10 alb, na které loni nedal dopustit Lipo z BPM

Čekal bych ledacos, ale to, že bude Lipo probírat německý rap zrovna se sympatickou rockerkou Martou Jandovou z Die Happy, opravdu ne. Dopad jejich debaty zjistíte v níže uvedeném seznamu, kterým člen BPM, jenž se chystá v dohledné době předhodit video singl se zpěvačkou Debbi, rekapituluje nejlepší desky za rok 2011.

1. Casper – XOXO

Tohle album mi doporučila zpěvačka Marta Jandová, když jsem se bavili o novém německém rapu. Na první dobrou se mi to jevilo na můj vkus hodně agresivní, ale později jsem si Caspera našel na Youtube a vůbec jsem netušil, že mě to tak chytne. Další ukázka toho jakým způsobem je možný dělat rap – specifická poetika, kytary - crossover. Na texty jsem se musel poptat jinde, protože němčinou nevládnu, ale expresivní lyrika a atmosféra celých songů je skvělá.

Mam na desce svoje oblíbené věci, hlavně pomalejší balady, ale celkově je album pestrý a přitom drží skvěle pohromadě. Obávám se, že v Čechách by byl vnímán jako alternativa, v Německu prodává desetitisíce desek.

 Audio

2. Pharaohe Monch – W.A.R.

Pořád jsem klukům z BPM říkal, ať poslechnou Monche, že vydal skvělou desku. Nevim jestli tak učinili, ale já jí jel celý jaro a léto. Nemůžu už skoro vůbec slyšet klasickej boombap, obzvlášť ten „hardcore“ styl, kde do mě Mc hustí svoje „hardocore shit“ debility, takže pokud klasika  - pak tohle. Inteligentní, hudebně pestrý, přitom striktní.

Audio

3. Drake – Take Care

Nenapadlo by mě, že budu někdy poslouchat věci z labelu, kterému šéfuje Bird Man a vydává na něm Lil Wayne. Nejprve mě učarovala hlavně produkce od 40tyho, který je dvorním producentem Drejka a jehož  down-tempo zvuk se mi dostal pod kůži už na poslední desce Alicie Keys (singl „I am ready“).  Hutný atmosferický bubny love songů jsou ideální do sluchátek na pochůzky nočním městem. Pro někoho nesnesitelně ubrečený, pro mě je to nový, není to dogmatický, je to fresh. Přikládám song číslo 1. z tracklistu desky, kde hostuje kanadská písničkářka Chantal Kreviazuk.

Audio

3. The Roots – Undun

Roots je moje nejoblíbenější hip-hop kapela. To jak si držej ksicht , to jak si držej kvalitu desek je neuvěřitelný. Chytlavost songů si nechávají na zpívané refrény, ale jinak beaty dávaj hodně prostoru pro message. Povětšinou komorní záležitosti. Myslim ale, že příští desce, by po hudební stránce slušel menší krok stranou. Těch dobrých alb už zase vydali tolik, že si můžou dovolit začít hledat trochu jinej zvuk.

Audio

4. Common – The Dreamer/ The Believer

Common byl vždy můj nejoblíbenější rapper. Co klasický rappery na něm štve, to mě přesně baví: Uvědomělost, civilní náboženskej “spirit”, love songy a přitom když je třeba, tak ukáže kdo je striktní. Je jasný že Common zaměstnanej svojí hereckou kariérou mohl jen zázrakem podat svůj top lyrickej výkon, ale za to mu desku vyprodukoval No I.D. a výsledek  tak zní neuvěřitelně sevřeně. U mě jinak vede pecka Cloth, to by měl být singl.

Audio

5. J. Cole – Sideline story

Povedený album Jay-Zeho chráněnce. Především skvělé bubny, které si Cole sám z drtivé části vyprodukoval a skvělej storytelling tracků jako Lost Ones. Pár tracků skipuju, ale jinak je to deska, která je i při větším počtu songů vyvážená

a featy nejsou samoúčelný. Jde z toho energie, kterou jsem cítil při starších věcech Jay-Zyho, kdy byl ještě víc hladovej. Přikládám nenápadnej, ale lyricky skvělej song Breakdown

Audio

6. Lupe Fiasco – Lasers

Lupe je chytrej Mc a bylo jasný že začne pošilhávat po možnosti dostat svojí hudbu dál. Pokusil se tak inteligentní, často i provokativní texty obalit do hodně líbivého hudebního hávu. Občas je to ale ústřel a tak je tohle album hodně nevyvážený. Ty klubový songy si mohl odpustit. Někdo tohle jeho směřování může vnímat celkově jako úlet, já ho ale cenim za odvahu. Příště se vrátí s tím, co umí nejlíp.

Audio

7. Jay-Z – Kanye West – Watch the Throne

Pro mě deska velkých rozdílů. Skvělej Otis, No Church in the Wild, Murder to excellence nebo Made in America s hostujícím Frankem Oceanem až po pro mě naprosto zbytečnou Niggas in Paris. Swag poloha obou pánů mě lehce míjí. Po produkční stránce mě ale hodně věcí zaujalo, zase to posouvá hip hop do jinýho levelu. V tomhle ohledeu je ale Kanye mistr.

Audio

8. Jill Scott – Light of the Sun

Tak před třemi roky jsem neposlouchal hodně dlouho dobu prakticky nic jinýho než neosoul (J. Scott, A. Hamilton, J.Legend atd.). Právě textová otevřenost Jill i paradoxně dost ovlivnila věci co budu mít na svojí desce. Naštěstí mě to lehce opustilo a já se mohl vrátit „zpátky na zem“. I tak se k mnoha deskám ale často vracim rád a proto jsem se těšil na její novou věc. Ta se mi pod kůži dostávala dýl než její starší cds, ale v podstatě o Jill platí ve svém žánru to stejné co o Roots. Drží si kvalitu. Philly má silnou základnu.

Audio

9. Majk Spirit – Nový člověk

Tímhle albem  jsem byl fakt mile překvapen. Přiznám se, že jsem nikdy neposlouchal partu H16. „Moudra ze sídliska“ mě prostě nikdy moc nebrala. Majkova deska tu ale byla hrozně potřeba.  Jeho hodnota spočívá hlavně v tom, že není dogmatická. Neuzavírá se do hip hopové ohrady, zní současně a přitom ví kde má své kořeny.

Je super, že Majk dnešním dětem adorujícím materialistické hodnoty připomenul určitej „duchovní rozměr“ člověka. Někdy mě ten „new age mix“ připadá lehce šílený a trochu se pak usmívám, když na jednom songu slyšim o duchovnu a na druhém pak najede party song. To se člověk musí zamyslet nad úpřímností takového počínání, podobně jako se člověk zamýšlí nad sbírkou Rolls-Royců v případě Osha), ale to by bylo na dýl. Celkově je to silná deska u které je cítit že Spirit věděl čeho chce dosáhnout a došel si pro to vkusnou cestou.

Audio

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná