Sdílej
Dva roky to trvalo, než Marko Elefteriadis opustil svou komfortní zónu, aby ve studiu zplodil nové matro, se kterým lze zase objet republiku. Dva roky od kladně hodnoceného produktu „Alfa“ je poměrně dlouhá doba, ale nepředpokládali jsme, že by se zvukové stopy Ektora výrazně lišily. Rukopis je jasně daný, směr vytyčený již delší dobu a jeho skladby již nějakou dobu rozčilují patentní úředníky, kteří jej musí kategorizovat do složky hity. To bychom měli. A teď si nalijeme čistého vína a pod drobnohledem zacílíme na jeho údajně nejosobnější placku v kariéře.
Kdyby se obsah celé desky ubíral směrem, který nastartuje úvodní skladba „Než bude po všem“, tak jednu z nejsilnějších tváří české scény lovíme po posledním tracku někde na oběžné dráze a děláme z něj prvního českého rapového kosmonauta. Rozjezd je opravdu slušný a značí, že je Ektor silný v kramflících. Upřímné bars o vzestupu a potlačení ega na úkor těch, bez kterých by tu nebyl. Karta se obrací a autor asi začíná vnímat, že bez poptávky by nebyla nabídka.
Po vystřelení vzhůru ale přichází postupné poletování ve větru. Jednou se jako posluchač cítím blízko země, pak jsem zase spodním proudem vynesen výš. Přesně tak na mě působí tracklist, kterým se postupně prokousávám. Máme tu opět několik adeptů na hity, ale také tu máme věci, které mě nezaujaly výsledkem. Problém by ani nebyl ve verbálním projevu nebo obsahu, jako spíše ve výběru některých produkcí. Ektor má dar vyždímat ze svých oblíbených témat maximum i po sté lehce jinak, což ho drží nad vodou. Jak před časem řekl Sergei Barracuda v jednom rozhovoru pro Bbarak.cz, není důležité vymýšlet originální témata, ale umět zpracovat 1000 krát to samé jinak, a přesto dobře.
Tentokrát ta chemie mezi podmazem a hlasovou stopou nefunguje tolik jako před dvěma lety. Nejedná se o šestou cenovou, ale chybí jim to, co zaručuje status „nezapomenutelná bomba“. Ektor nás dlouhé roky namlsával, s „Alfou“ nakrmil velice lahodným hlavním chodem, ale dezert dělali asi ve školní jídelně. Je to možná i vinou, že se autor chtěl dodat do celkového dojmu více emocí, než tomu bylo v minulosti, což se možná osudným.
Vraťme se ale k obsahové stránce, která opět čítá hru ega kloubenou s postřehy a vtipnými hláškami. Ektor se opět pochlubí všemi svými benefity, poukáže na fakt, že nejsou dostupné pro každou, která mu roztáhne nohy. Možná, že si více váží fanoušků a výsledků, kterých by bez jejich pomoci nedosáhl. Cítí více zodpovědnosti za svůj obsah, ale nebude z něj sváteční farář. Ve svém postavení neřeší, jestli ho zavřou, ale otevřeně přiznává, že by tím ztratil.
Zaujala mě skladba „Štafeta“ ve které otevřeně útočí na tuzemské novináře. V dobách, kdy hudebnímu průmyslu nevládli sociální sítě, by to neměl s lokty z okna tak jednoduché a za mediální podporu by byl vděčný. Dnešní doba však usnadňuje kontakt s fanoušky a média nejsou již hnacím motorem. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že si tu scéna 15 let vychovávala náctileté pisálky, kteří byli učeni ve filozofii fandit, promovat, ale nehanit. Cokoliv se pak nechválí, může být označeno za přiživení na jménu, ale občas je třeba objektivní kritiku přijmout.
Desku „Marko“ krásně vystihuje skladba „Levely“, protože i když je Ektor možná na samotném vrcholu tuzemského rapového potravního řetězce, stále se nejedná o možný strop v interpretaci a výběru bubnů. Nemůžu se zbavit dojmu, že předešlá deska měla silnější výsledek, ale výstup se bude hodnotit až po tom, jak „Marka“ přijmou hudební konzumenti. Já osobně jsem do uší nedostal špatný artikl, na české poměry nadprůměrný, ale čekal jsem víc.
7/10
