Vladimir 518 válčí s radiem Wave. Jedná se o štěkot postřeleného psa nebo lídra v právu?

Představ si kaluž, kterou již několik let nezasáhl žádný kámen, který by rozčeřil hladinu. Všechny oblázky leží na dně a nejsou oku nahlížejícímu napovrch patrné. Pak se objeví element, který přeci jen klidnou hladinu dokáže rozrazit a začíná boj na život a na smrt. Je potřeba při analýze rozklíčovat, zda se jedná o zásah vyvolaný uměle či přirozený a pak také, kdo je v právu. Českou scénu možná nevyhnutelně čeká defenestrace, která nemusí být nutně jen pražská, pokud se nechce utopit ve své zahleděnosti a stagnovat v srdci Evropy. Je český rapový vlak schopný se adaptovat a vyvíjet nebo se dá přirovnat k Českým Drahám? Snažili jsme se být v detailech důslední a výsledkem je práce, která je sice vedena subjektivním okem jednoho z členů naší redakce, nicméně se nejedná o pohled zaujatý s potřebou bezdůvodně vykřikovat argumenty, jež není možné si obhájit.

V posledních dnech se internetem šíří záznam rozhovoru radia Wave, kdy se ve studiu objevil člen legendární formace PSH. Již z úvodních slov bylo patrné, že host nebyl vybrán náhodně. Následné minuty nám odtajňují nejen důvod, ale i podivnou verbální přestřelku, která přerůstá v palebnou sílu ega vůči defenzivě toho, kdo hladinu rozvířil. Jak jsem totiž v úvodním odstavci naznačoval, česká scéna se rovná velmi hluboké kaluži, kde nemalý počet „prvoligových“ hráčů dřímá na dně. Publikum tyto tváře respektuje za zásluhy a přísun, ale nelze do nekonečna žít jen z nostalgie a vysmívat se náročnému uchu, který je bohužel stále v menšině. Tento scénář je zatím ale utopíí a kde kdo se nám může z podia škodolibě vysmát.

Hladinu lze rozvířit několika způsoby. Tím nejoblíbenějším je vybití stáda mezi sebou, všeobecně známo a označovano jako „beef“. Hovězího za roky existence českého rapu moc žaludků neukojilo, svým způsobem šlo většinou o uměle vyvolanou pozornost z důvodu vydání nového alba, které bylo třeba adekvátně na trhu zpeněžit. Dalším možným způsobem je pak poukázání novinářů na odklon interpreta formou informativního článku nebo recenze. Nebudeme zde diskutovat na téma, zda recenze na albu je objektivní či subjektivní, neboť druhá možnost je vždy správná. Lze ale polemizovat nad erudovanosti jejího autora a v tomto případě nepovažuji za adekvátní argument, že se jednalo o zaujaté dílo s výsledkem pošpinit Vladimira 518. Jiří Špičák na vady nové desky poukázal a dokázal částečně otevřít oči veřejnosti, jen zvolil kostrbatý způsob a hluboký defenzivní val při obhajobě své práce.

Problematika je usazená mnohem hlouběji než jen tento spor. Je nutné si připomenout, že rap je rájem ega a na všech stranách pracuje na plné obrátky. Mnozí ve své tvorbě ventilují fiktivně vysněný svět, jiní zase otevírají své nitro veřejnosti. Nad svým hudebním materiálem tráví velké množství hodin a vkládají do něj naděje, proto je zřejmé, že kritika bude přijata vlažně, rozmrzele, možná až s agresivní pachutí a doslovem. Sám jsem se nejednou setkal s fyzickým ohodnocením své práce či verbálnímu vyhrožování. Samozřejmě postoj zainteresovaných chápu, je ale nutné být nad věcí a umět si svůj produkt obhájit argumenty. Tam kde dochází argumenty, dostane se ke slovu síla. Není třeba ji využít, pokud recenzent ukáže strach a nedovede si své názory obhájit. Vrátil bych se však k faktu, který zmiňuje i Vladimir 518 v následném rozhovoru. Dlouholetá spolupráce. Je záslužné podporovat nějaké médium, ale i druhá strana mince pomáhá interpretovi být na výsluní. Nelze si přeměřovat zásluhy jako u pisoáru a já bych chtěl poukázat hlavně na ten problém pomyslné zavázanosti. V roce 2017 je hlavním médiem FB a Youtube, ale před pár lety  to byla rádia a časopisy, které dělali interpretům službu informováním o jejich materiálu. Problém však vznikal v tom sponzorství, charitě a chuti být každý s každým kamarád. Spoustu let tu celé množství nejmenovaných magazínů a rádií staví své články jen informativním rázem a bojí se ventilovat názory. České publikum není navyklé na články, kde autor umí dát najevo, že dílo je zpracováno špatně a umí do něj „kopnout“. Na druhé straně je nutné chápat, že novinář (myšlen člověk, který ke svému řemeslu chová lásku) není zrozen a dosazen do své funkce proto, aby hledal vše špatné a plival na to. Musí umět ohodnotit vše s jistou dávkou nadhledu, znalostí a souvislostí. Je ale předem jasné, že kritika není po chuti nikomu a potrefených hus lítá kolem tohoto rybníka více než dosti.

Vraťme se ale k podstatě, která mě donutila reagovat na události posledních dní. Na radiu Wave vyšla recenze na novou desku Vladimíra a setkala se s nepochopením autora. Obsahovala několik nepřesností, na které bylo v následném rozhovoru poukázáno, ale rozhodně se neslučuji s názorem, že by nebyla napsána dobře, i když pár mušek se nakonec našlo. Autor recenze poukázal na aktuální stav a píchl tam, kde se jiní bojí. Poukázal na nedostatky interpreta, který je již delší dobu považován za jednu z nejvlivnějších tváří českého hip hopu. Všestranně produktivního umělce, jenž má však nedostatky ve svých názorech a argumentech, kterými se rád často ohání. Nechejme nyní dominanci jeho ofenzivy nad defenzivou recenzenta stranou, ale vraťme se k té podstatě. Recenze podobného rázu vyšla i u nás ještě několik dní před tou na radiu Wave. V obou případech bylo možné na sociálních sítích registrovat ve velké míře souhlasné ohlasy, což je částečně již signálem a zdviženým varovným prstem. Vladimir sice gentlemansky naznačoval, že bylo možné recenzi napsat a prodat ji tímto způsobem, ale začal kolem sebe zároveň kousat. Výsledkem byla snaha znehodnotit postavení autora a udělat z něj tupce. Potom by bylo přeci velice snadné uhájit svůj názor, že recenze byla špatná. Proč se ale nepozastavit nad jednoduchostí a možná i zbytečností díla, které má být vlajkovou lodí české scény?

Vladimir se v každém rozhovoru a veřejném projevu snaží tvářit sebejistě a umí dobře verbálně prodávat své produkty, ale pravdou je, že si často protiřečí. Není nutné pozorovat jen změny kabátů s odstupem času:"Nemám rád sám sebe zaprodávat", výňatek z textu kontra plechovky energetického nápoje Red Bull z posledních měsíců, hlásání svobody a boje proti utlačování kontra často násilného prosazování svého názory (již v pár případech se stalo, že nespokojený návštěvník koncertů dostal pár „českých výchovných“, aby byl umlčen). Mocipán stáje Bigg Boss má již hezkých pár let za sebou, zkušeností na rozdávání, ale v mnoha případech se rád schovává za krásná slůvka a znalosti, díky kterým má proti některým soupeřům náskok. Je však nutné se prokousat jeho egoistickými, jednoduchými a plytkými texty nového alba, aby bylo zřejmé, že hrát na všechny strany se může nejen v šachách. Pokud by se měla brát aktuální forma a kvalita, zůstal by Vladimír 518 v top desítce nejlepších rapperů české scény? Domnívám se, že nikoliv, ale najde se i značná část čtenářů myslících si opak. V tom je ta krása demokratického světa, kde se můžeme samostatně rozhodovat, pokud zrovna nemáme na mysli zákaz kouření v hospodě. Vladimír přirovnal autora recenze k inkvizitorovi, ale nedomnívám se, že síla jeho pera se dá poměřit s velkorysostí hořících hranic a bezmoci připoutaných žen. Navíc tehdejší oběti byly pranýřovány neprávem a v tomto případě chytil kat jen sekyru za špatný konec. 

Dovolil bych se vrátit ještě na samotný začátek tohoto článku a odtajnit ještě svůj myšlenkový pochod spojený s vlakem. Český rap se sice vyvíjí a zaznamenává jistý progres, ale s ohledem na zbytek Evropy je v slabém průměru, možná až za ním. Není to jen díky jazykové bariéře, která nepustí moc tuzemská jména za hranice, ale především díky zaprděnosti a spokojenosti s tím, co se dá na lokální půdě prodat. Rap dlouhé roky poukazuje na bizarnost české popové scény a konzumenty, kteří více jak dvacet let podporují jména, jež již nemají co nabídnout. Možná je to odvážné a nadčasové tvrzení, ale rap se po dvou dekádách své tuzemské existence dostává do míst, které lze k tomuto jevu přirovnat. Stálice stagnují, drží se na sílu svých koryt a ve své nabubřelosti si nedokážou již připustit, že jejich čas je možná již u konce. Zásobují stádo druhou cenovou a ono jim to vděčně žere, neboť je tu roky vychováváno v izoli a není vedeno v samostatném rozhledu. V tomto případě nevsázím na argument, že by měl Vladimír pověsit mikrofon do stojanu a říct sbohem, ale forma interpreta se většinou hodnotí podle aktuálního díla. V jeho případě jasný náznak, že forma zůstala někde na ostrovech, kde deska vznikla. Je jen na něm, jak se ke svému přešlapu postaví a zda dokáže další deskou veřejnost přesvědčit o tom, že má stále co nabídnout. Je však nutné to doložit činy a nikoliv jen nostalgií. Rap jako takový neboří hranice trhu, nabídka zde umlčí poptávku a nejsou to novináři, kteří rozhodnou o tom, co se bude v roce 2017 poslouchat. Je na samotných konzumentech, komu svěří důvěru a budou jeho hudbu podporovat. Já osobně zastávám názor, že člověk v tomto postavení by neměl dělat desky, které označuje jako dílo pro něj samotného. Se svým vlivem by si měl uvědomit sílu ovlivňovat generace a nedělat z nich blbce. Zaráží mě fakt, že člověk, který si za svým dílem a názory stojí, dokáže rozházet názor neznámého recenzenta. Zkusme nechat emoce vyvolané z desky a následných událostí chladné, zhodnoťme si všechny argumenty a udělejme s i vlastní názor. Já vám pouze ventiloval ten svůj, který vám může být příkladem, nebo jen zcestnou dedukcí.

Důležité odkazy:

Recenze magazínu Bbarak.cz

Recenze radia Wave

Videorozhovor radia Wave

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná