Noize MC: Public Enemy v Rusku zatím chybí

Není ještě zcela vychladlou informací, že do Prahy zavítal ruský rapper Noize MC, který pro zdejší publikum možná nevykazuje takové známky atraktivity jako interpreti tuzemští či ti za velkou louží, přesto má i on co nabídnout. Rodák z Jarceva už v dětství psal básničky, které potom spojil s hudební kreativitou, kterou podědil v genech po otci. Za jeho poměrně krátkou kariéru stihl už vyhrát ruskou soutěž Urban Sound, internetovou soutěž na portálu Hip-Hop.ru a zahrál si ve filmu Rozygryš. Nejvíce ho však do popředí katapultoval track „Mercedes S666“ o vice-prezidentu ruské společnosti Lukoil, který na jedné moskevské třídě zavinil smrt dvou žen.

Devětadvacetiletý Ivan Alexejev aka Noize MC patří v Rusku mezi nejvlivnější osobnosti dneška. Je vyhlášeným mistrem rapové free-stylové improvizace a ve svých tracích rád míchá žánry různého druhu – od rapu až po rock a reggae. Za nekompromisní kritiku zkorumpovaných úřadů a vlády si vysloužil deset dnů vězení. 

Minulý rok vaše grupa Noize MC oslavila deset let existence. Pociťujete nějakou evoluci?

Samozřejmě. Největší změna nastala asi v tom, jak se k sobě chováme – coby hudebníci i jako lidé. Stali se z nás ještě lepší kamarádi, víc se respektujeme a taky umíme lépe hrát...

Na ulici jste začínal a rád se na ní vracíte. Co vás k ní tak přitahuje?

Ulice pro mě znamená přímý kontakt s posluchačem. Koncert je fajn, ale je to dost odtažité. Jednou za čas na ní musím vyrazit a dát si doslova dávku. Když můžeme, hrajeme na ulici i v cizině. Hráli jsme například v New Yorku nebo v Paříži. Načerno, bez nějakých povolení, jinak bychom do toho nešli.

Vaše poslední deska je hodně rapová a hodně sociální. Podle všeho sociální tématika ruské rappery moc nezajímá… Je to tak a proč?

Většina rapperů nejradši jede v už osvědčených tématech – zabývají se samy sebou, zajímá je jen, jak se cítí, osobní životy atd.

A co třeba drogy?

Ano, drogy jsou častým tématem v ruském rapu a taky velkým problémem. Ale to není zas nic, co by ruský rap vyděloval od jiných zemí. Drogy jsou problém všude.

A politická témata?

To je podobné jako s těmi sociálními problémy. Public Enemy v Rusku zatím nemáme, nebo zatím o nich nevím. My se třeba věnujeme tématům jako sociální a justiční nespravedlnosti, ale rovnou říkám, že to nejsou příliš populární témata u posluchačů, natož pak u úřadů. Lidé v písničkách prostě nechtějí poslouchat o nějakých dalších problémech, když už jich mají samy až nad hlavu.

Existují tedy vůbec něco jako protestní kapely, jako například v 80. letech?

Pár by se jich našlo určitě, ale není to žádná ucelená vlna. Ruský rock je u posluchačů velmi populární, ale čím víc je bezduchý, tím je oblíbenější. Lidé si zkrátka nechtějí v hudbě zabývat něčím, co třeba mají ve svých životech každý den na očích.

Vy se ale podobnými tématy zabýváte a jste slavní. Jak si tedy vysvětlujete, že vás lidé poslouchají?

Ano, nás sociální věci zajímají a máme písničky, které přímo kritizují nešvary v politice, ale na druhé straně dost mícháme styly a ty lidi berou asi víc. Na poslední desce jsme se snažili zachytit ducha doby v Rusku a vyšla z toho ne úplně veselá deska.

Výsledek je depresivní?

To nemůžu říct, úsudek nechám na posluchači. V písních jsem se snažil jen popsat, co se děje v naší zemi bez toho, abych problémy pojmenovával nebo nabízel řešení.

Jak vás vlastně berou ostatní rappeři?

No, upřímně se jim nelíbí, že mícháme různé žánry. My se ale ničím nechceme nechat omezovat. Máme rádi rap, zároveň ale i jiné alternativní styly a rádi to mícháme dohromady. Úplně ale všechno míchat nebudeme. Na symfonické prvky zatím nepomýšlíme. To by bylo asi trochu moc.

Rádi se označujete jako alternativní skupina, ale vaše sláva a výdělky tomu odpovídající nasvědčuje, že už jste oběma nohama v showbyznysu. Souhlasíte?

V ruských médiích často musíme vysvětlovat, jak to, že vyděláváme tak hodně. Děláme show a je to naše práce. Já si pod showbyznysem představuju obrovskou korporátní mašinu, která vám diktuje, co máte dělat, jak co psát. Tam ale my nepatříme. Pořád zůstáváme samy sebou, i když samozřejmě máme management, který se nám stará o koncerty a tak. Ale píšeme a říkáme si, co chceme.

Za to, že si říkáte, co chcete, jste ostatně jednou skončil ve vězení na deset dnů. Jaké to bylo?

Deset dnů není nic. Navíc jsem tam napsal písničku, takže mě to vlastně inspirovalo. Co ale lidé jako Pussy Riot – ty za to, že si říkají, co chtějí, skončily ve vězení na dva roky. To se mi nelíbí.

A souhlasíte s tím, že podle časopisu Ruskij reportér patříte mezi nejvlivnější osoby v Rusku?

Dělají se různé ratingy a pak zas antiratingy. Neberu to vážně. Moje jméno skloňují na různých místech, ale že by nám víc hodilo, to si nemyslím. A tyhle věci vůbec, ale vůbec nemají žádný dopad na to, co si myslím já.

Věříte, že skrze hudbu lze měnit lidi, nebo alespoň jejich názory?

Bylo by to fajn, kdyby to šlo. V praxi je prima, když se lidé jistého ražení sejdou na jednom místě, aby si společně poslechli něco, co je jim blízké, mají šanci se poznat, popovídat, vyměnit si názory, možná dojde k jakési kolektivní katarzi. Je to příjemné, zajímavé, ale hlouběji to asi nejde.

Ani u mladých lidí, kteří si názory teprve utvářejí a někdy pomocí hudby?

Ano, lidé se mohou nad něčím zamyslet, když to slyší ve vaší písničce, možná třeba i změní názor. Nejvíc je ale zajímá jejich osobní život. Tam třeba je větší prostor ke změně. U současných mladých Rusů vidím, že jim chybí vzory, mají pocit, že nikdy nemůžou dosáhnout svých cílů, že jsou bezmocní. Hudba jim může třeba pomoci se na chvíli cítit lépe, ale lépe žít asi ne.

Politiku ve svých písních občas reflektujete, možná máte i vysvětlení pro to, proč většina Rusů přijala připojení Krymu kladně?

Zarazilo mě, jak pozitivně se Rusové k připojení postavili. Já Putinovi nevěřím, ale víc se nemůžu k situaci vyjadřovat, protože mám takový pocit, že nemáme dost objektivních informací. Ani jedna strana podle mého nepodává svým občanům objektivní obraz toho, co se děje. Celou tu krizi prožívám docela intenzivně, protože mám na Ukrajině mnoho přátel a nechce se mi tady vynášet soudy, protože proti sobě dvě obrovské mediální mašiny, které tvrdí každá to svoje. Osobně nevěřím ani jedné straně.

A co si myslíte o Putinovi?

 Potřebujeme nového lídra jako sůl. Putin už je tam moc dlouho. Až bude odcházet, bude tam 16 let. To není dobrý pro žádnou zemi.

A existuje nějaký lídr, komu důvěřujete?

Bohužel ne. Je to problém. Putin si to nastavil tak, že lidi se nedokážou představit, že by tam mohl být někdo jiný.

A co třeba protikorupční právník a bloger Alexej Navalnyj?

Taky mu úplně nevěřím. Ve volbách na starostu Moskvy jsem ho volil, kdyby se účastnil prezidentských voleb, asi bych ho taky musel volit, ale nejsem si úplně jist, že on je ten pravý, který by to zvládl. Mně jako idealistovi vadí vybírat si to menší zlo, ale co můžu dělat.

Máte dvě děti. Změnilo vás otcovství nějakým způsobem?

Když teď stojím na druhé straně, vidím věci úplně jinak. Také o životě toho člověk zjistí víc, mám pocit, že teď žiju plnější život. Předtím jsem byl takový neúplný, něco mi scházelo. Nechápal jsem, jak se z dětí stávají dospělí lidé. A teď se sám toho zázraku účastním.

Vidíte v nich inspiraci?

Na desce Novoje album máme písničku Žadina. Na nové desce pak máme novou písničku s dětskou tématikou, ale moje děti stejně nejvíc poslouchají všechny ostatní. A když se jim nějaká nová písnička líbí, vím, že to bude hit.

 
Naďa Straková
 

Redakce - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná