Sdílej
Hudební dráha Fosca Almy čítá bohatou historii plnou nosičů, které se nesmazatelně zapsaly do historie naší rapové scény. Někdo v něm vidí schopnost učit se novým věcem a posouvat limity, někdo mu ale za ta léta nedokázal naopak přijít na chuť. V době, kdy scénu okupuje tolik jmen, je výsadou věnovat náklonnost tomu, co mu lahodí. Buďme za to rádi. Nelze však upírat zásluhy a slepě a bez rozmyšlení dávat palec dolů. Rodák z Hradce Králové nepatří k nejaktivnějším jménům posledních let, ale jeho snaha nekončí jen za mikrofonem a vydaným releasem. I tak ale nový artikl s názvem „Kodex“ klepe na dveře a navíc se v tomto rozhovoru proberou i věci, o kterých jste možná ani nevěděli…
Letos ti připadla role otevřít osmnáctý ročník festivalu Hip Hop Kemp. Blakkwood to tu již v minulosti startoval tuhle událost. Byla to změna, že letos nejsou k dispozici hangáry a hrál si na stagi pod širou oblohou?
V hangáru to má určitě svoji atmosféru, ale já to beru vždycky tak, že máš stage jako stage. Dostaneš mikrofon a prostě hraješ.
Z pohledu počtu lidí v areálu se ten čas může jevit jako nevděčný. Nejsi zklamaný ze slabé divácké kulisy?
Nechci říct, že by ten čas byl nevděčnej. To vůbec, ale byl jsem rád alespoň za nějaké hraní.
Původem jsi z Hradce Králové, takže by se dalo říct, že to máš na tento festival přes kopec, i když tu je všude rovina a delší dobu již žiješ v Praze. Kolik ročníků tohoto festivalu si již navštívil?
Bylo jich hrozně moc, třeba tak deset. Na pěti, možná šesti z toho jsem hrál. Poprvé jsem tu byl třeba ve třinácti letech. Tehdy jsem tady stanoval. Miluju tenhle festival prakticky od začátku.
Mě by zajímalo tvé současné postavení a role v Blakkwood Records. Jestli se nepletu, tak ses vzdal svého podílu vlastnictví a tvoříš teď tak trochu v ústraní…
Zhruba před rokem a půl jsme se domluvili, že jsem odprodal svou byznysovou část s.r.o., protože jsme se neshodovali ve vedení. Kluci měli nějakou jinou představu, já taky, a ve finále jsme si řekli, že nejlepší pro značku bude, když odejdu. Bylo lepší, když si to budou řídit oni tak, jak chtějí. Já jsem měl takový striktní a hodně odlišný představy o tom, jak by se to mělo vést. Bylo by zbytečný, abychom se tam hádali a ten brand na tom nějakým způsobem doplácel.
Ale svým způsobem si tak vyklidil pozice, ale stále v tom labelu působíš. Neznamená to, že jsi ochudil své rozhodovací právo a nyní jsi již jen řadovým členem?
Samozřejmě teď nemám nějaký rozhodovací právo, ale už když jsem z vedení odcházel, tak jsem byl rozhodnutý, že si chci řešit hlavně svoje sólo a projekty. Oni fungují i beze mě a tohle už neřeším.
Delší dobu nejsi jen rapper, ale prezentuješ se i tvorbou beatů. Také nabízíš své služby při nahrávání. Je tohle ta cesta, kterou se chceš dál ubírat? Na dnešním koncertu jsi byl obklopen na stagi i novými tvářemi, budeš kolem sebe budovat nový tým?
Vždycky jsem byl takovej, že když jsem viděl nějakej talent, tak jsem mu chtěl dát prostor. Jasmin i Rolex Alpacino mají obrovský potenciál a chci jim poskytnout nějaké to zázemí nebo know-how, aby se mohli posunout dál. Mě už je taky přeci jenom třicet a chtěl bych jim pomoci, dokud ještě nějakým způsobem můžu. Od loňského roku se věnuju hodně produkcím, které ale už jinak dělám tak 16 let. Stejně tak dlouho dělám i mix a mastering, takže jsem vlastně jen přeskočil z byznysu do byznysu.
Ve třiceti už se dáš považovat v tomto žánru za starého psa. Jak vzpomínáš na tu éru Weřejné Nebezpečnosti či Philosofic?
Ty vole, to si fakt jako pamatuješ? (smích) Občas si na tu dobu vzpomenu. Bylo to fajn, ale víc mě už baví taková ta profesionální doba, kdy už přesně víš, co jdeš dělat, za jakým účelem a hlavně jak to udělat.
A nezdá se ti, že si dobrovolně jak sám, tak třeba i s MAAT, vyklidil ty pozice a zájem veřejnosti o tvou hudbu odpadl? V Blakkwoodu jsou tahouny teď už jiné tváře, které se těší mnohem větší sledovanosti…
Tohle samozřejmě vím. Není to ani tak otázka na tělo, ale holý fakt. Když jsme ještě dělali MAAT, tak jsme jezdili spoustu koncertů. Pak se založil Blakkwood, a to byl ten bod, kdy jsem se začal věnovat hlavně té vydavatelské činnosti. Snažil jsem se těm lidem pomáhat a úplně jsem se vysral na svou hudební kariéru.
Děláš třeba něco pro to, aby ses na ty pozice vrátil? Vydat další album, které mimo jiné klepe na dveře, ještě není zárukou jistoty, že se zadaří…
Poslední rok jsem se snažil vydat nějakých pět či šest videoklipů. Nejúspěšnější byl vlastně se Sharlotou „Forever Young“, který má dnes skoro milion zhlédnutí. Pak se ještě chytl singl s Refewem, Tafrobem a Michajlovem. Pak ale vyšly i jiné, které z mého pohledu již úspěšné nebyly, protože to má nějakých 200 až 300 tisíc views, což dneska není prvoligové číslo. Ještě se snažím, dal jsem do toho hodně peněz, energie a úsilí, ale vidím, že to buď dělám nějak špatně, nebo tu už nejsou ti fanoušci.
Některé tváře ze scény se snaží převlékat kabáty, když jim ujíždí vlak. Jak na tohle nahlížíš ty? Uchýlil by ses třeba k takovému tahu? Dřív jsi hodně sledoval trendy v Americe a inspiroval se…
Rozhodně kabáty nepřevlíkat. Třeba když přišel ten boom kolem trapu, tak jsem to dlouhou dobu prostě nedával. Já těm věcem musím nejdřív přijít na chuť, musím si ji zažít a vzít ji za svou, aby mi to bylo přirozený. Dokud mi ta věc není přirozená, tak ji jednoduše nedělám. I proto teď furt dělám to, co mě baví, i přesto, že mi tam lidi do komentářů píšou, že jsem komerčák a dělám pop. Celou dobu dělám jen to, co mě baví. Neohlížím se, co je vlastně teď trendy.
Za pár týdnů vyjde tvé nové albu. Na co bys případné posluchače nalákal? A je ještě nějaká možnost, že se oživí projekt MAAT?
Z mého pohledu ta deska je určitě unikátní, co se týče té hudby. I když se to jmenuje Kodex, tak nechci říkat, že to má specifický koncept. Podle mě tam jsou věci uvědomělý, a to cédéčko je dospělý. Bude mi třicet a ta hudba tomu odpovídá. Nejsem dnes už schopnej napsat track, kde rapuju jen o penězích, pr**ní čubek a podobných hovadinách. Už mi není osmnáct. Tak nějak předpokládám, že i proto to ty mladý lidi nezasáhne. Co se týče MAAT, tak další deska už určitě nevznikne. To už je jen kapitola a dějiny. My jsme si s LDým v jednu dobu přestali rozumět a tam to prostě skončilo. Nechci se v tom nějaký víc patlat. Po pár letech jsme se zase začali více bavit, ale už tam vidím, že on chce dělat něco jiného než já.
Už jsi četl?
