Paulie Garand: Když tady lidem v tracku neřekneš, že seš dobrej, tak si to nikdy myslet nebudou

V pátek se do sídla Ty Nikdy Labelu přiřítila přímo z lisu první várka hotových nosičů alba „Molo“, jehož obsah vplul do hudebního světa první březnový den přesně v poledne. Shodou okolností vznikal rozhovor o novém albu ve stejný čas, pouze o pět dní později. Paulie Garand a Kenny Rough si o víkendu vyhradili čas na prvních pět set kusů, které podepsali, aby i s věnováním mohli v pondělí zamířit do vašich schránek.

Postřehy z místa činu pro skalní fans: Paulie měl celkem smůlu, k obědu si dal řízek s bramborami, ale milá paní servírka mu místo toho donesla bramborový salát. Zhruba za půl hodiny si objednal vodu s citrónem, načež mu na stole přistála sklenice bez něj. Kenny zřejmě žije zdravě, protože si dal salát. Náladu všem zpříjemňoval z povzdálí přihlížející Jarda Jágr.

Podle mě se Kenny moc nemýlil, když tvrdil, že je Paulie perfekcionista. Než totiž rozhovor vyšel, vyhradil si na něj sobotní podvečer a celý ho pročetl a poupravil. Prý, aby obsah správně vyzněl. V tomto ohledu patří mezi výjimky. Jiní interpreti často text před vypuštením vůbec nevidí a čtou ho až po zveřejnění. Dokonce se zajímal i o titulek, říkal, že to chce mít luxusní. I když jste tedy na rozhovor museli čekat o něco déle, jednu výhodu to přeci jen má. Můžete si být jisti, že za vším, co v následujících řádcích uvidíte, si kluci stoprocentně stojí.

Jelikož vznikal rozhovor s oběma interprety zároveň, vyklubalo se z krátkého posezení poměrně obsáhlé interview. Neřešila se pouze nová deska. Kluci zavzpomínali na dobu, kdy Paulie vydával svoje první album, zamysleli se nad budoucností svojí i hudební a pronesli pár mouder. 

Mění se s léty ten pocit, když přijde deska z výroby a ještě ji nikdo neslyšel nebo už je to pro vás spíš taková rutina?

Paulie:  Ten pocit uvolnění a čirý radosti, že je CD venku, už tam tolik není. Neběžíme hned šíleně slavit a bouchat šampaňský. Těsně po vydání jsme si s Kennym říkali : „Co budeme kurva dělat teď?“ Neumíme projevit ani to velký nadšení. Vlastně se nic nezměnilo. Jsem vždycky rád, když vyjde to, co si nastavim. V tom tkví vlastně celej úspěch. Jak tak pozoruju plány u svejch vrstevníků, tak těm nevychází v životě skoro nic. Takže díky bohu, že to vyšlo.

Kenny: Vůbec není rutinní to,  že jsme vydali desku. Vždycky to je událost. Je to pro mě určitej moment v životě, kterej něco znamená. Určitě to pro mě není něco jako: „Ok, vydal jsem desku, jdu na další.“

Pavle, necháš si od někoho mluvit do počtu tracků, obalu, tracklistu, když vynechám Kennyho? Třeba od Idei nebo těch nejbližších?

Mám svojí hlavu, ale řešim to hodně s Ideou, protože ten člověk ví. Má doma spoustu desek, co já, bavěj nás podobný věci, pečlivě sledujem grafiku, řešíme koncept a inspirujem se. Je to takovej menší vizuální koproducent.  Ještě musim zmínit jednoho kámoše , kterej mě vždycky, když má vyjít nějaká deska, uhání měsíc před vydáním, jezdíme károu po Liberci, pouštíme si to a hodnotíme. Na něj taky celkem dám, máme podobný cítění. Zdravim Máru Dědiče. Je to prostě jeden z nejhladovějších posluchačů v mym blízkým okruhu, který maj vkus a v rapu se pohybujou.

Objevil se Marek v klipu La Familia?

Jo. Má tam samozřejmě taky svůj portrét.

Ohledně té inspirace, když se podívám na track „La Familia“, jak jste řešili refrén? Mně to přijde inspirovaný úspěšným singlem od PIO "Co Si Zasel" feat. Smif N Wessun. Měli jste to na paměti?

Kenny: Mně už se to líbilo tenkrát, když jsem poprvé slyšel „Interview“. Říkal jsem si, že bych jednou taky chtěl zaexperimentovat v týhle oblasti. Do „La Familie“ to skvěle sedlo. Tohle je přesně beat, jeden z mála na desce, kam se hodí děti. Naštěstí mám stále kontakt na ředitele mé základní umělecké školy a nebyl problém zařídit, aby nám dětský sbor přišel do studia.

Paulie: Inspirace pramenní od těch Pio a Macklemora. Byla to taková výzva – proč ne.

Kolika členný sbor to byl?

Kenny: Tak 15 – 20 dětí. Pátá třída, 10 – 11 let.

Když vezmu tu desku komplexně. Souhlasili byste s tím, že je to nejpopovější deska vaší kariéry? Pokud jde o ty samply, narážím na ty chytlavý zvuky.

Kenny: Myslíš, že je to líbivý? My jsme to dělali s tím, že nechcem, aby to bylo prvoplánově líbivý, ale aby se to dostalo lidem pod kůži jiným způsobem a líbivý jim to přišlo. Ty chytlavý motivy jsou takovým mým „problémem“, který vlastně ani jako problém nepociťuju. Baví mě to tak. Ty instrumentály jsou míň hip hopový, než je u nás běžný.

Paulie:  Něco je možná líbivý, ale není to vtíravý. Kenny má hlavně problém, že málokdy udělá divnou věc.

Kenny: "Já si za tou deskou fakt stojím, nic bych tam neměnil." 

Jaká je definice divný věci?

Kenny: Třeba většina věcí z alba Mac Miller „Watching Movies With The Sound Off“, to jsou divný věci.

Paulie: Náročnější muzika s vkusem, která není pro každýho. Chtěli jsme to udělat trochu devadesátkový v rámci zvuku, hodně synťáky a tak. Kenny to udělal zase po svym, takže to není úplně podle prvotních vizí. První inspirace byl soundtrack Drive – Kavinsky. Nic bych však na desce neměnil, ale možná mi tam chybí nějaká tupost.

Kenny: Pavel by chtěl tupost, ale já vůbec nevim, jak se taková tupost dělá. Jsem spíš na hudebnější věci. Já si za tou deskou fakt stojím, nic bych tam neměnil.

Paulie: Jeden nejmenovanej člověk řekl, že Kenny dělá takovýhle beaty, protože se ještě dostatečně neprohulil k tomu, aby dělal tuposti. (smích)

Kenny: A já nehulim, takže se neprohulim.

„Dostal jsi dar mluvit, proto musíš myslet“. Paulie, reaguješ textem ve skladbě „Molo“ na reálnou situaci na scéně? Přijde ti, že tu hodně interpretů něco bezmyšlenkovitě chrlí, nepřemýšlí o obsahu sdělení?

Úplně na tohle nereaguju. Myslim to tak, že spousta interpretů vydalo x věcí, ale jen v málo z nich se objevuje něco smysluplnýho, co by o nich víc vypovídalo. Punchlines je supr psát, ale myslim, že když vydáváš desku, několik tracků by mohlo mít přesah,  příběh, sdělení, abys rozpoznala intelekt toho člověka. Odnýst si něco víc, než jenom snůšku hlášek. Nereaguju na to, co se tady děje. Miluju rapový věci, miluju kvalitní punchlines věci. V podstatě můžeš zarapovat skvělej text, ale když nemáš flow, tak to prostě nevyzní a naopak. Když máš jednoduchej text a zarapuješ ho skvěle, tak je to super. Tenhle rým je spíš takovej výtržek z mejch úvah.

Paulie:  "Po týhle desce si myslim, že se ve mně uvolní závit a začnu psát desku, u který fakt nebudu řešit, jakej bude mít dopad."

Ke skladbě Buscemi – proč jsi do týhle pochmurný atmošky přizval zrovna Beefa?

Tohle je zrovna taková představovačka. Zároveň se to téma pořád drží našeho města. Je to patriotská záležitost a Beef je Liberečák a mladej talent. On zatim udělal spíš songy, který jsou na bázi a náladě BPM, ale vim, že má i jiný skills, proto jsem ho vyzval do týhle náročnější věci. I kvůli tomu, aby se tam nějakym způsobem ukázal.

Úplně jsem nepochopila obsah songu „8“. Jak to vztahuješ ke svojí osobě? Nějaký fanoušek tenhle track na u tebe na facebooku komentoval slovy: „Nejdivnější věc z alba“.

To je super, ona to taky je nejdivnější věc. Samozřejmě jsem mu to lajkoval. Je to můj nejoblíbenější song na desce a fiktivní příběh, kde využívám svý poznatky z Beatníků který jsem četl dost na střední : Ginsberg, Burroughs, Bukowski a tyhle lidi, který psali svý ponurý příběhy, žili v hotelovejch pokojích, fetovali a vytvořili tam svoje nejslavnější díla. Je to taková parafráze na tyhle pisálky, sci-fi příběh s halucinacema a úvahama nad životem.

Jeden můj kamarád tě zrovna včera poslouchal, říkám mu: "Zejtra Paulieho uvidím, mám mu něco vzkázat?“ a on hned: „Zeptej se ho, jak velkou sbírku prázdných vín má“, asi jel zrovna zmiňovanou skladbu „8“. Zvláštní otázka na zvláštní song. Co bys na to řekl?

Jelikož je to fiktivní příběh, tak je to trochu fabulace. Mám jich doma minimálně. Spíš pár rozpitejch, který jsem ještě nedopil. Takže nesbírám lahve. No, sbírám zajímavý flašky od pití, který si kupuju v zahraničí. Mám lahváče z Berlína, pak nějakou šílenou Colu a další kousky.

A co když ti dá někdo nějakou lepší láhev, třeba několikaletou Whiskey?

Takovou láhev vypijeme s kámošema někde v parku a necháme ji tam.

Je v případě této desky nějaká spolupráce, která nevyšla?

Paulie:  Chtěl jsem celou Moju Reč, nakonec je tam jenom Supa. Delik je po svý desce vypsanej a nechtěl hrotit nic na sílu. Sem v kontaktu ještě se Strapem. S tím ale uděláme nějakej singl zvlášť, nebo Mcs remix na věc, kterou si z alba vybere. Ještě jsme chtěli Zdenku Prednou, ale jinak tam všechny máme.

Paulie: "Já o sobě nepochybuju, já pochybuju spíš o těch ostatních."

Pavle, tobě je 26, máš na kontě pět, šest desek. Ty to máš s vypsáním do budoucna jak? Necítíš se teď po tom albu podobně jako Delik?

Já funguju tak, že si rozvrhnu do určitejch termínů, kdy mám co udělat, ale nepíšu na sílu. Motivaci hledám v cílech, který si dávám. Píšu dost věcí, některý končej v šuplíku, některý na desce. Když je koncept, snažim se to udržet a  jet fakt profesionálně. Po týhle desce si myslim, že se ve mně uvolní závit a začnu psát desku, u který fakt nebudu řešit, jakej bude mít dopad. Tohle album jsem chtěl udělat nejlepší na světě. Teď bych chtěl s Kennym začít tvořit přímo ve studiu a uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Kenny? Ve více věcech jsou na konci skity, takový dodatečný instrumentální plochy, jak by řekl Bobby, „beaty dojezďáky“. To vás napadlo jak, bylo to po vzoru nějakých vašich oblíbenců?

Kenny: Já jsem to slýchával často v minulosti hlavně na zahraničních albech. Poprvé, kdy jsem si řek, že to je super nápad, bylo na desce Madskilla tušim. S Pavlem jsme se o tom bavili už dřív, chtěli jsme to tam oba, každej si toho všimne. Sice dost podprahově, není to nic nosnýho, ale je to příjemnej konec písničky. Tři jsou podle mě akorát. Ondra Žatkuliak to řekl krásně: „Ty skity jsou úžasné, je to krásný prostor nadechnout se a přejít k další kapitole.“ Ondra, to je básník.

Paulie: já jsem to slyšel poprvé na desce JayLib „Champion sound“. Je to dobrá přidaná hodnota.

Zajímalo by nás, jestli přišel Ego nahrávat svoji část songu „Molo“ do Rooftop studia s textem v ruce nebo ho šil na místě horkou jehlou?

Paulie: My jsme se o tom bavili před studiem, když jsme dojeli nahrávat a říkal, že má napsaný asi první čtyři rýmy a chystá se to dopisovat ve studiu. Víc ho baví ten proces přímo na place, kde ty věci vznikaj. Ve studiu dopsal pár rýmů, za majkem si pak něco dopřipravil. Bylo to za dvě hodiny hotový. Říkal jsem mu, že tohle umět, aplikuju to pořád. Jay-Z nahrával jenom tak. Vlezl za majk a solil to. Já můžu akorát truchlit. Kdybych mohl přijít do studia a nahrát všechny moje myšlenky z fleku, aby za sebe padaly v neuvěřitelnym a kvalitnim shonu, nedělal bych to jinak.

To, že jsi Pavle angažoval Ega, o tom jsi přemýšlel ještě před vydáním „Navždy“ nebo až po?

Před tím. Ega jsem začal nejvíc cenit po „Bozk Na Rozlúčku“. Tam si myslim, že dal životní sloky. Vždycky jsem ho vnímal jako kvalitního MCho, ale oslovil ho hlavně proto, že si na Kempu koupil mojí desku. Když jsme spolu hráli jednou v Liberci, říkal, že ho moje věci bavěj. Jinak bych se mu neozval, kdybych nevěděl, jaký má o mě mínění. Oslovil jsem ho ještě přes kluky z HAHA Crew, který s nim točili klip někde na horách. Ego se mi pak po zaslanym mailu sám ozval. Udělal to však v nejhorší chvíli, když jsme byli v Lucerně na Evidencovi. Takže jsem to vytípl, a pak se mu dva dny nemohl dovolat. Nakonec jsme se po pár telefonátech domluvili a před  pražskym křestem KF jsme to nahráli přímo v Rooftop studiu u Ondry Žatkuliaka. Zamluvil jsem termín a klaplo to.

V hlavě mi utkvěl text z posledního tracku: „věř mi, že úspěch neznamená uspěchat průběh, je slyšet, když napíšeš poctivej příběh, a tak to radši nech, pokud máš na spěch, nechci cejtit stud, ale mrazení v zádech“. Potvrzují první reakce na album, že jsi tu myšlenku naplnil?

Myslim, že jo. Nikdo mi nemůže vytýkat, že jsem nějaká rychlokvaška, protože jsem na scéně už dlouho a tahle deska je prozatimnim vrcholem. Ten rým je spíš pro interprety, který nemaj venku ještě nic, žádnou desku nebo EP, ale zato strašně moc klipů, který jsou úplně zbytečný. Zbytečnej fame, kterej se na koncertě projeví prachbídnym a naprosto otřesným vystoupenim. Těch lidí je čím dál víc. Jsou to takový ty pofidérní tlupy. Ani si nepamatuju jejich názvy, jak velký je to množství.

Skladba „blížíme se ohni“ nabízí pěkné ohlednutí se na dobu minulou. Poslouchají tě i mladší, kteří třeba ještě nemůžou volit. Snažíš se přimět je k zamyšlení? Máš obavy z budoucnosti, co se politického hlediska týče?

Ne, že bych měl vyloženě strach z toho, že zase přijde radikální socialismus, ale na tom hradě se někdy dějou divný věci. V tomhle songu jde o příběh, kterej v první sloce popisuje mě jako člověka v odboji proti komunismu, zatimco druhá sloka popisuje, že jsem dělník,  kterej právě sympatizuje s rudou stranou. Nejde o žádný apelování na lidi, aby z toho vycejtili, že se něco děje. Spíš je to takový ohlédnutí a úkaz toho, co se stalo a může stát.

Ve více textech na desce obhajuješ, že máš kvalitu. Nepochybuješ o sobě? Děláš si hlavu z těch komentářů, co vidíš okolo?

Já o sobě nepochybuju, já pochybuju spíš o těch ostatních. Zdá se mi, že když jim tady v tracku neřekneš, že seš dobrej, tak si to nikdy myslet nebudou. Je to strašně špatně a uboze vtipný, ale musel jsem. Na tomhle má postavenou kariéru bohužel spousta Mcs, ale je to takovej klasickej rapovej úděl. Spíš než obhajoba to je konečně otevřená huba v tomhle ohledu. Není tam toho zase ale přehršel.

Kenny: "Při tvorbě desky jsme zjistili, že hodně věcí dělám moc instrumentální, ne pro rap."

Posunuje se vám s dalšími a dalšími nosiči váš honorář? Když vezmu to interpretství, už vás ta hudba uživí natolik, že z toho můžete platit složenky, jezdit na dovolenou apod.? Už jste typičtí interpreti?

Paulie: Minimálně, my jsme furt při zemi. Rozhodně to není tak, že uděláme desku a budeme chtít hned nepřiměřeně zvedat honorář. Pořád musíš dělat něco navíc, ale furt se motám okolo muziky - klipy, merch a podobně. Díky tomu se pak dostaneš na příjem, kterej tě uživí. Ale to může kdykoliv vyhasnout, takže je třeba furt makat.

Kenny: Roste to lineárně, přirozeně v rámci poměrů na český scéně. Není to nijak závratný, nejsme rozmazlený hvězdičky.

Kolik tak lidí může v ČR ten hip hop uživit?

Kenny: Podle mě tak dvacet, u kterých si myslim, že to má nějakou dlouhodobou trvanlivost. Neberu v potaz ty diskotékový rappery, co po roce, dvou skončí.

Paulie: Je dobrý, že my jsme fakt od základu postavili svůj svět i ty fanoušky budujeme rokama.

Ty Nikdy Label má na kontě 22 nosičů. Kolik je podle vás mezi nimi klasik, které nikdo nezpochybňuje? 

Paulie: Jedna. Rest a Dj Fatte „Premiéra“.

Když se vrátím ke koncertům. Máte trému, když jdete na pódium?

Paulie: Mám stále. Asi nikdy se toho nezbavím si myslím, ale o dost se to zlepšilo.

Kenny: Já takovou příjemnou. Podle mě se dá s trémou pracovat a může tě povzbudit k lepším výkonům, když je kontrolovaná.

Co jsi dělal v době, kdy Paulie vydával „Mozoly“ Kenny?

To byl rok 2006 tušim, bylo mi 15 a pronikal jsem k jádru českýho rapu. Naposlouchával jsem a začal sledovat, co kdo vydává, jestli se posouvá. Vůbec jsme se s Pavlem neznali a shodou okolností jsem si tenkrát někde stáhnul „Mozoly“, poznal jsem tu desku a zjistil, že to je o Liberci. Kdysi dávno jsem psal pro jeden web magazín o rapu. Fungoval asi dva roky v době, kdy tohoto tolik nebylo, byl vlastně skoro jen Bbarak. Tu desku „Mozoly“ jsem tam i recenzoval a díky tomu jsem se nějak dostal k Pavlovi a začali jsme komunikovat. Poslal jsem mu nějaký svoje beaty, pokusy.

Kenny: "V anglických textech často melou úplný nesmysly, dokola dvě věty, ale mě to baví, protože to prostě zní."

Jak jsi tu desku tenkrát ohodnotil?

Velice kladně. Na český poměry mi přišla strašně kvalitní. Bylo to i tim, že mi bylo 15 a ještě jsem neměl ty hudební obzory tak rozšířený. Dneska bych ji zhodnotil jinak. Pro mě to byla v tý době zásadní česká deska. Startovní čára pro to, začít něco dělat. Do teď si nějaký věci rád pustim. Každej s tím má spojený zážitky a většinou to je nostalgický poslouchání.

V čem se podle tebe za těch osm let Paulie nejvíc zlepšil?

Flow samozřejmě. Podle mě je velice potřeba, aby se člověk v rámci osmi let zlepšil v projevu a ve flow. Myslím, že prošel docela evolucí i ve výběru slov v textech. Co použil tenkrát za slovní obraty, by dneska asi nepoužil a naopak.  Co týká vkusu na muziku, člověk ho buď má nebo nemá a Pavel ho má.

Produkčně něco posloucháš Kenny?

Strašně. Je to totiž děsně důležitý pro vývoj producenta. Loni jsem dost poslouchal desky od Kendricka, Drakea, Justina Timberlakea, hodně mě bavil mixtape od Logica aka Young Sinatry - Welcome to Forever. Strašně kvalitní MC s dobrým čichem na hudbu. Zvukově a konceptuálně zní jeho mixtape líp, než polovina českých desek. Co písnička, to kvalitní produkce, rap a zvuk. Pak samozřejmě poslouchám spoustu dalších věcí, na který často dostávám tipy od různejch kámošů - bláznů do hudby - sám to všechno nestíhám sledovat.

Stává se ti, že něco slyšíš a řekneš si, ty jo to chci udělat taky?

Docela často. Slyším tu náladu a řeknu si, že mě to baví natolik, abych se tím inspiroval a vysál z toho to potřebné pro mou produkci. Jsem poměrně přizpůsobivej a mám rád hodně stylů muziky, když je to kvalitně odvedená práce. Neškatulkuju muziku, poslouchám a skládám jen to, co mě baví.

Co poměr samplů a vlastních hraných motivů na "Molu"?

Všechno je to v základu postavený na nějakých samplech. Moje dohrávky tam taky samozřejmě jsou. Těžím hlavně ze zvuků, kterej nejde nebo neumím stoprocentně imitovat vst nástrojema. V každém tracku ale samozřejmě je nějaký můj melodický vstup. Někdy je důležitý si uvědomit, že míň může znamenat víc. Při tvorbě desky se občas stalo, že jsem hudbu udělal až moc “instrumentální”, ne pro rap, musel jsem to začít oklešťovat, aby se tam slova a flow vůbec vešla.

Když jsi dělal na tý desce Kenny, omezil jsi práci, kterou děláš pro ostatní? Mixy, mastery?

To jsem dělal ve volných chvílích. Docela si to umím rozvrhnout. Když jsme finalizovali, tak jsem to ostatní samozřejmě omezil. Nechodil jsem do školy a řešil jenom „Molo“.

Když jde o texty, nemáš problém Pavlovi říct, že se ti třeba nelíbí, něco tam nesedí, chtělo by to upravit?

To se mi stalo asi jednou. Já jsem člověk, kterej si rychle zvyká a když s někym dělá muziku, tak mu věří. Víc než textovou stránku řeším tu technickou, aby mi to znělo do uší. Tu pusu považuju jako určitej nástroj. V zahraničních věcech často melou úplný nesmysly, dokola dvě věty, ale mě to baví, protože to prostě zní.

Paulie: Kenny nikdy moc nekafral. Já bych si asi ani nenechal kecat do textů. Možná od někoho, koho v rapu totálně respektuju.

Je Paulie perfekcionalista?

Kenny: je no.

Paulie:  Když dopíšu text, tak ho dlouho piluju, abych to mohl ve studiu nahrát hned a co nejlíp. Když jsme desku míchali, chtěl jsem přerapovat asi tři rýmy, ale pak jsem kvůli tomu k Ondrovi nakonec nejel, protože by to byl fakt už nemocnej perfekcionismus.

Na závěr by mě zajímalo Paulie, kdy naposled se tě v rozhovoru nikdo neptal na BPM?

Podle mě to bylo skoro v každym rozhovoru.  Myslim ale, že mě lidi začínaj vnímat jako samostatnýho interpreta a kapela se stává minulostí. 

 

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná