Další silný rok na Slovensku: Kterých čtrnáct alb by se mohlo ucházet o desku roku?

Bylo by netaktní nezmínit alespoň v úvodním odstavci hráče, kteří se do užšího výběru nedostali. Rytmus v závěru roku vydal výběrovku spoluprací „Skap“, naopak v prvních měsících se hojně poslouchal krátký disk od Nerieš „Animal“. Comeback ohlásil Kaidžas se svou plackou „Lepší“. Zástupce něžného pohlaví reprezentovala Sima, výpovědní hodnotu udával Prezident Lourajder, Ortodox nebo Dornkappel. Ozvala se i dvojice Mega M a P.A.T. nebo Terapia či Puerto. Bekim a ADiss & Hoodini. Mladou školu zastupovali Zayo nebo Robis. Producentské dítko do oběhu nadělil SpecialBeatz a náročnější ucho určitě zaregistrovalo vinyl od Pkreka.

14) Matys – Martin (26. února)

Poměrně rychle se etabloval k nejzajímavějším tvářím československé scény. Hned v úvodu patřil tento rok jemu, neboť po mixtapu nabídl i debutové album. Čistota, brilantní práce s hlasem, upřímnost a nadstandardní pojetí. Ve svých stopách dokázal přiznat barvu, postěžovat si na všechno zlé, co ho doposud postihlo, ale i poděkovat, že ho to posílilo. Pokud by Matys zasluhoval první místo v žebříčku, pak rozhodně za svou upřímnost a otevřenost.

13) Palky & DJ MikroMan – Údolie králov (5. března)

Každý příběh je opředen tajemstvím, které se nejeden badatel již pokoušel rozklíčovat. V povodí Dunaje vznikl začátkem března produkt, který by se možná tematicky hodil spíše do starověkého Egypta, ale což. Fantazii se meze nekladou a fantazie dnes diktuje rap. Obsah tohoto nosiče však neflirtuje se sci-fi, nýbrž až příliš realisticky vypovídá o životě dvou umělců, kteří chtějí svůj koláč úspěchu, ale přes mrtvoly nepůjdou.

12) Strapo – Poschod13. (23. dubna)

Jano je živel na koncertech, ale i ve studiu. Jano má na vše názor a nebojí se ho říct. Nesouhlasí s kde čím, ale není v povaze tváří, která by si potřebovala jen na všechno stěžovat a fňukat. Jano má skvělou techniku, dobrou slovní zásobu a umí si udělat srandu i z toho, co je pro jiné tabu. Samozřejmě se vší rozvahou, proto se nedočkáme toho, že by jen plácal do větru. „Poschod13.“ Je další silnou deskou v jeho diskografii, která plní kluby u nás i na Slovensku.

11) Momo – Wlk (30. května)

Díky své upřímnosti a neústupnosti si proti sobě poštval již nemálo vlivných lidí. Momo však nemůže uhnout ze své hudební cesty, protože by to pak nebyl on. Nová deska více koketuje s vokodéry a západními zvuky, ale stále je tam ten rázný floutek z Bratislavy, který si nenechá srát na hlavu. A co nebylo řečeno na desce „Wlk“, bylo dodatečně vysláno skrze EP „Milovaný nenávidený“. Můžeš ho odříznout od koncertů, ale i tak je tu početná enkláva, která mu naslouchá.

10) Fejbs – Fabka (4. června)

Ženský rap se v našich končinách příliš nenosí, a pokud už jo, jedná se spíše o barbie styl módně vyladěných žen, které prodávají na základě křivek a zpěvu. Fejbs rozhodně touto cestou nevyrazila a chtěla dokázat, že i z jejího hrdla může vzniknout tvrdý rap, který má oboupohlavnímu publiku co nabídnout. „Fabka“ je velice silný debut, který vznikl za výrazné pomoci Kaliho. Teď se ukáže, zda trnavská dívka potvrdí své postavení, nebo vyšumí v historii jako před lety u nás Lara 303.

9) Čis T – Yak orol (28. června)

Za sebou má toho tolik, že by se o něm mohlo učit na téma slovenský rap. Stál tam už jako mladý, když byl žánr ještě v plenkách, je tu i teď, kdy ho chce dělat každý. S novým pseudonymem Čis T se vrátil do hry s modernějším zvukem. Dano nechtěl usnout na jednom místě, šlapat vodu ve vypuštěném bazénu, proto se vydal další cestou. Je to vývin? Je to progres? Je to upgrade na vyšší level? To ukáže jen ohlas publika a čas.

8) Supa & Engerer – Biele Noci (2. srpna)

Někdo se chce bavit celý život a užívat si svůj díl slávy, jiný dozraje do věku, kdy už cítí zodpovědnost. Supa se svým dvorním hudebním úderníkem Engererem dokázal nahrát pokračování jejich společného projektu, které vykazuje abnormální vyspělost, uvědomělost a odkaz. Ne každý měsíc vznikají desky, které mají šanci se stát nadčasovým materiálem, ke kterému se rád vrátíš i po letech. „Biele Noci“ nechtějí získat uznání na pár měsíců, ale stát se nesmrtelnými jak malby v jeskyních.

7) Fobia Kid – Garáž (19. října)

Na jeho potenciál se již ukazovalo hezkých pár let, ale fanoušci si počkali, než vyšlo debutové album na světlo světa. „Garáž“ je tvrdé, zvukem se hlásí k Anglii a na nic si nehraje. Fobia Kid otevřeně přiznává, že nechtěl nahrát desku, která bude veřejnosti na podnosu servírovat přehnaná moudra. Jeho primárním zájmem bylo publikum bavit a výsledkem je nosič, který by mohl u adolescentů fungovat na koncertech a dostat je do varu.

.

6) Kali – Dovi Dopo (15. listopadu)

Kali nikdy neměl rád žánrové vymezování, proto často čelil i kritice některých posluchačů. Již před pár měsíci bylo řečeno, že „Dovi Dopo“ bude rozlučka s jeho kariérou, ale třeba se někdy v budoucnu dočkáme comebacku. Jisté ale je, že jeho odchod čítá velice slušnou hudební záležitost, která obsahuje opět pestrost a kvalitní textový obsah. Tenhle slovenský titán vás může uhranout, nemusí ale vás ani zaujmout, ale je nutné mu uznale pokývat, že svůj odchod zažívá na vrcholu.

5) Majk Spirit – Nie som tu náhodou (7. prosince)

Jeho tvorba má již více jak 6 let přesah nad žánr, ve kterém kdysi dávno začal. Mnozí zapomínají na jeho partu H16, ale je to tím, že jeho sólo tvorba dokázala zaujmout širší posluchačskou základnu. Michal Dušička hlásí, že se z vojáka stal už plukovník a nenásilnou formou upevňuje své postavení na scéně. Můžeme jen sledovat, zda jeho nový disk dosáhne ohlasu těch předešlých, ale tvrdě vypracovaná image je tou, za kterou jdou davy.

4) Vladis – Inferno (10. prosince)

Další veterán z Bratislavy, který se v závěru roku přihlásil o slovo. Vladis toho má na svém kontě také již mnoho, ale často i díky své laxnosti skončil ve stínu svých profesních kolegů. Již nějaký ten pátek je známo, že k hudbě přistupuje s citem, proto mu je sem tam vyčítáno, že již nespadá striktně jen do svého žánru. Také album „Inferno“ koketuje se zpěvem a dle autora ještě nepřišel ten čas, kdy by měl přemýšlet nad hudební penzi.

3) Zverina – Mali ste sa lepšie učiť (12. prosince)

V pražském azylu se už stihl rozkoukat a pojmout matičku stověžatou za svou. Zverina nikdy nebyl ten, co by se někde styděl a rozhodně se nerozpakuje ani na skladbách nového alba. O něco starší, ale stále velký milovník žen, alkoholu a rapu s výpovědní hodnotou. Svůj charismatický humor propůjčil i tomuto dílu a pokračuje tak v odkazu, který si před lety naplánoval. Pokud jsi čekal revoluci, nedostal jsi ji. Zverina jen posunul své vtípky a sdělení na další level.

2) Delik – Mníška v sexshope (14. prosince)

Delik již po pouhém roce opět rozšířil svou bohatou diskografii o další zářez. „Mníška v sexshope“ vykazuje silná témata k zamyšlení, ale také kupu koncertního materiálu, který vás pod stagí dostane do varu. Zlatý chlapec z Handlové potvrdil svou lyrickou formu, ale i cit pro nahrání věcí, které fungují pro zábavu. Dle vydaného díla je patrné, že i ve svém věku se chce bavit a bavit hlavně i fanoušky. Cítíme tvrdost, energii i lásku k žánru. Hranice nejsou vymezené, ale poselství je jasné.

1) DMS – Prepáčte (17. prosince)

Po sólové přestávce je zde opět třípísmenný artikl, který je nejen na Slovensku hojně vyhledávaným. Dokazuje to i fakt, že „Prepáčte“ jako jediné album dokázalo získat platinové ocenění ještě v předprodeji. Nový nosič se dle avizování samotných autorů již nezaobírá vážnými tématy, ale rozhodně se nejedná a produkt, který by neměl hlavu ani patu. Hlavní devizou je kromě dobré techniky a produkcí také vtip a nadhled, se kterým Dame a Separ vstřebávají svou slávu a postavení na scéně.