hledat

Tags:

Delik – Mníška v sexshope (2018)

Sdílej

Temných a depresivních desek mapuje již československá scéna celou řadu. Ve většině se ale snad shodneme na tom, že umět prodat své pocity lze i bez cílených verbálních kalkulů, kdy ze sebe dělá interpret oběť, nebo si vysní imaginárního mučedníka, kterého pak ve svém tracklistu pranýřuje a vytváří z něj hrdinu. Každý z nás má v sobě kousek černé duše. Nikdo z nás není svatý. A Delik se po roce od vydání desky „MVP“ pustil na hodně tenký led. Dokázal ze středu zamrzlého rybníka vybruslit bez úhony?

Už od úvodních vteřin začínám tušit, že tato deska nebude vykazovat příliš veselých momentů. Registruji temné atmo a autora, který si nechce nic nalhávat. Jeho způsob života je cesta, jak se postupnými krůčky dostat do pekla. Jedovatý dým z nozder, alkohol, ženy, ale i rapový život, který není pro každého. Živě si dokážu představit Delika, jak klepe na pekelnou bránu a ptá se vrátného: „Chcete mě?“

V tomto duchu ale i tak registrujeme prvky, které nám dodává z Handlové již více jak patnáct let. Specifická autentická linie, kterou nevymýtíš jiným BMP či energií beatů, série vtipný, ale úderných punchlines. V rapu je jak baseballový hráč na pálce, jak dvoumetrový hráč basketballu pod košem, jak Messi u velkého vápna. Rýmy vytváří na slovenské scéně unikátní systém přihrávek Tiki Taka a jeho deska působí jak chorál zpívaný na Camp Nou. Delik se opět nepřizpůsobuje scéně, ale dál si žije svůj rock and rollový život.

Díky většímu napojení Komandera se „Mníška v sexshope“ jeví jako výborný koncertní materiál, neboť elektronické bubny s ostrovními prvky anglické grime scény mu sluší. Tohoto dojmu jsem už nabyl při spoluprácích s Glebem a rozhodně bych se nebránil celé desce, kdy by Delik udával verbální tempo a Komander zhebával jeden beat za druhým. Nemyslím si ale, že by beaty byly vybrány na první signální, neboť se mi nejen podle třetí skladby jeví celá deska jako výpověď o tom, jaký trip autor během své hudební kariéry zažívá.

Autor této desky si plně uvědomuje, že svým smýšlením a konáním nezapadá do běžné společnosti. Díky své výjimečnosti a unikátnosti se může jevit pro ostatní jako outsider, který se nedokáže začlenit. Ale nejen já pak musím ocenit hymnu „Slúchadla“, protože minimálně dvakrát denně na mě někdo divně čumí nebo troubí, když si uši zahalím sluchátky a ignoruju zvuky ulice. Tenhle druh separace se často jeví jako účinný na ignoraci vysávajících lidí, těch stejných tváří, toho nudného stereotypu.

Celé album je slušná energická jízda, ale objeví se i pasáže, kde Delik zvolní. To však neznamená, že by se jednalo o hluchá místa nebo výplně. Celkově na mě výsledek o třinácti chodech v tracklistu působí jako velice zajímavá osobní výpověď, výkřik uvědomělé duše ze tmy, jasný signál, že být hudebním hrdinou není med jako být tvář Marvelu. Ve výsledku rozhodně nejsem zklamaný. Deska pobaví, nabídne i obsahovou stránku, kvalitní rap a sem tam i osobitý humor. Co jsem chtěl, to jsem dostal. Nejedná se o dílo, které by na dalších deset let určovalo ráz scény, ale rozhodně se zapíše do historie s pár plusovými bodíky.

Často jsem v posledních dvou letech slyšel hodně špíny na jeho adresu, možná některé výtky měli i své opodstatnění, ale po této desce si rozhodně nemyslím, že by byl Delik ignorant, který si svůj život neuvědomuje. Možná se jedná o výkřik, že s tím chce něco dělat, ale zatím neví jak. Nikdo ale není bez chyby, tak jej nechte a nepranýřujte za každý hřích. Však i Delik vám děkuje, že jste nevěřili klepům a neotočili jste se zády.

8/10

Hodnocení
8

Nejlépe hodnocené

8.0
Tagy:
Austy

Příslušník rapové policie od roku 2012 se slabostí pro rap ze všech koutů Evropy

  • 1

Diskutuj na Bbarak.cz