Patnáct doporučených desek, které se v roce 2017 urodily za velkou louží

Výběr nejlepšího materiálu z roku 2017 uzavíráme selekcí zámořských desek, jež byste neměli vynechat. Kolébka rapového žánru za velkou louží je velká a vytvořit férovou nabídku pro každého není snadné. Náš seznam bychom dokázali sestavit jak z undergroundových, tak mainstreamových interpretů, ale i z mladých pušek nebo kvalitních releasů ostřílených veteránů. Nakonec jsme se rozhodli jít střední cestou a vybrat něco pro každého. Své místo tak ve výběru doporučených alb dostaly legendy podzemí (Prodigy, Rock), i ti, kteří svou tvorbou letos ovlivnili historii tamního mainstreamu (Jay-Z, Kendrick Lamar). Zaujala nás ale také celá řada neokoukaných jmen (Childish Major či Buddy) a projektů, které povětšinou nejsou až tak zásadní, ale jednoduše se trefily do vkusu redakce. Tyhle černé koně najdete v krátkém seznamu pod článkem.

Rock - Rockness A.P.

Na Rockův první robustnější studiový projekt čekal nejen celý Brooklyn. Posluchače zajímalo hlavně, jak se The Rockness na svém albu popere s odchodem svého parťáka Seana Price. Jeho odraz je ostatně zřetelný už z podtitulu alba - Rockness After Price. Rock se na albu skutečně na několika místech vyjadřuje k nevyřešeným záležitostem v rámci Heltah Skeltah, ale hlavně přinesl album věrné zvuku, jenž máme z rukou Duck Down Records nejraději. 

Cunninlynguists - Rose Azura Njano

Jižanská banda nás ani v roce 2017 nepřestala zásobovat kvalitními releasy. Kno, Natti a Deacon zrají jako víno, kromě toho umí svou hudbu atraktivně propagovat. V letošním roce přinesli EP Rose, po němž následovalo EP Azura, aby se tracklisty obou projektů spojily se třetí částí Njano a daly dohromady album Rose Azura Njano. V něm sledujeme příběh mladé černošky Rose, jež je zároveň symbolem odrazu black music v celosvětové podobě dnešní hudby. K tomu přidejte harmonickou hudební linku a kvalitní flow z úst Nattiho a Deacona. Tohle byste měli slyšet.

Prodigy - A Hegelian Dialectic (The Book of Revelation)

Prodigyho poslední studiové album doporučujeme nejen coby vkusné rozloučení s nezapomenutelným členem Mobb Deep, po jehož odchodu do věčných lovišť se stává kapela minulostí. Prodigy hovoří na LP A Hegelian Dialectic (The Book of Revelation) o totalitním rozměru americké svobody, traumatech Američanů v důsledku opakovaných zpráv na téma terorismus i o vlastních bolestech. Textově nejde o žádný intelektuální opus, náměty skladeb ale věrně dokládají, jakými úvahami se Prodigy v posledních měsících života zabýval. Album a tedy i Johnsonovu diskografii uzavírá skvělá skladba Hunger Pangs, z níž v souvislosti s jeho červnovým úmrtím mrazí.

Joey Badass - All-Amerikkkan Bada$$

Ačkoli si druhé album brooklynského dorostu oblíbily snad všechny hiphopové redakce za velkou louží, posluchači kvality LP  All-Amerikkkan Bada$$ příliš nedocenili. Joey po svém obstojném, ale nepříliš výrazném debutu ohlásil posun k novější škole - rsp. to naznačovaly některé singly, jež po B4.DA.SS následovaly. Hudební linka alba je nakonec zpracována precizně - soudržně a organicky, přičemž se na ní podílí vedle samplů také celá škála dalších hudebních nástrojů. Na albu máte možnost slyšet prvky soulu, gospelu, jazzu i trueschoolu. Joeyho letošní album rozhodně překonalo kvality B4.DA.SS a rozhodně doporučujeme se mu věnovat.

Rapsody - Laila's Wisdom

Tohle album nazval Busta Rhymes nejlepším female rap albem všech dob a jedním z nejlepších rapových releasů vůbec, ještě před vydáním. Výsledek nakonec tak ohromující není. I tak LP Laila's Wisdom pasuje Rapsody na jednu z největších královen zámořského undergroundu, přičemž jí vyneslo i nominaci na ocenění Grammy. Na albu hovoří Rapsody o sobě a své rodině, o moci, či komplikovaném začlenění malých, chudých Afroameričanů do společnosti. Mainstreamovému hip hopu letos dominovala Cardi B. My volíme Rapsody.

Kendrick Lamar - DAMN.

Ač se album DAMN. vrací hudebně k časům GKMC, bere si to nejlepší z To Pimp a Butterfly a Kendrick přišel i tentokrát s neotřelým konceptem, do něhož vkládá v podstatě jednoduché řádky. Kung-Fu Kenny naráží na rasovou nesnášenlivost, když hovoří o tom, co má jako černoch ve své DNA. Hovoří také o loajalitě a pokušení, jež často doprovází známé a úspěšné osobnosti. Příběh, jenž se prolíná hodinovou stopáží, je navíc zajímavý i tím, že dává smysl i při obráceném přehrávání skladeb od poslední do první. 

Tiron & Ayomari - WET: The Wonderful Ego Trip

Koncem listopadu vyšel vtipně nazvaný projekt WET od kalifornského dua. Na svém kontě, ať už spolu nebo sólově, mají dobrou řádku releasů. Upřímně nevím, zda jsem na ně narazil už dříve. Tak či tak, tentokrát na mě udělali velmi silný dojem. Jejich zvuk procházi od boombapu přes jazz, blues, soul až po trap.  Doplňuje ho jejich hravá flow a lyrika, která baví. Nejlepším příkladem je song "Airplane Mode", v němž přesvědčují své slečny, že nepotřebují být slavné na Instagramu, aby je zajímaly. Právě ženy jsou častým tématem, stejně jako klidný stav mysli, politka, pokrytectví nebo drogy. Tiron a Ayomari si touto nahrávkou vyšlápli k velkému úspěchu. 
 

Childish Major - WOO$AH

Producent, rapper a zpěvák z Atlanty získal mou pozornost poprvé na albu J. Cole - 4 Your Eyez Only, kde se podílel na produkci titulní skladby. Větší zviditelnění přišlo letos, kdy jeho píseň "Suply Luh" zazněla v úspěšném seriálu Insecure z produkce HBO. Childish Major předvádí své nadání v mnoha směrech na parádním EP o osmi stopách. Silných momentů je dost. Nejvíce však vyčnívá "Happy Birthday", kde na mikrofonu hostuje SZA a Isaiah Rashad. Svěží beat dodal sám rodák z Jižní Karolíny. Desku obohatili svými instrumentály také J. Cole, Chriz Beatz, Lyle Leduff, Supah Mario či Frank Dukes. Jsem zvědav, co si Childish Major pro posluchače připraví do budoucna.
 

Buddy - Magnolia EP; Buddy & Kaytranada - Ocean & Montana EP

Kaytranadova prvotřídní produkce mě baví už nějakou dobu. Když v květnu vypustil společné EP s Buddym, nemohl jsem odolat. Kaytranada opět nezklamal i když musím podotknout, že z velké části nahrávka obsahuje starší, avšak upravené, beaty. Tato myšlenka mě opustila ve chvíli, kdy se ozval Buddyho hlas."Klidnější" začátek nahrávky u třetí stopy "World of Wonders" vystřída charakteristický future bass Kanaďana spolu s Buddyho flow. Tato kombinace vás donutí se hýbat, nemůžu se jich nabažit. V srpnu pak Buddy vydal i sólové EP. Podobně jako v předešlém případě byla produkce vyhradně svěřena do rukou The Futuristiks. Rapper a zpěvák opět podává skvělý výkon. 
 

Goldlink - At What Cost

Stejně jako v případě Buddyho, jsem narazil na Goldlinka poprvé skrz Kaytranadu. Od té doby se zařadil mezi moje nejoblíbenější rapery současnosti. Jeho chvílemi mumlající flow si mě lehce získala. Na březnovém debutu opět s lehkostí diktuje do různorodých beatů. Tři z nich dodal Kaytranada a dále například Steve Lacy nebo Matt Martians z The Internet. Celistvý zvuk nahrávky doplnila i předělávka songu "Herside Story" od irského uskupení Hare Squad. Goldlinkova verze "Herside Story" je, podobně jako originál, velmi kvalitním počinem a bez pochyb je jednou z nejzásadnějších chvil At What Cost. I když je pravda, že podobně je na tom naprostá většina desky. Slabší mi deska přijde v songu "The Parable of the Rich Man", kde mi neseděly ženské vokály. 
 

J.I.D. - The Never Story

Další debut, jenž si zaslouží pozornost všech, je The Never Story od J.I.D. Atlantský rodák se spolu s EarthGang, spolužáky z Hampton University, stal začátkem roku 2017 nejnověším přírustkem ve stáji Dreamville Records. Jeho flow a vkus na instrumentály se do soupisky J. Coleova labelu náramně hodí. J.I.D dává najevo svou inspiraci ve scéně devadesátých let i té současné. Nebojí se ani navážet do lidí s názorem, že rapeři z jihu nejsou kvalitní lyrici. On sám je důkazem opaku, jak říká v nejsilně. Mám pocit, že si zajistil místo v XXL Freshman Class 2018. 
 

Brockhampton - Saturation I; Saturation II; Saturation III 

Když jsem se dozvěděl o kolektivu Brockhampton, jenž založil Kevin Abstract(pozn. red.: jeho debut jsme obsáhli ve výčtu nejzajímavějších projektů roku 2016), měl jsem tušení, že se mi jejich tvorba zalíbí. A stalo se! Tento projekt vznikl na fanouškovském fóru Kanye Westa, na popud Abstracta během střední školy. V té době neměl přátele a tak se rozhodl oslovit kreativní lidi. Výsledkem se stal silný a různorodý projekt mladých jedinců, převážně zavrhlých svým okolím nebo/a společností. Jde o dost možná nejplodnější skupinu roku 2017 se třemi solidními deskami, obsahujícími celkem 48 stop. Jejich energie mě baví hodně. Stejně tak flows a texty, jenž se často zaobírají stavem mysli, vztahy, úzkostí a depresemi. Co se instrumentálního podkladu nahrávek týče, často mi připomíná jiný kolektiv sídlící v Kalifornii, Odd Future. Není se tedy čemu divit, že jsou do obou projektů zapojeni Christian a Kelly Clancy, management Abstracta či Tylera The Creatora. Syrovost a svěžest, jimiž členové Brochmapton oplívají si nepochybně všiml i on. Díky rychle nabité popularitě křižuje tahle crew severní Ameriku téměř bez přestání. Ze tří projektů pro mě vyčnívá ten prostřední, i když zbylé dva nejsou moc pozadu. Celistvost projektů zajišťují i španělsky mluvené skity. Více informací o Brockhampton získáte v dokumentární sérii American Boyband z produkce Viceland, natočené během turné Death Of A Supermodel. 

Jay-Z - 4:44

Když Beyoncé vydala album Lemonade, kde probíra nejen jeho nevěru, dost lidí očekávalo, jak se k tomu Jay postaví. Posluchači se dočkali na konci června, tedy necelé čtyři roky od toho posledního. Velmi osobní nahrávku otevírá "Kill Jay-Z", kde si dodává odvahu ke změně k lepšímu. Pokračuje v tématech jako sebereflekce, rasismus, životní hodnoty, stereotypy ve společnosti nebo jak je spravována památka na Prince. Nejosobnější chvíle přichází v titulní skladbě, kde zpytuje své svědomí a přiznává nevěru. Sám Jay-Z řekl o songu, že je to jeden z jeho nejlepších. Já nemohu jinak, než souhlasit. Až na pár výjmek se deska zvukem přiblížila jeho ranným počinům. O instrumentály se výhradně postaral legendární producent No I.D. 4:44 uzavírá "verbální závěť" nejen pro dceru Blu Ivy, se kterou vede Jay konverzaci, ale i další generace Carterů. Co se reakcí veřejnosti týče, někteří umělcovo třinácté album zařazují mezi jeho nejslabší počíny. Druzí však tvrdí, že jde o jedno z nejlepších. K této skupině se řadím i já.
 
 

Tyler The Creator - Flower Boy

Už na minulé desce Tyler začal měnit zvuk, jakoby opouštěl období Goblina. To samé platí i pro v červenci vydané album Flower Boy. Starého Tylera jde vycítit pouze v "Ain't Got Time" a "Who Dat Boy" s hostujícím A$AP Rocky. Jinak je Flower Boy dost osobní nahrávkou, kde se nebojí probrat svůj dosavadní růst jako umělec i člověk, překážky a nejistoty života, falešné lidi a z velké části pak samotu. Ta se nejvíc projevuje nejvíce v dvojsongu "911 / Mr. Lonely", kde hostují Steve Lacy, Frank Ocean, A$AP Rocky a Schoolboy Q. Dále na desce vypomohli Kali Uchis, Corrine Bailey Rey, Kilo Kish, Jaden Smith nebo Lil Wayne. Všechy beaty ve studiu uvařil sám Tyler a odvedl výtečnou práci. Jeho kreativia, nejen v hudbě, vždy překvapí. Nemám, co bych Flower Boy vytknul. Podle mého nabídnul Tyler The Creator po všech stránkách nejsilnější projekt roku a své diskografie vůbec. 
 
 

Wu-Tang Clan - The Saga Continues

Nesmrtelná newyorská banda se vykašlala na experimenty, jaké zazněly na albech 8 Diagrams či A Better Tomorrow a připravila poctivou trueschoolovou nahrávku, jež si bere to nejlepší z nejslavnějších časů početné bandy. Co na tom, že na albu chybí U-God (kvůli právním sporům se zbytkem kapely) a že velkou část stopáže si pro sebe ukrojil Method Man. The Saga Continues byla sázka na jistotu, což dokládá i úspěšný singl People Say. Žádné experimenty. Žádné zkoušení to někam posunout. Je to jednoduše Wu-Tang takový, jaký si ho pamatujeme. Pokud tedy nežádáte stejnou soudržnost party jako v devadesátých letech. Té už se fans kultovního rapového uskupení dočkají jen těžko.  
 
 
Další desky z roku 2017, které byste neměli minout: Sean Price - Imperius Rex, Kool G Rap - Return of the Don, Edo G - FreEDOm, Planet Asia & Apollo Brown - Anchovies, Freddie Gibbs - You Live Only 2wice, Snoop Dogg - Neva Left, Snoop Dogg - Neva Left, Action Bronson - Blue Chips 7000, Vince Staples - Big Fish Theory, Amine - Good For You, The Underachievers - Renaissance, Domo Genesis - Red Corolla, Alex Wiley & Mike Gao - Synthia, Pt. 1, Taylor Bennett - Restoration of an American Idol, Mr. Lif & Akrobatik - Resolution, Smino - blkswn, Nyck @ Knight (Nyck Caution & Kirk Knight) - Nyck @ Knight, Rueben Vincent - Meyer's Park

Redakce - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná