Separ: Dissy jsou vždycky nejsledovanější a vystřelí člověka někam jinam

Domluvit se na rozhovoru se Separem je nadmíru těžké, kór v čase, kdy krom svého nového alba a humbuku kolem něj stihne sfouknout i svou svatbu s Tinou. To se pak kompromisní termín hledá horko těžko. Po dvou měsících komunikace na sociální síti jsme se domluvili na střetu v Bratislavě během festivalu Hip Hop Žije, kde jeho jméno figurovalo mezi sobotními headlinery. A své úlohy nemálo dostál, neboť jeho show sledovalo nejspíše největší počet návštěvníků a právě oni si z areálu Zlaté Piesky odnesli nezapomenutelný zážitek. Co však předcházelo jeho vystoupení?

Bylo lehce po desáté hodině večerní, druhý den festivalu byl v tom nelepším varu. Na stagi se prohánělo stádo bratislavské historie – Nazov Stavby. Ten kdo zaspal éru kolem milénia, si mohl připomenout krůčky nejzásadnějšího spolku slovenské scény. Separ postával ve VIP zóně v hloučku s několika blízkými a svou čerstvou manželkou. Předem domluveni z odpoledních hodin jsme počali hledat tichého místa, které je na festivalech téměř nemožné sehnat. Nakonec po několika minutách bylo snažení bez výsledku vzdáno a za hlavním pódiem jsme začali. Hned při první otázce nás vyrušil Refew, který dorazil pomoci Orionovi při jeho odpoledním vystoupení. Po klasickém poplácání a slůvkách vzájemného uznání jsme se vrhli na to, proč jsme se střetli.

Dalo by se říct, že tvé raketové skoky v hudební kariéře odpálily vlastně dva dissy? Prvním zásadním byl „Si zvonil“ a druhým „Škola rapu“

Dissy jsou vždycky nejsledovanější věc, ať je to česká, americká, francouzská, japonská či jakákoliv jiná scéna. Na Slovensku je to stejné, neboť lidé mají rádi, když interpreti na sebe píšou. Jsou to nejsledovanější věci a tyto věci vystřelí člověka vždycky někam jinam. Souhlasím, že mě to posunulo dále, ale neviděl bych to jako nějakou zásadní věc, neboť když tvoje ostatní tvorba stojí za hovno, tak ti nepomůžou ani dissy. Je to vidět na ostatních chlapcích, kteří skončili jako rappeři ze třetí třídy, kteří otvírají stage na festivalech.

Škola rapu vznikla s určitým záměrem na něco poukázat. Ukázat nespokojenost. Postupem času je však zase tak nějak ticho. Přispěla tato událost k něčemu dlouhodobějšímu, nebo se jednalo jen o sezonní přestřelku?

Určitě. Přestal se dělat disko rap na Slovensku a myslím, že i v Čechách. Interpreti, kteří předtím plnili kluby, mají nyní 200 lidí na akci a jsou ještě rádi. Myslím, že teď už je to ok. Slyšel jsem, že Johny Machette dostal na Votvíráku asi 30 piv na stage.

Nelze si nevšimnout, že se v poslední době objevuješ na albech předních tuzemských interpretů. Nebojíš se, že časem tvoje jméno v souvislosti s hostováním zevšední?

Už jsem si sám sobě říkal, že trčím na skladbách s každým. Chtěl bych to trochu osekat a začít dělat singly sám a uvidíme, jak to bude dále. Stala se taková věc, že jsem se v podstatě stal nejžádanějším rapperem na Slovensku i v Čechách a jsem na všech albech, které za poslední rok vyšly. Tedy na těch, které za něco stály. Je super, že jsem oblíben i u ostatních rapperů, nejen jako kamarád, ale i jako interpret a mou hudbu cení. Ale ve finále je to přesně tak, jak jsi říkal, už je to trošku provařené, takže se začnu více krotit.  

Není to tak dlouho, co jsi vstoupil do manželského svazku. Jak to doma řešíte po hudební stránce? Mluvíte si vzájemně do své tvorby?

Brácho, představ si, že jsi šéfkuchař a seznámíš se se šéfkuchařkou. Potom vymyslíte ty nejlepší recepty a tak tomu je i v hudbě.

Než přejdeme k tvé nové desce, zmínil bych ještě reedici alba „Buldozér“. Kde se ta myšlenka zrodila? Uzavřel jsi tím jednu etapu a Pirátem otevřel novou?

Není to o utnutí jedné etapy, ale tom, že jsem 12 let dělal boombap, možná i déle, a prostě mě to přestalo bavit. Stejně jako jíž řízek se salátem, je to brutální jídlo, ale po čase tě omrzí, protože ho budeš žrát stále. Chtěl jsem ochutnat něco nové a nejpřijatelnějším byl pro mě trap, neboť je jen pro technicky zdatné rappery a tím se to odlišuje od toho všeho ostatního, od toho plebsu, který je na scéně a různých chlapců, kteří se o to pokouší, ale absolutně jim to nejde. Takto bych to definoval. Není to o tom, že si řeknu, že bych chtěl dělat trap, budu určitě dělat i boombap, ale v trapu jsem se prostě našel i díky tomu, že se tam dá více lyricky vyniknout.

Chápu. Tudíž tedy po této hudební stránce vidíš zásadní rozdíl v těch deskách, nebo je to i o něčem jiném?

První deska je o tom, že jsem chtěl ukázat chlapce, který přišel z ulice a chce se prodrat na vrchol scény. Na druhé desce už prostě na vrcholu scény jsem, jsem si toho dobře vědom a upevňuju si jen svou pozici a snažím se rozebírat témata, která jsou více sebevědomé. Chci ukázat, že se ničeho nebojím a jsem si vědom síly svého jména, flow a textů. Lidi si jedou mojí tvorbu a já jsem za to strašně rád. Stane se to jednomu z milionu, a proto jsem strašně vděčný, že se mi to podařilo a doufám, že to vydrží co nejdéle.

Když už jsi zmínil ten trap. Napadla mě otázka, proč slovenská scéna budí dojem, že se k ní dostane vše s větším odstupem než do Česka. Viz ten trap, který u vás nyní zažívá boom a u nás už existuje několik let. Proč se k vám západní vlivy dostávají s takovým zpožděním?

Mnohem později, mnohem.  Protože trap není fenomén posledních let. On funguje možná i deset let, né-li déle, ale prodral se do této východní části světa, do Evropy až dnes, v podstatě v těchto dnech. Lidi tu na to nejsou ještě zvyklí, ale vidím, že tyto věci mají sledovanost a líbí se jim. Když je začnu hrát na koncertech, začnou dělat obrovský bordel, ale nevědí, jak se u trapu mají hýbat. Nechápou to tempo, je to ulítlé a oni nevědí, co s tím dělat.  Je to ale jen otázkou času, kdy to tu budou dělat všichni. A pokud si toho všímáš, tak velký počet kapel přechází na tento styl, protože lidé to chtějí.

Co se týče toho porovnání s Čechy, nevidím v tom problém. Ať chceš či ne, Slováci mají mnohem silnější scénu než Češi, kde v podstatě diktuje tempo Vladimír, Ektor, Bigg Boss a Hypno, kteří v podstatě dělají dost podobné věci. U nás je to strašně rozmanité, co se týká scény a mnozí už začínají do trapu vstupovat, ale právě proto, že jsme tak rozmanitou scénou, se to zpomaluje. Lidé se stejně zamotávají v jednom, přestože se bojí toho, že se stane to stejné, co v Čechách, že všichni budeme dělat podobný typ hudby.

Zmínil jsi Vladimíra 518. Nebylo žádným překvapením, že v tracklistu figurovala jména jako Momo, Ektor či Dame. Jak si narazil právě na českého šéfa Bigg Bossu?

Vláďu cením strašně nejen za to, že je rapper, ale za jeho rozhled a osobnost. Má mnoho životních zkušeností a podobnou cestu života jako já, ať už jsou to graffiti, nebo jak bych to nazval po svém „stokacia vonku“. Má stejný pohled na svět, takový protisystémový, jede si prostě ty stejné krásné věci obyčejné a to se mi na něm líbí. A potvrdilo se nám to, když jsme se střetli i jako lidé, že si extrémně rozumíme. Jsem rád, že jsme na sebe natrefili a můžeš od nás čekat do budoucna mnoho dalších věcí.

Stále je lákavé mít na desce zahraniční jméno, tobě se povedlo dokopat na Piráta člena legendárních Dilated Peoples. Jak probíhá lanaření Rakaa Iriscience a dalších?

Narazil jsem na ně klasicky. To je stejné jako se všemi mými zahraničními hosty. Všechny tyto spolupráce vznikly na HH Kempu v Backspin hangáru o čtvrté ráno. Potom maily, poslali jsme si nějaké ukázky tvorby a kluci, i když nerozuměli, tak řekli, že je to super a dali věc.

Jsou to jména, na kterých si vyrůstal a ceníš je, nebo tě láká jen kouzlo zahraničního interpreta?

Nejsou to vysloveně jména, na kterých jsem vyrůstal, ale určitě bych nenahrával s někým, koho necením. Třeba u Delated Peoples nesmírně cením jejich tvorbu. Jsou to lidé, kterých hudbu poslouchám a jsem rád, že jsem s nimi mohl spolupracovat. V Československu jsou takovéto spolupráce velmi radostné neboť dnešní děti, co poslouchají rap, tyto lidi už většinou ani neznají.

Tina si na tvé desce odbyla víceméně rapový debut. Zafungovalo to, a proto mě napadá, zda se plánuje více angažovat do této disciplíny, popřípadě, zda neplánujete společně třeba čistě rapové album.

Ona rapovala už s Čistychovem na jeho desce před deseti lety ve skladbě „Naša“, kde si odbyla premiéru a nyní v tracku „Bublina“. Myslím, že ji to sedlo a že se bude objevovat častěji.

Když bych citoval název tvého tracku z nové desky „Nemóžem za to, že….“. Myslíš, že je tvá hudební dráha všechna jen o té náhodě, nebo za tím stojí roky tvrdé práce.

Brácho, dělám rap od roku 2001, což je 13 let, možná i déle. V roce 2008 jsme vydali první album, když jsme věděli, že naše flow už za něco stojí. Nedělal jsem nikdy prvoplánové věci. Vždycky jsem se snažil tu hudbu podávat tak, aby se s tím ztotožnili i posluchači a můžu říct, že to mám tvrdě odmakané a není to jen tak, že se ze mě ze dne na den stala hvězdička za nějaké zhlédnutí na internetu. Mám za sebou roky rapu, roky skillu, tvrdé dřiny a myslím, že se mi to nyní zúročuje a to, že se mi daří, je mojí zásluhou a jsem na to hrdý. V životě jsem se na nikom nesvezl, na ničích zádech, nedělal jsem vypočítavé spolupráce, abych měl větší prodej. Myslím, že o mě nemůže nikdo říct křivého slova, co týká tohoto.

Blíží se tvé vystoupení na tomto festivalu a za chvíli vyběhneš na stage. Jakou cítíš zatím atmosféru, tady v Bratislavě, co od své show očekáváš a co návštěvníkům nabídneš?

Viděl jsem včera nějaké live streamy, dnes jsem se na něco podíval naživo a zdá se mi to tu trošku „zkapaté“, přestože je tu více lidí, než předešlý rok. To ale nic neznamená, neboť tam vyjdu a shoří to.

Poznámka redakce: Jak pravil, tak i vykonal. Show byla velkolepá a co nám před koncertem řekl, to splnil do posledního puntíku. Měl největší publikum ze všech vystupujících a uměl ho skvěle rozdovádět. Energie spojená s komunikací mezi tracky doplněná o jeho postřehy a moudra. Na pódiu se objevila i Tina, její tvář byla zahalena maskou a místo objetí se obešli a plácli se po zadku. Oproti Ektorovi se dá povídat, že se jedná o vůdčí osobnost scény, která ji důstojně reprezentuje. 

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná