SUBTITLE: Underground superstar

“Kool Keith si prý nepamatuje ani názvy tracků ze svého posledního alba,“ popíchnu Subtitlea, který se s hlavou zabořenou v dlaních snaží v pražském klubu 007 sepsat svůj setlist, a otevřu tak stavidla záplavě nekonečných historek. Rodák z Los Angeles, který si spolu s Thavius Beckem před pěti lety podmanil projektem Lab Waste evropský kontinent, mluví rád a hodně. Má o čem. Aby ne, když vyrůstal s Madlibem, který mu dal dva beaty na album Terrain to Roam, aby ho pak za chybějící administrativu propral jeho label Stones Throw. Nebo když pochází z party Project Blowed, na jejíž výročí chodí i „ztracený syn“ will.i.am z Black Eyed Peas. Toho všeho si je přes dva metry vysoký rapper a producent dobře vědom. Stejně tak faktu, že ačkoli po letech dřiny hraje koncerty pro několik desítek fanoušků, jeho dispozice jej předurčují k dosažení vyšších met. Underground našel svoji superstar. Vždycky jsem si říkal, že v Los Angeles jsou dva undergroundoví rappeři, kteří jsou zrozeni pro mainstreamové publikum. První je Existereo, který by byl mužskou verzí Amy Winehouse se šíleným způsobem života, vzezřením, ale zároveň jedinečným hlasem a upřímnou muzikou. Druhý jsi ty. Díky. Podle mě máš všechno – vlastní produkci, životní témata, projev a hlavně silnou osobnost. Co myslíš, že tě drží od proražení na širší úrovni? Když jsme já nebo Existereo začínali v letech 1996 a 1997, byli jsme s našimi styly jediní. Málokdo nás chápal, takže se za nás nikdo nepostavil. Teď si ale vem, že je na vzestupu Yelawolf – běloch s čírem a kérkami – a zabíjí to. Když Existereo přišel s tím třiceticentimetrovým kohoutem na hlavě, lidé na něj koukali jako z jiného světa. Nepřemýšleli jsme nad tím, dělali jsme, co nám přišlo přirozený. Dneska jsme tak v jistém smyslu pro fanoušky starý. Děláme to dlouho. Kdyby s tím Existereo začal z ničeho nic dneska, svět by ho miloval. Myslíš, že jste tedy přišli příliš brzy? Nechci říct, že jsme byli napřed, to zní bláznivě. My jsme přišli v době, kdy byla v průběhu éra 2001 až 2004, kdy si underground rappeři, jako třeba Atmosphere, udělali jméno. Zároveň ale bylo brzo na internet a sociální sítě, které ti pomáhají teď. My jsme vůbec neuvažovali o nějakém marketingu - vydávat volně mixtapy, šířit tracky, virální videa –, věcech, které dneska vytváří hvězdy a zajistí smlouvu. Dnes jsou tedy rappeři spíš ve správný čas na správném místě? Dá se to tak říct. Kdyby Kid Cudi přišel s “Day´N´Nite“ v roce 2004, nikdo by nehnul ani brvou. Z Yelawolfa by byl druhý Existereo – hráli by spolu koncerty a brali drogy. Dneska máš za sebou tým lidí, kteří tě tlačí všemi směry. To ti jakoukoli cestu vzhůru hodně ulehčí.
„Kdyby Kid Cudi přišel s “Day´N´Nite“ v roce 2004, nikdo by nehnul ani brvou. Z Yelawolfa by byl druhý Existereo – hráli by spolu koncerty a brali drogy."
Když za tebou stojí Kanye West, tak to asi taky tolik nebolí. Přesně, nebo za Yelawolfem Outkast. Vše se zrychluje. Máš blogy, které přináší informace v řádu minut. To neskutečně pomáhá. Pokud ta mašina, která stojí za tebou, tě dokáže do těhle médií dostat, máš z části vyhráno, protože lidé si ani neuvědomí, že může existovat něco podobného. Jsem ale za sebe i Existerea rád. My sice nestojíme na vrcholu, ale máme své místo, které jsme si vydřeli. Existereo je jako Merle Haggard (country zpěvák a kytarista – pozn. red.) a já asi Mike Watt (basový katarista, člen Stooges, jenž doprovází Iggy Popa – pozn. red.). Někdo chce být Kurt Cobain, někdo Michael Jackson, já jsem Mike Watt.

Nemyslíš, že vám dřív mohlo pomoct, kdyby někdo známý, třeba jako Kurupt, vystoupil a řekl: „Já jsem taky z Project Blowed. Poslouchejte je, jsou krutí.“ Jsem rád, že to říkáš, protože Project Blowed nikdy neměli management. Většina rapperů měla pořád práci, alespoň na částečný úvazek. Nikdy to nepřerostlo v mezinárodní úspěch. V jednu chvíli jsme ovládli Los Angeles, ale to bylo vše. Byli jsme geograficky velmi limitováni, proto nikdy nenechali Kurupta říct, že Project Blowed je to pravý. Byli jsme jako škola ninjů. Mohl jsi přijít, naučit se, ale jakmile jsi odešel, bylo to celé na tobě. Když budeš dobrý, přežiješ, a když budeš skvělý, založíš vlastní školu jako Kurupt nebo Joe Hahn z Linkin Park. Nikdy jsme se nestali značkou, která by garantovala určitý zvuk. Tohle pomohlo labelům jako Def Jux, anticon nebo Stones Throw, které se přihlásily k určitému druhu muziky a staly se jeho reprezentanty. Nám to chybělo. Ano, třeba už 20 let je náš vliv znát – víš, s čím přišel Myka9, C.V.E., Aceyalone a další- ale u nás šlo taky ještě pořád o nějakou komunitu, že když jsi šel do středu Los Angeles, tak jsi tam Project Blowed viděl a slyšel. Přitom od nás vzešla řada známých kluků, kromě těch zmíněných třeba will.i.am, který se nedávno zastavil na jednom z výročních koncertů – jen tak, bez ohlášení. Spolu s Fergie? (směje se) Ne, to je právě ono. Přišel sám a zajel freestyle, který zabil všechny přítomný. On byl vždycky výjimečný rapper, Black Eyed Peas je prostě jeho práce.

„Byli jsme jako škola ninjů. Mohl jsi přijít, naučit se, ale jakmile jsi odešel, bylo to celé na tobě. Když budeš dobrý, přežiješ, a když budeš skvělý, založíš vlastní školu jako Kurupt nebo Joe Hahn z Linkin Park."
Přesně. Lidi ho nenávidí, že dělá komerční braky, ale vždyť to je člověk, co měl kapelu s Evidencem. Jo, je to tak. Když tě živí výroba singlů, tak je prostě produkuješ. Hotovo. Není to náboženství, živíš se tím. On underground zná a to je správný. Pojďme změnit téma. Chtěl bych se tě zeptat na záležitost s Madlibem zpřed čtyř let. Chceš vědět, jak se to seběhlo? Z toho, co jsem slyšel, tak jsi od Madliba dostal dva beaty (“H.H. Jesus“ a “H.H. Lucifer“) na album Terrain to Roam, ale neřešil jsi to se Stones Throw, kteří, když se to dozvěděli, vydali zákaz prodeje tvé desky. Máš více méně pravdu. V roce 2005 jsem hrál na (Dan the) Automatorově show, kde byli prakticky všichni ze Stones Throw kromě Egona. Ptal jsem se Madliba na kolaboraci a souhlasil. ´Zajdi si do Stones Throw pro beat CD,´ řekl mi. Mluvil jsem i s Peanut Butter Wolfem, který byl také pro. To, že jsem Madliba oslovil nebylo náhodou. Chodil jsem na školu v Camarillo, které je nedaleko Oxnard (odkud Madlib, Lootpack, Declaime, Medaphoar a další pochází – pozn. red.). První věci, co jsem nahrával, byly právě mezi těmihle kluky. Známe se léta. Pro mě nebylo nahrávaní s ním nic zvláštního. Madlib vydělává opravdu hromady, hromady, hromady peněz, takže, když někdo, ještě na nízké úrovni, použije dva jeho beaty, obchodně se ho to nedotkne. Je to jako použít instra od Dr. Dreho nebo Kanye Westa. Nikdy bych to neudělal bez jeho svolení, ale to on mi dal. Mluvil jsem o tom tedy se všemi kromě asi dvou lidí, kteří řídí label v dennodenních záležitostech a kteří pak také vydali zákaz prodeje mého alba. Celý ten zákaz byl jen obchodní tah. V osobní rovině nebyl mezi námi žádný problém. Měl jsem tu smůlu, že se mi to stalo zrovna, když jsem byl na turné. Prodeje kvůli tomu pochopitelně trpěly. Label se totiž připravuje na vydání tvé desky zhruba šest měsíců, které směřují vše na prvních osm týdnů od vydání. Pokud o tenhle čas přijdeš, jsi namydlenej. Lidi tak o té desce slyšeli, ale i když ji chtěli koupit, nebylo kde. Jak jsi se cítil? Byl jsi naštvaný? To si piš. Ne, že bych se z toho zbláznil nebo někde složil, ale chtěl jsem s rapem přestat. Z toho pak vznikla celá ta kontroverze (Subtitle na svém myspace blogu na jaře 2007 oznámil, že končí s rapem. O několik měsíců později od svého rozhodnutí upustil – pozn. red.). Byl jsem z toho zklamaný. Jak po takové situaci můžeš lidem věřit? Byl to svým způsobem zlomový moment, který mě zasadil do reality. Stones Throw jsou dneska normální label a podle toho se chovají - Madlib má vlastní kávová zrnka, Quasimoto kolekci Nike tenisek… …o čemž Madlib velmi pravděpodobně ani neví. A to je přesně ono (klepe prstem do stolu). V únoru 2007 jsme po skoro půl roce (deska vyšla v říjnu 2006 – pozn. red.) dostali od Stones Throw dopis, že Madlib to nechce dál řešit, že se rozhodli nechat celou záležitost být a další kecy. Chápeš? Po čtyřech měsících, kdy jsem nemohl nic – zrušil turné, prodeje, atd. – a myslel, že má kariéra je u konce, tak to prostě nechají být? Měl jsem na výběr z asi 75 beatů a ty dva, co jsem si vybral, nikdo jiný nepoužil. Spoustu dalších jo – Strong Arm Steady, Talib Kweli a další – ale ty mé ne. Je mi jasný, že kdybych si vzal beaty a oni je přitom prodali někomu za 10 tisíc dolarů, byl by to průser, ale to se nestalo. Nějakou administrativu na to asi musíš mít, rozumím, ale proč to pak jednoduše z ničeho nic přestat řešit? Madlib ani Peanut Butter Wof problém s tím, že jsem ty beaty použil, neměli, to někdo v labelu. Ti se to v té době snažili zahrát tak, že Madlib je rocková hvězda a co jsem si já dovolil použít jeho instra.
„Je mi jasný, že kdybych si vzal beaty a oni je přitom prodali někomu za 10 tisíc dolarů, byl by to průser, ale to se nestalo. Nějakou administrativu na to asi musíš mít, rozumím, ale proč to pak jednoduše z ničeho nic přestat řešit?"
Myslíš, že Madlib o celé situaci věděl? Myslím, že ne. Dneska už jo. Chvíli po celé té události jsem ho potkal v klubu. Postávám tam, najednou mě plácne ruka po rameni a tam stojí Madlib – oholený, upravený, bílé triko, zlato na krku… Ten obrovský prsten (smích). (směje se) Přesně. V tomhle ho podle mě hodně ovlivnilo úmrtí J Dilly, kdy si uvědomil, že vše může mít rychlý konec a začal si trochu užívat. Každopádně jsem se s ním o tom bavil a moc tomu, co se seběhlo, nerozuměl. Jaký Madlib je v osobním kontaktu? Znám ho od střední školy, tedy tak od 15, ale nejsme si zase tak blízcí. Wildchilda nebo Medaphoara znám mnohem lépe. Madlib je skutečně tichý kluk s obrovským hudebním darem. Pamatuji si, jak mi kdysi říkal, jak skvělí budou Platinum Pied Pipers, které pak nabádal, aby pokračovali dál. Naposledy bych změnil téma. Před pěti lety jste s Thavius Beckem vydali album Zwarte Achtegrond pod názvem Lab Waste, se kterým jste v Evropě ohromně zabodovali. Čemu přičítáš, že evropský kontinent je vašemu zvuku více otevřený? Bylo to něco nového. I pro nás. Vycházelo to z los angeleského rapu, ale bylo řízlé elektronikou. Nemuseli jsme se navíc starat o žádný label, muzika šla čistě z nás. Evropa byla takovému zvuku vždycky více nakloněná, v Los Angeles nám lidé říkali, jestli nahráváme dance rap. Ve Státech nechápali, jak tu desku přijmout. Tady si to lidé bez jakýchkoli předsudků pustili a zamilovali. Thavius mi v rozhovoru řekl, že jste byli taková undergroundová legenda. (směje se) Asi to tak bylo. Dneska je podobný typ zvuku mnohem víc populární, viz třeba anticon. Četl jsem, že už máte nahrané nové album. Abych ti řekl pravdu, tak nahráváme materiál na třetí desku. Druhou jsme sice dokončili, ale nevydali. Vím, že ti to říká asi každý, ale myslím, že současný materiál je zatím náš nejlepší. Mohli bychom to vypustit klidně zítra, ale prošlo by to bez povšimnutí, takže teď akorát hledáme vhodný label. Je to jako s tím remixem na David Banner (na track “Slow Down“ – pozn. red.). Sám si to dal na web a psal, jak ho to baví, ale obecně to zůstalo bez reakcí. Plánujeme teď udělat trochu rozruch. Třeba v Los Angeles jsme s Lab Waste hráli jediný koncert a to na křtu v den vydání. Stejně tak na turné nejezdíme s hip-hop kapelami, ale spíš z ostatních žánrů. Tohle vše chceme změnit.

Lukas - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná