Ondřej Žatkuliak: Milovat svou práci je první a nezbytný předpoklad k úspěchu

Když takhle brouzdáte rybníkem českých umělců motajících se kolem rapu, zpravidla se rozhovory dělají s interprety nebo s producenty o jejich aktuálních deskách a novinkách. Málo kdy se ale ví, kdo odseděl ty hodiny ve studiu u počítače a vybrušoval ty nahrávky jako diamant lákající i tajemného růžového pantera. Ondřej Žatkuliak, doufám, že pro naše čtenáře nepříliš neznámé jméno, je tuzemskou šedou eminencí našeho zvuku. Nekorunovaný král se již podepsal pod nemalým číslem desek a nahrávek v tuzemsku a u člověka by to mohlo zlehka vyvolávat otázku, jak to všechno může jeden člověk vůbec stihnout.

Jak si Ondřej Žatkuliak užívá léta? Co právě děláš v těchto dnech?

Ahoj, po návratu z Barcelony, kde jsem byl na 5 dní relaxovat a nasávat překrásnou architekturu a přímořský vzduch, jsem zpět v pracovním kolotoči a zrovna jsme odeslali do lisu producentské album DJ Fatta. Dále doděláváme tento měsíc 2. desku Resta a (opět) DJ Fatta, čímž chci vznést Fattovi hold za jeho brutální produktivitu. Je krása s takovým člověkem spolupracovat. Dále se soustřeďuji na dokončení desky Elky, která bude na rozdíl od jeho civilnější první desky poněkud tvrdšího ražení a debutové sólo jeho kolegy Kalima, který by měl v blízké době vypouštět singly a info. Z větších projektů, které mě velmi naplňují, bych vypíchl práce na jazz/rap/experimental desce Honzy Hovorky, soulful-house projektu mého kamaráda a geniálního muzikanta Romana Černého, který s námi hraje taky v triu s Honzou Peroutkou), neosoul a gipsy-swing projekty Real Influence, kde působí Tibor Žida s Martou Balážovou a na co se opravdu moc těším, je září, kdy začneme pracovat s fantastickým Martinem Svátkem na jeho sólovém projektu. Mimo to se s Honzou Peroutkou, jehož desku jsme dokončili v květnu, připravuju na HH Kemp, kde zahrajeme s naší kapelou. Doražte, je to příjemná záležitost!

Tvé provázání s tuzemskou scénou je velmi obdivuhodné. Jaké domácí nebo zahraniční desky z roku 2013 ti právě v uších nejčastěji hrají?

Po delším přemýšlení jsem se přistihl, že jsi mě zaskočil. Vůbec žádnou! Má to dva hlavní důvody. 1) časový - tím, že pracuji s muzikou od rána do večera, tak si jednoduše nemohu dovolit luxus poslechu nových neosvědčených věcí. Ve svém volném čase, který trávím buď spánkem, nebo v autě, kde ale telefonuji, není žádná skulinka. Když už si udělám volno a chci muziku, jdu do klubu na live jazz nebo groovy. 2) kvalitativní - můj hudební vkus se ukotvil spíš u žánrů, které jsou pro mě nadčasové. Hodně poslouchám gospel, neosoul, jazz, soulful house a hiphop z 90's a za poslední 2 dekády mám jasně vyselektované jednotky desek, ke kterým se vracím pro stále novou inspiraci. Tím netvrdím, že neposlouchám nebo nedej bože odsuzuji moderní a fresh muziku. To v žádném případě! Jen jsem za ten poslední půlrok ještě na nic zásadního nenarazil. Vítám tipy.

Dobrá, navrátíme se tedy k tvé hudební vytíženosti. Již po výčtu v první odpovědi je zcela jasná tvá zaneprázdněnost, přesto si v tom musíš libovat jako prase v žitě, jinak by si takto náročný a hektický program nezvládal. Za ty roky ses seznámil s pestrou škálou interpretů a muzikantů. S kým tě nejvíc bavilo pracovat, kdo byl pro tebe asi nejvyšší metou ve spolupráci a s kým bys třeba rád něco udělal do budoucna?

Milovat svou práci je první a nezbytný předpoklad k úspěchu. Jak naznačuješ, co dělám, je pro mě nesmírnou zábavou a radostí a cítím obrovský vděk, že to tak funguje. Navíc se mi podařilo právě to, že spolupracuji s lidmi, kteří jsou pro mě u nás nejlepší, ať už jde o výše zmíněné muzikanty a zpěváky, anebo z hiphop scény Ty Nikdy, jejichž členů si moc vážím, nebo Prago Union, na jejichž aktuální desce mám 3 skladby. Co se týče mého vlastního působení, tak i když stále produkuji vlastní muziku, víceméně se těžiště mé hudební realizace pozvolna posouvá k producentské práci ve studiu s lidmi, kteří žijí muziku, kteří vědí, co chtějí a kteří tráví klidně celou noc u mě v Rooftopu nad svou muzikou.

Dá se tedy v našich vodách uživit poskytováním studia a pomoci při nahrávání?

Podle mého názoru se dá uživit čímkoli, když pracuješ 14 - 16 hodin denně a máš pro to alespoň trochu vlohy. Poctivost, rovnost a svědomitost jsou má základní hesla a snad díky tomu mám to štěstí, že o práci nemám nouzi. Ale i přesto se zajímám také o politiku, ekonomii, úvěry; rád hledám nové příležitosti investovat, takže je má obživa rozprostřena do více stran.

Jsi tedy obklopen lidmi, s kterými rád spolupracuješ a zároveň tě to i živí, nebo je tvé studio tvůj chleba a ty podpoříš i toho, kdo ti nevoní? Náš v tomto směru nějakou morální hranici?

To je skvělá otázka. S lidmi, s kterými je spolupráce čest a radost, spolupracuji na bázi jiných podmínek než s klasickým hostem mého studia. Tím vyjadřuji svou podporu a tím se seberealizuji. Studio je ale i mou obživou. Proto, když mi kdokoli zavolá, že potřebuje mé služby, samozřejmě jsem k dispozici. Tady k tomu mám ale specifický postoj. Baví mě práce s lidmi, kteří nemají tolik zkušeností a baví mě práce s málem. Např. když kolega muzikant přinese zaprskanou instrumentálku se vším všudy v jedné stopě, navrstvím k ní další stopy bubnů, dohraju basu, obalím jí dalšími nástroji tak, že je k nepoznání. Ani k začátečníkům ve studiu nejsem lhostejný. Konzultuji s nimi jejich frázování, artikulaci, výraz i text. To je můj standart. Věřím, že tím obohacuji každého jednotlivce a ten je pak kompetentní v rozhodování, zda to, co dělá, má smysl. Věřím, že tím působím přínosně pro celou scénu a pomáhám zvedat její úroveň.

A co tvá tvorba? Nemáš nutkání oprášit svůj repertoár a vydat se do světa s novým materiálem? Třeba takový společný projekt třeba s Honzou Peroutkou by ti stoprocentně sednul, ne?

Jak říkám, čas od času vyšlu nějakou vlaštovku, kterou si většinou raper/zpěvák, se kterým jsem pracoval, dá na album, ale své vlastní desce bohužel pomalu ale jistě mávám kvůli nedostatku času a svému ultra-detailismu. Naproti tomu, když pracuji s někým na jeho albu, fungují tam deadlines a institut posledního slova, takže se dobereme výsledku v daném termínu. Taková spolupráce mi momentálně vyhovuje, ale nepopírám, že s vlastním projektem v budoucnu přijdu.

Jsi v kontaktu s Oliverem Lowem? V jakém stádiu jsou právě vaše vztahy? Měli jste přeci kapelu, produkoval jsi de facto jeho desku, ale pak najednou změna, a ty si v tom spojení zmizel i z názvu skupiny.

To je mrzuté téma, proto se vyjádřím v kostce.

Z důvodu mé již tehdejší časové tísně a zároveň extrémních a svazujících požadavků jsme se v klidu domluvili, že v názvu figurovat nebudu, doděláme v té době asi 4-5 rozpracovaných skladeb a každý půjdeme svou cestou. Nicméně dopadlo to tak, jak píšeš, tedy že jsem nakonec desku produkoval ze 3/4 já, plus jsem zaštiťoval z velké části nahrávání a kompletní mix a mastering. Stovky hodin práce. V té fázi mi pak přišlo líto, že nebudu uveden ani v názvu. Takže konflikt eskaloval a já se do něj hloupě nechal vtahovat. Bylo to pro mě období, kdy jsem se poprvé v životě tak intenzivně ocitl tváří v tvář manipulaci, naprosté ztrátě důvěry a množství šokujících a nepochopitelných zvratů. Z prodeje té desky jsem neviděl ani cent, ok, ale bohužel jsem nikdy neviděl ani samotnou desku. Přitom si myslím, že je skvělá a svým způsobem zlomová a vřele ji doporučuji koupit. Je to pro mě uzavřená životní kapitola, která mě nesmírně obohatila o nespočet cenných zkušeností a dala vzniknout skvělé muzice.

Co pro tebe v životě a v srdci představoval projekt „Nás všech“?

Nás všech pro mě je kus života. Plus mínus deset let. Je pro mě obdobím hledání svého hudebního vkusu, první zkušeností s vlastní živou kapelou a muzikantama a taky sentimentální vzpomínkou na spoustu skvělých lidí. Jsem moc rád, že mi v rámci svého živého projektu Honza Peroutka nabídl možnost zahrát si pár starých skladeb. Premiéra bude teď na HH Kempu.

Je to specialita přímo vaší party, že si nedáváte pseudonymy? Ondřej Žatkuliak je prostě Ondřej Žatkuliak a Honza Peroutka je prostě Honza Peroutka. Jste rádi sami sebou a nepotřebujete si vymýšlet žádný alteregonick?

Za Honzu mluvit nemůžu, ale já nikdy o žádném pseudonymu nepřemýšlel. Vnímám to jako přirozené řešení, výraz opravdovosti a spokojené dospělosti. Za věcmi, které v životě dělám, si pevně stojím, za práci, kterou odvádím, se nestydím, a když udělám chybu, tak jí uznám a napravím.

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná