Nevím, jestli byl naštvaný, ale možná to v sobě chvíli řešil, říká Paulie o konci Kennyho monopolu

Nepřijde vám, že Paulie Garand vypadá na coveru své aktuální sólovky, jako by právě absolvoval půlmaratón s jednadvaceti vodkami? Původním záměrem však bylo symbolizovat extázi a nirvánu, což s sebou ovšem nese dotaz i na experimenty. „Může to tak být, může to vypadat jako ožralý pobuda. Nějaké zkušenosti mám, zkouška s halucinogeny proběhla asi dvakrát, ale spíš jsem se uchyloval vždy jen k hulení a max testování drog "zlaté mládeže". Ono to také nějakým způsobem postihlo tu desku - "Nirvanu" beru jako momentální stav já kontra hudba. Za prvé je muzika něčím, co miluji, je to tedy vysněná realita a extáze zároveň. A za druhé jsem v procesu už tak dlouho, že je to někdy bludný kruh a vězení, ze kterého bych chtěl občas na chvíli utéct, ale nejde to,“ pronesl v nejčerstvějším, upřímném a poměrně obsáhlém interview pro bbarak.cz ten, jenž je na naší scéně zástupcem střední generace. S fanouškem sbírek „Mokré moře“ od Gregoryho Corsa a „Blues pro bláznivou holkou“ od Václava Hraběte jsme však probrali mnohem více, než jen zakázané ovoce. Ostatně, udělejte si 10 minut času a přesvědčte se sami…

Když jsme spolu asi 10 let zpět procházeli areál Hip Hop Jamu, byl si na startu kariéry a pamatuju, že si známějším rapperům záviděl přízeň dam a dívek. Když ses toho později dočkal taky, naplnilo to tvé tehdejší "rocknrollové" představy?

"Doby, kdy se začaly plnit kluby, přišly a splnilo se to. Bylo to v éře "Mola" s Kennym. Byl jsem ale namotaný ve vztahu, plně jsem tak toho neměl možnost využít. V rámci počtu holek, který za tebou o koncertech chodí, se moje očekávání splnilo, ale rozhodně pro tohle muziku nedělám. Jsem rád za každýho, kdo se staví po koncertu pro fotku, nebo říct pár slov."

Viděl jsem, že po show se trpělivě fotíš i desítky minut. Vím, že jde o součást celého kolotoče. Je to ale v dnešní době klíčové natolik, že kdybys to nedělal, že bys tak širokou základu neměl?

K mému fungování a projevu vstřícnosti k fanouškům to sedí a spíš se snažím vcítit se do jejich role a v rámci možností jim vyhovět. Paradoxně si ale myslím, že arogance a nepřístupnost interpretů, kteří zůstávají v backstagi, někdy může být pro lidi zajímavější, než dělat ze sebe přehnanou loutku, takže se to sám snažím ředit a fans chodím navštívit podle nálady a atmosféry v klubu. Sám jsem dva roky zpět stál na Kempu 4 hodiny u hlavní stage a čekal, až vyleze Evidence. Ač jsem totiž pravidelným účastníkem jeho českých koncertů nikdy se mi nepodařilo získat podpis na desku a fotku. Také se mi povedlo podat si ruku s Prodigym z Mobb Deep a byl to pro mě o to větší zážitek, když tam se mnou byl největší fanda rapu a kámoš Marek Dědič. (který mi s novou deskou pomáhal jako „executive producer“) Nikdy jsem neviděl na dvoumetrovým hrdým týpkovi takové štěstí.“

"Arogance a nepřístupnost interpretů, kteří zůstávají v backstagi, někdy může být pro lidi zajímavější, než dělat ze sebe přehnanou loutku"

Co bodyguard, byl někdy potřeba?

Jednu dobu jsme si mysleli, že je to potřeba. Mohly za to naše zkušenosti z klubů, nějaké krádeže, bordel na stage a tak. Občas se někde vyskytne nějaký debil, nebo jsou fans tak nekoordinovaní, že se s nimi skoro nedá normálně vyfotit. Začali jsme s sebou brát kamaráda – King of Aspen - se kterým byla sranda. Vyžíral catering v backstage, vždy nám vypil všechno pití, ale zároveň dokázal předejít tomu, aby došlo na nějaké faux pas. Protože však již od pohledu budí respekt a vypadá dost nepříjemně, někteří fans se ho báli až moc. Pak se to možná díky němu docela zklidnilo, ale jeho kariéra "security" skončila tím, že si otevřel Barber Shop a začala jeho anabáze holiče.“

Jak by dopadl fotbalový zápas, kdyby se v rámci "Nirvany" utkal tým beatmakerů proti týmu vokalistů? "V tomto případě bych nevěřil ani jednomu týmu. V mém mužstvu by byly dvě holky, kterým bych dal za úkol rozptýlení soupeřů. Pokud bych si měl vybrat protihráče, tak bych chtěl, aby mě bránil Special Beatz. Jak ho znám, stačilo by dupnout a hned bych měl prostor pro střelu. Haha,“ směje se Don Garandino.

Kdo z rodiny je vlastně tvůj největší fanoušek?

"Jednoznačně máma. Ta sleduje všechno, až mě to někdy děsí. Chodí i do libereckého Golfu, tam to miluje. A většinou je pak musím i s tátou vyhánět z backstage. Minule hrál v Golfu jako support MC Gey. Oni ho nejprve moc nemuseli, máma mu říkala Mr. Hovno a moc tomu nerozuměla. Ovšem po posledním koncertu ho naprosto žerou. Táta mu radil v backstagi, jak stavět barák a s mámou dávali panáky."

Už sis zvyknul slyšet se ve veřejném éteru, nebo si to pořád užíváš a zalévá tě to hrdostí?

"Jsem rád za možnost mít klipy v telce a songy v rádiích, protože v této malé zemi se ta hudba má možnost dostat mezi více lidí a oslovit je. Rozhodně to neberu jako samozřejmost a jsem rád, že mě hrají. Taky mě pořád potěší, když mi někdo z blízkých zavolá, že zrovna slyšel moji věc v rádiu, nebo že běží novej klip v televizi..."

"Mým snem bylo udělat plnohodnotnou kapelu z labelu Ty Nikdy"

Který track si mimochodem za 10 let koncertování rapoval nejčastěji?

"Mámin hodnej syn". Hrál jsem ho s labelem, při společných koncertech s BPM i na svých koncertech. A to i v rámci tour k "Molu" a "Boomerangu". Ted už ho nasazuju jen občas a do jiného beatu ("Démon" z Roseckova disku "Desperát", pozn. aut.).

To, jaké je to být v kapele, už víš. Dokázal by sis ještě představit, že by ses po těch sólových letech ještě někdy stal členem nějaké skupiny? A teď mi nejde o tu jednu konkrétní.

"Mým snem bylo udělat plnohodnotnou kapelu z labelu Ty Nikdy. Ta by měla svědomitou show, jela by se obří tour a udělala by se další deska (první byla "Label", pozn. aut.). Ale bohužel jsem v tom trošku ztratil iluze, protože díky bohémství a různorodosti charakterů v labelu to je trošku abstraktní vize. Jinak kromě toho zázraku, jímž by bylo tohle seskupení a koncerty by vypadaly perfekcionisticky jak od I AM, nemám nikoho, s kým bych chtěl zakládat kapelu."

Kdy se dočkáme klipu, ve kterém si se Stevem Buscemim zahraje roli otce a syna? "Počkáme pár let, až se ještě víc přiblížím jeho podobě a budu na to mít ušetřené prachy. A pokud bude dobrý nápad, proč ho neoslovit. V "Reservoir Dogs" byl výborný, ale úplně nejradši ho mám v "Mafii v Atlantic City", prozrazuje Mámin hodnej syn.

Jsi známý pedant a puntičkář, co dbá na každý detail. Předpokládám, že díky tomu sjíždíš i diskuse na FCB, YT či IG...

"Úplně vše ne. Snažím se to nesledovat, ale pak se přistihnu, jak projíždím komentáře na YouTube a občas tam i něco napíšu. Zrovna tento týden mi kámoš vyčítal, proč se k tomu vyjadřuju, že to nechápe. Já to vlastně taky nechápu. Pořád jsem jeden z těch interpretů, kteří mají povětšinou pozitivní ohlasy. Občas mě ale něco roztopí natolik, že se vyjádřit musím."

"Někdo mi říkal, že Majself a Grizzly jsou "slovenští Paulie a Kenny". A podobá se to"

Necítíš, že ti někdo z mladších šlape na paty? Vidíš v branži někoho, kdo by dělal podobný styl jako styl?

"Nikdy jsem si nemyslel, že by se mě někdo snažil napodobit, protože jsem se nebral za „toho macha“, který by udával bytelný směr. Z českých tváří, které se nebály přiznat inspiraci, zmíním Beefa z ATMO Music. Pak mi taky někdo říkal, že Majself a Grizzly jsou "slovenští Paulie a Kenny". A podobá se to - také jsou dvojka, desku pojmenovali "Neptun" a v jednom z posledních klipů mají moře... I když jsem s tím kotvením, molem a přímořskou tématikou nebyl úplně nejoriginálnější, v rapu jsme byli první, kteří to dali do stylistického balíčku a udělali v tomhle ražení tématickou a koncepční desku. A třeba i právě kvůli výše zmíněným příkladům se snažím ubírat jinou cestou a nezůstávat v jednom bodu. Jak textově, tak vizuálně. Ať se zas může někdo inspirovat."

Dj Wich se otevřeně přiznal ke kalkulu, protože už nechce, aby jeho hudba zapadla, a naopak touží po tom, aby se dostala k co nejvíce lidem. Vidíš to podobně?

"Já se naopak přiznám, že můj kalkul je to dělat zcela podle sebe. Je ale pravda, že se snažím sledovat, jakým způsobem to dělá můj nejoblíbenější interpret Mac Miller. U něj se mi vždy hrozně líbilo to, že si vybudoval obří základnu fans v době, když byl mladý, měl hity a líbivé klipy. Já v něm ale vždy cítil trošku něco víc a pak najednou vycházelo najevo, že je v kontaktu s Earlem a dalšími dope emcees a začal pro tu velkou obec vydávat věci, které zase tak líbivé nebyly a byly naschvál divné. A to je i můj směr. Chci lidem předkládat tracky, které mě baví a taky jsou záměrně divné. Můžu je tím překvapit a inspirovat, a když to cítit nebudou, pořád mohou poslouchat starou tvorbu. Rozhodně nebudu ten typ, co se dokola snaží na sto způsobů zrecyklovat jeden "hit" , který ho dostal do povědomí a myslet si, že to ho to pokaždé spasí. "

Zatímco dříve posiloval jen Jay Diesel, teď tak činí každý druhý rapper a gym zažívá velký boom. Podlehl trendu i on? "Musím začít znovu něco dělat. Před rokem a půl jsem chodil cvičit pravidelně. Ne proto, abych vypadal jako Jay Diesel, ale abych se cítil líp. I když jsem tomu jako malý nevěřil, teď se mi ukazuje to, že nejlepším lékem na všechno je právě pohyb. Vyplavuje to stres, který je v mé branži a při mém nasazení každodenním chlebem. Nakonec jsem na sebe trošku naštvaný, že jsem z toho vypadl. Hrajeme ale s klukama pravidelně fotbal. Přes zimu jsem zamluvil halu, zařídil všechny formality a byl jsem tam asi dvakrát. Holt deska dostala přednost,“ tvrdí Plevel Harvard.

Jak dlouho už cítíš zodpovědnost za to, co říkáš? Když jsi zavrhl ten kalkul, nebyl si nikdy ani politikem či diplomatem, který někdy musel volit kvůli klidu mírnější slova?

"Má výchova a svědomí plus rozum mi nikdy nedovolily říkat píčoviny. Takový emcee jsem nikdy být nechtěl. Ta zodpovědnost byla přirozená a spontánní. Na nové desce jsem ale od toho trošku upustil a slovně se vyřádil více než kdy předtím. Miluju rap ve více formách, i tu jeho drzost i stupiditu a rád napíšu track čistě o punchlines, který nebude nikoho usměrňovat ani moralizovat. A pak jsou témata, která řeším a která mě zasahují a trápí. V těch případech je pro mě rap určitá forma terapie, že se z těch věcí vypisuju. Mnohdy mě pak samotného překvapuje, že to zasáhne tolik lidí. Nikdy jsem nechtěl být politikem, jelikož jsem se nedostal do hloubky věcí a zároveň mi dotyční připomínají antihumánní partu, která hrabe u svých koryt a vůbec nemá ten správný lidský pud. Politická smetánka pro mě neřeší věci tak, jak by se řešit měly. Proto to jde mimo mě. Když už jsem o něčem mluvil a do něčeho prudil, byla to věc, která se mě týká, které jsem rozuměl, a byla pro mě svým způsobem osobní. (viz. Pavučina lží pozn. aut.)

Dostal jsi někdy v Liberci od starších psů jako Cafone nebo Muerto nějakou dobrou rapu, jíž se řídíš dodnes?

"Spíš než o rady jde o to, že na mě mají tito lidé vliv v tom, že mi nemažou med kolem huby a vždy mi řeknou, co je baví a co je nebaví. A zároveň mě mezi řečí usměrňují, protože si navzájem předkládáme muziku, která nás bere, a zároveň eliminujeme tu, která nás nebaví. Jak zahraniční, tak česko-slovenskou.“

"U některých lidí si ale ještě počkám na to, než je zkusím oslovit"

Na scéně je dle mě řada interpretů, kteří mají vůči jiným postavené už léta hradby. Sleduješ stejně jako já, že ještě pořád nedozrála doba, abys byl v tracku s 518, Colem nebo Ektorem?

"I když se to rapidně zlepšilo a spolupráce s lidmi, kteří nebyli nikdy k vidění na jednom tracku (viz Rytmus & Cole) , najednou jsou, furt ve vzduchu visí určité předsudky. Ale zdá se mi, že emcees, kteří byli hodně radikální, jsou postupem let tolerantnější. Rozhodně ale nemám nikomu za zlé, když nechce dělat track s tímhle nebo s tamtím. U některých lidí si ale ještě počkám na to, než je zkusím oslovit. Stále tu vnímám své hrdiny."

Kdysi sis plnil Bukovské sny Katem na featu a Wichem na beatu. Rajcují tě ještě nějaké významné spolupráce i po deseti letech ve hře?

"Ke konci desky jsem dost komunikoval s Rytmusem, se kterým chceme spáchat společnou věc. Jeho zaujal Wichův track "Re-generace", kde je na refrénu i Lenny, ale nakonec měl naplánován zpáteční let z dovolené až po deadlinu, tak se to nedotáhlo. Je možné, že do toho časem doplní svůj exkluzivní feat, anebo se třeba potkáme až na dalším albu. "

Od "Slov" letos uplyne 10 let. Kdy je slyšel naposledy a změnil od té doby tempo práce, že je třeba efektivnější? "Asi před měsícem mi na YouTube vyskočil track "Plameňáci", ve kterém ani nejsem. Tak jsem si ho pustil a hezkou nostalgií mě to vtáhlo do atmosféry let, kdy jsme debutovou desku vytvářeli. Bylo to první album, první kapela, splněný sen, práce pod labelem. Proces nahrávky ale vůbec nevznikal efektně a systematicky tak, jakým způsobem pracuju teď. Pamatuju si, jak jsme v tu dobu seděli u mě na bytě a každý ze svých sešitů rapoval útržky myšlenek, které jsme stavěli do tracků,“ říká Pablo Bambino.

Ještě se nestalo, abys na sólo desce neměl zpívaný refrén. Od "Haranta", přes "V hlavní roli", "Molo" a "Boomerang", až po "Nirvanu". Je to už záměr, nebo neplánovaná přirozenost?

Nejsem refrénový emcee. Málokdy dokážu napsat fakt dobrý zpěvný refrén, proto pro mě funguje lépe, když k silným slokám přizvu člověka, jenž dokáže ztvárnit zpěvnou myšlenku v refrénu. Například v singlu „Neony“ byl první refrén a až pak sloky. Kenny tuto věc konzultoval s Jakubem Lenzem, který nám pomáhal s „Boomerangem“ a jeho přítelkyni se ten song líbil natolik, že do toho nabroukala refrén. Když jsem pak řešil, že by to přezpíval někdo jiný, nakonec mi v tom sedla nejvíc právě ona. Hlasově i s efekty to má přesně takový osmdesátkový feeling, jak jsem si představoval.“

Kenny Rough tentokráte nemá monopol. Hádám, že jsi nechtěl potřetí vstupovat do stejné řeky kvůli větší rozmanitosti a jiné energii. Jak si mu svůj záměr po dvou úspěšných deskách vysvětlil? Vážně mu to nebylo ani trochu líto?

"Nevím, jestli byl naštvaný, protože to je kapacita, ale možná to v sobě chvíli řešil. Myslím, že je natolik inteligentní, že mé kroky chápe a respektuje to.. O více beatmakerech jsem přemýšlel už u „Boomerangu“, ale tehdy mi řekl, že má větší smysl to spojení rozvíjet, než to po první desce roztrhnout. Kenny mi tvoří muziku a zvuk a já se starám o všechny klipy, promo, grafiku a další věci, díky nimž jsme tam, kde jsme. Máme v plánu další společné projekty, jezdí se mnou jako koncertní deejay a nepřestáváme spolupracovat. Navíc je to něco jako můj druhej brácha.“

"Kdyby Rest tvořil stejným tempem jako já, tak by byl ještě desetkrát dál"

Máš přehled o tom, kdo je jinak z vaší stáje TNKDLBL nejprodávanější a koncertně nejvytíženější?

Momentálně jsem to já, protože toho dělám nejvíc a jsem nejproduktivnější. Ale zaručeně vím, že kdyby Rest tvořil stejným tempem jako já, tak by byl ještě desetkrát dál než já. On vydá jednu věc , pak neudělá nic tři roky a i tak má plný kluby a lidi ho žerou. Vydal singl, který se stal fenoménem, následně si vystřihl nejlepší věc na desce „Veni, Vidi, Wich“ a i na YouTube vidím, že to lidi naprosto hltají a stále čekají na novinky.“

Kdybys dnes přestal dělat rap, ukončil vydávání, zrušil nabookované koncerty a nechal si jen značku Garand Brand, uživila by tě?

"Garand Brand jsou moje zadní vrátka, protože mě hadry baví a chtěl bych z toho vybudovat samostatně fungující značku, která by do budoucna nestála jen na mé muzice, ale lidi by ji brali jako svébytný brand, jenž má nějakou historii. Budu se snažit, aby z toho nebyl jen Paulieho merch a abych tu značku mohl dál budovat i bez hudby a uživit se tím."

Bez hudby Ještě nestraš. Vidíš se ve studiu u Ondry Žatkuliaka a na pódiu i v roce 2037?

"Rád bych, aby se tak nestalo a když už, tak méně často, komorněji a důstojně tomu věku."

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná