Nironic: Nikdy jsem se nechtěl stát králem New Yorkského podsvětí

Nironic s Wichem konečně vydali album. Nironic vypadá spokojeně. Album má u kamarádů úspěch, možná se protlačí přes label Scoop i do Evropy. A na jeho nynější zážitky a vzpomínky z minulosti se koncetrujte v tomto rozhovoru. Nikita: Ahoj Nironicu. Jak se cítíš? Zaneprázdněný čerstvým albem? Nironic: Jooooo. Ještě sice neznám názory, ale z toho, co slyším, tak jsou lidi docela spokojeni. V daném momentě se domlouvám s různými labely o vydání alba v zahraničí, protože to má dobré ohlasy i v UK, po Evropě… právě tam chceme desku propagovat. A zatím to vypadá, že s námi chce každý spolupracovat, což je fajn. Také připravuji spoustu různých kolaborací, i s interprety z U.S… Takže, zajímavé věci! Když se kdokoliv koukne na tvoji kariéru v Čechách, tak řekne, že jsi od příjezdu do Prahy ušel pořádný kus cesty – Cherry Hill, The Regime, teď Chronicles of Nomad. Kým jsi byl před všemi těmi tituly a kým jsi teď? Pravdou je, že jsem trochu jiná osoba. Mám víc, protože víc přemýšlím. Mám za sebou historii plnou agrese, zloby… teď jsem se uklidnil, začal se věnovat intenzivněji hudbě, a to se pro mě stalo podstatným. To je to, co chci dělat – hudbu, do konce života. Dnes se znám s jinými lidmi, žiji v jiném prostředí, proto musím být „větší“ než dřív. V NY je problém, že se zapleteš do problémů velice jednoduše; vylezeš ven, do někoho strčíš a potyčka je na světě. A tady jsem se musel naučit víc poslouchat a méně mluvit! Po rozpadu Cherry Hill a následně i The Regime jsi řekl, že jsi hodně přemýšlel o tom, co je pro tvoji budoucnost doopravdy důležité. Co to tedy je? Přemýšlel jsem, proč jsem sem odjel. Lidé v Čechách říkali, že je to šílené, lidé v Americe říkali, že je to zkurveně šílené… Povídali mi: „Co tam ještě děláš? Vrať se a dělej hudbu tady!“ Ale popravdě? I kdybych měl dva miliony dolarů, stejně bych tu zůstal. Po rozpadu jsem přemýšlel, jak se zlepšit, jak dosáhnout vyšší úrovně… Chci spolupracovat s různými lidmi a zkoušet nové věci. Slyšel jsem, že děláš nějaké beaty pro Viktorii. Zkus nám víc přiblížit něco o jejím albu a tvé producentské kariéře… Musíš pochopit tohle: Když jsem začínal rapovat, tak mi bylo kolem 18-19ti let. V NY to ale platí tak, že když si chceš vydat track, musíš mít beat. Ale producenti za to chtějí škváru, protože na tom chtějí logicky také vydělat. Kde bych ale já, 18tiletý student vzal peníze? Chodil jsem tehdy na střední. Přirozeným procesem tedy bylo, že jsem začal sám produkovat. Předtím, než jsem se odstěhoval z NY, tak jsem si tam udělal studio, ale po příjezdu jsem musel začít od znova, a jak víš, studio není laciná záležitost, proto mi chvilku trvalo, než jsem začal opět produkovat. Na albu Cherry Hill už ale najdeš nějaké věci, produkované Nironicem, včetně několika pasáží hraných na piáno. S Viktorií jsem se poznal hned, jak jsem se sem nastěhoval. A ona mě dost podporovala a vůbec - je to jeden z nejpříjemnějších lidí, které znám. A ona hledala pro své nové album jiný zvuk, tak jsem se nabídl, že jí pomůžu a udělám nějaká instra. … takže jsi hudebník. Prý jsi studoval hudební školu. Na jaké nástroje hraješ? Jsem bubeník. Dva roky jsem se učil v hudební škole v NY. Bohužel ta škola neměla peníze, proto museli zrušit hudební obor. Neměl jsem kam jít, co studovat, tak jsem jezdil tour s rockovou kapelou. Také jezdíš často do NY, kde prý pracuješ s tamějšími lidmi. Znova, dočkáme se něčeho nového? Ano, makám na pár věcech. Dělám s DJema. DJ je v NY velice mocná věc. Rapperem se tam totiž stane hodně lidí, ale DJ se musí doopravdy vypracovat – hrát po klubech, dělat si promo, vydávat mixtapy. A mixtapy se v Americe kupují pomalu víc než normální CD’s. Fans totiž dostanou pár krutých pecek a zbytek krátkých shotů, freestyle… za dobrou cenu. A právě na některých amerických mixtapech se v brzké době objevím. Avizoval jsi své album s Wichem už dlouho před vydáním. Co ti tak dlouho trvalo? Problémy s labelem. Nevím, jestli to lidi ví, ale když jsme chtěli vydat nahrávku, už jsme měli několik pecek nahraných a zbytek rozdělaných. A v té době jsme začali shánět labely, které by nám to byly ochotni vydat. A všechny společnosti s tím nechtěly mít nic společného, protože to bylo anglicky. Když už rap, tak chtěli český rap. Nakonec jsme se domluvili s jedním labelem, ale chtěli jsme to vydat dřív, než to plánoval on, protože Wich nemohl čekat, potřeboval to rychle vydat, aby mohl makat na své desce. Nakonec jsme sehnali Patrika, který přišel s nejlepším termínem a proto to vyšlo právě u něj. Už se začalo makat na videu "Best Thing/The Hustle/In This"? Ne, brzy se do toho vrhneme. Romeo se na to dost těší. A věřte, bude to úplně něco jiného. Bude to vypadat tak, že když to pustíte na MTV, tak to bude zapadat do jejich programu, bude to moci konkurovat. Klip by měl být venku někdy v polovině března. V názvu alba stojí slovo „Nomad“. V textech také často mluvíš o cestování, o přesouvání se z NY do Prahy a zpět. Cítíš se jako nomád? Když se nad tím slovem zamyslím, nomád je přece osoba, která nikam nepatří, nemá domov. Cítíš se tak? Je pravda, že se tu cítím víc doma než v NY. Když přijedu do NY, všímám si spousty věcí, které se tam dějí a které se mi nelíbí… Nomád je cestovatel z místa na místo. A hlavním důvodem, proč to tak je, si můžete přečíst v děkovačce. Toto album jsem věnoval hlavně svému dědovi, jenž zemřel a který byl mou největší oporou v životě. Po jeho smrti jsem se dokázal od NY odpoutat, dokázal jsem cestovat, protože, buďme upřímní, domov netvoří město, domov tvoří lidé, kterými jsi obklopen. Do toho mi ještě zatkli bratra, v ten moment mě v NY už nedrželo nic. Tak jsem začal jezdit tour, cestovat, poznávat nová prostředí. A právě díky tour jsem se dostal do Prahy a rozhodl se, že tu zůstanu. V textech dost mluvíš o problémech s NY spojených, jako je např. prodej drog. Prožil sis to? Nebo jsi měl naopak klidní dětství? No, realita je taková, že ve čtvrti, kde jsem vyrůstal, byl prodej drog něčím přirozeným. Hodně lidí na to kouká s překvapením, ale pro mě je to normální. V pohodě tam sedíš u jednoho stolu s prodejci drog, mafiány, vrahy a ani ti to nepřijde… Někdo je v prodeji drog dobrý, někdo ne. Někdo tím šíleně zbohatne, někoho zavřou. Kdyby mi měly drogy vydělat na jídlo a živobytí, klidně bych to provozoval. Nikdy jsem se však nechtěl stát králem New Yorkského podsvětí, protože nejsem Scarface. A sám víš, že v každém filmu dealer zemře. Není jediný film s dealerem, který přežije. Mým posláním je hudba! Všiml jsem si jedné zajímavé věci na tvých textech; používáš české výrazy jako „pivo“, „Praha“… Proč? Aby tomu Češi rozuměli nebo ti to jenom sedlo do rýmu? Učím se češtinu čím dál, tím víc. Vždy, když přijdu na party, slyším stejné výrazy. Každý si dává „pivo“. Když jsem sem přijel, 90% mých kamarádů bylo z anglicky mluvících zemí. Dnes mám 70% českých kamarádů. A ohledně piva; v Čechách se nejvíc cení pivo, proto ten refrén. Na albu máš pouze dva featuringy, oba zpívané – Tina a Tom Malar. Proč tam není rapová podpora? Jediné, co ti momentálně můžu odpovědět je: „ČEKEJ!“ Za několik týdnů přijde velké překvapení. V době, kdy jsme dělali album, bylo složité sehnat lidi na featuring, měli jsme na to málo času. Ale jak říkám, počkejte si, budete koukat! V tracku „Real Hip-Hop“ jsou cutováni: Eric B & Rakim, Big L, Big Pun, Nas, N.W.A... To jsou MC’s, které respektuješ? Kým jsi byl v mládí inspirován? Hip-Hopem o životě, ten mě nejvíc inspiroval. Líbí se mi pecky jako „Can I Kick It?“ – neoblíbenější track mé mámy. Tyto věci byly kruté. A hlavně, jsem New Yorčan, tzn. Biggie forever. Respektuji 2Paca, ale doma na stěně mám velký plakát Biggieho. Nas mě také nesmírně inspiroval. Moje léta jsou ’95-’02. A nakonec, nějakou message lidem? „Keep It Hip-Hop“.

Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná