Nová módní kolekce připomíná slavnou ikonu afro-americké historie

V brzké době by se hiphopová móda měla rozšířit o dvě kolekce, přičemž obě jsou svým způsobem poctou již nežijícím osobnostem - Big Pun Clothing Line a Jack Johnson Colection. Při bližším pátrání po dalších informacích k původně nepříliš dlouhé novince, se mi (jako už ve dvou předchozích případech - vražda Emmetta Tilla a příběh Assaty Shakur) stalo, že se v jejím pozadí rozvinul zajímavý, důležitý a v našich končinách přitom neznámý příběh z afro-americké historie.

Ale od počátku. První řečená módní linie příznivcům hip hopu zřejmě něco řekne – je to kolekce, která má připomenout prvního latinsko-amerického rappera, který dosáhl platinových prodejů. Jejím hlavním účelem je ale finančně podpořit rapperovi nejbližší pozůstalé, kteří se od jeho smrti v roce 2000 potýkají s finančními problémy. Vdova Lisa Rios totiž, přes plné právo, dosud nezískala ani cent z podílů na zisku za první dvě Big Punova alba, pouze něco málo z prodeje toho posledního. Přitom musí řešit problémy se splácením hypotéky apod. Rozhodla se spustit módní projekt, jehož veškerý výnos půjde přímo do rukou Punovi nejbližší rodiny.

Jack Johnson kolekce je pro změnu dalším počinem P. Diddyho, součástí jeho oděvní značky Sean John. Nicméně i tato kolekce je poctou, tentokrát černému boxerovi Jacku Johnsonovi, který se v roce 1908 jako první afro-američan stal světovým šampiónem těžké váhy. Patří mezi inspirující ikony černošské kultury, třeba Mos Def mu věnuje track „Blue Black Jack“ , výmluvný je i název jeho skupiny Black Jack Johnson. Johnson je ztělesněním osobní svobody, protože se odmítal podřídit nejenom pravidlům, která určovala bílá většina, ale i pravidlům vlastní komunity. Boxerův život líčí snímek "Unforgivable Blackness: The Rise and Fall of Jack Johnson". Premiéru měl na počátku tohoto roku, natočil jej Ken Burns, který již předtím režíroval řadu úspěšných dokumentů.

Jack Johnson se narodil v roce 1878 ve městě Galveston (Texas) a boxu se věnoval už jako teenager. Žil v éře tzv. zákonů Jima Crowa. Jim Crow je smyšlená osoba, ošuntělý, chudý, nevzdělaný venkovan černé pleti - ústřední hrdina písně z počátku 19. století. Stal se oblíbenou postavičkou tzv. minstrel show - kde běloši s černě natřenými tvářemi přehrávali komická čísla, bavili hudbou, gagy, tancem ... Jeho popularita dala jméno rasistickým zákonům – Jim Crow laws. Tyto zákony se lišily stát od státu, všechny ale plnily stejnou funkci. Zakazovaly černochům dělat věci, které si bílí mohli běžně dovolit. Afro-američené podle těchto zákonů nemohli pít ze stejných fontánek, v prostředcích hromadné přepravy museli sedět vzadu, nesměli si potřást s bílými rukou, černí muži si nemohli dovolit hledět bílé ženě přímo do očí nebo jí zapálit cigaretu, bělochy museli oslovovat zásadně „sir“ či „madam“, zatímco oni sami byli oslovováni křestním jménem nebo jednoduše „boy“ apod. Porušení těchto pravidel bylo přísně trestáno lynčováním, které tehdy bylo výsadou nejen silně rasistického Jihu.

Box byl v té době poměrně novým sportem a účast černých můžů na soutěžích byla všeobecně povolena. Nikoliv však v té nejvyšší – v zápasu o titul světového šampióna v těžké váze. Podle tehdejšího přesvědčení nebyl černoch hoden zápasit o tento titul, kvůli barvě pleti. Johnson, který vyhrál už svůj první zápas v patnácti letech, s lehkostí porážel své soupeře, ať už bílé nebo stejné barvy. Rozvinul tehdy neobvyklý styl. Byl trpělivý, využíval především obrany a čekal na chybu soupeře, kterou tvrdě ztrestal. Jeho boxerský styl byl charakteristický. Zápas začínal opatrně, pomalu se prokousával kolo za kolem. Nesnažil se ani tak o protivníkovo KO, ale zasypal jej drtivými ranami při každé příležitosti. Bylo to efektivní, tisk však často dosud nevídaný styl hodnotil jako zbabělost. Johnson mezitím tvrdohlavě a neústupně usiloval o vrcholný souboj s tehdejším šampionem s Jamesem J. Jeffriesem. Ten ale výzvu odmítl a opustil aktivní kariéru neporažen.

V roce 1908 nakonec se soubojem o světový titul souhlasil kanaďan Tommy Burns. Boxovalo se o (tehdy neslýchanou) sumu 30.000 dolarů, zápas proběhl v prosinci v australském Sydney. Souboj trval 14 kol, poté byl zastaven policií. Johnson byl prohlášen vítězem pro technické KO. Pravdou ale je, že svého soupeře poslal několikrát k zemi. Jemu i jeho týmu se vysmíval, pokaždé když šel Burns do kolen si jej podržel a znovu se do něj pustil.

Jeho vítězství vzbudilo obrovský rozruch. Běloši vší silou hledali někoho, kdo by jej dokázal porazit - „velkou bílou naději“, která by jim vrátila zpět jejich sebevědomí. Johnson porazil několik těchto nadějí. Nakonec došlo i na Jeffriese, který kdysi vzájemný souboj odmítl. Právě kvůli tomu, že s ním Johnson nikdy neboxoval neuznávali jeho titul šampióna. Neporazil totiž tohoto muže, který byl mnohými považován za největšího boxera těžké váhy všech dob. Ale stalo se, roku 1910 se konal „zápas století“ Johnson vs Jeffries. V 15. kole jej Johnson poslal k zemi KO. Afro-američané získali svého hrdinu, neporazitelného šampiona. Zároveň se však zvedla vlna protestů a nepokojů, jejichž důsledkem byla řada zbytečných úmrtí afro-američanů. Média galvestonského obra (získaná přezdívka) a jeho lid veřejně varovala před přílišnou hrdostí, Kongres zakázal rozšiřování záběrů zachycující přemožitele ničícího své bílé protivníky.

To, co ale Ameriku tehdy trápilo nejvíce ale možná byly boxerovy vztahy s bílými ženami (byť to často byly prostitutky). Bylo nemyslitelné, aby někdo takto porušoval tehdejší pravidla. Boxer si také s přehledem utahoval s bílých soupeřů jak v ringu, tak mimo něj. Bohužel měl i osobní problémy, pil a ke svým milenkám a ženám se příliš dobře nechoval. Dostal se před soud, který však už ve své době byl považován za fingovaný, jakýsi exempární trest za svazek černého muže s bílou ženou. Johnson uprchl a několik let strávil v Evropě. Traduje se, že v roce 1912 si chtěl koupit lístek na první (a poslední) plavbu Titaniku. Kvůli barvě pleti byl odmítnut, ale byl to nakonec on, kdo se smál jako poslední. Tento příběh je součástí afro-americké ústní tradice, toastu (specificky vyprávěného příběhu) zvaného „Shine and the Titanic“.

V roce 1915 přišel na Kubě o titul světového šampiona, o pět let později se vrátil zpět do USA a odseděl si svůj trest. Zemřel v roce 1946 při automobilové nehodě.

Jeho příběh je příběhem velkého sportovce, především však příběhem člověka, který dokázal narušit rozdíly v barvě pleti. Po několik let to byl nejslavnější a nejznámější černoch na světě. Byl jedinečný, byl svůj, byť mu to přineslo nemálo potíží. Je jednou z ikon, které donutily Ameriku přehodnotit svůj pohled na lidskou svobodu.


Zdroj: Unforgivable Blackness offcial web, www.nobodysmiling.com, , AllHipHop news a Wikipedia

Redakce - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná