Sdílej
Kde jsou ty časy, kdy stačilo nahrát skladbu a prezentovat ji světu. V dnešní době se to neobejde bez kvalitního marketingu. Žijeme v éře, kdy musíš posluchače bombardovat, neboť jsou všichni překrmeni tak velkým množstvím artiklů, že je to již nenutí ani hledat a zajímat se. Nevydáváš déle jak rok? Tak to už si chystej hudební pohřeb. Někomu by se z toho možná rozskočila hlava, jiný to bere tak, jak to prostě je. To je případ i Danosťa, který rozhodně nechce nic dělat na sílu. A kdo ví, zda jeho album „Fúzia“ z roku 2016 nebylo jeho sólem posledním.
Byl jsi prvním, kdo pod Gramo Rokkaz vydal album, ale když to tak sečteme, tak je ale tvá aktivita taktéž na poli releasů nejmenší. Čím je to způsobeno? Je za tím lenost nebo třeba nutnost, aby každý tvůj materiál v hlavě nejprve dozrál?
Určitě tam ta lenivost hraje velkou roli, ale úplně to o tom zase není. Pocházím z doby, kdy jsem to dělal jen pro zábavu. Bylo super, že se to lidem líbilo, ale tehdy neexistoval ani marketing ani nic s tím spojené. Tohle okolo mě prostě nikdy nebavilo. Když jsem byl v Gramo a ono to všechno ošéfovalo, tak jsem fungoval. (smích) Teď, když jsme se rozpadli, tak jednou za čas track udělám. Jednoduše se z toho vytratila ta motivace. Dnes máš hafo skupin, rapperů a desek, je toho kvantum a v dimenzi, v jaké bych chtěl, se tomu nedá už konkurovat.
Žijeme aktuálně v době, kdy interpreti vydávají spíše singly přes digitální platformy a nebo musí vydávat desky každý rok, aby se nevytratili z povědomí publika. Neztrácí tedy tvé jméno na známosti, když o sobě dlouho nedáváš vědět?
Přesně jak říkáš, ztratíš se pak v mase. Rozhodně ale ničeho nelituju, ani jednoho roku, ani jediného mého kroku. Zanechal jsem tu svou stopu, ta stopa je pevná. Možná, se někdy zase nakopnu, když budu mít potřebu něco říct. Momentálně jsem ale v takovém ležérním tempu, kde sem tam něco uděláme s Deckem a Tonem. Jsem rád, že se nám podařilo udělat vinyl v roce 2017, ale tak nějak jsme jeden druhého tahali a hecovali. A já potřebuju tahat výrazně. (smích) Uvědomuju si, že nejsem šablona rappera, který má dnes šanci na úspěch.
Před pár týdny jsi vydal singl „Tam“, který obsahem naznačoval, že ten rap ale vytáhl spíš odněkud tebe. Můžeš mi k tomu více říct?
Já mám potřebu něco dělat, když potřebuju něco říct. Například se vyzpovídat nebo když byly ty politické problémy na Slovensku. Ty tu jsou stále, ale myslel jsem tím spíše vraždu Jána Kuciaka. Hudba mi v tomhle strašně pomáhá. V poslední době jsem si prožil hrozné období a tebou zmiňovaná věc byla pro mě psychická tečka za tím vším. Uzavřel jsem tím zlou životní etapu. I to mi ale trvalo, neboť jsem to nahrál, ale pak mi to dva měsíce trčelo v šuplíku. Já byl rád, že jsem se díky tomu dokázal vypsat, ale pak jsem si řekl, že nemůžu být takový k**ot a nevydat to, když jsem celý rok nic nenahrál. I kdyby to pomohlo jednomu jedinému člověku, tak budu rád.
A není ti to líto, že kolegové v GR Teamu jsou více na očích? Obě tvoje desky doprovázel velký hlad publika. Nebyli by třeba fanoušci tím hnacím motorem, co by to celé zase roztočilo? Co kdyby tomu pomohl i tento rozhovor?
Ani ne, protože kdybych na tom pracoval, chtěl to a ono to nešlo, tak by mi to líto bylo. Já to měl ale vždycky celé v p**i. Myslím si, že vyhecování fanoušků by mě asi moc nenakoplo. Sice mě vždy zajímalo, co lidi říkají, protože hudba je přeci pro ně, ale asi by mě to nemotivovalo. Na psaní potřebuju mít vnitřní motivaci. Jsem dost introvert, proto musím nejprve v sobě najít nějakou tu chuť. Lidi ji pak mohou už jen posilnit.
Před rozhovorem ses tu vřele zdravil se Separem, ale téměř každý zaregistroval jeho menší spor s Tonem Suchotou a Vecem. Jak na to celé nahlížíš ty, když vezmeme v potaz, že jsi byl vždy prezentován jako uvědomělý rapper, který chtěl svými texty něco říct?
Ten spor tam je, ale když s někým zažiješ nějaké silné období a nemáš s ním konflikt, tak nepociťuješ nějakou zášť nebo něco. To, co bylo, jsme si už dávno vyříkali… S Tonem se už tolik nevidím, jako dřív. Vím, že něco je ve vzduchu, ale jelikož moc nesleduju internet, tak pořádně ani všechny podrobnosti nevím. Podle mě je ale zdravé, když si každý stojí za svou verzí. To, že se v názorech rozchází, je přirozené. Vždyť proto se Gramo rozpadlo, neboť každý chtěl jít jiným směrem. Pokud to nezajde do nějakých primitivních konfliktů, tak se mě to zase až tak moc netýká.
Podle tvých slov se už moc s ostatními z GR Teamu nescházíš, přesto ta vaše show na festivalu Hip Hop Žije vypadala sehraná a nacvičená. Je to jen na oko a improvizujete díky letité praxi?
Tohle je vždy hodně silná improvizace. Kdysi ještě jako Gramo jsme skládali normální choreografii, protože nás bylo šest. Kdo kde bude stát, když někdo něco řekne nebo kdo co udělá… Na koncertech GR Teamu už ale tohle moc neřešíme. Sice je to improvizace, ale vychází z desítek a desítek koncertů, které jsme spolu za těžké roky odehráli. Od Manifestu to bude za chvíli deset let, co spolu hrajeme. Tam už nějaká sehranost být musí.
Když jsme se motali kolem té historie, co dělá dnes další bývalý člen Rebel? Nechybí mu rap?
Žije si svůj civilní život. Je sice rozvedený, ale má syna, jezdí na kole, lyžuje…prostě běžný život spokojeného člověka. Nemá asi potřebu se vracet, i když by určitě chtěl něco nahrát. To vím moc dobře. To je zase ale o tom, že když nemáš to zázemí a někoho, kdo to iniciuje, tak se všechno hůře dělá. Většinou to všechno zůstane jen u nějakých myšlenek.
Loni jsem tu dělal rozhovor s Tonem a Deckem o jejich lásce k vinylům a také mi prozradili to, že chodíte pravidelně hrát do jednoho klubu ze své sbírky. Platí to ještě a můžeš se pochlubit, jak vášnivým sběratelem jsi ty a co doma ukrýváš za poklady?
Přesně jak říkáš. Jednou měsíčně jsme tu chodili hrát do jednoho baru, ale zrovna nedávno se to zrušilo. Hráli jsme poctivě z vinylů, což se dnes už moc nevidí. Byla to taková ta stará poctivá technika. Naše sbírky nejsou nejmenší, ale hudby je tolik, že nikdy nemůžeš mít všechno zajímavé. Vždy si vážím toho, když si tu desku mohu pak nechat podepsat, například na Hip Hop Kempu. S podpisem to pro mě rozhodně nabírá na hodnotě. Možná jeden z nejcennějších mám od KRS-One „I Got Next“. Já tu hudbu vždy sbíral dvěma směry. Na jednu stranu rád podpořím nějakého současného interpreta a druhé jsou ty nostalgické, ke kterým se rád vracíš. Nikdy jsem nekupoval cédéčka a raději podpořil koupí vinylu. Mám všechny věci od Evidence, první dvě i podepsané. Raritou pak možná je ještě zabalený vinyl od Pharoahe Monche „Internal Affairs“, který byl ale z prodeje stažen, protože prohrál soudní spor se samplem ze skladby „Simon Says“. Rád bych si ho tento rok nechal podepsat na Hip Hop Kempu.
Už jsi četl?
