Sdílej
Vzpomínám si na dávné časy, kdy Plzeň patřila k baštám tuzemského rapu. Celá řada kreativních tváří vysílala své odkazy za hranice svého města a těšila se republikové přízni. Jenže každá enkláva zažívá vzestupy i pády, a tak i tato rapová říše postupem času zanikla a lehla prachem. Nechtěl bych se převlékat do kostýmu archeologa a badatele, ale během těch dalších let jsem občas narazil na rádiový šum ze západních Čech, jen signál byl slabý a nezřetelný. Nakonec jsem se v druhé polovině roku 2019 rozhodl podstoupit expedici do této lokality, abych se přesvědčil, že zda se zde nalézají známky rapového života.
Jsou oblasti, které si jdou vlastním životem bez zásahu civilizace. Můžeš to vidět v Africe, kdy tamní kmeny okolí téměř nenavštěvuje a nechává je existovat ve vlastní bublině. Není to však jediné místo na Zemi. Podobné komunity lze registrovat také v Jižní Americe v Amazonii nebo v dalekých ruských tajgách. Má to určitě něco do sebe. Tamní obyvatele nepozřel ten běžný životní ruch, hektičnost a ochota jít za hranice morálního přesvědčení. A tak kromě násilí a odmítnutí můžete narazit na přátelské podání ruky, laskavé srdce a čistotu bytí. Jak jsem se posouval rapovou mapou České republiky blíže a blíže k Plzni, vše naznačovalo, že se dostávám do končin, které aktuální trend a linkované směry nepolíbily.
Na plzeňském náměstí Míru, která na své desce skloňovala 2. Jakost, bylo ticho a život se ubíhal svým rychlým shonem, stejně jako v klubech, které před více jak dekádou praskaly ve švech. Na zdech bylo možné rozpoznat umělecké rukopisy dřívějších let, ale jinak mé pátrání příliš poznámkový sešit nenaplnilo. Od několika místních jsem dostal typ zkusit zajet do nedalekých Přeštic, že bych se mohl dozvědět více právě na této adrese. A tak jsem se vydal tím směrem s vidinou, že přijdu té záhadě, proč dříve tak plodný a úrodný kraj nyní strádá.
Tip to byl správný, neboť hned po pár minutách v této lokalitě se mě ujal starší rapový kmen De Curz, který mě zasvětil do zdejších tajů. Nejednalo se o sáhodlouhé elaboráty či pročítání kronik, neb stačilo zaposlouchat se do skladeb jejich nového alba „a.s.“. Šestnáct věcí tvořených se zapálením a chutí předat message. Oni sami se vydali z pochodní do svého okolí, aby zvěstovali, že rap ještě není mrtvej a hned v úvodu mi bylo kladeno na mysl, že je z jejich studia tvořen tak, jak se jim líbí. Deset let po jejich posledním apelu se mi to v prvním momentu jevilo jako návrat časem zpět, a pak jsem pocítil, že jejich materiál není možné kategorizovat obdobím, neb byl využit háv, který mezi námi je již několik dekád.
Výsledek mi rozhodně nevadil, jen mě napadla otázka, zda kluci v Přešticích mají internet, televizi či rádio. Jakoby odříznuti od světa dali vzniknout materiálu, který jako by ignoroval dobu a vývoj. Cítil jsem tu čistotu a zapálení pro věc. Byla natolik hmatatelná, že jsem si v tom tracklistu mohl div některé vzpomínky a postřehy neosahat, ale tak nějak jsem vnímal také fakt, že tenhle „Curz“ už několik let zdejší námořníci nevyužívají, nebo se o něm příliš neví. Ta zapomenutá cesta pak jasně signalizuje, že i tahle plavba se nedočká v přístavu bouřlivého přivítání.
A tak jsem v úvaze hltal tento materiál a vzpomínal na časy, které už jsou skutečně jen ve vzpomínkách. Je jisté, že nám je nikdo z hlavy nevymaže, ale na druhu stranu nelze žít v nostalgii a slepě přehlížet vývoj. Být o dvacet let dříve, mohla by tato deska aspirovat na jedno z nejzajímavějších alb roku, ale ztratila se lehce v čase. Možná byla až příliš tvořena pro uspokojení samotných autorů, než aby přemýšlela nad svým dosahem. Nikoliv obsahem, ale zpracováním. Výpovědní hodnota je zde na velice slušné úrovni a nabízí posluchači skutečně si z výsledku něco odnést. Nejedná se o revoluční lingvistické dílo, stále tu máme ten bludný kruh přátelství, chuti něco říct, bádání ve vodách společenských hodnot a zhodnocování dnešního stavu tuzemského rapu. Ale ono to svým způsobem funguje i díky hudebním podkladům, které dobře diktují ráz desky. A ještě bych zmínil důvod, proč jsem byl odkázán na tuto adresu. Je tím skladba „Posílám dál“, která zahrnuje téměř vše, co v dřívějších dobách diktovalo hru v plzeňském kraji.
Opouštěl jsem místo s rozporuplnými pocity. Na jednu stranu jsem zatlačoval nostalgickou slzičku za zpracování, které lemovalo mé dospívání. Staré dobré časy… Pokud bych měl ale hodnotit výsledek této práce s ohledem na zpětnou vazbu z řad posluchačů, nikoliv jen přátel a známých, neočekávám po vydání v Plzni zásadní změnu ve vývoji situace. Pár fyzických kusů bude po republice rozesláno, služebně starší posluchači si taktéž zavzpomínají, ale je nutné přihlédnout i na to, že výsledek této práce nic nového do hry nepřinesl. Nemám teď na mysli trendy či směry, ale fakt, že i dobrá deska může být slepena z toho, co už bylo vymyšleno a použito. Kluci z De Curz přišli z kůží na trh, rozhodně svým albem neurazí, ale nemohou očekávat ani zářnou zpětnou vazbu, i když s tím asi ani do studia nešli. Jen jsem se nedozvěděl, proč z kraje úrodného na generály je pouhé stanoviště řadových vojáků.
4/10
Už jsi četl?
