ZION I: Reflexe okolního prostředí

Oaklandská dvojice Zion I, složená z MCho Zumbiho (dříve Zion) a producenta AmpLivea, vydává rok a půl po posledním, elektronikou ovlivněném a uvolněnou náladou prodchnutém albu The Takeover novinku Atomic Clock. Ve stylu hudebního chameleóna mění Zion I opět svůj kabát a po muzikální stránce je deska ovlivněna reggae, rockem, plná živých nástrojů a lyricky důkladnější a naléhavější. Na rozdíl od jiných kapel se při změně zvuku k Zion I posluchači neobrací zády, ale nedočkavě je vítají s otevřenou náručí. Jako důkaz poslouží dva a půl měsíce dlouhé turné čítající přes 40 zastávek, na které kapela ještě před vydáním desky (!) vyjela. Zumbi zvedá telefon v dodávce krátce po odjezdu z posledního koncertu v Syracuse nedaleko New Yorku a přesunu do Providence. „Ohlasy jsou zatím výborný,“ vyhrkne svěžím hlasem po pár hodinách spánku na dotaz ohledně koncertní šňůry. Takže turné jde zatím dobře? Je to skvělý. Úžasný koncerty. Navíc nejedeme sami, ale se dvěma reggae kapelami – Tribal Seeds a Rebelution. Užíváme si to. Jen ty dlouhé přesuny od města k městu jsou unavující. Baví tě to být na turné takhle dlouho? Beru to tak, že to je to, co dělám. Není nejpříjemnější být několik týdnů od rodiny, ale máš tak zase šanci vidět své fanoušky po celé zemi. Jak se při takovém počtu koncertů motivuješ, abys jim pokaždé předvedl tu nejlepší show? Je to celé o muzice. Sedíme v autě třeba i osm hodin, ale pak uslyšíš svoji muziku a všechna energie je zpátky. Dobrá muzika je jako palivo, které ti dodá sílu. Jaké máte na živo reakce na nové skladby z Atomic Clock? Velmi dobré. Hrajeme “Many Stylez“, “The Sealing“, “Signs Of Light“ a občas “North Star“. U nich jsou lidé skutečně nadšení - líbí se jim beat i texty. Ty na koncertech nepředstavuješ jen Atomic Clock od Zion I, ale i tvoji kolaboraci s houstonským producentem The Are pod názvem The Burnerz. Bylo pro tebe těžké nahrát během stejného období dvě tak rozdílné desky? Ani ne, protože na Burnerz jsem pracoval přes dva a půl roku. Pořád jsme nahrávali, dohromady jsme měli snad 30 tracků a v jednu chvíli jsem už (The Are) řekl, že to musíme vydat. Plánovali jsme to na tenhle rok, ale během příprav jsme přišli i s albem od Zion I, které původně mělo sloužit jen jako doplněk k téhle tour. Zion I jsem nahrával později. Když jsem pracoval na Atomic Clock, tak jsem u Burnerz řešil spíš marketing a věci okolo. Je mnohem víc náročný uspořádat právě ten kolotoč okolo – vem si, že třeba teď dělám rozhovor k oběma deskám (smích). Nebylo to sice takhle plánovaný, ale znovu bych to už neudělal. Tím, že jsou alba vydána v horizontu jen několika týdnů, nevadí ti jejich vzájemné srovnávání? Vůbec ne. Obě desky jsou jiné. Burnerz je více přímé, hardcore hip-hop album. S The Are jsme se o tom hodně bavili a dopadlo to podle našich představ. Zion I jsou spíš experimentální, eklektičtější a dá se říct i umělečtí. Jako Zion I taky fungujeme už 10 let, zatímco Burnerz jsou něco nového. Mohl jsem takhle lidem ukázat, že dokážu zajet různé styly. Určitě se najdou lidé, kteří budou mít radši jednu desku než tu druhou, někomu se zase budou líbit obě. To je podle mě v pohodě. Muziky vychází kvantum na různých úrovních, takže je dobré lidem ukázat i jiné tváře. Byly pro tebe jako MCho oba projekty rozdílnou výzvou? Ano, protože když jsme natáčeli Burnerz, vždycky jsem prostě sázel první věc, co mi přišla na jazyk (smích). Je to v jistém smyslu více lyrická deska, kde ukazuješ, co vše s textem dokážeš. Prostě syrový rap. U Zion I je to jiný – muzika inspiruje koncept a nad ním pak přemýšlím, jakým směrem se s ním vydám. Burnerz znamenají tradiční boom-bap, new yorské bicí, zatímco Zion I album je ovlivněno reggae a produkce AmpLivea je taková pochodující a nespoutaná. Jako paralelu bych řekl, že Burnerz jsou pro mě pouliční rap s graffiti za zády a Zion I více studio.

„Burnerz jsou pro mě pouliční rap s graffiti za zády a Zion I více studio."

Co stálo za změnou zvuku s Atomic Clock? Počátkem roku jsme byli na turné s Rebelution, kteří jsou čistě reggae kapelou, a následně se dozvěděli, že s nimi pojedeme ještě teď na podzim. Hodně nás inspirovali, protože jsme si pak (s AmpLivem) řekli: ´Pojďme natočit album s živými elementy.´ Sedli jsme si a každý vyndal desky, které právě poslouchá. U obou to bylo reggae, takže jsme pak začali střípek po střípku skládat naši vizi. Bylo to pro nás nové, protože živé nástroje jsme dosud prakticky nepoužívali. Každá naše deska je jiná - jako kapitoly v knize. The Takeover bylo plné elektroniky a synťáků, takže na Atomic Clock jsme se rozhodli jít opačným, více přirozeným směrem. Je pro vás složité se shodnout na novém směru alba? Vůbec ne. Pracujeme spolu už dlouho, rozumíme si. Vždycky si řekneme, jak by deska měla vypadat a diskutujeme o tom, než se shodneme. Proč ale myslíš, že když většina kapel změní svůj zvuk, fanouškové se k ní otočí zády nebo ji začnou obviňovat ze zaprodání se, zatímco vy jste zvuk změnili možná třikrát nebo čtyřikrát a pokaždé to bylo velmi vřele přijato? Máš pravdu, že (na naše desky) panují dobré reakce, ale podle mě tě každé album zasáhne jinak. Pamatuji si, že když jsme měli na Mind Over Matter jednu skoro drum and bass věc (“Venus“), spoustě posluchačů se to nelíbilo. Pak jsme na ten track udělali remix a lidé to milovali. Přišlo Deep Water Slang s pár živými nástroji a fanouškové si to užívali. Pak jsme nahráli True & Livin´ a každý říkal, že to je naše nejlepší deska. V roce 2007 jsme vydali mixtape Street Legends s hyphy vlivem a všichni si mysleli, že z nás je najednou hyphy kapela (smích). Loni přišlo The Takeover a nyní Atomic Clock. Nikdy to není nic účelového, reflektujeme jen prostředí kolem nás. Nemění se samotná podstata, jen se snažíme zakomponovat nové prvky. Vyvíjíme se jako muzikanti a nechceme se za každou cenu držet jednoho zvuku. I proto podle mě máme dobré rekace na desky i hodně posluchačů.

„Nemění se samotná podstata, jen se snažíme zakomponovat nové prvky. Vyvíjíme se jako muzikanti a nechceme se za každou cenu držet jednoho zvuku."

Myslíš, že máte ty samé fanoušky jako před 10 lety u Mind Over Matter, nebo to je dneska již jiná skupina? Část z nich zůstala. Třeba teď tady na východním pobřeží za námi chodí lidé a říkají, že nás poslouchají právě od Mind Over Matter nebo Deep Water Slang. Pak ale samozřejmě hodně z nich říká, že nás poslouchá od poslední desky nebo že slyšeli o tomhle koncertu a sjeli všechny naše videa na YouTube. Jsou to různé úrovně a to je na tom to krásný – když něco nahraješ, nikdy nevíš, jak, proč a koho to oloví. Máš lidi ze staré školy i mladé ročníky a oběma se může líbit stejná věc. Na věku nezáleží, vždycky to je o momentu, kdy uslyšíš muziku a poznáš, jestli s tebou hýbe nebo ne. Jsou prostě různé druhy fanoušků a všech si vážíme.

Lukas - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná