Naše deska konkuruje velikánům, ale veliká je stejně, prohlašuje Ryes

Nedávno dostal prostor vyjádřit se producent Kenny Rough a dnes je řada na lyrikovi Ryesovi, abychom se naposledy vrátili k desce "Páni kluci". Kromě toho, že v rámci Track po tracku projedeme všechny skladby, tak se taky dozvíme něco o tom, co dělá pro to, aby se pořád nepředhazovalo, že zní jako Idea anebo že by byl strašně rád, kdyby jeho tvorba naučila lidi vnímat muziku intenzivněji. Jo a taky třeba to, že slova Elvis a herpes mohou spolu fungovat, i když se nerýmují.
 

Chůva


Dost neobvyklý začátek. Čekal bych na úvod nějaký rap o rapu, represent, místo toho nostalgická vzpomínka na pedofilní chůvu, která tě balila nejen do plen, ale i obrazně. To jste si asi hodně hráli na doktorku a pacienta, přičemž vyšetření brala určitě vždy poctivě, ne? Neobvyklý krok, zařadit takovou skladbu hned na úvod a ještě i jako singl. Nicméně v tomhle tady u nás asi držíš prvenství, nevybavuji si, že by někdo rapoval o něčem podobném.

Trochu jinak. Když si to poslechneš znovu, zjistíš, že ona pro mě byla láska a já pro ni práce. V mých šesti letech. Můžeme teda z mojí strany mluvit o nějaké první, platonické „lásce“. Ne že bych ji v šesti chtěl svlíknout, to chápeš. Až dál najdeš v příběhu čas (když já jsem dospěl), ve kterém by se dalo mluvit o něčem vzájemném. A neobvyklý krok, to určitě! Ale věřili jsme mu oba. A vidíš, myslím, že to celkem vyšlo.
 

Zkušenosti + Seck


Tohle je naopak něco, co jsem čekal. Přesně ten typ zadumanější skladby, filozofování, dumání o těch nejběžnějších věcech. Člověk se radši sám třikrát spálí a všechno si sám prožije na vlastní kůži, než aby si jednou vyslechnul zkušenost někoho staršího. Co byla pro tebe ta nejdůležitější zkušenost, kterou si se za dvacet let naučil v reálném životě a v tom rapovém?

Tak vůbec nejdůležitější a zároveň nejtěžší pro mě bylo, naučit se stát rovně, když proti mně šlo víc věcí najednou. A neposrat se z nich. To mi zabralo celkem důležitou část z těch let a řekněme pár dost složitých věcí mám úspěšně vyřešené za sebou. Určitě je ale víc věcí, co mě nějakým způsobem poučily a dneska díky nim nechodím oklikou, ale přímo. Takové ty běžné, co je všichni známe. Jsou zmíněné v treku zabalené trochou mudrlantství. A v rapu mě poučuje neustále něco. Díky bohu ale mám (máme s Kennym) schopného manažera, který za nás dělá 80% procent věcí. Chci pro lidi kvalitní merchandise, mám ho. Chci koncerty, dostanu tour na čtyři měsíce atd. Je to krásný život, co se týče rapu. Já se bavím!
 

Opravdu?


V barech a hospodách zřejmě trávíš více času, protože na hospodské chvástání poukazuješ ve vícero peckách. Mluvkové v pohostinství jsou většinou ale vítáni, protože jsou to většinou oni, kdo se starají o zábavu druhých. Ty jejich výmysly jsou někdy lepší než ohrané vtipy.

Přesně tak. Všichni rádi myslí na to, co můžou být, a znám spoustu fakt skvělých historek od lidí z baru, o kterých jsem všem musel říct. Jsou super, i ti vypravěči. Klasika. Setkáváme se s tímhle stoprocentně všichni, tak mě to napadlo zaobalit, abychom se všichni najednou mohli zasmát u rýmů.
 

Dveře


Všude kolem nás jsou nějaké dveře a nikdy pořádně nevíš, co se za nimi skrývá až do momentu, kdy do nich vstoupíš. Život ti nějaké připraví, ty to ale můžeš změnit, když se rozhodneš vzít za úplně jinou kliku. Víš o nějakých dveřích, které pro tebe zůstanou navždy zavřené, že do nich ani ze zvědavosti nenakoukneš?

Jak říkáš ty, nikdy pořádně nevíš, co se za dveřmi skrývá, dokud je neotevřeš. A nebráním se tomu otevřít jakékoliv, pokud si dopředu nemyslím, že jsou mi k ničemu nebo do nich vstoupit prostě nechci! Je třeba u toho uvažovat, samozřejmě. Jsem rád, že jsem v minulosti otevřel dveře, které mě zavedli tam, kde jsem teď, s tím vším co mám. Dveře tě neminou! Přijďte je dát na koncert, zaskáčem.
 

Jejich svět + Jakub Lenz


Mluvíš o lidech, které jsou jako prázdné nádoby. Nevnímají muziku jako něco mimořádného a tím si ochuzují o prožitky, žijí jako bez duše. Oni to ale nemají hozené jako vy, oni ani většinou nejsou schopni to takhle uchopit, proto je ani nic netrápí. Skladba je taky chytře převlečená propaganda na téma „Kupuj originál“. Což oceňuji, protože nápad, jak vaše CD putuje od jednoho nešťastníka k druhému, je zajímavý.

Já si samozřejmě uvědomuju, že ne všichni se dívají na muziku jako já, respektive jako my. Bylo by pro mě maximum, kdyby naše deska naučila, i kdyby jednoho člověka, vnímat muziku trochu intenzivněji. Dál. Všeobecně známá věc, takže jen pro shrnutí - je u nás takový problém. Existují špatné a dobré kapely, což ještě takový problém není. Ty špatné nekupuje nikdo, neumí pobavit, nemají texty, produkci, není se čemu divit. Jenže, a tady je ten problém, existují i dobré kapely, které napříč tomu, že tě pobaví a donutí vstát ze židle textem a produkcí, kupuje minimální procento z těch, kteří se díky jejich výkonu baví. A to mi trochu nesedí, když desky pořád stojí jako dva, tři drinky v klubu. Takže ano, skladba je převlečené téma „kupuj originál“, ale v trochu jiném podání a toho si určitě všimni. Ani jednou jsem v textu neřekl kup si něco. Ani jednou nepadlo, že bys měl něco podporovat. Řekl jsem příběh, a když ti připadá v pořádku, necháš to být. Jedeme dál. Když ti nepřipadá v pořádku, vstaneš a něco uděláš. Nenutím tě ale k ničemu. Mě konkrétně nic nechybí, já si hudbou obohacuju život. A tímhle podle mě vede cesta. Zároveň to aspoň z pohledu autora pomůže víc než řvát na lidi: „Kup to, musíš to koupit!“. No nemusíš, jasně že nemusíš.
 

Dřív než jsem přišel


Ještě než si přišel do rapové hry, tak jsi na sobě makal a sbíral zkušenosti, aby si nezklamal. Makáš ale rád, protože muzika je tvůj život. Je vidět, že na sobě dost pracuješ a snažíš se přijít s něčím, co tu ještě ani nebylo. Třeba tvoje flow, opožděné frázování, velký důraz na „r“ a podobně. Hlášky, že „zníš jako Idea“ tě asi motivují nejvíc, aby si všem dokázal, že tomu tak není.

Díky za tuhle otázku! Všiml sis přesně věcí, o kterých někdo může říct: „zníš jak idea“, a na kterých já jsem extra pracoval, aby mě odlišily. A věř, že nakonec to dojde i ostatním. Musí se to naposlouchat. Jsou to přesně věci jako opožděné frázování, které se místy prolne do hudby tak, že pochopíš až třeba po druhé, že fakt není vedle a zní dvakrát líp. Hrál jsem 8let na klavír. Mám „doby“ narvané do uší a vím přesně, kdy to zní správně. Chtěl jsem to zužitkovat. Nikdo to tu nedělá. Nicméně svoji pozici si musíš budovat a já s tím počítám. Věřím, že při vydání další desky bude těchhle často neopodstatněných hlášek přítomných minimálně. Do té doby mě motivují dát větší důraz tomu, co jsem přinesl já. A co se týče podobných věcí v projevu, tak těch najdeš u spousty rapperů u nás dost, jenže je nikdo tak nezačne srovnávat, protože třeba nevydávají na stejném labelu nebo kdo ví co. Nemají třeba podobnou barvu vlasů nebo sestřih a to mi věř, že i podle toho někdy lidi srovnávají dva zdánlivě podobné lidi v něčem, v čem jsou odlišní. Ještě jednou díky za tuhle otázku!
 

Pocity + Eki


Když jsme byli malí smradi, vždycky jsme hlásili „kašli na city, lepší jsou pocity“. Další polemizování na věčné téma. Jaké si měl třeba pocity před nahráváním a jaké máš teď, když už je všechno hotové a vidíš výsledek? Máš třeba pocit, že to u lidí klapne?

A víš, že jo? Mám velký pocit, že to klapne. Je to dobrá deska. Je zábavná, má skvělou muziku díky Kennymu. Vydal ji skvělý label. Nevidím důvod, proč by něco nemělo fungovat. Jsme mladí. Naše deska konkuruje velikánům, ale veliká je stejně! Jsme pro rap u nás dobrá investice do budoucna. Udělali jsme si deskou myslím vcelku dobré jména. Tolik můj názor.
 

Nezměním, kdo tě vychoval za týden


Člověk má v konečném důsledku jen sám sebe a vždycky záleží jen na něm, jakým směrem se bude jeho život dál ubírat. Rodiče se mu mohou věnovat celé dětství o sto šest, ale jedna pitomá parta to může za jeden pouhý týden zničit. Podle mě vždycky závisí především na sociální inteligenci každého jedince, jakým způsobem se bude integrovat do společnosti. To je vždycky loterie a rodičům nezbývá nic jiného, než se modlit, aby jejich dítě nepotkalo nějakého debilního manipulátora.

Přesně, tolik jedna část pecky. Tohle téma respektive „netéma“ je myslím taky celkem ojedinělá věc u nás. Jedna věc zahrnuje tři témata a to „Nezměním“, kde mluvím jednoduše o tom, co nezměním, potom „Kdo tě vychoval“ kde je právě zmiňovaný průběh výchovy a nakonec „Za týden“, kde je pár věcí co se můžou stát za týden. Ta věc není výjimečná v tématech, je to výjimečné jako celek, protože jednotlivé témata dávají význam jako věta, takže jedna pecka. Je to pro pobavení a i hudba je všimni si taková koncertová, rychlá, plus ten refrén. Na tour ji hrajeme jako poslední a vždycky se díky ní skvěle rozloučíme s lidmi, protože je baví.
 

Možná + Paulie, Eki


Nejspíše fiktivní příběh, který se ale může zrovna teď někde odehrávat. Možná jo a možná taky ne. Máš někdy takové stavy, že pozoruješ lidi a přemýšlíš, jakému osudu musí čelit anebo co se jim asi odehrává v hlavě? Člověk musí mít asi nějakou negativní zkušenost, když přemýšlí o relativitě bytí, počínání a jak je krátká cesta ke štěstí i nezdaru?

Je to fiktivní příběh, kdy jsou z pohledů dvou rapperů zastoupení dva lidi, kteří jeden o druhém neví, přitom se ve slokách schází okolnosti a aktuální situace obou. S parádním zpěvem v refrénu samozřejmě. A to na co se ptáš, má myslím každý s trochu rozvinutou fantazií a negativní zkušenosti, podle mě nemusí být nutně podklad k zamyšlení o relativitě bytí. Každý by měl uvažovat! Opět je to příběh, který ti může něco dát a nemusí. Ale je to v něm. Není to prázdné.
 

Den po rozchodu


Rozchod s milovanou osobou není většinou příjemná věc. Ty si to ale tady nepojal tak tragicky, naopak s nadsázkou a vtipem, aby si odlehčil. Na desce máš více momentů, kdy se snažíš občas utéct a odlehčit. Máš pocit, že lidi chtějí slyšet spíše ty odlehčenější polohy než vážnější témata? Takové to, „proč lidi ještě zatěžovat dalšími problémy, když oni mají svých starostí dost“? Co se týká třeba filmů, tak komedie asi jasně vítězí před dramaty.

Tahle pecka a téma vystihuje to, co mám aktuálně potřebu dělat. Čili odlehčovat věci, které jsou normálně vážné, a my si z nich děláme prdel, pokud třeba nejde o nás atd. Nechci řešit extra vážné věci, přehnaně filozofovat v rapu. A co se týče toho, jestli chci nebo nechci zatěžovat lidi dalšími problémy, tak toto abych pravdu řekl, vůbec neřeším. Dělám to, co uznám za vhodné, když mi to přijde kvalitní! Až je budu chtít zatížit nějakým problémem, tak je zatížím. Dělám hudbu pro lidi, jasně. Lidi ale neovlivňují to, jak ji dělám.
 

Konec + Idea


Další song na téma ženské. Musím říct, že tohle je asi stěžejní motiv na desce Páni kluci. Když není něžnému pohlaví věnovaná celá pecka, tak tam musí zaznít alespoň nějaká narážka či poznámka. Což je vcelku logické, já jsem ve dvaceti taky řešil podobné věci. Tentokrát si berete s Ideou na paškál „samostatnou“ ženu, která ví, jak zacvičit s nezkušeným mužem. Jinak mimochodem instro je hymna.

Díky. K těm ženským. Ani jsem si v průběhu psaní desky nevšiml, kolik témat k nim bude jakoby inklinovat. Pecka je spíš vztah dvou lidí, ale máš pravdu, že všichni by si měli všimnout toho, jak jeden z nich cvičí s tím druhým. Dost častá věc mimochodem. Tak třeba si to někdo v podobné situaci uvědomí. Na tour v ní má Kenny super part na saxofon. Třeba slyšet a vidět.
 

Profesionálové


Někomu sláva vleze do hlavy a někdo je natolik profesionál, že se s tím dokáže poprat. Docela mě pobavil rým Elvis – herpes, to ti asi ujelo, viď? V závěru skladby zazní, že budeš pořád stejný, i kdyby přišel nějaký ten pomyslný úspěch. To asi ale nemůže člověk takhle dopředu hodnotit, ne? Člověk nemůže hodnotit nějakou situaci, když ji ještě doposud sám neprožil? Pamatuji třeba komentáře Kontrafaktu po jejich prvním singlu, že by nikdy nehráli pop skladby v rádiu, že pořád pojedou stoku apod. Která hvězda s hvězdnými manýry tě vůbec inspirovala?

Jsem rád, že tě rým pobavil. Je to prdel, že jo. Anglicky se herpes vyslovuje s „ís“ na konci. Začátek zní jinak než „her“, ale anglickou výslovností bych zase přišel o „e“, které sedí k Elvisovi. Takže proto ta redukce. Půl česky, půl anglicky. A tímto my si děláme prdel z profesionality naší věci, protože o tom ta pecka je. Vím, že takhle je to dost těžké pochopit, takže teď to chápou aspoň ti z vás, co si čtou rozhovor. A samozřejmě, že to předem nemůžu zhodnotit. Třeba takoví budeme. Je mi to jedno. Budu dělat vždycky to, co mi přijde kvalitní. Teď je to prdel z naší profesionality.
 

Třetích deset


Dva křížky za krkem, proto je čas na lehké bilancování. Tvůj duševní i tělesný vývoj v konfrontaci s děním ve vlasti. Fronty na banány a ruštinu ve škole znáš jen z vyprávění, si porevoluční dítě, které se narodilo už do demokracie, která občas dost skřípe. Chození za školu, první cigára, graffiti, první piva a taky nemůže opět chybět první holka, „co do tebe psala i ve snech“. Na co z toho všeho vzpomínáš úplně nejraději?

Ani nevím, na co vzpomínám nejradši. A o tom je vlastně tahle věc. Rekapituluju to tím způsobem, že bylo vše ok, protože jsem i horší věci zvládl vyřešit tak, že dneska je fakt vše v pořádku. Trochu zjednodušeně a stručně mluvím o sobě, protože jsem chtěl, aby z desky byla cítit moje osobnost. Nechtěl jsem ji po trochách umísťovat všude, tak jsem to vyřešil jednou celou věcí o mě. A myslím, že tohle kus mě na desku sto procent dostalo.

Související:

Pokora a úcta jsou jedny z vlastností, které nechci nikdy ztratit, tvrdí skromně producent Kenny Rough z BPM
 

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná