Patnáct zámořských desek roku 2015, které doporučuje redakce

V roce 2015 se ze zámoří nelinuly tak špatné zprávy. Kromě toho, že některé legendy (jako Dr. Dre) uzavřely své diskografie a digitální formát si opět ukrojil o něco větší podíl z prodeje originálek, nechyběla také jména, jež dovedně uctila tradice (jako Joey Badass) nebo si svými texty zajistila (možná již trvalé) místo v síni slávy (jako Kendrick Lamar). Naše redakce vám nyní přináší patnáctku letošních desek, z nichž by si měl vybrat i ten nejnáročnější gurmán, bez ohledu na to, z jaké školy pochází. Některé desky uvízly sice s našem sítu (jako PRhyme či letošní album Jedi Mind Tricks), ty se však nakonec do finálové patnáctky neprobojovaly. Stejně tak mohlo být jedno album tipem více redaktorů, proto jednoho z favoritů uvádíme hned dvakrát.

 

Ringman:

yelawolf

Tenhle porod byl komplikovaný a dlouhý, ale ve finále to za to stálo. Yelawolf totiž dostal volnou ruku a vzniklo tak něco, co připomíná spíše jeho tvorbu z období před příchodem k Interscope než jeho první album Radioactive. Takže hodně kytar a živých nástrojů a vliv country. A taky spousta patosu a Yelawolfova zpěvu, který nemusí sednout každému. Ale taktéž tam najdete hodně zajímavých technik. Yelawolf totiž skládá rýmy velmi neobvykle. Dobře to je slyšet v titulní písni nebo na poslední Fiddle Me This. A nejlépe hned v úvodní Outer Space, kde skoro není stopy po tradičním rýmu. Jen je škoda, že v tomhle Yela trochu zlenivěl a svůj styl podřídil větší přístupnosti. A ač je fajn, že nebral ohled na to, co teď frčí, uvítal bych více experimentování, kterému se nebránil třeba na Trunk Muzik Returns. Příště stačí vhodně namíchat obojí a bude to dokonalé.
 

mayday

Někdo svůj recept na úspěch neustále mění, jiní zůstávají věrní tomu, co funguje. Do druhé skupiny patří právě !MAYDAY!, kteří se na svém posledním albu nesnažili znovu vymyslet kolo, ale jen zdokonali to, co už několik let pilují k dokonalosti. Na Future Vintage se setkává moderní s tím klasickým, takže zde najdete všechno: energické pecky (Can't Take It With You, Dive), komentáře (Ten Thirty Three), balady (Know It, Against My Better Judgement), odkazy na Jimiho Hendrixe (Antenna) a další. Samozřejmě nezapomínám ani na výbornou Something in the Air s Femi Kutim. Pokud hledáte něco, u čeho prostě vypnete a budete se bavit, nemusíte hledat dál.
 

pushat

Sice se čekalo, že Pusha T v roce 2015 vydá album, ale i tak jde o malé překvapení. Překvapující je pro mě hlavně to, že jde jen o předkrm před hlavním chodem, který nám naservíruje v dubnu. Teď se totiž bojím, že předehra bude lepší, než hlavní akt. V podstatě to je opus o luxusu, s výjimkou poslední Sunshine, takže nic převratného. Ale Pusha T píše tak, že vám ve finále bude jedno, o čem to je, protože to zní skvěle. Navíc to obalil stejně luxusní produkcí od toho nejlepšího, co můžete v současnosti získat. Kanye West a J. Cole nás zavedli zpět do doby My Beautiful Dark Twisted Fantasy, Timbaland ze sebe dostal bomby, Q-Tip tradičně nezklamal a Diddy se vrátil zpět do devadesátek.
 

game

Vyjít jen The Documentary 2 tak uznám, že jde o pokračování hodné dnes už legendárního deset let starého debutu. Sice má svoje chyby, ale ty jsem ochoten skousknout. Naštěstí o týden později vyšla druhá část, která tu první zašlapává do země. Po Doctor's Advocate je to zase kompletní album, které drží pohromadě a není to jen sbírka songů, i když sebelepších, namíchaných dohromady. Dovolím si tvrdit, že první polovina alba je ten nejlepší materiál, jaký kdy dokázal Game dát dohromady. Potom ztratí trochu tempo díky skitům, ale mix g-funku a jeho moderní podoby a la DJ Mustard jej zase nakopne. Pořád s tímhle floutkem z Comptonu musíme počítat a teď určitě lituje svého popíchnutí směrem k Jay-Zmu před deseti lety - "You thirty-eight and you still rapping?". Do 38 mu chybí už jen dva roky, ale věk už v rapu nehraje takovou roli jako dříve a někteří rappeři zrají jako dobré víno. Když se mu chce, tak mezi ně patří i Game.
 

kendrick

Myslím, že tady ani není potřeba nic dodávat. Ale i tak to udělám. Není tomu tak dávno, co se na internetu rozjela debata o tom, jestli si tohle album může užít a docenit člověk jako já = běloch, a ještě z Evropy. A protože odpověď zní ano, tak dopad alba je ještě o to větší. Člověk se nemusí ztotožňovat s názory v jeho textech, ale nedá se upřít to, že je skládá dohromady tak, jak to na jeho úrovni nedokáže snad nikdo. Navíc i když odhlédneme od toho, o čem Kendrick rapuje, což by sice byla velká škoda, tak zůstává hudba, která hravě překonává snad vše, co jsem za minulý rok slyšel. Stačilo být svůj a nesledovat trendy. Už se těším, s čím přijde příště.
 

NTK:

joeybadass
 
Joey Badass se stal především ekvivalentem umělce spojujícího starší i mladší tábory posluchačů. Jeho inovované pojetí staré školy a mladý duch znamenali v následujícíh letech nemalá očekávání, která letos vyústila v jeho debut "B4.DA.$$", jenž však tato očekávání zahraničních kritiků úplně nenaplnil, pokud považujete hodnocení mezi 75 % - 85 % za neúspěch. Posluchači se pak opět více upnuli na "mainstreamovějšího" Kendricka Lamara. Deska "B4.DA.$$" však zůstává dokonalým svědectvím, jak mladá generace, tykající si se starou školou, tuto éru vlastně cítí. Ano, Kendrickovo "To Pimp a Butterfly" si tyká se společenským přesahem, jenž v rapu dlouhá léta potrádáme. Je to ale Badass, kdo letos přinesl trueschoolovou poctu v té nejryzejší podobě.
 

bronson

Když po nekonečné salvě mixtapů, spoluprací a EPček dorazil jeho debut "Mr. Wonderful", hovořil o něm Action Bronson jako o svém životním díle. Obavy, aby debut newyorského obra nezastihl až v momentě, kdy se tématicky vyčerpá, nebyly naštěstí na místě. Deska je i přes poměrně stručnou stopáž selekcí hravých samplovaček jako "A Light In the Addict" či "Baby Blue". Autorova láska k elektrické kytaře pro změnu vyniká v bombách jako "Easy Rider" nebo "Only In America". Po hudební stránce se jedná o pečlivý výběr samplovaček s puncem smyslnosti. Arian Arslani pro změnu kraluje svým kulervoucím frázováním a smyslem pro humor, přičemž pro našince není bez zajímavosti ani monumentální skit "The Passage", jenž byl pořízen v Praze.
 
ghostfacebbng
 
Je tolik cest, kterými se mohl sound newyorského komba Wu-Tang Clan po vyčerpání samplovaného formátu ubírat. I RZAovy beaty aka "Bang Bang", kde sestříhal kultovní skladbu "My Baby Shot Me Down" od Cher, naznačily možné trasy. Nakonec to byl Ghostface Killah, kdo využil schopností kanadského multiinstrumentálního tria hudebníků Badbadnotgood, s nimiž postavil téměř killbillovskou atmosféru desky "Sour Soul". Výhodou temperamentního hudebního kabátu je, jak výborně do něj Ghostfaceovy texty a vlastně i prezetance celé kapely, zapadají. A pokud by vám chyběl tradičnější zvuk, zkuste jeho koncepční projekt "36 Seasons" z konce roku 2014.
 
drdre
 
Přestože se jedná vlastně o album "jen tak pro radost", vzniknuvší pod vlivem dojmů z natáčení filmu "Staight Outta Compton", postaralo se kladně přijaté LP Dr. Dre "Compton" o nejeden zajímavý audio zážitek, jemuž podlehnou zejména ti, kteří chtějí slyšet toto dějství rapové historie pěkně uzavřené. Došlo na kolabo s DJem Premierem, Eminem vzdal majestátní hold svému objeviteli a současná generace pro změnu skloňovala autorovu spolupráci s Kendrickem Lamarem. Co na tom, že deska je z valné části postavená na spolupracích. Dreho poslední LP není pouhou náplastí za "Detox". Jméno města Compton bylo v roce 2015 skloňováno z vícero důvodů. Poslední deska Andreho Younga byla jedním z nich.
 

reakwon

Ambicí Raekwonova alba "Fly International Luxurious Art" bylo zaujmout posluchače ve světovém měřítku. Tři roky práce a singly jako "All About You" dokázaly posluchače solidně navnadit. Výsledný průměr hodnocení se však zastavil na 80 %. Raekwonova deska není revoluční a od průkopnických ostruh jí odstrčilo dlouhé napínání fanoušků, které pak s vydáním neudrželo laťku očekávání. Jinak má "F.I.L.A." spoustu zajímavých momentů, mezi něž patří schopnost zaujmout masovější publikum i samplovanou produkcí, jež stojí na pomezí dobře odladěného boom bapu a noirového popu. Tento prvek ukazuje například neokoukaná spolupráce "Worst Enemy" s Liz Rodriguez nebo výše zmíněná noblesní nakopávačka "All About You". Kromě toho od Snoop Dogga dostali posluchači po delší době hladovější sloku ve skladbě "1,2 1,2".
 

Marek:

kendrick

Pro mě to byl loni Kendrick, kdo vydal jednoznačně nejlepší album. Nic jiného jsem tolik neposlouchal, aniž by mě to přestalo bavit. Není se čemu divit. Každý aspekt nahrávky je tak kvalitní, že ani nevím kde začít. Kendrickova lyrika je procítěná a prvotřídně vypracovaná k dokonalosti. Způsob, jakým používá dvojsmysly, mi občas nahání husí kůži. Jeho měnící se flow a hlas vám nedovolí být nepozornými do konce poslední stopy alba. Ani hudebnímu doprovodu se nedá nic vytknout, jelikož se mi všichni zúčastnění (Flying Lotus, Pharell Williams, Knxwledge...) trefili přesně do noty, a to od jazzu a funku, přes trappy zvuky až po klasický boom bap. Thundercat na base a vokálech spolu s Bilalem a Annou Wise jdou slyšet po celou dobu desky a já nemůžu jinak, než být vděčný.  
 

oddisee

Jeden z nejchytřejších hip hopových umělců asi bude bezednou studnicí výtečné tvorby. Na kontě už má větší počet releasů než dobrá část rapperů ve středním věku. I když je pravda, že se v jeho diskografii najde i nějaká ta instrumentální deska. Ale kdo by se zlobil, když je tak talentovaný i v tomto ohledu. Všechny svoje dovednosti představuje i na nejnovějším albu The Good Fight, jež si bezesporu zaslouží místo v žebříčku toho nejlepšího za uplynulý rok. Jen opět dodám, že je vážně skvělé, když vás nějaká nahrávka baví od začátku až do konce.
 
dreamville
 
J. Cole a spol jsou zpět s další odplatou snílků. Dreamville považuji jako jeden z nejsilnějších kolektivů dnešní doby spolu s T.D.E., Pro Era, Funk Volume či Strange Music. S druhou kompilací labelu mě v tomto mínění opět utvrdili svou vypiplanou tvorbou. Baví mě téměř všech devět songů, obzvlášť pak Omenův "48 Laws" s hostujícím trumpetistou Donnie Trumpetem. Nemá cenu něco o tomto albu vykládat, to se musí poslechnout. (Pozn. red.: doporučujeme také shlédnout trojdílnou sérii kratších dokumentů J.Cole: Road to Homecomming z produkce HBO, které mají vyústit už 9. ledna v plnohodnotný hudební dokument Homecoming)
 
vincestaples
 
Vince Staplese jsem měl v hledáčku už od dob mixtapu Winter In Prague z roku 2012. Když se pak objevila jeho první deska, neváhal jsem s poslechem. Z naprosté většiny stojí za produkcí DJ Dahi a legendární No I.D., mentor Kanye Westa a věčný kolaborant Commona. I spojení jeho beatů s Vincovou flow funguje víc než dobře. Těžce se vybírají ty nejlepší momenty, jelikož je jimi nahrávka přehlcena. Kdybych z nich však musel vybrat, byly by to "Lemme Know", "Jump Off the Roof", "Get Paid" a "Surf".
 
kirkknight
 
Pro Era měla letos velmi silný rok. Kirk Knight v srpnu doprovodil Joey Bada$$e na Hip Hop Kempu a v říjnu světu nabídl svůj debutový projekt. S ním mi potrvdil své kvality natolik, že se nebojím ho zařadit mezi mojí nejlepší pětku. Zvuk New Yorku se nedá nepostřehnout, a to ten moderní i "devadesátkový". Wu-Tang Clan či Mobb Deep se rozhodně nemusí bát o své nástupce.
 

Redakce - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná