Paulie Garand: Funguje tu určitej model, jak by měl MC vypadat, a ten samozřejmě nesplňuju

Jeho ryze „básnická“ minulost vzala za své už někdy v době, kdy nastoupil pod křídla Ty Nikdy. Ledový devadesátkový zvuk a větší textová otevřenost pak narušily další dosud konvenční proudy, které byli zvyklí on a jeho parťák a producent Kenny Rough dlouhá léta víceméně dodržovat. V posledním rozhovoru s Bárou, který jsme vám přinesli, když vycházela deska „Molo“, byli oba autoři ještě trochu tajnůstkáři aka: „Máme tu bombu, ale ještě to doutná“. Dnes k chystané desce „Boomerang“ jedním dechem dodávají, že jejich album nebude tak koncepčně svázané a výsledek bude publiku srozumitelnější. Odzvonilo definitivně původnímu zvuku, na němž Garand budoval svoji původní základnu posluchačů několik let zpět?

Za molem..

 
Paulie v jednom z rozhovorů prohlásil, že společná deska s Kennym bude buď novej začátek, nebo totální průser. Nevím, zda tím byl míněný přechod z true schoolových beatů na modernější sound, nicméně, jak tedy nakonec s odstupem času vnímáte desku „Molo“?
 
Paulie Garand : Začali jsme s Kennym dělat něco specifickýho, tak jsem měl obavy, zda udržíme koncept i jednotnou náladu. Molo je pro mě zásadní deska a určitej mezník, kdy se dali věci do velkýho pohybu, takže se z toho nakonec stal ten novej začátek, kdy jsme ze startu vyrazili dobře nakoplý a lidi to strhlo.
 
Kenny Rough: S odstupem času tu desku beru jako něco dost důležitýho v mym životě. Za každou věcí na albu si stále pevně stojim a jsem přesvědčenej, že je "Molo" kvalitní počin, kterej není sezonní záležitostí a jeho kvalita přetrvá.
 
Jaký byl důvod využít Paulieho starší text v písni „Samotář“? Jeho původní podoba pamatuje ještě časy, kdy ani neexistoval projekt BPM a byla úplně jiná. Šlo o zvláštní záměr nebo je to prostě jen recyklace? 
 
PG : Super, že si tu věc pamatuješ. Byla to pro mě textově silná zpověď, která nevyšla na žádnym disku, tak jsem jí to chtěl dopřát. Oprášil jsem starou verzi a dopsal druhou sloku. Byla to poslední věc, kterou jsem na Molo nahrál. I ten beat přišel za pět minut dvanáct. Fans maj tuhle temnotu dost v oblibě, takže sem rád. Ať žije Sartreovská nálada.
 
 

..je hladina

 
V čem je zakotvený koncept následujícího alba? Obrazně se to dá chápat, že opouštíte „Molo“ a vyplouváte na „Hladinu“. V čem je ale gró celý myšlenky?
 
KR: Už když jsme na novém albu začali pracovat, tak jsme si řekli, že koncept bude oproti "Molu" volnější. Stále mě baví sound, kterej zní celým předchozím albem. Takže nelze čekat instrumentální otočku o 180 stupňů, ale rozhodně bude nová deska rozmanitější v rámci produkcí.
 
PG : Nechceme přeskakovat z pro nás charakteristickýho soundu hned jinam, takže jak říkáš, je to takový vyplutí na hladinu, kde nás to začíná táhnout do dalších vod. Nová deska nebude mít tak pevnej koncept, ale stále myšlenku, která ji bude charakterizovat.  I když jsme stále nikam nezmizeli, tak se pořád  vracíme do uší posluchačů jako „Boomerang“. Je to určitá cesta vpřed a poznání, ale taky návraty. Jak k beatům, tak k věcem, který mě stále obklopujou, a žiju s nima. Město, skejt, rodina, holky, hudba, svoboda. Dostaneš tam porci nostalgie, ale i novejch témat a postojů, který jsou nečekaný. To samý po hudební stránce. Proto jsme zvolili „Boomerang“. 
 
Otázka pro Paulieho: "Po týhle desce si myslim, že se ve mně uvolní závit a začnu psát desku, u který fakt nebudu řešit, jakej bude mít dopad." Prohlásil jsi o desce Molo v rozhovoru pro bbarak.cz minulý rok. Jak to tedy cejtíš s druhou deskou? Singl hladina se dočkal mimořádného úspěchu na Evropě 2, přesto jsi v děkovném videu zmínil, že tahle věc nebyla nijak kalkulovaná.
 
PG : Je tomu přesně tak. Samozřejmě řešíme hudbu do detailů. Ten perfekcionismus už si asi neodpářem, ale je to rozhodně svoboda. "Hladina" vznikla spontánně během jednoho tejdne a refrén Lenny byl v podstatě freestyle. Nedělali jsme x verzí, ani nad tim nijak nedumali. Singl dostal ale takovej drive, že se toho chytli rádia. Neberu to jako výsadu, ale jako možnost šířit naší hudbu dál. 
 
 
„Teď bych chtěl s Kennym začít tvořit přímo ve studiu a uvidíme, jak se to bude vyvíjet.“ řekl Paulie po vydání desky Molo. Znamená to pravděpodobně, že už se beaty a texty netvoří doma každý zvlášť, ale na místě v zázemí studia. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti? Jak jste spokojeni s výsledky? V čem je pro vás tvorba přímo ve studiu lepší?
 
KR: Studio jsme začali stavět cca půl roku po vydání "Mola" a stále ještě vychytáváme maličkosti v rámci elektroakustiky. Byl to běh na poměrně dlouhou trať, ale posledních pár měsíců tam trávíme nějaký čas a tvoříme. Nedávno jsme tam měli zhruba týdenní session s kamarádem a skvělym muzikantem Kubou Lenzem, se kterym jsme vymysleli pár věcí na album. Stále dělám beaty převážně doma, ale studio se pro nás stalo místem, kde nahráváme, ladíme, domlouváme a setkáváme se v rámci různejch konfrontací a řešení hudby. 
 
Objeví se „Prdele v plamenech“ na finální desce, navzdory tomu, že ji neprodukoval Kenny? Otázka pro Kennyho: Jaké to je naopak masterovat Golden Touch bubny? V minulosti jsi makal na zvuku desek, kde se Wichovy beats objevily. Protože ale pod tvými prsty projde materiál poměrně velkého množství tvůrců – je v něčem zvučení Máňových beats jiné nebo je to stejná rutina?
 
PG : Kenny dá "Prdelím" novej kabát a věc se na desce objeví v remixu. Možná se k tomu nabalej ještě další mcs. Všechno krystalizuje, tak nebudu předbíhat.
 
KR: Zvučení je samo o sobě taková rutina s lehkym uměleckym přesahem, ale dá se úplně základně rozlišit na zábavnou a příjemnou práci a nudnou rutinní. Pracovat na tom, co pošle Máňa je vždycky jedna radost. Zaprvé mě ty produkce baví a za druhé je to zkušenej producent, kterej vždy vše poslal tak, že se mi s tim skvěle pracovalo a tak, aby výsledek byl co nejlepší.
 

Hranice i možnosti úspěchů

 
Nový zvuk, nový label – posouváte se a je vidět, že se vaše ambice nespokojí s tím se jednoduše upíchnout k vydavatelství a tvořit. Se svým repertoárem navíc stačíte potřebám publika. Otázka je ale, nakolik vašim záměrům postačuje tuzemské potažmo slovenské publikum? Pavel vyjádřil už v minulosti mírnou frustraci v písni „Cesty domů“: „Z klubu se občas klube psycho, není, kam bys utek. U muziky, co miluješ, koukáš na roj loutek.“ Později jsi přiznal obdiv ke způsobům tvorby v Německu. Dá se říct, že je vašim ambicím český koutek malý? Ať už co do vkusu nebo co do jeho velikosti.
 
PG :  Žádná frustrace, jen ryzí pohled na situaci. Posluchačů máme spoustu a jsme za ně vděčný. Jde spíš o mentalitu. Někdy jsem nadšenej, někdy totálně zklamanej, když vidim strukturu lidí, který navštěvujou rapový koncerty. Češství si neodmažem. V zahraničí je to samozřejmě úplně jinde a někdy mám tendence se konfrontovat a přemejšlet nad tim. Na CZ/SK poli funguje určitej rapovej model, jak by měl MC vypadat a ten pro většinu samozřejmě nesplňuju. Stále je to tu víc testosteronový, než hudební - zdá se mi. Proto je moje přirozená jinakost paradoxně kontroverzní a rap fans tě pak mnohdy hážou do "homo" klubka a dalších podivnejch haters mutací. To je nanejvýš vtipný. Sem rád, že máme svojí základu fans a přesahujem i mimo rap žánr, kterej ale i přesto milujem stále nejvíc. Myslim si, že kdyby naše tvorba nebyla omezená jazykem, mohla by útočit celosvětově. Ambice ale stále rozvíjíme s pokorou u nás a získáváme stále víc a víc lidí, za což děkujem.
 
KR: Když něco děláš a žiješ tím, tak je přirozený, že máš tendence furt se posouvat, zlepšovat a věci měnit k lepšímu. Samozřejmě je to hodně subjektivní, protože ne každej záměr "být lepším" tak musí dopadnout. Co se týká vkusu, tak se hodně inspiruju v zahraničí a líbí se mi, jaká tam vzniká muzika. Tím samozřejmě neříkám, že česká produkce je špatná, naopak. Jen člověk musí v tom našem "rybníčku" trošku zapátrat.
 
Otázka pro Kennyho: Jak těžké to má vlastně tuzemský beatmaker? Ty sice již zdatně koketuješ s producentskou rolí, která spočívá i v širších aktivitách než tvorbě beats. Může ale podle tebe i obyčejný beatmaker v Česku fungovat rovnocenně jako interpret za mikrofonem nebo je směřování k producentské (popř. roli DJe) roli nezbytnou volbou? Myslím z hlediska odezvy, schopnosti se uživit.
 
KR: Můj názor je, že pokud se jedná pouze o beatmakera potažmo producenta našeho žánru, tak na sebe určitě může strhnout nějakou pozornost a být oblíbený. Nicméně si nemyslim, že se z hlediska odezvy ani schopnosti se uživit může rovnat interpretovi za mikrofonem - pokud budeme porovnávat podobnou kvalitu. Určitě můžou existovat výjimky a za každou takovou u nás budu rád. 
 
 
Otázka pro Paulieho: Stokrát omílaná otázka, jestli se dočkáme třetího alba BPM, už stihla vyšumět. Spíš se ale zeptám Paulieho – navzdory tomu, že se na každé desce se snažíš volit jiný styl psaní, myslíš, že bys po cestě, kterou jsi zatím ušel, byl ještě vůbec schopnej psát opět striktně básnický poetický rýmy? 
 
PG : Textově bych se dokázal uzemnit do BPM textů, ale flow by byla už úplně jinde. Strašně mě deprimuje, že už tolik nečtu. Načerpaná studnice ještě nevysychá, ale neumim si udělat čas na novou literární inspiraci. Mý odkazy se motaj kolem beatnický generace a pár dalších person poezie. Snažim se to dělat ale čim dál víc přístupnější. Když jsme teď poslouchali s Ideou naší desku, řekl, že je to mnohem srozumitelnější než "Molo". Za to jsem strašně rád, protože mi jde občas dost těžko přetavit mojí někdy až zbytečně složitou lyriku v přímočarost.
 
Otázka pro Kennyho: Ty si naopak i přes nový sound vaší společné desky stále držíš i část svého původního rukopisu. Paulie v předchozím k produkci na desce „Molo“ v rozhovoru prohlásil, že Kenny málokdy udělá divnou věc. Co říkáš na zvedající se „faded“ módu? Mohla by podle tebe vystřídat „trap“, který se v posledním období těšil u nás velký oblibě? Popřípadě, jak se na beaty o šnečí rychlosti 40 – 50 bpm díváš? Láká tě to? Nebo je to na tebe moc „divné“?
 
KR: Tyhle módní odnože rapu se budou stále střídat a měnit a je to jenom dobře. Vůbec vlastně neřešim styl a tempo muziky (rapu). Nejdůležitější je, aby mě to bavilo jako celek. Zatím jsem nepřemýšlel, že bych něco takovýho udělal, ale rozhodně tomu neříkám ne. 
 
PG : Baví mě to studovat. Techniky, výrazy, stylizace a tak. Jsou to výzvy. Rozhodně ale nejedu - kam vítr tam plášť. Stále se držim vlastního stylu, ale třeba se postupem času hecnu pro nějaký ujetý EP. 
 
Poslední otázka je pro vás společná. Druhá deska má přijít relativně brzy po albu „Molo“. Co děláte vy jako tvůrci pro to, aby to nebyla rutina? Jak pro vás, tak pro posluchače.
 
PG : U nás není čas na to usínat na vavřínech. Teď je právě ta doba, kdy jsme v podvědomí a to mě nakopává k tomu dělat desky. Dva roky jsou podle mě ideální doba pro MCho v rozkvětu. Fans chtěj slyšet čestvý věci, a pokud je co servírovat, tak servíruj. S každou deskou se snažim posunout jinam, takže od rutiny přirozeně utíkám do novejch míst , který zkoumám a nasávám do textů. Inspirace samozřejmě přichází od bohů, který poslouchám a mám nesmyslnou sci-fi touhou aspoň trochu se tomu všemu přiblížit.
 
KR: Myslím, že v dnešní době není rok a třičtvrtě nějak extra dlouhá doba. I když pokud se budeme bavit o čekání na desky Dreho nebo Dtonata, tak je to samozřejmě skoro nic (haha). Jako rutina mi to zatím ještě rozhodně nepřijde. Z každýho povedenýho beatu mám radost jako před lety a vždycky když jdeme nahrávat, tak už se nemůžu dočkat, až to budu aranžovat a míchat. Pokud se ptáš, co dělám pro to, aby vše neznělo jako dobře odvedený řemeslo, tak se snažim hodně poslouchat, vnímat a inspirovat se v zahraničí. 
 
 

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná