Sen Dog ze Cypress Hill: hip-hop v 80. a 90. letech zachránil svět

O rozhovoru se Sen Dogem je vhodné být stručný; se Cypress Hill nedávno vydal desku "Rise Up", která sice prodejem neosilňuje, ale Sen o něm mluví jako o vynikajícím albu. Jaké konotace s sebou deska nese a co si o tom Sen myslí? Chováš stejnou vášeň k hip-hopu jako před dvaceti lety? Stále miluju hip-hop. Nehledě na všechny naše hudební experimenty a skladby jako „Rock Superstar“. V srdci jsem pořád b-boy, sice už nemůžu breakovat, ale pořád se tak cítím. Hip-hop v 80. a 90. letech zachránil svět. Nicméně mezi "Till Death Do Us Part" a "Rise Up" vznikla šestiletá mezera, nejdelší ve vaší kariéře. Skončila nám smlouva se Sony Music, u které jsme byli 14 let. Na konci smlouvy jsme ji už nechtěli prodlužovat, ani oni už nám nechtěli dávat novou smlouvu. V podstatě už nás nechtěli. Proč ne? Možná si mysleli, že už nemáme co nabídnout. 14 let u jednoho labelu je pro hip-hopovou skupinu neslýchaný kousek. Takže si asi mysleli, že jelikož jsme u nich už 14 let, že kariérně končíme. A pokud jsi slyšel „Till Death Do Us Part“, tak sis asi myslel, že opravdu končíme. Jako první jsme ale museli dodělat své sólovky, potom jsme vyměňovali manažera a nakonec jsme museli nahrát novou desku. Tu jsme začali dělat na konci roku 2007. Považuješ onu šestiletou odmlku za dočasný rozpad Cypress Hill? Byli jsme stále funkční; pořád jsme cestovali a koncertovali. Sice nám to trvalo dlouho, ale kapelu jsme nikdy nerozpustili, nikdy jsme nepřestali být přáteli. Jen jsme si řekli: „Teď to musíme celé přeorganizovat.“ V článku pro "Blues and Soul" jsi mluvil o nové desce a řekl jsi, že se teď snažíte dát Cypress Hill zpátky do kupy. Z tvých slov to vypadá, že Cypress Hill opravdu stagnovali. Samozřejmě, že jsme stagnovali. Nevydávali jsme žádnou hudbu. A i přesto, že jsme koncertovali, věděli jsme, že musíme fanouškům nabídnout něco nového, abychom zůstali aktuální. Jsem první, kdo přizná, že naše hudba stagnovala. Ale na druhou stranu jsme se nikdy nedostali do bodu, kdy bychom si řekli „zabalíme to“. Myslíš, že "Rise Up" je novou krví ve vašich žilách co se týče hip-hopu? Že jste se vrátili tak, jak jste chtěli a vytvořili přesně takové album, jaké jste si přáli vytvořit? Určitě jsme na správné cestě. Jsem s albem spokojený? Ano, jsem. Jsem šťastný a spokojený ohledně alba i ohledně spolupráce, která se na albu objevila. „Rise Up“ je jenom začátek našeho comebacku. Máme smlouvu ještě na další 4 alba. Mysliš, že je to vaše nejlepší album? Věřím, že je to skvělé album. Je to naše nejlepší album za posledních deset let. Pořád si ale myslím, že naše první album bylo naším nejlepším počinem. Ale když se podíváš na prodeje, ty to nepotvrzují. Podle prodejů bylo „Black Sunday“ našim nejlepším albem. Proti čemu se na desce bouříte? ("Rise Up" znamená vzbouřit se/povstat proti něčemu) Musíš se vzbouřit pro svá práva, pro to, aby byl tvůj hlas vyslyšen. Musíš se bouřit proti korupci, terorismu, ilegalizaci marihuany. Musíš vstát a být vidět. Když jsem v roce 1990 začínal, neměli jsme žádnou trávu používanou pro lékařské účely. A skupiny jako Cypress Hill, Snoop Dogg, Method Man a Redman... všichni jsme udělali něco proto, abychom zmírnil šok z toho, že se hulí tráva. V některých státech to už není takové tabu. Stále je však spousta míst, která vězní lidi za trochu trávy. V zemích jako je USA jsou některá vězení plná lidí, které zabásli za 15 gramů trávy. To je nesmysl. Venku jsou opravdoví zločinci. Vašeho předchozího alba se prodalo 200 000 kusů. "Rise Up" je někde kolem 50 000. B-Real řekl Reuters, že problém hip-hopového posluchače je ten, že tu dnes je a zítra už není. Nemohla vám tedy šestiletá odmlka spíš uškodit, právě proto, že ti fanoušci, které jste v roce 2004 měli, jsou v roce 2010 pryč? Pokud to tak chceš vidět, tak samozřejmě můžeš. Ale já to tak nevnímám. Od roku 1991 do roku 2004 jsme jeli naplno a každý rok v tomto období jsme něco vydali. Když jsme vydali „Till Death Do Us Part“, o kterém si nemyslím, že je to dobré album, potřebovali jsme pauzu. Nemyslím si, že jsme měli čekat celých 6 let, ale stalo se. Neměli jsme v pořádku management, končila nám smlouva, neměli jsme nic... Museli jsme jet na tour, abychom si našetřili nějaké peníze na novou desku. Dobře, ale proč jsou tedy vaše prodeje tak nízké? Já nevím. Ale zase tak dlouho to venku není. Teprve jsme vyjeli na tour. Buď je to tím nebo je to proto, že si dneska děcka stahují rap po internetu. Někteří z nich si říkaji: „Proč bych měl kupovat celou desku, když si můžu na iTunes koupit singl „Rise Up“ za několik centů. Je to kombinace několika věcí, ale postupem času se to všechno dostane ke stahování. Šest let zpátky to lidé dělali taky, ale dneska je to tak populární a já vždycky říkal, že stahování hudby ublíží spíš fanouškům než umělcům. Protože špatné prodeje a downloading nedostane tvoji oblíbenou kapelu do tvého města. Já si za svým albem stojím. Možná si někteří říkají, že už to máme za sebou, ale věř mi, že to není pravda a pokud jsi neslyšel „Rise Up“, tak ti utíká jedno z nejlepších desek Cypress Hill. V čem je Priority – váš nový label – lepší než Sony Music? Priority je jedním ze základních rapových labelů na západním pobřeží. Hlavním důvodem, proč jsme u něj chtěli být, je proto že Snoop Dogg to šéfuje. A způsob, jakým nás oslovil, nás zaujal. Řekl nám, že můžeme jít klidně jinam, ale že nám zaručuje, že Priority pro nás budou pracovat nejlíp a nejtvrději. A navíc – ty vole, Snoop Dogg je můj šéf. Jak krutý to je? Sedím tu s rapperem, jehož kapela existuje přes 20 let a má na kontě 18 milionů prodaných alb. Co cítíš, když si tyto fakta uvědomíš? Cítím se poctěn, protože jsem si myslel, že naše kariéra vydrží pět, maximálně šest let. Myslel jsem si, že nás holky nebudou chtít, protože děláme hardcore hip-hop. Ale splet jsem se ve všem; jsme stále tady, holky po nás jedou. Co je třeba mít neustále v mysli, když děláš rap tak dlouho? Zůstat v pohodě, mít nové nápady a nikdy neztratit kontakt s ulicí, s životem, který jsi žil předtím, než ses stal hvězdou. Stále kalím s lidmi, se kterými jsem kalil 20 let zpátky. Někteří z nich jsou gangsteři, někteří jsou ve vězení, ale stále jsou to mí kámoši. Stačí mi poslouchat jejich myšlenky a zkušenosti a můžu psát texty. Můžu se dostat do bodu, kdy mi bude 75, ale pořád budu chodit a říkat si: „Jo, z tohohle by byla dobrá pecka...“ Když se ohlédnu zpátky do roku 1990 a vrátím se do současnoti, říkám si „wow“. Dokázali jsme to!

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná