Radimo z Champion Sound: Madlib mi říkal, že nechápe, jak jsem to udělal

Pokud v Česku znáte častěji koncertující hiphopové tělese než Prago Union a s ním spojený Champion Sound Livě Band, pak je Země skutečně plochá a spočívá na hřbetu čtyř slonů, kteří stojí na velké želvě, jež plave v praoceánu. Rozhovorů s mediálně vděčným objektem Katem bylo v posledních letech v internetových i tištěných médiích tolik, že by to vydalo na román, ovšem důležitou součástí fungujícího stroje s interním přízviskem "Production Power House" je také kapelník a multi-instrumentalista Radimo, který přitom pro české hiphopové publikum "spadl z čistého nebe" až v roce 2010. Jak jen že to říkali ti Peneři na "Repertoáru"? Pokud máte pár minut času, jeho příběh je vám k dispozici "tak a teď".

Bobby: Jde srovnat počet poskytnutých rozhovorů před a po tvém vstupu do projektu Prago Union Livě Band?

Radimo: Rozhovorů se mnou asi zase tolik nebylo. Spíš to na mě spadlo, když nebyl Kato k sehnání a nestálo to vyloženě na něm, protože on je tím, který lidi zajímá. Většinou na ně chodíme spolu. Předtím nebyly rozhovory žádný, teď se jich pár objeví. Protože pracuju jako učitel v lesní školce, to spojení s hip hopem je pro média natolik atraktivní, že se to protočilo i v České televizi nebo ve víkendové Mladé frontě. Teď budu v pondělí 12. března u Petra Vacka v "Pomáhejme si". Super to bylo na rádiu Wave, poznal jsem skvělou Mary C, která má obrovský přehled o muzice s přesahy do soulu, elektroniky a do různejch instrumentálních či nemocnejch věcí. Pro ni bylo stejně důležitý, co jsem udělal s jinými lidmi mimo českej hip hop. Díky Katovi se lidi zajímají o to, co dělám já, nebo jim přijde relevantní, že jim k tomu něco řeknu. Já to ale dělám hodně dlouho a dělám spousty věcí.

V čem všem máš tedy prsty kromě Livě Bandu a Champion Soundu?

Druhou skupinou je spolupráce s klukem jménem Hey!Zeus z kapely Obba Supa. Jde o projekt, kterej vydal několik věcí na labelu Project Moon Circle. Založil label Chakra Sounds. Je to můj nejproduktivnější parťák, s nímž jsem kdy dělal. Má osobitej styl, samplovanej hip hop, špína. Pro většinu lidí je to neposlouchatelný, moc temný, ale pro mě je to nejprogresivnější muzika, ke který jsem se dostal. Vydává v Anglii, Německu, Rusku, kde jsme udělali desku pro jeden tamní label. Dělali jsme i remix pro Jehsta atd.

Třetí kategorií je Madame Pepper, což je černošská soulová folkařka, které produkuju desku. Pracuje s loop pedálem, nahrává vokály, dělá si harmonický smyčky. Má ráda věci a la Flying Lotus. S ní už dělám roky, stále to krystalizuje k desce, která už je na spadnutí a vyjde letos pod Chakra Sounds. Míchá jí Sochůrek, obal spáchá Zerwox. To je velká součást mýho života.

Čtvrtou je skupina United Flavour, což je moje druhá hudební rodina. Kdykoliv mám čas a jsem pozván, tak si s nimi zahraju. Nechyběl jsem na obou jejich deskách.

Pátou odnož tvoří deejays Robot, Ultrafino a Mikuláš, se kterýma jamujeme.

A poslední vrstvou je práce pro jiné lidi - Idea, Gey, Fatte. Není to dlouho, co jsem nahrával do beatu, co dělal Peko pro BoyBand. To, jestli z toho něco bude, nevím. Jsem v tracku Karaoke Tundry, který vyšel na polským labelu Mad Hop. Rád bych s ním dělal dál.

Q-Tip s Robertem Glasperem byl totálně spirituální zážitek

Osobně poslouchám hip hop asi od jedenácti let a řada lidí to má podobě - žerou to od děství. Někde jsem slyšel, že jsi ale s hip hopem neměl až do roku 2007 a odchodu do Anglie nic společného. Je to pravda?

Týkalo se to českého hip hopu. V devadesátých letech se ke mně dostala různá muzika. Kámoš mi dal kazety, kde byli Sex Pistols, Rage Againts The Machine, Wu-Tang Clan, KRS-One, Liquid Harmony nebo Bjork. Těmito směry se to nakoplo. KRS a Wu byly začátky, vyrůstal jsem na The Roots a Herbaliser, což byly modly, jak dělat hip hop živě. Český hip hop byl něčím, čemu jsem nikdy nevěnoval čas. S čímkoliv jsem se tehdy setkal, mě moc do ucha nešlo. Nebyl jsem do toho ponořenej jako dnes. Hiphopovou renesanci jsem zažil až v Anglii, kde byla spousta příležitostí. Viděl jsem řadu fantastických koncertů. Pokud jde o atmosféru, zásadní, ačkoliv ne tak promáklé, bylo vystoupení Q-Tipa s živou kapelou v Londýně. Hrál tam s ním na klávesy Robert Glasper a byl to totálně spirituální zážitek, úplná pecka. Tam se to tedy ustálilo a uvědomil sem si, že je hip hop platformou, na kterou se dá napojit reggae, afro beat a další mé oblíbené věci jako trip hop či elektronika. A když sem přijel do Čech a přemýšlel, co tu budu dělat, začal jsem programově poslouchat všechny český věci, našel si k nim cestu a konečně je docenil.

Právě kvůli Stephunk T a legendární záležitosti "Modřany" jsem tomu nechtěl věřit...

Se Štěpánem Tůmou jsme tam chtěli mít rap. Rapoval jsem anglicky, takovej "Stereo MCs styl". Poslouchali jsme českej hip hop, přišlo nám to absurdní a říkali jsme si, že musíme udělat nějakou parodii. Reakci na všechno. Věděl jsem, že existují Indy & Wich, že byl Richard deejayem PSH a tak. Tehdy byla řada textů lokálně patriotská. Tak jsme to udělali, říkali jsme si, v jaké čtvrti budeme žít, a vznikl z toho takovej hit, až nám byl nabídnut i videoklip. Paradoxně to bylo asi tak dobře udělaný, že to spousta lidí nepobrala jako parodii a brali to vážně, byly tam hodně plamený reakce. Dostalo se to i do hitparád a málem se to protlačilo na jednu hiphopovou kompilaci, z čehož jsme měli úplně největší srandu. Že by nám snad za tu recesi někdo měl zaplatit.

Vidíš. A já žil v domnění, že je to tvá třináctá komnata...

Hrdě se k tomu hlásím, nestydím se za to.

Vzešel jsi z hudební rodiny, jak se ke tvorbě Prago, nebo k hip hopu obecně staví máma s tátou?

Jsou otevřený všemu. Táta mi odmalička pouštěl freejazz z Chicaga z šedesátých let. Mnohem divočejší než nemocný beaty. Hip hop neposlouchají, ale o Katovi vědí a vědí i to, že je velmi talentovaný textař. Byli na koncertě Prago Union a moc se jim to líbilo. Muzika je až tak neoslovuje, spíše ty texty.

Tomáš Sochůrek maká od první do poslední minuty

Chytat texty na koncertě si žádá dobrého mistra zvuku. Za to, že jste nastálo angažovali Tomáše "Etiena" Sochůrka ze studia Jižák, mohla nevalná úroveň v česko-slovenských lokálech a klubech?

Každá kapela by měla mít svýho zvukaře, kterej hlídá její zvuk. Zvuk je samozřejmě tak dobrej, jak dobrej je sound system v klubu. Když je špatnej, výsledek je špatnej. Tam šlo o to, abychom měli našeho člověka, a zároveň jsme vybrali někoho, kdo má k hip hopu vztah a zná ho. Tomáš si tím rapem prošel a nasytil se toho tak, až toho měl plné zuby. Nyní má nadhled, nezajímá se jen o rap a zároveň tomu rozumí. Navíc maká od první do poslední minuty, neustále chodí mezi lidi, aby kontroloval, jak to zní. Dělá to tak, že dává hrozně nahlas vokál, potom jsou bicí, pak samply a teprve pak je všechno ostatní. Často je pak Adamovi dobře rozumět. Spousta lidí sice může oponovat a tvrdit, že ne, ale rapový texty je těžký chytat napoprvé. Byl jsem na x koncertech, a když slyším živáky Prago Union, tak tomu vokálu jde rozumět.

O tom, že jsi multi-intrumentalista jako např. Nicolay, se ví. Co ale tvoje producentská stránka a beaty, jak moc aktuální a vážné je tohle téma? Uslyšíme někdy něco na nějakém rapovém projektu?

Beatmaker spíš nejsem, než jsem. Mám malý studio. Nerozdávám cédéčka s třiceti beatama, aby si z toho někdo vybral. Nikdo o tom moc neví. Mám třeba všehovšudy 20 věcí. Vždycky dělám pecku, která je šitá na míru tomu, co dělám. Vezmu píseň Madame Pepper a doprodukuji ji. Nechci se řadit k beatmakerům, nikdo mi o beaty ani neříká. Takové ambice nemám, že bych chtěl, aby mi lidé říkali o podklady. Jsem producentem sám pro sebe a mnohem víc funguju jako výkonnej producent. Mám vizi, něco si poslechnu a pak říkám, že by to třeba mělo jít tímhle směrem, což je práce v Prago nebo Champion Soundu. 

Hiphopová kapela se scratchy a bez schratchů je velkej rozdíl

Jaký máš vztah či sympatie k dalším hiphopovým elementům?

Velmi kladnej vztah. Vždycky jsem to vnímal tak, jak nás to učil KRS-One a sice, že ty věci k sobě patřej. Proto hrajeme na breakových akcích.Tanec mám hrozně rád.

Graffiti jsou super, studoval jsem na Střední průmyslové grafické škole, do třídy jsem chodil s Pastou, který to do nás tlačil a byli tam i další různí writeři.

Práce lidí s gramofonem je pak pro mě na stejný úrovni jako s kterýmkoliv jiným hudebním nástrojem.  Hiphopová kapela se scratchy a bez schratchů je velkej rozdíl. Bohužel mi přijde, že je to tu dost rozpojený, moc se nestává, aby na breakových akcích vystupovaly hiphopový kapely, nebo že by si někdo vzal na rapový koncerty tanečníky, party jsou zahleděný do sebe, o jiné se nezajímají. O to více jsem rád, že jsme skupina, která dělá s rapperama, s deejayma i tanečníkama.

Tvoje setkání s Admirálem Kolíbalem, který ti doporučil Prago, už je známé. Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby jsi dobu netrefil a Kato už tenkrát skupinu měl? Pokud vím, tak ty už si kapelu měl postavenou. Je tu někdo na scéně, s kým by sis dokázal představit spolupráci a koho bys oslovil?

V tý době asi ne. Jedinej, na koho jsem narazil, byl Kato. Nikoho jinýho jsem neznal. Dneska toho vím výrazně víc a díky Prago Union jsme se dostali do pozice, že můžeme takový projekty i realizovat. Vece jsem měl rád, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych mu nabídl spolupráci. Kdybych měl dnešní znalosti, asi by to byli lidi, se kterýma jsme doteď dělali.

 

Kdo vymyslel názvy Livě Band a Champion Sound? 
 
"Moc jsme to neřešili. Nejsem si jistý, ale nejspíš to bude z dílny Affra. Livě Band vznikl z hráno živě. Ta slovní hříčka s háčkem je taková Katovina. Champion Sound vznikl tak, že Affro jede spoustu různých hlášek a tohle vzniklo z reagge "Number One Champion Sound". Název Livě Band ale bohužel lidi pletou, v zahraničí to nedokáží napsat a špatně to píšou třeba i v Čechách. Tak jsme to v poslední době všechno začali přeoznačovat na Champion Sound, nebo Champion Sound Livě Band."

 

Což byl Majk Spirit, Vec, Moja Reč, Gey, Idea nebo Pio Squad. Jak na ty spolupráce, tréninky ve zkušebně, nebo třeba i výměny názorů a zkušeností vzpomínáš? Musí tě všichni do jednoho bavit, abys s nimi dělal?

Všechny lidi jsme oslovili na základě toho, že se nám líbí jejich muzika a chceme s nimi dělat. To je primární podmínka. Kdyby nás oslovil někdo, kdo nás nebaví a bylo by to velký jméno, tak bychom to řešili. Neříkám, že bychom nenašli žádnou cestu jak to udělat.

U Majk Spirita to jsme se rozmýšleli, ale spolupráce byla nakonec skvělá. Ne všichni rappeři jsou spolehliví lidé. Někdo více, někdo méně. Spirit patří k těm, co řeknou, to udělají.  Když jsme domluveni na třetí a on nestíhá, tak napíše sms, že má pět minut zpoždění a že tam bude ve tři pět. Málokdo taky dělá zvukovku, a když dorazí, tak řeknou "raz dva, raz dva" a tím to hasne. Když ale hraješ s kapelou, potřebuješ to znát, je to složitější. Když jsme hráli se Spiritem v SaSaZu, zvukovka byla od pěti do osmi. Napsal jsem mu, že ve čtyři přijedem a začneme rozbalovat. Ve čtyři tam byl taky. Pořádně si to nazvučil a byl spokojenej, slyšel se, nestěžoval si. Nevadilo mu tam tři hodiny stát a čekat, až na něj přijde řada, ačkoliv by si možná někdo řekl, že je to velká namyšlená hvězda a přece tam nebude odpoledne šaškovat s nějakou kapelou. Je to právě naopak. V tý profesionalitě to byla super zkušenost. Zůstali jsme trochu v kontaktu, myslím, že spolu máme v květnu hraní na majálesech v Brně a v Plzni.

S Vecem a s jeho novým parťákem Škrupem jsme ted odehráli tři koncerty, spolu budeme i na pár velkých festivalech včetně Pohody, což je nejlepší festival, na kterém jsem kdy byl.

Hrozně rádi bychom rozjeli spolupráci s Pio Squad, ale tam je to prostě složitější. Je těžký skloubit naše diáře. Plánovali jsme spoustu různých společných věcí, ale kluci se rozhodli naplňovat jiný plány, než naše společný. Není vyloučený, že se něco uděje, ale teď není nic konkrétního. Oni to chtěj, ale nemůžou dělat všechno. 

Skrytým přáním je pracovat s Wichem

Pak je tu projekt, kterej bych hrozně rád zrealizoval, a sice turné s Ideou a Zdenkou Prednou.

Mým skrytým přáním, které klíčí, je DJ Wich. S ním bych pracoval hrozně rád. Hráli jsme na živo pár jeho beatů a fungujou skvěle. Jsou to perfektně udělaný podklady. Jestli něco bude, ale nedokážu říct. Rodí se nám v hlavách různý nápady, z rapperů bych zas všema deseti přivítal například Jamese Colea, který vyniká všude, kde se objeví.

V roce 2012 jste měli na Votvíráku a Hip Hop Kempu zajímavou sérii, kdy jste v jeden den doprovázeli hned několik umělců za sebou. Jak náročné to bylo?

Byl to unikátní projekt ve spoustě ohledech. Mimo jiné v technický náročnosti. Není to jen tak hrát šest hodin v kuse a fyzicky to vydržet. Hlavně pro bubeníka. Už když jsme na to intenzivně zkoušeli, chytali ho křeče. Navíc hrajeme venku, kde se mění teplota a měli jsme strach, aby třeba nechytil křeč do nohy. A pamatovat si šest repertoárů, to dá taky zabrat. Taháky máme vždycky, bez papírů bych nebyl schopnej fungovat, příprava je hrozně důležitá. Noty, linky, pad, saxofon, kam přepínám - jestli z počítače, nebo z MPC. V mašinách mám značky, podle kterejch ukazuju klukům stop time. Byl to nářez, ale dobře to dopadlo. V tomhle ohledu jsme tam punkově natočili materiál a nakonec z toho bude i DVD, které vyjde do dvou měsíců, zřejmě v dubnu. Půjde o výběr nejlepších pecek a náš první vlastní projekt. Šest různých kapel, tři věci od každýho plus malej dokument, jak to celý vznikalo.

Před časem jste vyrazili na evropské turné s Diamondem D, jenž slavil dvacetileté jubileum své klasiky. Jaké byly přijetí a reakce v zahraničí? Odnesl sis nějaké kontakty?

To turné bylo splněným snem tý nejvyšší kategorie. Je to strašná legenda. Už když jsem mu psal první mail, dělal jsem si rešerši a klepali se mi ruce. Vždyt to je týpek, co dělal s The Fugees, Pharoahe Monchem, Mos Defem... Bylo to fantastický, ať už to byly velký nebo malý kluby, vždycky se sešla hiphopová špička tý země. Poznali jsme tak špičku německýho hip hop hopu, skamarádili jsme se například s Torchem. Hráli jsme na narozeninové párty německých legend Stieber Twins. V Rakousku jsme byli s tamním průkopníkem Flipem. Ve Vídni před náma hráli Waxolutionists. Ačkoliv Moskva, Londýn a Helsinky padly, zatím šlo o můj vrchol v muzice. Nejen díky cestování po světě, ale i proto, že šlo o skvělou muziku. Poprvý mi to přišlo jako strašněj oldschool. Když to ale hraješ naživo, nejprve musíš ty groovy a samply vyrobit, pro mě to byla škola. Například beaty od J Dilly téměř nejdou předělat, jsou tam malý detaily, posunutý, zrychlený, přeladěný. U toho Diamonda to bylo jednodušší než u Dilly, ale i tak jsou ty podklady na strašně vysoký úrovni, jakým způsobem je to použité, je geniální a hrát to byla extáze. Nebyli jsme revival band, ale doprovodná kapela. Rapoval s nekompromisní flow, pomalý a temný věci a sázel mordy. Jsme v kontaktu jak s ním, tak s jeho Djem Triple Crown Champion Dj Gee-Supremem, který mi nedávno psal, že neuplyne den, kdy si na nás nevzpomene. Diamond by chtěl s náma zorganizovat koncerty v Americe, ale logisticky by to byl velkej oříšek. 

To člověka musí potěšit.

Snažili jsme se to udělat precizně a největší odměna bylo to, že to někteří lidi zcenili. Například na Hip Hop Kempu jsem balil kabely, přiběhne Bob a říká - musíš do backstage, to nepochopíš. V šatně seděli Madlib, Diamond D, Egon ze Stones Throw a seděli tam jako nějací fanoušci. Absurdní. Pak jsem se s nima bavil a Madlib se mě ptal, jak sem vyekvalizoval ty samply, že to znělo jak na desce. Rozumíš, stojí tam Madlib, můj hrdina, že nechápe, jak jsem to udělal. Týpek, kterej kdysi poslouchal se stejným obdivem Diamonda, s jakým já dnes poslouchám Madliba. Hodně interpretů bývá odměřených, ale my tam spolu felili, jako kdybychom se znali roky. Abych to uzavřel, Prago otevřeli dveře v Čechách a na Slovensku, Diamond D nám otevřel dveře u lidí z venku.

Víc piva do odposlechů

Vaše fanouškovská základna nejvíc ze scény přesahuje hiphopovou škatulku, což dokazuje pozvání na řadu multižánrových festivalů. Máš ale i nějaké negativní zkušenosti s fanoušky, ať už oprávněné, nebo nezasloužené?

Stane se, že občas přilítne pivo. Hraješ na koncertě, voláš na zvukaře, že chceš víc samplu do odposlechů a takhle taky vznikla jedna naše hláška - "víc piva do odposlechů". Musím říct, že špatný zkušenosti s fanouškama jsme neměli. Spíš je to vždy v takovém v duchu, že někdo ve čtyři ráno na nějakém zombie bále vyleze na pódium a ukradne setlist. Takové drobnosti. To, že by nám chtěli rozbít hubu, se nám ještě nestalo. Jsme hodně hipísácká parta. Jsme zkousnutelní, striktní rap to není, je to celý takový hodnější.

A co alespoň předsudky, shazování a řeči, že "to přece není hudba"?

Setkávám se s tím dnes a denně. Pro spoustu lidí je to stále nepochopitelná věc. Hodně muzikantů mimo hip hop to bohužel vnímá stylem, že muzika v počítači není muzika. Pro hodně lidí je to jen jedna smyčka. Ve finále i mně vždycky něco vadilo na živě hraným hip hopu. Z našeho pohledu se to snažíme dělat správně. Když je někde nějaká smyčka, snažíme se ji hrát minimalisticky, bez zbytečnejch přechodů. Setkávám se i s tím, proč nepovolíme uzdu tomu živýmu hraní a proč to nerozjedeme víc. To je ale přesně to, co nechceme. Kdybychom to rozjeli, už by šlo o funkovou kapelu, co hraje s rapperama. Hip hop je takovej, že není potřeba hrát tak často přechody, ve valný většině se to snažíme držet v hiphopovým charakteru. I ten má svou sílu. Loni za mnou přišel jeden jazzovej bubeník, u něhož bych nečekal, že zná Prago. Říkal, že nás viděl na Colours Of Ostrava a prý to byl nejlepší koncert celýho festivalu.

Choreorafie je to poslední, co nás trápí

Kde máte podle tebe při živých prezentacích největší mezery? On i Kato není žádný exhibicionista, ale není to právě v choreografii? Před očima se mi teď vybavuje třeba dokonale nacvičená show Hocus Pocus...

Mezer máme strašně moc. Ve všech možnejch ohledech. Je to show. Mělo by se to dát nejen poslouchat, ale i dívat. Měli bychom nějak vypadat. To pódium by mělo nějak vypadat. Zrovna choreografie ale není to, co se k Prao hodí. Spousta lidí si Kata cení i kvůli tomu, jakej je. Není to o tom, že by půl koncertu hajpoval lidi a mával rukama. K Prago se to moc nehodí, moc choreograie neproběhne. Spíš v střídmým stylu - hlavní důraz na Kata, texty a pak na tu muziku. Je pravda, že jako živá kapela s Prago nebo bez máme co dohánět. Ale děláme, co můžeme, berem to jedno po druhým a choreografie je to poslední, co nás trápí.

 Hocus Pocus jsou fakt skvělá skupina, to divadlo k tomu taky patří. S United Flavour je to zase třeba úplně jinej model. Tam se nestarám o nic jinýho než o saxofon, tak je mým úkolem hrát i to divadlo. Nutím lidi, aby mi na mé hraní odpovídali. Máme malý tanec s Carmen v první řadě. To jsou dva směry. Naše parta ale půjde spíš tím druhým směrem. 

S tím souvisí i to, jestli jste někdy neuvažovali, že byste koncert oživili jednou dvěma hiphopovými klasikami? Kdybyste nastudovali "Still Dre" nebo něco podobného, nepochybně by to mělo ohlas. The Roots takovou sérii jedou.

Už jsme to udělali i na Hip Hop Kempu, kde jsme hráli mimo jiné s Pio Squad a půlka koncertu byly hiphopový coververze. S Champion Soundem často hrajem "Don´t Sweat The Technique" od Rakima nebo "One Thing" od Amerie. Rádi bychom to dělali, ale rappeři to dělat nechtějí. My jsme pro, a když někdo, s kým děláme, bude taky pro, rádi to uděláme. 10. března budem hrát na obří akci Juste Debout, která proběhně ve slavné pařížské hale Bercy. My budeme hrát na zahajovacím ceremoniálu, který bude napůl scénickým programem. Dostaneme prostor 45 minut - dojde na naši původní muziku a pak zahrajem hiphopový covery "Niggas In Paris" a "The Don" od Nase. Máme tam francouzský I AM, "Crazy In Love" od Beyoncé, "Hip Hop" od dead prez, "Sabotage" od Beastie Boys, "Mama Said Knock You Out" od "LL Cool J nebo "MCs Act Like They Don´t Know" od KRS-One.

Zatím jste podklady Prago převáděli do živé podoby. Na desce "V barvách" jste dělali jen drobnosti, ale co další studiová nahrávka Prago, která zatím sídlí na letním Termínu. Tam už prosáknete řádně?

No, Kato si potřebuje udělat beat sám, je to puntičkář a vlk samotář, vše si dělá sám, nikoho nepustí ani k mixu a maximálně si to nechá zmasterovat. Nosí nám jen demo verze, které posloucháme, něco zkusíme a on pak třeba ty dohrávky použije. S novou deskou to pravděpodobně bude podobný. Celé album od nás, to se asi nikdy nestane, je to komplikovanej proces, abychom to byli schopný udělat. Není to však tím, že by nebyl Kato otevřenej spolupráci. Ale je to náš velkej rest, jako kapely vůči Katovi. Obecně  chceme nahrát více vlastního materiálu.

 Na nový desce ale bude mít jeden beat náš bubeník Bob. Zabývá se tím už nějakou dobu, ještě předtím, než vstoupil do Prago, ale nikdy to technicky nedotáhl do konce. Tento ale míchal u Ondřeje Žatkuliaka a myslím, že postupně spatří světlo světa více Bobovejch beatů. 

Kata jsi označil za nejlepšího textaře v české muzice bez ohledu na žánr, po čemž by se možná takový Horáček rozškytal. S Petrem Fialou z Mňágy se ale asi shodnete. Přesto - našly by se v jeho diskofrafii tracky nebo texty, které tě nechytly?

Kato je geniální textař a jsem strašně rád, že s ním můžu dělat. Je to lyrická jednička. Není tam vyloženě žádný text, kterej mě nudí nebo štve. Řada z nich je neuvěřitelná, některý z nich jsou moji velcí favorité. I když znám jeho práci úplně nazpaměť, napopátý zjistým, že tam je někde v páté vrstvě skrytý další význam. Pokaždý rozkrývám další významy, což se u jiných nestává. To jsou texty, který jsme 100x hráli, 200x slyšeli a pak někde sedíme a sami sebe se ptáme, tyvole tady je je ještě tohle jo?

Je zajímavé, že mezi největší favority neřadím pecky, který se mi líbí hudebně, jako např. "Zvýřatka", "Hey" apod. Samozřejmě "Verbální atentát" je skvělá věc", hrozně cením i "Tónovací". Na nový desce budou strašný pecky. Například love song "Recept" ze světa gastronomie, jídla a vaření, těšte se.

S Marem a Katem už jako kapelník úzce spolupracuješ necelé tři roky. Naučil ses od nich něco?

Je to velká škola v zachování klidu. S ničím se moc nestresují. To, co oni dva umí nejlíp, je to, co já nedělám - skvělej scratcher a šikovnej beatmaker a geniální textař. Do těchto věcí fušovat nechci. Tím spíš, když s nimi můžu být v týmu.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná