Sdílej
Když se Dornkappel sami ozvali s tím, že nový materiál je na cestě, zbystřil jsem a začal se těšit. Jejich spojení moderních prvků s klasikou našeho žánru bylo velkým tahákem již v rámci debutového alba Introvert/Extrovert. Bratrská dvojice téhdy sázela na neotřelou kombinaci klasických technik rapu a modernějšího hudebního hávu. Uběhlo pár let a o bratrech z Bratislavy mezitím nebylo moc slyšet. Je jasné, že na vavřínech neusnuli a makali na tom, aby letos dodali créme de la créme svého umění. Jejich posun kulminuje albem Requiem.
Stopáž o šestnácti kusech, živá kapela a texty, které vznikaly několik let. Některé třeba i dekádu. I na na takové slogany lákal tiskový materiál, který do redakce dorazil. A již po odeznění intra, které je samo o sobě potřeba ocenit za svou originalitu – je totiž výčtem kroků celé cesty, kterou album představuje, je jasné, že půjde o hodně osobní album, plné emocí, bolesti a život formujících situací, které autoři květnatě popisují. Koniec Osláv je tak silnou osobní výpovědí, že vás do alba vtáhne sílou mořského víru a vy se točíte spolu s Prorokem a Metkem v rozbitém dětství jedné rodiny.
Smrt, zklamání a sebedestrukční sklony zdobí popisované životní situace. S brutální upřímností odhalují své životní pády a omyly. Své ztráty počítají s vědomím toho, že často byli původcemi svých vlastních problémů. Nechybí však ani party tracky typu Môj DJ, nebo výborná vyklidněná óda hudbě a tvořivému momentu, kde svou slokou přispěl i Moe.
Obrovský posun není cítit pouze v poli textů. Za tři roky vyzrála i technika a práce s hlasem. A tak se nám dostává porcí velice slušného doubletime, multirýmových schémat a také zpívaných pasáží. Dornkappel umí tyto prvky velice vkusně kombinovat a nebojí se experimentovat s polohou hlasu.
Opět se daří výborně kombinovat moderní, až minimalistické beaty s klasickým boombapem bez toho, aby přechody mezi subžánry narušovaly celkový dojem. A tohle vše odehráno živou kapelou, s lehkou příměsí producentské magie. Oba emcees disponují širokou škálou technik, která krásně barví texty a pomáhá plnit rytmicky náročnou hudbu.
Requiem je upřímnou, vyzrálou výpovědí dvou bratrů, kteří si leccos prošli a za své minulé chyby se nestydí. Nehrají si na neomylné, nechtějí působit macho dojmem, neflexují své bankové konta ani garáže plné luxusních vozů ani neglorifikují své zlozvyky. Popisují realitu běžného života tak, jak ji žijí. Bez okolků, bez příkras. A i proto dost možná nebude Requiem šálkem pro každého posluchače. Připravte se na notnou dávku deprese, sebereflexe a výstižného opisu pocitů i prožitků. Pokud jste zrovna na Bali, pijete desátý kokteil po ránu a počítáte, kolik vám kryptoměna vydělala za noc, zřejmě zde jen těžko budete hledat zalíbení. Pokud však patříte k zbylým 99 procentům této planety, obsah i hudba této desky si cestu k vašemu srdci nejspíš najdou.
Jako celek Requiem funguje skvěle. Vtáhne vás do své atmosféry a pomocí pár veselejších a odlehčenějších písniček vás posouvá dál svým obsahem, aniž by jste se v silných, osobních tématech začali cítit nepříjemně. Autoři si pohrávají s vašimi emocemi prostřednictvím odhalení těch svých. V doprovodu citlivě zvolené hudby, která se ležérně pohupuje na hranici naprosté klasiky a koketuje s moderním zvukem. Pomyslnou korunou krásy je pak obal a booklet – ať už tvář složená z koláže rodinných fotek, nebo velice zajímavý, kruhový print samotného CD, které je zároveň tracklistem, díky průhlednému zadnímu obalu alba.
Pokud jste Dornkappel zatím nedali šanci a jejich debut vás minul, nezoufejte. Našli jste je v nejlepším možném momentu. Vyzrálí hudebníci i lidské bytosti, které uzavírají dlouhou a strastiplnou cestu životem a zpívají jí krásný Requiem.
8,5/10
Už jsi četl?
