Ukaž, že ti Kweli není cizí a vyhraj lístky na jeho první český klubový koncert!

Pokud ještě nemáte plány na pondělí 9. listopadu, dovolte, abych vám pogratuloval, protože v době čtení tohoto perexu už se to změnilo. V české metropoli totiž bude k zastižení BK emcee Talib Kweli z Blackstar, Reflection Eternal a kdo ví, čeho všeho, který se ve zdejších zeměpisných šířkách nevyskytuje tak často, aby ho bylo možno prokoučovat. Již od konce devadesátých let, kdy spolu s Mos Defem rozkouskovali scénu s bombami typu "Definition", "Respiration" a spol. nás totiž zásobuje hity pečlivěji než pan Karfík z filmu "Jáchyme, hoď ho do stroje".

Talib Kweli podruhé koncertně v Česku, poprvé v Praze

Pět let po jeho dosud jediném českém koncertu na Hip Hop Kempu s Djem Hi-Tekem konečně přichází první šance vidět tohoto charismatického Newyorčana naživo také v klubu. Stane se tak v rámci vaší oblíbené série Boombox v Lucerna Music Baru a zrovna teď se naskytla příležitost zasoutěžit si s bbarak.cz o volné vstupy. Zkusíte štěstí?

Soutěž o 2x2 lístky do LMB na Kweliho:

Do slosování budou zařazeni všichni, kteří uhádnou, jaký skvělý song od Reflection Eternal se řeší na následujících řádcích. Název tracku prosím směřujte na mail soutez@bbarak.cz, do předmětu napište Kweli a nezapomeňte dodat ani své kontaktní údaje. Uzávěrka je v sobotu 7. listopadu. 

Každý máme své písničky, o nichž říkáme, že je milujeme, chce se nám s nimi zpívat, nutíme ostatní, aby je poslouchali, a dopaluje nás, když je druzí nemají rádi stejně jako my. Tyto řádky jsou věnované jedné z nich - neohratelné favoritce, nesmrtelné srdcovce a důležitému songu, pro něhož je označení „hit“ značně nedostačující. Víte, mluvit o skladbách, pro které máte slabost, není nejlehčí úkol. Jeden má přeci vždy mnohem více názorů na to, co se nepovedlo, než na to, co se v jeho očích blíží k dokonalosti.

Vždycky jsem si sice myslel, že podobnou rubriku nemohu začít, aniž by se dotyčná pecka netýkala DJe Premiera, ale vidíte, nakonec to jde. Zhruba před nějakými třinácti čtrnácti lety jsem zjistil, že nejen z Onyx, raného Wu-Tang Clanu a jim podobných živlů živ je člověk a že v mé každodenní hudební stravě chybí nějaké jemnější pokrmy. Pro výživu je totiž nezbytné i volnější tempo – zejména při práci a následném odpočinku, kdy potřebujete něco, co se nikam nežene a co vás spíše než k překonávaní rychlostních rekordů na silnici nabádá ke zvolnění a vydechnutí.

Pokud mě paměť nebalamutí, přelom let ’00 / ‘01 jsem podobně jako mnoho dalších lidí strávil posloucháním a obdivováním desky LTrain Of ThoughtL od Reflection Eternal. Album, jehož vypálení se i s kopírováním barevného obalu přehouplo hodně přes 100,- Kč, je to plné nápadů s širokým spektrem nálad, je melodické, je nenásilné, nepředvádí se, uvážlivě čerpá z hiphopových kořenů, které mám rád a hlavně má duši. Nejlepší hudba přeci působí právě na duši, ne na mozek, ne? I kvůli tomu jste Kwelimu ochotni tolerovat to, že jeho lyrika není v tomto případě zase až tolik přínosná a jinde už toho řekl i víc.

Jistý punc speciality však songu dodává fakt, že jde o jednu z mála věcí, v níž jde vedle značkového přednesu nynějšího šéfa Blacksmith Music a hebkého hlasu zpěvačky Vinii Mojici slyšet ve druhé sloce i vzpomínající Hi-Tek. Ač tehdy šlo o mladíky (označení „zelenáči“ by však bylo vzhledem k projektům Mood a Black Star notně nevhodné), i přesto dokázali ve své tvorbě působit přirozeně, vyzrále a propracovaně a nejen v té době jsem si říkal, že pokud lidé jako oni pořád dělají muziku, která zní právě takhle, jiné žánry nebudu potřebovat ještě hodně dlouho. Od kvanta bezkrevných a zakrslých konkurentek track odlišovala místy až zasněná malátnost. Zněl mi jako potencionální doprovod závěrečných titulků toho nejlepšího filmu, jaký jste kdy viděli. No, a když vám něco zní právě takhle, pak už ho dělí pouze malý krůček k tomu, aby přicházel v úvahu na vašem vlastním pohřbu, což už přeci musí být setsakramentsky řádná srdcovka.

Beat, nejjednodušší stavební kámen i té nejotřepanější a nejhloupější hitparádové písničky, je základ. Když nekulhá a naopak dokáže znít tak, že nejde odhadnout dobu vzniku ani po nápovědě „padesát na padesát“, ve spojení s nosným motivem pak může vytvořit něco úžasného a silného. Když to zjednoduším, po muzice nechci nic jiného, než aby dobře zněla a “název songu“, jejíž podklad je hustý jako sirup, to pochopitelně splňuje. Plusem je i to, že u ní nepoznám původ – když slyším “I Know You Got Soul“ od dua Eric. B & Rakim, okamžitě se mi před očima vybavuje basová linka Bobbyho Byrda a to samé se dá říci o “I’ll Be Missing You“ od Diddyho s Faith Evans, v souvislosti s nimiž se na mysl střelhbitě vkrádá chytlavý riff od The Police. Jenže Hi-Tekův zdroj jsem dosud neidentifikoval a i to pomáhá držet ono celkové kouzlo.

Korunu tomu všemu nasazuje klip, v němž se na moment mihnou také Mos Def či Pharoahe Monch. Pokud má něco atmosféru, je to právě těchto pár minut umělého deště z typického brooklynského sídliště. A to byl přitom rok ‘00 pořádně nabitý; CNN měli své “Invincible“, Common bodoval s “The 6th Sense“, Edo G. zaměstnával krční svaly svým “Sayin’ Something“ a také Reflection Eternal měli “Move Somethin´“, kterou jsem v discmanu miloval hlavně tehdy, když jsem si to štrádoval od babičky v béžových traktorech a džínách Big Punova střihu. Přiznávám však, že k “název songu“ jsem se vracel víckrát. Hi-Tek tím vlastně nevědomky načal něco, z čehož poté čerpali a na co navázali i další lidé včetně Strange Fruit Project, členů kempů Low Budget, Justus League a další. Jsem zvědav, jak se na celou věc budu dívat po dalším případném návratu Reflection Eternal, nastane-li nějaký.

Vyhodnocení soutěže: 

Dorazilo 55 správných odpovědí. Šlo o "The Blast". Na pondělní koncert dostanou po dvou lístcích Veronika R. a Jan H. Gratulujeme!

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná