tuhle partu v kompletní sestavě v jeden čas na jedno místo.

 

Navzdory skepsi se  Gambrz vrací o čtyři roky později s deskou Blbá sranda. A přivedli si k tomu ojedinělou sestavu hostů. Na desku se totiž podařilo ulovit audio příspěvky osobností známých i široké veřejnosti jako Petr Čtvrtníček, Petr Jablonský, Jiří Lábus, Leoš Noha, Pavel Nový, Pavel Rimský, Daniel Rous, Luděk Sobota a Pavla Vojáčková. Jejich zařazení v rámci konceptu Blbé srandy se povedlo na výbornou, jak oceníte hned na začátku, když dojde k přerušení k tradičně monologického vyprávění jistě i vám známého dabéra televizních dokumentů. Hloupá legrace ostatně pronikla i na cover alba, o jehož ztvárnění se postaral Márty Pohl aka Řezník.

 

Nemá smysl lámat přes koleno fráze, jak jsou Gambrz zase o čtyři roky starší, dospělejší a jejich život je prostoupený vážnějšími tématy. Gambrz zůstávají i o pár let starší takoví, jaké je fanoušci znají – hovada se svérázným smyslem pro humor. Jejich frázování je neúhledné a nejednotvárné. Někdy zní odflákle a jindy naopak přestřeleně, ale často máte pocit, že je podané až z paty. Partě se pořád daří přenášet kolektivní energii ze studia na samotnou nahrávku. Stejně jako z Ministerstva pro místní rozvoj je i z Blbý srandy je znát, že její natáčení byla hlavně zábava. V jejich skladbách byste jen těžko hledali vážnější polohu, o čemž svědčí už samotné náměty. 

 

 

Hned úvodní skladba Pan zvukař si utahuje z archetypu bigbeatového zvukaře po padesátce s máničkou, plnovousem a pivním mozolem, jehož jste určitě alespoň jednou v životě na nějakém rapovém mejdanu potkali. „Jede Metalicu, jenže dneska hrajem my. Kdyby to jen šlo, radši by si pustil plyn. Takoví já znám, poserou mi show. Řikaj, že to vohulej, dycky lžou." Je fajn, že se při psaní textů umí vžít i do role pro ně odlišného typu člověka: „Odjakživa jsem chtěl mít bigbeatovou kapelu, všude chodit zdarma, sosat čáry v bordelu." Song Žlutá trasa zase poskytne odpověď všem, kteří na Ministerstvu pro místní rozvoj nechápali, proč členové Gambrz neradi cestují linkou B pražského metra. Kluci si berou na paškál jednotlivé stanice a s nimi i své negativní zkušenosti. Lidová moudrost je změť nejrůznějších bonmotů, lidových přísloví, hezky poskládaná, ale bez většího důvtipu. 

 

Naopak obří kreativitu a výše zmíněný pozorovací talent autoři projevují ve skladbě Motorlet, jež vypráví několik příběhů o mužích, kteří se rozhodli stát ženou: „Stačí jen pár kroků, budeš dívkou roku. Proto první velká dovolená byla do Bangkoku." Samozřejmě nechybí slabší narážky typu: „Jarmilo, Jarmilo, proč jsi to udělal?" O zázemí Baru Parma zase ministři hovoří jako o varně pervitinu a chybět samozřejmě nesměl ani čtvrtý díl ságy Nože, jenž má být podle represent textu z G4 epilogem. Tím se nabízí otázka, jestli album Blbá sranda není opravdu posledním zářezem v diskografii Gambrz. Asi nejzábavnější jsou ale řádky skladeb Provozní a Rebeka: „Rebeko, pro tebe by vraždil i kardinál Duka. Pro tebe by pobodal Vlka." Opravdu nemá smysl hledat v textech hlubší význam, ale pokud máte rádi nevybíravou srandu a Sodoma Gomora je pro vás moc hardcore level, tohle je něco pro vás.

 

 

Instrumentální stránku alba řešil jako obvykle ministr DJ Maro, jehož může většinový posluchač znát coby Katova DJe z Prago Union. S Katovou tvorbou má ale jeho zvuk na Blbý srandě jen málo co společného. Vlastně jediný beat, v němž bych si dokázal představit někdejšího člena uskupení Chaozz, má skladba G4. Jinak jsou Marovy bubny neokoukané. Žlutá trasa je ještě celkem strohá a příjemně devadesátková. Pěkně nasamplované piáno má track Motorlet. Relok by mohl po svém instrumentálním příspěvku ve skladbě Ludva zase z fleku produkovat třeba Coleovo pokračování Moby Dicka, kdyby na něj došlo. Talentovaný a zatím nepříliš známý producent Hepex se vyšvihl notně přestřeleným beatem songu Rebeka. Nikdy jsem nešňupal perník, ale kdyby na to snad někdy došlo, chtěl u toho poslouchat beat, jako je tenhle. A když už se začne na samotném konci ozývat dojezd, zklidní hlavu asi nejmuzikálnější piece na celé desce Bar Parma z rukou Ondřeje Švandrlíka.

 

Album Blbá sranda není ani na poli tuzemského rapu ani v diskografii Gambrz nijak přelomové, pokud nepočítáme zapojení celé plejády veřejně známých osobností. Tvorbu Gambrz Reprs beru jako takovou dietní porci ZNK. Témata vás pobaví, texty občas zvednou ze židle, flow se budete mnohdy divit, u hudby si občas zakývete, častěji ale budete zmateně pokyvovat hlavou do všech stran. Leopold III., Birk, Riva, Frenký Důdl i Fištrón Žebírko se ale ani tentokrát neberou ani trochu vážně. Nepotrpí si na slovní hříčky a často jsou schopni zaplácnout řádek nesmyslem, jen aby se to rýmovalo. A tam, kde se dá najít smysluplné a rýmující se slovo, zase vyšlou hovadinu, která se nerýmuje. Proč? Protože je to sranda. Co je ale důležité, tyhle nesmysly jsou mnohdy svým charakterem zábavné a přispívá to k atmosféře, kdy se cítíte být s kluky trochu ve studiu a sdílíte s nimi dávku blbý srandy, které si jistě i při tomhle natáčení alba užili dost. Tohle album není pro každého posluchače. Ale ona ani blbá sranda nesedne každému.