Sergei B: Uvědomil jsem si, že tělo jde společně s myslí a když se člověk nehýbe, stojí i mentálně

Za tvrdým hlasem a neúprosnými texty, jimž není svaté žádné téma, nestojí pouze Sergei Barracuda jako interpret, ale i Sergei Barracuda jako sportovec – basketbalista. Nebylo tomu tak ale vždy. Nevšední interview se členem AK jsem měla domluveno těsně před show v brněnské hudební vinárně Melodie. Klub, kam se chodili bavit již naši prarodiče, byl tu noc, kdy autoři desky „Bída a bolest“ roztočili své zpocené ručníky nad hlavami, vyprodaný. Ale pojďme se ještě vrátit v čase o pár chvil zpět. Jeden dva schody za pódiem otevírám dveře backstage, kde asi desetičlenný tým kolem AK tráví čas před začátkem koncertu. Rychle vysvětlím, že jsem ta, co si jde pro rozhovor a hledám toho, kvůli kterému jsem přišla. Sedí v rohu místnosti na gauči a vítá mě přívětivým úsměvem, představením a stiskem ruky. Z druhého rohu místnosti se ozývá „pěkná holka, to bude asi pěknej rozhovor“. „Uff, asi jste milí kluci,“ říkám si v duchu a tak si s mnohem větším klidem, že neschytám diss (vytaženo ze slovníku manažera Cubyho) hned ze startu, sedám vedle hlavního hrdiny následujících řádků…

Už jste četli? Delik: Pocit při vítězné střele, koši či gólu hledám i v hudbě, baví mě víc než prachy, baby a party

Vím, že kromě hudby trávíš dost času i jinými aktivitami a to hlavně sportem. Jak myslíš, že by dopadl streetbalovej zápas AK, (okamžitý zájem ze strany Sergeie…“Versus kdo?“) když by se proti vám postavili Rest, Refew a Dj Maztah?

Sergei: Výhra. My! Rozhodně! Hrajeme tvrdou fyzickou hru, pod košem by byli ztracení.

A kdo by podle Tebe dal více „šestek“ – Pastor, nebo Shaquille O´Neal?

Sergei: Hehe….(ozývá se smích z celé místnosti..) Pastor!

A co by se muselo stát aby to bylo naopak?

Sergei: Noo…Shaq by musel zapracovat na svojí formě hodu. Shaquille O´Neal, když hrál za Orlando Magic, tak nebyl taková horda masa a dokonce hrál i dvojku a potom centra. V době, kdy hrál tu druhou pozici, tak byl mrštný, měl i střelbu v pohodě, ale potom, co se zaměřil na tu svou pátou pozici, tak se mu střela zhoršila. Nehází technicky správně, proto je jeho úspěšnost na střelbě trestných hodů nízká.

Vím, že hraješ basket za ostravský tým NH Flames. Byl basketbal Tvůj první kolektivní sport nebo bylo něco předtím?

Sergei: Je to pralesní liga, ale letos budeme postupovat. Jo, byl první, protože byl nejlevnější. Stačilo mi 400 korun, abych si koupil balón od Nike, tenisky a šel si házet sám. Kolektivní to ze začátku nebylo. Já jsem byl zahleděný do AND 1Mixtapu, do streetballu celkově a basketbal jako týmový sport mi nic moc neříkal… Mě bavily takový ty parádičky… tři na tři na jeden koš a tak, takže já jsem se potkával jenom na tom hřišti s obyčejnýma klukama, ale i těma, co hráli třeba už ligu. Týmově jsem začal hrát basketbal až ve 23 letech, kdy jsem se ke sportu vrátil.

Někde jsem se dočetla, že s basketem jsi ale začal ve 13?

Sergei: Začal, sám…streetball.

Prý tam taky byla nějaká pauza od sportu od sedmnácti do jednadvaceti. Důvod?

Sergei: Vynechal jsem veškerý sport a podle toho jsem taky vypadal a cítil se. Důvod? Tehdy jsem objevil peníze, že se dají vydělat a všechno ostatní šlo stranou. Neviděl jsem ve sportu něco, co by mě naplňovalo. Až po nějaké době jsem si uvědomil, že tělo jde společně s myslí a když se člověk nehýbe, tak stojí i mentálně.

Pastora jsi k basketu přivedl Ty? Hrajete ve stejném týmu?

Sergei: Pastor hrál už za Hladnov kdysi v době střední školy a potom, co viděl, že hraju taky, tak se připojil do stejného týmu a super, je to takové stmelení pro nás oba.

Na podzim měl nějaké zdravotní problémy s kotníkem, už se vrátil do hry? Tebe nějaké zranění spojené s basketem potkalo?

Sergei: Už se vrátil do hry. Je opatrnější a snaží se ten kotník znovu hned nerozjebat. Já jsem měl v roce 2014 natržený hamstring, ale nedalo mi to sedět doma a po měsíci, i když to bolelo, jsem se vydal na hřiště a postupně to nějak vyplynulo. Léčení bez doktora, jenom jsem si vyhledal symptomy na googlu…

Myslíš, že kdyby ses basketu věnoval od dětství, tak dokážeš i víc? Je tahle soutěž Tvůj strop?

Sergei: Přesně tak, protože basketbal mi vlastně ukázal, že mám dobrou pracovní etiku. Trénuju tvrdě, dřu, nechávám si na tom záležet a baví mě to, takže kdybych se tomu věnoval od dětství doteď, tak bych možná hrál ligu.

Povíš mi, kolik měříš? Pastor je vyšší?

Sergei: Metr devadesát jedna, což je ve světě basketbalu málo, to je rozehrávač, maximálně dvojka. Pastor má metr devadesát osum.

Pastor se nechal slyšet, že kdybys chodil tak často do studia, jako chodíš na tréninky, tak máš 40 alb ročně. Pravda? Jak často trénuješ?

Sergei: Teď přes zimu už jen 3-4krát týdně, ale jakmile přijde jaro nebo více volného času, tak trénuji každý den. Na posledních pěti zápasech jsem chyběl kvůli koncertům. Vzhledem k tomu, že zápasy jsou v pátek, jsem rád, že dorazím na trénink. Jinak to nemusí být jen basket, je to taky posilovna, která s basketbalem a ostatními sporty úzce souvisí.

Co Ti vyčítá trenér?

Sergei: Trenér? Můj trenér je v pohodě… Ten mi nevyčítá nic, vidí progress a že se v basketbalu jako týmovém sportu chytám… Maximálně kroky mi ujíždějí. Ze streetballu jsem byl zvyklý na některé pohyby, tak se sem tam dopouštím kroků… jednou dvakrát za zápas, což je věc, co sere taky mě, ale nic zásadního.

Sleduješ na sobě oproti minulé sezoně nějaké zlepšení?

Sergei: Určitě. Když jsem poprvé, podruhé vlezl na palubovku a byli tam rozhodčí, hodiny, čas, tak jsem z toho byl hrozně nervózní a podle toho to tak vypadalo. Teď už jsem si zvyknul. Když na palubovku člověk nastoupí klidný, vyrovnaný, že se nic neděje a nebude se nic dít, tak se hraje líp.

Co tréma? Máš větší trému před koncertem, nebo když je vyrovnaný stav 80:80 a v poslední vteřině jdeš na šestku?

Sergei: Více trémy mám z basketbalu.

Rituály? Je něco, co před zápasem nebo i koncertem nesmíš zapomenout udělat?

Sergei: (Smích) Nenene, rituály ne. Kdybych dával 30,40 bodů za zápas, tak určitě mám nějaké rituály.

Jdeš tvrdě do protihráče? Jsi na hřišti bestie?

Sergei: To záleží na situaci, ale rozhodně mám klidnou hlavu. V té naší pralesní lize hrají staří fotři, kteří mají potřebu si něco dokazovat a snaží se toho mladého nějakým způsobem vytočit. Cítí, že mají ten deficit dvacet roků navíc. Ale více méně se nenechám rozhodit nikým.

Je ve vaší soutěži nějaké jelito, které Ti pije krev?

Sergei:Nee, já se jim nedívám ani do obličeje.

Co Tví oblíbení basketbaloví hráči, měnili se s věkem, nebo zůstává jedno jméno? Visí Ti doma plakát nějaké basketbalové modly?

Sergei: Jo, tak dříve, jak jsem sledoval ty mixtapy a ten streetball, tak Huke Jones z Washingtonu AKA Baby Shaq byl můj oblíbený hráč, který mě ovlivnil, ale potom, co jsem začal sledovat NBA, tak jednoznačně Kobe Bryant. Mám dva vzácné plakáty z roku 1996 Michaela Jordna, kdy je za Bulls, což je strašně krásný plakát. Mám i jeho plakát, když hrál poslední rok ve Washingtonu Wizards.

Nejslavnější basketbalové hvězdy berou miliony dolarů ročně, myslíš, že si tyhle obrovské příjmy zaslouží?

Sergei: Zaslouží, nezaslouží, těžko říct. Každopádně si myslím, že si je nemůžou pořádně užít. Žijí jakoby v akvárku, jsou podepsaní pod týmem, musí žít takhle a takhle, furt mají tréninky, furt mají něco. Ale ano, zaslouží si to, ale neužijí si těch peněz.

Vlastníš NBA 2016 nebo se basketu na herních konzolách a PC nevěnuješ?

Sergei: Měl jsem NBA 2016, 2K16 teda, ale svůj playstation jsem se na Vánoce rozhodl věnovat svému mladšímu desetiletému bratrovi, protože mi přišlo blbé, že on nemá playstation a já mám. Nemám na bráchu moc času, takže to byl takový revanš za to. Každopádně se chystám playstation koupit další, ale až budu mít po mixtapu.

Bráška hraje basket?

Sergei: Ano, hraje. Taky NH Flames, ale za děcka…

Chodíš například svůj oblíbený sportovní klub podporovat i osobně?

Sergei: Ano, NH Ostrava a taky se chodím dívat na ženský basket SBŠ Ostrava, které hrají už druhým rokem první ligu.

Jaký je podle Tebe nejlepší track věnovaný basketu v dějinách? Nemáš v plánu do budoucna věnovat celou pecku basketu?

Sergei: Pánejo… (následuje přemýšlení)… Buzzy, Buzzy, vole, jaké jsou basketbalové treky? Joo, myslím, že to je AK 23. Určitě plánuji více basketbalových treků. Na každém cédečku chci, aby se objevil jeden. Lidi v Česku basketbal ještě nijak nepochytávají.

Kdyby nebyl basket, jakému jinému sportu by ses rád věnoval?

Sergei: Plavání! Rád plavu…

Sergeie jsem na živo ještě neviděla a protože je pro mě nejedna vypalovačka AK hymnou, těšila jsem se, čeho budu svědky. Zdvořilost a slušnost zůstala za stěnami backstage, koncert ovládlo zvíře, které mi dokázalo, že za rok 2015 je u nás pánem zkrátka on! Vše mu ladí k sobě – projev, výraz, pohyby, skvělá energie. Hádám, že mě jeho pecky, díky působivé nedbalosti ve spojení se sympatickou arogancí a nepřehrávaným nadhledem, jen tak bavit nepřestanou.

Vraťme se zpátky k Tvému životnímu stylu. V 21 letech jsi prý přestal kouřit a přešel na zdravější životní styl… jak to vypadalo?

Sergei: Jo, přestal, ale zase jsem se k tomu vrátil. Můžou za to ty koncerty. Když jsem nekouřil, tak jsem žvýkal tabák. Jeden měsíc jsem držel zdravější stravu, kdy jsem pil jen vodu a jedl jsem podle jídelníčku, ale v momentě, kdy jsem byl strašně zesláblý, jsem přestal a vrátil jsem se k normálnímu stravování. Neomezuji se v jídle nijak. Snažím se to kompenzovat tak, že když sežeru něco nechutného, tak druhý den mám tvrdší trénink.

Jak jsi naznačil před chvílí, kromě košíkové teda i „zvědáš těžké váhy“. Necvičíš prý, abys vypadal dobře, ale aby jsi byl rychlejší, větší a silnější. Je to i kvůli PapaFinimu?

Sergei: Nééé, rozhodně ne! (smích kolem) Fini ne, to je čtyřicetiletý fotr, co má tři děcka a já takového člověka nebudu bít. On má svých starostí dost.

Jak je to dlouho, co jsi s činkami začal? Užíváš doplňky stravy? Podporuješ efekt cvičení správnou stravou?

Sergei: Cvičit jsem začal v září minulého roku. Jedl jsem protein asi 6 měsíců v kuse a zjistil jsem, že jsem po tom hrozně přibral. (Z okolí se ozývá: „Protože on nejedl nic jiného.") Strašně jsem se divil, protože jsem cvičil třikrát týdně, trénoval pětkrát týdně a neustále se váha zvyšovala a zjistil jsem, že za to mohl ten protein. Takže ne, doplňky nejsou třeba.

Nedávno jsi ale dost zhubnul. Kdy to bylo?  Musel jsi dodržovat nějakou dietu?

Sergei: V životě jsem měl různé fáze, kdy jsem byl tlustý a zase hubený, pak zase tlustý pak středně… V té době jsem jenom běhal, to jsem ještě necvičil. Dnes už nesprintuju tak jako dřív, protože každý trénink dřepuju a potom samozřejmě bolí nohy a na nějaké sprinty nemám chuť. Samozřejmě, že když jsem začal posilovat, měl jsem větší výdej energie, takže i větší hlad a něco jsem přibral.

Máš většinou do cvičení/tréninku dost energie nebo se musíš nutit?

Sergei: Vzhledem k tomu, že dobře spím - spím denně 8-10 hodin, tak mám energie dost. Mám navíc dobrou regeneraci.

Co říkáš na novoroční předsevzetí? Serou Tě třeba davy v posilovnách po Novém roce? Dáváš si Ty sám nějaké?

Sergei: Davy v posilovnách po vánočních svátcích jsem nijak silněji neregistroval. Na místech, kam chodím, není nijak narvané. Předsevzetí si nedávám.

Kromě basketu teda plaveš, cvičíš, občas si jdeš zaběhat a co třeba nějaký zimní sport?

Sergei: Umím jezdit na prkně, ale nestál jsem na tom už 7 roků. Nechytlo mě to a ani není čas.

A ženy? Existuje nějaká známá česká tvář, kterou by jsi třeba uvítal ve vašem týmu roztleskávaček?

Sergei: Možná roztleskávačka ne, každopádně bych rád jebal Olgu Lounovou.

Sergei a moda? Prožíváš ji nebo můžeš mít na sobě klidně něco za stovku? Oblíbená sportovní značka?

Sergei: Můžu mít na sobě klidně něco za stovku, třeba obyčejné černé nebo bílé tričko z H&M. Mám rád jednoduchost. A značka na sport? Nike! Vyrábí nejlepší basketbalové boty. Adidas se s tím vůbec nemůže srovnávat. To, co vyrábí Adidas, je mrdka.

Rozhovor bychom měli, podáme si ruce, popřejeme všechno dobré a vracím se zpátky do klubu, kde už opravdu jen stěží najdu místo a nedočkavě kontroluji záznamy. Pro klid na duši jsem spustila diktafon hned na třech zařízeních. Z tašky vytáhnu první a k mému nemalému i nemilému překvapení zjistím, že je zde zaznamenána pouze první minuta rozhovoru a potom se záznamník automaticky ukončil. No bezva! S mírným nepokojem kontroluji telefon a zjišťuji, že demo verze aplikace na diktafon mně zaručila pouhých 5 minut nahrávky a tak s infarktem na krku zkouším moji poslední záchranu v podobě tabletu, který jako jediný nezklamal….Uf! 

Soňa Vymazalová

Redakce - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná