Top 20 zámořských alb roku 2014

To, že hudba je jednou z největších součástí života každého z redaktorů našeho magazínu, je jasné. Rok 2014 nás nakrmil takovou kupou alb, že si nemůžeme dovolit udělat jen jeden seznam toho, co nám v přehrávačích v minulém roce rotovalo nejvíce. Proto si níže můžete projet 20 alb, které je rozhodně rozumné si pořádně poslechnout, ne-li vlastnit. Průřez od východního pobřeží až po západ, od slunné Kalifornie až do studené Kanady, od new school až po klasické jména, to vše se sem vešlo. Tak dobrou chuť.

Martyho desítka, začínáme od konce:

10. Wu-Tang Clan - A Better Tomorrow

Dlouhé váhání předcházelo tomu než autor zařadil Wu do top desítky toho, co za velkou louží letos vyšlo. Nakonec verdikt padnul na čestné desáté místo, jelikož Clan dodal album, které je aktuální, avšak zachovává původní zvuk a koncepci, co se mnoha uskupením i sólo umělcům v rámci svého comebacku nepovedlo. To, že A Better Tomorrow nedostálo hypu a očekávání všech, bylo jasné již před vydáním - když nesete statut legendy, je téměř nemožné překonat tvorbu, která vás legendárními udělala. Několik členů jako Method Man a Ghostface Killah však tohoto schopní jsou a to dokazují i v rámci společného projektu Wu-Tang.

9. Statik Selektah - #WHATGOESAROUND

Statik v roce 2014 šlápnul pořádně na plyn. Povedlo se mu nejen seskupit to nejlepší, co současná americká scéna nabízí na jednu kompilaci, ale i propojit tyto notoricky známé hráče s vycházejícími jmény. Vidět na jednom album jména jako Joey Badass, Dilated Peoples nebo Snoop Dogg se nestane každý den a tak si můžeme přidat další zářez k legendárním albům tohoto roku.

8. Freddie Gibbs & Madlib - Piñata

Gangsta Gibbs je zpátky a lepší než kdykoliv předtím. V teamu s Madlibem jim to jednoduše ladí. Madlibovy ulítlé, rychlé beaty se složitou melodií a basovou linkou nedělají Freddiemu žádné problémy. Street knowledge a silné emotivní obrazy z alba jen číší. I přes silně experimentální rovinu Madlibových beatů je album lehce poslouchatelné, Freddieho flow se nese s gracií a když máte chuť a čas věnovat se textům samotným, rozhodně nebudete o nic ochuzeni. Emoce a storytelling dominují v plné míře.

7. Snowgoons & Onyx - #Wakedafucup

Onyx jsou skvělým důkazem toho, že být aktuální neznamená nutně jít s trendy. Na scéně jsou přes dvacet let, se stejným zvukem a charismatem, jaké nikdo jiný na scéně nemá. Pokud jste tyto maníky viděli naživo, tak chápete, že své skladby myslí vážně. Jejich syrový, tvrdý projev si s produkcí německých zlatých hochů Snowgoons sednul na výbornou. Snowgoons mají za sebou několik kolaborací s velikány zámořského hiphopu, jako M.O.P. nebo PMD, avšak s Onyxem se posunuli ještě výš a vyprodukovali desku, o které se již teď dá prohlásit, že se stane klasikou.

6. Snak the Ripper - Just Giver

Když severní Amerika, Kanadu neradno vynechávat. Mocné beaty, silné hlasy a chytlavé refrény jsou dominantou krajiny sobů. Snakovi chybí snad jen červený kostým a brada k tomu dárku, co nám letos nadělil. Jestli jsou to párty témata nebo osobní konflikt pracujícího člověka a emceeho v jedné osobě, toto album představuje jeden z nejkomplexnějších projektů tohoto roku, po textové i hudební stránce.

5. Cormega & Large Pro - Megaphilosophy

Rok 2014 naplňují nejrůznější kolaborace, ze kterých se většina mimořádně povedla. Jinak tomu není ani v případě spolupráce dvou velikánů reprezentujících klasický, oldschoolový zvuk. Large Pro je mistrem svého řemesla. Beaty navozují výbornou atmosféru devadesátek. Uvolněná, avšak přísná flow Cormegy je balzámem na uši snad i pro neslyšící. Doplňuje své inteligentní texty, odmítající stupiditu gangů a násilí, o výborné, filozofické akapely, které protkávájí celé album. Minimum hostů a maximální poslouchatelnost jasně naznačují, že Mega a Pro jsou pořád hladovými dravci a dokáží nabídnout vysokou kvalitu materiálu, který má co říct.

4. ¡Mayday! & Murs - ¡Mursday!

Kreativita a originalita je druhým obchodním názvem Strange Music. K nim se letos upsal kalifornský maniak Murs. Jak se patří, rovnou svůj příchod okořenil kolabo albem se skupinou ¡Mayday!. Kombinace Wrekonizových funky a breakbeat produkcií se živými, jazzově laděnými nástroji funguje absolutně magicky. Energie, kterou většina skladeb nabízí, je ohromující. Mursova lehce vlezlá flow se výborně doplňuje se zpívanými refrény a trubkovými samply. Pokud jste si Mursday pořídili, gratulujeme. Vlastníte svůj malý, instantní kousek léta, kterým se jednoduše nelze předávkovat.

3. Logic - Under Pressure

Když se řekne Rat Pack, asi si většina z čitatelů bude škrábat hlavu a nebude mít ani tušení, o koho jde. Když se řekne Logic, většina si představí dredatého člena YZO. Zde je však řeč o někom úplně jiném. Vlastním jménem Sir Robert Bryson Hall II., pouze 24letý floutek, který se mikrofonu drží od 16, není žádným členem královské rodiny, jak by jeho jméno mohlo napovídat. Syn zfetovaných rodičů, kterým crack prodával jeho vlastní brácha, má za sebou nelehký příběh, ze kterého nám část odkryl ve svém debutovém, velice osobním albu Under Pressure. Mladá krev, fresh beaty a téměř výhradně doubletime rap, to vše zde můžeme najít. Jeho texty jsou plné temnoty ulic a prostředí dealerů a gangů, kde jako dítě vyrůstal. Pohledy do tohoto světa zpracoval i prostřednictvím různých osob jeho života, co albu dodává velice citlivý, osobní punc.

2. PRhyme - PRhyme

Když se spojí legendy, vznikají velké věci. Někdy jsou velké obsahem, někdy kvalitou - PRhyme nám nabízí spíše míň, ale o to kvalitnějšího poslechu. Textařské dovednosti a hra se slovy, kterou předvádí Royce, se může rovnat jedině kvalitě beatů, které mu legendární DJ Premier ušil na míru. Tato stálice scény produkuje ročně desítky skladeb a ani po víc než dvaceti letech na scéně nelze mít pocit, že by se opakoval nebo vykrádal sama sebe. PRhyme je jasnou ukázkou toho, že úspěch a síla netkví jen v následování trendů posledního pololetí, ale v silném provedení a bezchybné technice.

1. Ghostface Killah - 36 Seasons

Ghostface je mašina, která chrlí alba ven rychlostí rotační tiskárny. Obzvláště konec roku 2014 patřil této legendární postavě Wu Family. Nejen spolupráce a medvědí podíl na kvalitě rapu na společném projektě A Better Tomorrow, který to do této top 10 sám o sobě dotáhnul, ale i sólo projekt s kapelou The Revelations jsou silnými momenty konce tohoto roku. Nabídnout album plné délky se silným, strhujícím příběhem a ještě to doplnit originálním komixem zobrazujícím příběh, to je skutečně třešnička na dortu. GFK rozhodně nepatří do starého železa a mezi povadlými členy Wu svítí jako Rolls Royce v Libni.

Další jména, které se do top 10 nedostali jen těsně: Buckshot & P-Money - Backpack Travels, Rass Kass & Apollo Brown - Blasphemy, Rittz - Next to nothing, Pete Rock & Smif'n'Wessun - Monumental, nebo Apathy - Connecticut Casual

RingManova desítka, začínáme od nejlepšího

Run the Jewels - RTJ2

Už třetí rok po sobě vládnou rapu Killer Mike a El-P. Asi ani jeden z nich nečekal, že vrchol jejich kariér přijde v době, kdy jim táhne na čtyřicet. Očekávání druhého alba Run the Jewels byla vysoká a nakonec i naplněna. Už od prvních vteřin je jasné, že tihle dva ovládli i rok 2014. Na prvním albu se Mike jen zahříval, tady pořádně šlápl na plyn a dohnal, možná i předjel, parťáka El-Pho. Jestli takhle budou pokračovat, tak za rok je najdete na stejném místě s třetím dílem, který už pomalu vzniká.

J. Cole - 2014 Forest Hill Drive

J. Cole se znovu nastěhoval do domu, kde strávil část dětství a i na albu, pojmenovaném po jeho adrese, se vrací do dětství, kde začíná jeho příběh a přes dospívání se dostává až do současnosti. Z Coleova stylu upřímného vyprávění jde cítit Tupac a Nas. Ve Fire Squad si trochu odskočí od příběhu a sdělí nám, jak to vidí s hip-hopem. Z toho vznikla zajímavá diskuze v rádiích a jinde. Jsem rád, že Cole si tohle album nechal až na konec roku a že jej vydal po svém a přesto uspěl.

Black Milk - If There's A Hell Below

Black Milk zraje jako dobré víno. A to v posledních letech vydává jednu desku za druhou. Za ty roky co je aktivní, se proměnil z producenta, který zároveň rapuje, na plnohodnotného zástupce obou kategorií. Rozvíjí se v obou směrech, z jeho špinavých beatů jde stále cítit Detroit, takže i J Dilla, ale v porovnání s Popular Demand jde jasně slyšet, že na mikrofonu je Milk mnohem sebevědomější.

King Mez - Long Live the King

King Mez mi v mnohém připomíná J. Colea a ne jen proto, že oba jsou ze Severní Karolíny. Sám si produkuje, v textech se zaobírá podobnými tématy a jeho mixtapy vydají za plnohodnotná alba. Na kontě už jich má několik a na Long Live the King zní připraveně na své první album. Bohužel má i stejný problém jako J. Cole - zatím nemá žádný singl, který by se uchytil v mainstreamu. Jeho hudba je dostatečně chytlavá, ale nováček bez singlu nemá moc šancí. Snad mu u Warneru poradí.

Common - Nobody's Smiling

Common se experimentů nikdy nebál. Ale Universal Mind Control i Electric Circus jsou obecně jeho nejméně oblíbená alba (neříkám, že zároveň i má). Na Nobody's Smiling tedy experimentuje hlavně No I.D. s beaty a Common se drží svého řemesla - vyprávění příběhů ze svého města a jak asi víte, Chicago není pro život příjemné místo. Proto se na nás z obalu mračí Lil Herb a Lil Bibby. Album zní svěže možná i proto, že se Common obklopil lidmi z mladší generace.

QuESt - Searching Sylvan

Kendrickovo good kid, m.A.A.d city se stalo synonymem pro příběhové album. Letos k němu často přirovnávali YGho My Krazy Life, ale na to je YG moc přímočarý. Mnohem blíže ke Kendrikovu albu má QuEStovo Searching Sylvan, které sice není plné gangů a násilí, ale zase v něm najdete autentický životní příběh. Struggle Rapper je dokonalá výpověď ambiciózního rappera, ale úspěch se ne a ne dostavit. Album není jen o stěžování si na nepřízeň osudu. Hunger nebo Automatic jsou přesným opakem a důkazem, že rap má být drzý. Plus má QuESt i za to, že album zvládl dát dohromady bez hostů (zpěv nepočítám).

Ab-Soul - These Days...

U TDE toho letos stihli méně, než plánovali, ale pořád hodně. I když je These Days... nejméně Ab-Soulovské album (Rick Ross, Twact), tak v jiných momentech (World Runners, Kendrick Lamar's Interlude, Tree of Life) zase dokazuje, proč mám jeho tvorbu rád - nebojí se žádných témat a skládá slova tak, že se z toho některým motá hlava. Klidně i v songu o trávě. A když dojde na melancholickou Closure, tak vám dojde, jaký má Ab-Soul záběr a jak dobře to všechno zvládá. Tedy pokud zapomeneme na klubové nahrávky. Do těch mi Soulo fakt nesedí.

Big K.R.I.T. - Cadillactica

V Mt. Olympus sdělil K.R.I.T. světu své pocity a potom stačilo albem Cadillactica svá slova podepřít. A podařilo se. K.R.I.T. totiž špatná alba nevydává. Přestože z něj jde cítit jih na sto honů, tak na albu si každý najde něco, dokonce i trochu trapu, ale nejsilnější je K.R.I.T. v momentech typu Soul Food (kandidát na track roku), Saturdays=Celebration nebo Lost Generation. Jen je škoda, že neprodal víc, stejně jako Stalley.

RiFF RAFF - NEON iCON

Sranda musí být a RiFF RAFF jí na svém debutu má kupy. Absurdní rýmy a špičková produkce mě baví i po půl roce. Naprosto chápu, pokud nad touhle volbou kroutíte hlavou, ale Horst je prostě svůj a buď na jeho hru přistoupíte a budete se bavit, stejně jako já, nebo ho zavrhnete. Jednu věc albu nemůže upřít nikdo. Produkce je na něm špičková: Diplo, Harry Fraud, Mac Miller, DJ Mustard.

Stalley - Ohio

Stalley mě baví, hlavně Lincoln Way Nights, ale nikdy ne tak moc, abych jeho alba řadil mezi to nejlepší. Takže na Ohio jsem se těšil, ale neměl jsem přehnaná očekávání. O to více překvapil. Zůstal věrný Rashadovi a svému zvuku, který si za léta vypěstovali. Problems je banger, De La Soul potěšili a Always Into Something je nejvíc west coast věc, jaká letos vyšla. A to Stalley pochází z druhého konce USA.

Na některé nestačilo místo. Třeba …And Then You Shoot Your Cousin od The Roots si zaslouží alespoň zmínku. Dál třeba Pharoahe Monch, věci od Flatbush Zombies a The Underachievers, album Ras Kasse s Apollo Brownem, debut Vince Staplese, překvapivě i Mustardovo 10 Summers a taky Oxymoron. Určitě je toho více.

Redakce - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Johny Crash
  • Johny Crash
  • 05.04 dne 21.01.2015

Jako spravny hnidopich..Pete Rock & Smiff'n'Wessun-Monumental ??2014??Asi ne kamo...

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná