Sugar Hill Gang: Byli jsme to my, kdo rozkopnul hip hopu dveře do celého světa!

Ne každý den máte možnost usednout po boku otců naši kultury. My jsme tuto šanci díky skvělém pražskému klubu Rock Café dostali a neváhali jsme ji využít naplno. 40 let hip hopu pod kůží. Stovky koncertů v desítkách zemí světa. Legendární hity a zápis do Knihovny Amerického Kongresu. Sugar Hill Gang, bohužel bez Big Bank Henka, avšak stejně skvělý, upovídaný a otevřený. Dámy a pánové, legendy, se srdcem na dlani.

Jezdíte po světe již nějakou řádku let. Vnímáte lokální scény měst, do kterých dorazíte? Máte nějaký kontakt s lokálama?

Master Gee: To záleží, kolik máme času - třeba tady v Praze jsme i zítra a rozhodně někam půjdeme chillovat. Někdy zajdeme na dobrý hip hop, jindy zas na jazz.
Wonder Mike: Vždycky se snažíme nasát lokální feeling, pokud to jen třošku jde!
DJ Dynasty: Můžu jasně říct, že progres je vidět i v Česku. Pamatuju si, když jsme sem přijeli cca 20 let zpět, všichni tady žili ve své rapové bublince. Staré r'n'b a klasický oldschool hiphop tady každý znal zpaměti slovo po slovu! To bylo něco neuvěřitelného, protože v Americe tohle v té době ještě tolik nefungovalo!
Pamatuju si cápka, který nám tady vykládal naši historií líp, než jsme ji znali sami! Tenkrát mi objasnil, odkud tady Mike (Wonder Mike) pochází. To jsem nevědel ani já! Takže to bylo úžasné sledovat jak hluboké vědomosti tady lidi mají. V Americe takových lidí taky pár najdeš, ale rozhodně to není tak běžné jak tady. Češi pronikli hluboko do historie hip hopu a to je skvělé!
HenDogg: Jednou se mě malý prcek ptá: Znáš Kool G Rap? Ten kluk měl tak 17 let! A ptá se, jestli spolu fellíme? Ja říkám, jo, fellíme, ale jak to kurva víš? (smích)
Master Gee: Teď jsme do Prahy přijeli z Amsterdamu, z Holandska. Na naši poslední show byl otec se svou šestiletou dcerou. A užívala si každý moment naší show. Ten tatínek byl nejvíc hrdý, protože mohl sdílet součást své historie se svou dcerou. Říkal, že chtěl, aby poznala skutečný, realní hip hop. A to pro nás znamenalo fakt hodně!
DJ Dynasty: A nebo ve Vegas za náma po show přišlo několik rodičů, a říkali, wow, je úžasné, že na vaši show můžeme vzít své děti. A ten chlápek, co mi to říkal, sebou měl rovnou tři děti! A všichni si to užívali! Protože většinou jsou rapové texty nevhodné pro děti. Já s tim nemám problém, když někdo nadává, ale není to náš styl. A tak nás tyto reakce těší daleko více!

A to mě volně dostává k druhé otázce. Vždycky jste měli energickou hudbu, která probírala prvky i ne úplně typické pro hip hop. Avšak textově jste vždy byli relevantní a snažili se odevzdat odkaz. Jak se díváte na hip hop dnešní doby? Dá se říct, že jste byly prvním mainstreamovým hip hopem vůbec, obsadili jste jako první příčky v rádiové hitparádě. Jak vnímáte hip hop, který tyto příčky obsazuje dnes? Je ještě vůbec relevantní vzhledem k původnímu odkazu, který šířite vy?

Master Gee: 30 let zpátky jsme byli relevantní my. Rapovali jsme, co jsme viděli a žili. A dnes? Dnes jsou relevantní oni. Dnes se hranice toho, co je ještě vhodné říct, posunula o hodně. My jsme mohli dělat jiné věci, než si může dovolit interpret dnes. Hip Hop je mladá věc, mladá kultura, odkaz mladých lidí. A pokud mladí dělají šílené věci, bohužel, bude se to odrážet i v hudbě, kterou ta generace poslouchá. Já si pamatuju, když jsme začínali s rapem, nemohl jsem domů ani přijít v čepici. Kdybych si ji hned u dveří nesundal, dostanu výprask! (smích) Na večeři se chodilo včas a podobně... Vyrostl jsem v prostředí, kde respekt starším byl základním stavebním kamenem. A tak, když jsem začal psát první texty, byli o lásce, o prvních rande, o tom, jak být nejlepší. Prostě to, co jsem reálně žil a viděl. Zatímco dnes ty děti možná vyrůstají v prostředí, kde se střílí ze zbraní, prodávají a berou drogy. Takže když to dítě dostane příležitost, mluví o tom, co zná, co žije. Dnes se prostě toho děje daleko více, takže i ten rap je rozmanitější. A nikdo by to neměl zpochybňovat. Když jsme my začínali, lidi nám říkali přesně to samé. Tohle není hudba, to se nedá poslouchat. Říkali to o 8th Wonder, o Rapper's Delight...o každé skladbě, kterou jsme napsali a byla jiná. A dneska jsme tady, považováni za autory jedné z největších a nejlepších rapových písniček v historií. Ale když mi bylo 18, každý říkal, že to, co dělám je blbost.
Wonder Mike: Hudba je živý tvor. Vyvýjí se. Pokud tomu tak není, stagnuje. Říkáme si, co se to děje, co to dělají naši hudbě? Proč zabíjejí to, na čem jsme tak tvrdě makali? Ale to je jen náš pocit, náš vnitřní boj. Bude se to dít dále, nezávisle na tom, co si myslíme. Představ si, že tvé dítě má teď 5 let. Představ si co bude poslouchat v 15? nebo v 25? A když přijde a pustí si to u tebe doma, budeš dělat přesně to samé, co tvý rodiče před pár lety. Co je to za sračku? Co to posloucháš? Vypadni s tímhle z mého domu! A tohle je přesně ten moment, kde bychom se měli všichni zastavit a zamyslet, co to sakra děláme. Protože opakujeme chyby, které už udělali naši rodiče. 
DJ Dynasty: Děti mají výhodu vzdělání a vědomostí svých rodičů. Každý z nás dostal hudbu od svých rodičů jako dárek. Naučili nás poslouchat a vnímat. A i když nás rodiče učili svým principům, každý z nás si vzal z toho jen to své. Vytvořili jsme si svou vlastní perspektivu.
HenDogg: Né každý ví, že Rapper's Delight se před dvěmi lety dostalo do Knihovny Amerického Kongresu. To znamená, že pokud ta knihovna bude stát za milion let, hip hop bude její součástí! 

Možná, že se jednoho dne dočkáme toho, co říkal KRS-ONE, že budeme mít město, kde se bude hip hop vyučovat na školách...

DJ Dynasty: To se už děje! V Americe máme několik lidí, co učí hip hopem. Protože abys mě poslouchal, musím k tobě mluvit tak, abys chtěl poslouchat. Jeden profesor ve Státech vyučuje pomocí hip hopu. Protože ty děti k tomu pak automaticky mají kladný vztah. Je to něco podobného jako když si ten mladý pustí Jay-Zho a řekne si, jo ta sloka stojí za hovno. Co právě udělal? Je to něco jako čtení s porozuměním! Stejně tak může poslouchat náučný výklad, jen podaný jinak, tak, aby jej bavil!

Hahaaa..no, nevím, jestli zrovna my můžeme soudit Jay-Zho...

DJ Dynasty: To víš, že můžete! Tyhle ty rapy o zbraních, to je celé špatně. Násilí plodí násilí. Nezajíma mě jak to řekneš, co řekneš, ale pokud mluvíš o násilí, násilí se ti vrátí. A většinou se ti to vrátí rychleji, než to tam pošleš. Takže pokud rozdáváš jen lásku, co asi budeš sklízet? Hahaaa!

Nepotřebujeme víc vojen, víc politiků nebo víc zbraní. Potřebujeme víc lásky a dobré muziky!

Pokud tedy nemluvíš k politikům a elitám, nebo ne?

Master Gee: To je něco jiného. Úplně jiný svět. Jak jsem to říkal i na koncertě. Nepotřebujeme víc vojen, víc politiků nebo víc zbraní. Potřebujeme víc lásky a dobré muziky!

Jak by se Sugar Hill Gang postavil k tvorbě dnes? Jak by jste to pojali?

Master Gee: Myslím, že bychom se snažili být relevantní k momentální společnosti. Rozhodně bychom nerapovali o vraždách ani nicěm podobném. Spíše bychom se soustředili na realné sociální problémy. Spojovali lidi, spíš než je rozdělovali.
HenDogg: A to jsme přesně udělali s Bobem Sinclairem v Lala Song..

A co turné s Living Colours? Jak došlo k tomu?

Master Gee: Jednoduše, jejich basák, Doug Wimbish, byl našim basákem ještě když jsme hráli jako Sugar Hill Gang v originální sestavě. V té době neexistovali žádný DJs, pouze živá kapela. A to nas přimělo k tomu to zkusit znovu s Living Colours.
Wonder Mike: Naše koncertní kapela byla vlastně domácí kapelou Sugar Hill Records. Tahle skupina nahrála vše, co rapoval Grandmaster Flash, Treacherous Three, Secrets, všechny ty klasiky, co u nás vznikali!
DJ Dynasty: Takže když vidíš tyhle mladíky, co se tváří, že znovu objevili svět, když hrají se živou kapelou, tak se musíš smát, protože to bylo to, jak vše začalo!
Master Gee: První turné v Evropě jsme dělali s 13 člennou kapelou, žádný DJ. Tohle bylo kolem roku 88-89, ještě s Henkem.

Wonder Mike: Nestydím se za to, že občas potřebuji kvůli svému zraku pomoct. 

Když jste mluvili o všech těch kapelách, co nahrávali v Sugar Hill Records, zajímá mě, jak se rodinnému nahrávacímu labelu povedlo protlačit neznámou veličinu hip hopu do rádií? Vím, že Sylvia s manželem (majitelka studia Sugar Hill Records; pozn. red.) měli již pár svých hitů na kontě předtim. Pomohlo to?

Master Gee: Přesně jak říkáš. Oni už byli na scéně nějakou dobu, i když nešlo o hip hop. Měli kontakty na distributory a rádia. Kontaktovali je všechny v momentě když jsme udělali Rapper's Delight a začali všem říkat, že mají monstrózní skladbu a je potřeba to dát ven. Postupně, kousek po kousku se to dostávalo ven. Ale ta nahrávka sama o sobě měla takovou sílu, že od okamžiku, co jsme ji vypustili, začal žít vlastním životem. A pak přišlo vše ostatní.
Wonder Mike: Pokud se bavíme o prvním hip hopu na nahrávce, byl to King Tim a Furious Five, kdo nahrál první věci, ne my. Ale my jsme byli první, kdo hip hop dostal k masám. Před mým, Henkovym nebo Guyovym (Master Gee; pozn. red.) hlasem o hip hopu mimo pár míst v Americe nikdo nevěděl. Takže my jsme byli ti, kdo rozkopnul dveře a přinesl hip hop celému světu! A děláme to pořád již 38 let. Jo, a jak si mluvil předtím o lásce, přinutilo mě to se zamyslet. Víš, láska je víc než jen emoce. Je to akce. Když se dva lidi mají rádi, hlavním aspektem toho vztahu je dávat. Několikrát jsme se v kapele bavili jako machové, že já mám tu, či onu totálně pod kontrolou...ono to je fajn, ale zamysleli jsme se, co dáváme na oplátku my samy? Když dva lidi dávájí vzájemně vše, co mohou, nikdo nemá nedostatek. Nikdo se nebojí jestli a co dostane. Protože ví, že to prostě přijde. A cítíš se, že tomu člověku to chceš oplatit. A tak fungujeme i my jako kapela. Nestydím se za to, že občas potřebuji kvůli svému zraku pomoct. A oni mi pomůžou. A takhle to je, všichni si pomáhame!
HenDogg: Pokud si vážíš skutečného přátelství, je to skutečná láska. I když s tebou nemusím souhlasit, pořád tě mám rád a pořád ti věřím! To je láska! A to si nekoupíš!
Wonder Mike: A pokud je to tvoje holka, které kreješ záda, tak se postarej o to, že je taky řádně prohneš! (obrovský smích)

OK, a co kdyby Sugar Hill Gang nikdy neexistoval. Co by jste dělali dnes?

Master Gee: Dělal bych v rádiu, rozhodně něco kolem rádia a hudby. Né DJe, ale spíše moderátora, nebo tak něco.
Wonder Mike: Já bych hrál Americký fotbal. Quarterbacka (rozehrávač; pozn. red), jako tady HenDogg kdysi...smích. Ale stejně, já vždycky chtěl být hudebníkem. Od doby co jsem někde v sedmi letech viděl film Hard Day's Night. V té době bylo jedno kino na jedno město a v něm promítali jeden film! Né jak dneska! Všechno to pro nás bylo obrovské. A tak tam sedím jako sedmiletý...víš, když si mladý, čas se pro tebe zdá být mnohem delší a věci daleko větší. A tak tam sedím, poslouchám všechny ty chytlavé písničky jednu za druhou. V té době frčel hodně Motown, Beatles a pak přišel funk, rnb, slowjams, rock n roll a já celou dobu nějak tak věděl, že jednou tam budu patřit taky.
DJ Dynasty: Já bych trénoval veleryby...smích...

 

Marty & Fau

Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná