Paulie Garand: Vždy jsem miloval rap, jen jsem ho nechtěl dělat tak, jako všichni

Pokud by se někdo pustil do sestavení žebříčku nejčastěji koncertujících domácích rapperů za rok 2015, bbarak.cz hádá, že by na čelních pozicích nechyběl ani ten, jehož jméno najdete v „credits“ počinů jako "Mozoly", "Slova", "Horizonty", "Harant", "Label“, "V hlavní roli“, "Molo" a "Boomerang". Za univerzálním hráčem z podještědí jsme se původně vypravili právě kvůli nejčerstvějšímu albu, které vyslal do světa před pár týdny s dlouholetým kolegou Kenny Roughem. Jak se však později ukázalo, řeč se stočila více směry a snad nám prominete, že jsme se neptali na to, za jak dlouho vše Paulie napsal, kde desku nahrávali a proč si pozvali zrovna takové a ne makové hosty.

Kenny Rough o lasech na spolupráci, ideální době na beaty i řečech o novém Wichovi..

O toM, jestli je v něm ještě pořád něco z toho zakřiknutého kluka, jenž v liberecké cukrárně čte Bukowskiho a natáčí „Mozoly“…

"Furt tam z toho starého Paulieho něco je. Ten stejný člověk a charakter, který názorově nepřelítává. Nestala se ze mě extra jiná osobnost. Pořád používám hlavu, nestal se ze mě dement. Stále tam je ta inteligence."

O tom, jestli v sobě mÁpo devíti letech na scéně a sedmém či osmém nosiči pořád nějaká očekávání, nebo zda už je mu to tak nějak jedno…

"S každou deskou žiju naprosto oddaně. Dejme tomu, že "Mozoly" jsem vydával na střední jako první vlaštovku bez velkých ambic. Miloval jsem tu hudbu a chtěl jsem vydat vlastní demo, ale největší euforie proběhla u "Slov" od BPM. To byl první oficiální disk. Fyzické album, o kterém jsme vždy snili. S každou novou deskou roste tlak, lidi mají čím dál větší očekávání. Stále to ale dělám jen, jak nejlíp umím. Mluvím přímočařeji, studuji emcees, kteří mě baví, a snažím se stále zlepšovat.“

O tom, kdo ho v ráMci studia mistrovství ceremonie inspiroval…

"Poprvé jsem se na to zaměřil u Evidence, který seděl v Lucerně na schodech a řešil s deejayem start show. Pak najelo "I Know" a bylo to tak nádherně učitelské, že jsem stál s otevřenou hubou a kýval pazourou jak největší fanatik. Nikdy na to nezapomenu. Zvuk, celková komunikace, pohyby, hecování lidí...je to jeden z mých prvních vzorů v rámci fungování na stagi. Naprosto suverénně a neodbytně lidi donutí ke komunikaci, ale vypadá to hrozně přirozeně. Hodně jsem okoukal i od Pepy. Začal jsem s ním jezdit první větší koncerty. Na pódiu umí lidi dostat tam, kam chce, což je umění. Ťeď už vím, že na to fungují většinou zajeté a primitivní zákony."

O tom, jestlIje náhoda, že nese drtivá většina jeho alb jednoslovný název…

"Myslím, že je to náhoda. Nepřemýšlím nad tím. Je to xtá deska. Až u posledních dvou alb jsem trošku víc bádal. S "Harantem" jsem měl vizi už od BPM. "Molo" vymyslel Kenny týden předtím, než šla deska do lisu. Věděli jsme o přímořském konceptu, ale až na cigáru před barákem padl název. U "Boomerangu" mě začalo bavit samotné slovo. Singl se Svátkem mi přišel silný. Navrácení se k věcem, na kterých ti záleží, tak jsem tak pojmenoval celou desku."

O tom, zdali Někdy prošel obdobím, kdy si nebyl jistý, kam jeho kariéra směřuje…

"Vyrostl jsem na klasickém boombapu, pak jsem hltal Detroit a myslel jsem si, že u těch zakopávaných beatů vydržím déle. Následně jsme přešli k trošku modernějšímu zvuku. Baví mě zkoušet a experimentovat. Umělců, kteří se drží u jednoho a toho samého, moc není. Měly by se hledat nové cesty. Je dobrý přicházet s něčím jiným, mixovat přístupy dohromady. "Boomerang" je taková koláž všech desek, co jsem udělal. Jsou tam "moloviny" i "harantský" přístup.

Jaký měl rok 2015?"Dost hektik. Byl ve znamení pohybu, muzika i brand. Bylo to po roce od vydání "Mola" a paradoxně se až po tom roce začalo ozývat víc lidí. Jak kluby, tak rozhovory. Všechno začalo víc šlapat, což jsem nečekal. Vydávali jsme klipy, postavili studio a makali na nový desce," ozřejmil Paulie Garand.

O tom, co říká Hlasům, jestli se na minulých deskách neobhajoval až zbytečně moc…

"Pro mě je to přirozená sebeobrana. V rapu, ve hře ega, je před sebe dobrý postavit štít, jelikož mi přijde, že fans a celá scéna někdy potřebuje slyšet věci až moc narovinu, aby si je uvědomila. Na "Boomerangu" se ale záliba řešit to, nebo se tím zabývat, čím dál víc vytrácí. Chci dělat hudbu. Buď to někoho baví, nebo nebaví. Jsem rád za základnu fans a furt se objevují lidi, které to baví. Neříkám, že nejsem v některých ohledech vztahovačný, ale chci mít hlavu otevřenou pro důležitější věci. Když přiletí nějaká věc, tak se proti ní obrním. Někdo sem tam řekne, že se moc obhajuju. Mě ale přijde, že je x emcees, kteří tak činí stokrát víc než já.“

tom, jestli je v rapu vůbec možné mít třeba jako Motorhead 22 alb a jet vesele dál…

"V rapu je to o dost jednodušší, než s kapelou. Když se rozepíšeš a producenti ti posílají beaty, můžeš vydávat mixtape každý měsíc. Tohle ale není moje cesta. Vždy se snažím dát časový interval, který lidi navnadí. Mělo by to mít nějaký řád a systém, jako každá věc, co děláš. To spektrum posluchačů se k tomu pak dostává právě přes připravovaný promo. Není to žádná kalkulačka, ale nastavíš si deadline a k tomu to všechno směřuješ."

O tom, zda Dává za pravdu tvrzení, že kapela by neměla jenom dobře hrát, ale i dobře vypadat. Tím spíš, že je rapová muzika odjakživa spojena s módou…

"Jsou věci, které tě neminou. Většinou to je spojení umělce s jeho vizuálem. To tě někdy na první pohled zaujme více než ta muzika. Když jsem sledoval koncert Tylera a celou jeho crew, tak tam prvně vidíš bandu skaterů s vanskama, vytažené podkolenky, ujeté designy na trikách a do toho přijede Tyler na BMX. Celé je to jeden stylový cirkus. Určitě je to potřeba. Přidává to na váze celé té kapely. Když je skupina nevkusná, může dělat i sebelepší hudbu a nefunguje to. Někdy je to až mrzutě paradoxní. Jsou skvělí rappeři, kteří kolem sebe nikdy nebudou mít takové haló, jako někdo rozstřelený do všech stran s designem, vizualizacemi a klipy."

O tom, jaká je jeho vlastNí definice rapové hvězdy a jak daleko či blízko k ní má…

"Výstřednost. Být trochu magor. To mě ale docela míjí. Alespoň navenek, protože mám pocit, že mě lidi vnímají jako srovnaného člověka. V hlavě ale budu trochu narušený. Je důležité být specifický. Mnoho „stars“ to nemusí řešit, protože to jsou oni, nic nehrají a lidi to hltají. Kromě textů je důležité mít super hlas a super flow. Mnohdy za tou definicí stojí i tým lidí, kteří se starají o design, grafiku, liveshows a gró toho všeho. Čím divnější, tím lepší. Neberu se za výstředního a i přesto jsem rád, že lidi tolik zajímám."

O tom, jEstli by řekl, že se stárnutím posluchačsky měkne…

"Dřív to bylo tak, že jsem hledal nová jména, která jsem naposlouchával. Díky shonu a veškeré práci kolem se mi už tolik neděje, že bych stíhal hledat tunu nových emcees a kapel. Spíš ty vlivy dostávám od různých osob, které se tomu „skautingu“ hudby víc věnují. Hlídám si ale svoje persony, které mě baví a se kterými žiju x let. Číslem 1 je pro mě Mac Miller, toho sleduji neustále. Nevim, jesli jsem vyměkl. Spíš poslouchám spoustu různorodé hudby. Najíždím i indie kytarové kapely a nejedu striktně jen rap jako dřív."

O tom, Jak moc ho mrzí, když lidi v textech nevidí myšlenky, které do nich zasadil…

"Zajímá mě, jak to vezmou, jestli pochopí to jádro pudla. Ale většinou jsem se nesetkal s tím, že by někdo můj track pochopil jinak, že by v tom neviděli tu nadsázku. Když napíšu rapovou věc a nechám ji plout jen na flow, beatu a atmosféře, tak to paradoxně moji posluchači řeší, jak kdybych úplně sešel ze své cesty. Vždy jsem miloval rap, akorát jsem ho nechtěl dělat tak, jako všichni."

Má dnes natáčení klipů ještě nějaký další význam než jen pro vlastní potěšení? "Studoval jsem filmovou školu, už od dvanácti jsem běhal po parkovišti s kamerou a točil skejťáky, a kdybych nedělal hudbu, tak teď točím filmy. Držet kameru a natáčet i stříhat videa je můj druhý život. Pro mě je vždy cílem udělat k desce co nejvíce videí. Na druhou stranu nechci chrlit klipy bez nápadu. Nestojím o rychlokvašku," ujistil liberecký člen TNKDLBL.

O tom, kolik fanmu sděluje, jak je některý z jeho textů zasáhl nebo jim dokonce změnil život…

"Poslední dobou chodí dost zpráv, že je inspiruju, že jsem pro ně určité antidepresivum, že je hudba nakopává a motivuje plnit si svoje sny. To mě samozřejmě těší, ale je to zvláštní. Já texty s tímhle záměrem nepíšu."

O tom, zdali se musí uchYlovat při skládání koncertního setu kvůli bohaté diskografii ke kompromisům…

"Jsem zastánce dělat průřez nejlepších věcí. Většinou jsou to singly, které fungují. Jak singly z "Haranta" a "V hlavní roli", tak i teď věci z "Boomerangu". Osobně mě totiž štve, když jdu na svého oblíbeného interpreta, jehož poslouchám roky, a on hraje jen věci z posledního alba."

O tom, jestli ještě Neměl chuť nějaký konkrétní song z živáčů kvůli přesycení vyřadit, ale musí ho hrát kvůli lidem…

"Když se něčeho přesytím, tak to vyhodím. Nebo to zkrátím na sloku, protože to chtějí lidi slyšet. Pro mě je důležitý interpretovat ty věci, které mám naučené. Můžu se tak soustředit na show, dám lidem větší požitek. A ne na každou show přijít s jiným tracklistem a lítat tam jako pomatenec, který neví, jaká bije."

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná