Martin Svátek o nakopnutí od Vladimira, napojení na Ideu s Katem i touze dělat s Djem Wichem...

"Martin S., toho chrání zpěv, svítí mu na cestu v černočerný tmě,“ rapuje Vladimir 518 ve svém letošním monstrózním hitu „Planeta Praha“ a na mysli nemá nikoho jiného, než autora refrénu "Já miluju život, život miluje mě - já buduju hudbu, hudba buduje mě," jenž už dokázal před lety zaujmout i samotného Ivana Krále. Nevidomý zpěvák zmeškal kvůli rozhovoru pro bbarak.cz zkoušku gospelu a během povídání prokázal velký cit pro vnímání okolí, když si z tiše hrajícího rádia všiml původního samplu, který byl použit na Xzibitově debutu „At the speed of life“ v hymně „Paparazzi“. Autorovi interview byl z jeho úst také doporučen nový J. Cole a nám nezbývá nic jiného, než doporučit jeho slova a hlavně tvorbu vám.

O čem jsi snil jako třináctiletý a o čem sníš v kristových letech? Nedávno jsem zpovídal jednoho předního fotbalistu a moc se toho u něj nezměnilo. Jak je to u tebe?
 
Ve dvanácti třinácti jsem byl hodně zažranej do sportu. Dělal jsem atletiku. Skok do dálky ale byla hrozně debilní věc, pořád mě vykazovali kvůli přešlapům. Vždy jsem si to odkrokoval, ale jak jsem se rozběhl a ne všechny kroky byly stejný, šlo to do pytle. Pak jsem běhal i krátký tratě, tuším, že nejdelší byla patnáctistovka. Kromě toho jsem lyžoval a dělal i sport pro nevidomé – goalball, se kterým jsem se dostal až a mistrovství Evropy do Anglie. Byl jsem tenkrát veký zvíře, beze mě by se to neobešlo  byl jsem totiž náhradníkem do počtu, ale chtěl jsem se podívat na ostrovy a vyšlo to. Když jsem přemejšlel jak se ke sportovcům víc přiblížit, šel jsem studovat masérskou školu. Pak už se to rychle přehouplo, říkal jsem si, že to stejně dlouho nevydrží a začal jsem skládat muziku, které jsem se věnoval odmala. Do šestý třídy jsem se učil na klavír, ale učitelka mě pak vyhodila. Nyní sice na klávesy hraju, ale jen podle sluchu.
 
A současnost? Mně se toho už dost splnilo, mám kapelu, která mě baví, a teď rozjíždím svůj projekt. Jediná myšlenka, co mi lítá v hlavě, je, aby se to dostalo k lidem a já to mohl tlačit a propagovat, aby se to hrálo, abych s tím byl spokojenej a aby se to vůbec dotáhlo ze snu do reality. Jasně, mohl bych zmínit duet s hvězdama, kterých by bylo požehnaně, ale obávám se, že bych stejně kvůli trémě nezazpíval nic.

Když PSH vydávali pro scénu tak zásadní "Repertoár" a v refrénech jim prozpěvoval David Čokoláda, kde byl a co dělal Martin Svátek?
 
S Davidem Čokoládou se známe. Zpívali jsme spolu, když mi bylo patnáct šestnáct. Na hřišti, chodil za mnou i domů a byla to super doba, na kterou nezapomenu. V tý době mě vzali poprvý na dětskou diskotéku, kde jsem se prvně dostal k jamování. Byl tam Dj, kterej říkal „pojede instro, ty chytneš majk a prostě to tam dáš“. Tak jsem tam něco vyplácnul a prej to znělo fajn. Na základě toho jsem začal víc jamovat a blbnout a naučil jsem se, že když slyším instro, dokážu z těch pár akordů udělat sloku a refrén. Text není tak hluboký, jde o melodii a harmonii. Takhle se vymýšlí i písničky pro Madfinger. Když kytarista přinese věc načrtnutou v pár akordech, já dodělám zpěvnou linku, hrajem to, a když se to líbí, jenom to dopilujem a dotáhnem. Spontánní nápady bývají nejlepší, spadne to zhůra a důležitý je si to udržet a zapamatovat si to, což mi dělá velké roblémy a proto mám telefon narvaný fragmentíkama. Ale abych neodbočil moc - v českým hip hopu jsem tehdy moc nejel. A jednom výběru jsem slyšel „Penerský dezert“ a díky tomu jsem Penery zaznamenal, ale pamatuju, že na „Repertoáru“ už to nebylo a tehdy mě to zklamalo. Tuhle desku a ještě „My tři“ jsem ale dával dost často. Od té chvíle jsem chtěl potkat Dje Wiche a něco zkusit, což pak přišlo i s „The Golden Touch“, což je album, který žeru a mám ho doteď v telefonu. V „Cheat on her“ je R.L. z kapely Next, která měla už v roce 1998 obří hit „Too Close“. No, dnes by se to v Billboardu nedostalo ani do stovky.
 

Donedávna jsem vůbec nevěděl, že hiphopeři něco dělaj rukama

Čím vším tě vůbec oslovuje hip hop a co je pro tebe ve zdejším prostředí nejdůležitější - sdělení, uvěřitelnost, rytmika?
 
Pro mě je hip hop něco jiného než pro většinu a nemyslím to tak, že bych se chtěl povyšovat. Jak nevnímám vizuálně, donedávna jsem vůbec nevěděl, co dělaj hiphopeři rukama, jak se pohybujou a vůbec mě nezajímá hiphopový oblečení. Musí mít suprovej beat, musí mít sampl, který mě dostane, když je tam navíc vokál, je to úplně nejvíc. Rapper musí mít rytmus, skvělou flow jako Talib Kweli a důležitý jsou samozřejmě i texty, který si postupně překládám a který mě můžou dost často oslovovat.

Když se podíváš na tuzemský rap a R&B - prvně zmíněný žánr je rozjetý, ale RnB pořád kulhá a jakoby ho neměl kdo dělat. Čím to je?

Myslím, že když chce někdo dělat R&B, často slyší a zažil jsem to i já – „dobře, super, ale dělej ho v češtině, protože v angličtině na to není nikdo zvědavej“. Když jsi v Čechách, tlačej tě do českýho R&B, což ale není jednoduchý. Pokavaď zpíváš v angličtině, v češtině ti to může připadat divný a vyteplený. Nicméně i já jsem se rozhodl, že nahraju věci v češtině, že to zkusím. Už jsem nahrál pár refrénů a docela mě to bavilo. Akorát  nevím, jak to bude s mejma písničkama, který jsou nafrázovaný do angličtiny. Obecně zpívat R&B v češtině je složitější. Texty v tomto žánru jsou buď přehnaně sladký, anebo naopak hodně sexuální. A zazívej tohle česky. Jo, Gipsy to udělal, ale mám pocit, že si z toho dělal prdel.

Sympaťák Svátek jako bavič...

Řada lidí poslouchá hudbu zejména v autě. On ne. „Nevím proč, ale nechtěj mi dát řidičák. A přítelkyně za volantem bude stejně určitě hezčí než já,“ smál se hlas kapely Madfinger, který si občas střílí z lidí i ohledně filmů: „Když začnu popisovat jednu scénu z „Pulp Fiction“, někteří se diví, tak jim vysvětluju, že když začnu hůlkou ťukat do televize, tak to do ní vejde a já to přebírám.“

Jsi členem Madfinger a byl jsi součástí někdejších Navigators, zároveň však chodíš do práce. Chceš se udržet v rytmu, nebo se černou muzikou na tvé úrovni nejde živit?

Zcela se tím uživit nedá a proto jsem taky hmátnul po příležitosti masírovat a vypomoct si. Přední zástupci R&B tady nejsou a to, co děláme s Madfinger, taky nefunguje tak, že by každej tejden byly tři koncerty. Jde o to, co se do lidí tlačí. Všude je teď samá Miley Cyrus nebo Katy Perry a média zásobujou posluchače vším možným, že je to přesycený a oni pak třeba ani nemaj chuť vyhledávat muziku, která to myslí upřímně.

Jak to máš s platbou za hostovačky nebo beaty, ty sám si zakládáš na spolupráci ze vzájemného respektu, nebo se nebojíš jít ani do těchto „obchodů“?
 
Jak kdy, někdy je to hodně o respektu. Někdy se nestydím říct o peníze za zpěvovou linku nebo vokál do refrénu. Muzikou se živím a myslím si, že na tom není nic špatného. Chci to udělat tak, Ondra mi věnuje pár beatů a já s tím nemám problém mu za to něco dát. už jsme o tom mluvili, chci to pořešit, aby v případě dobrého beatu za ty prachy měl, protože to je správný.
 
V rozhovoru pro cream.cz jsi zmínil, že tě ovlivnily mitapy od Dje Pecy One. Měl jsi na mysli beaty od Madlibů, J Dillů a pod.?
 
Vydal dva mixtapy, jeden hiphopovej a jeden neosoulovej, kde byli Dwele a spol. Mně to přijde zajímavý. Takhle tady ti deejays vůbec nehrajou. Umí navíc zahrát i party věci, od soulovějších klasiků až po současnost a hraje dobře. Nemusít to být vždy jen neznámá jména, ale ta kvalita z toho čiší.
 
Poslední dvě desky Timberlakea jsou vymakaný
 
Mé zdejší favoritky v tomto žánru jsou Dannie a Zdenka Predná. Co uklidňuje, nebo naopak povzbuzuje tebe?
 
Těch jmen je tolik… Mám kořeny v devadesátých letech, na tom jsem vyrůstal. Bavěj mě Bryan McKniht, Také Six nebo Stevie Wonder. Ze současnosti pak cením dvě poslední desky Justina Timberlakea, to je vymakaný. Vůbec mě vokální zpěv uklidňuje, a když točíme desky, hrozně se s tím piplám a vyblbnu.

Letos jsem tě evidoval již na třech rapových deskách - Vladimirovi, Restovi a Honzovi Peroutkovi. Lišily se nějak přístupy jednotlivých rapperů ve spolupráci s tebou?
 
Zásadní rozdíl byl v tom, že věci s Honzou a Restem se točily u Ondřeje Žatkuliaka v Rooftopu a Vladimir zase u Mike Trafika. 518 byl první a rozjel něco, čeho jsem se pořád bál, ale furt jsem o tom přemejšlel, a to je ta čeština. Když mi zavolal, bylo jasný, že to bude česky. Poslal mi náčrt s beatem a textem, a protože jsem neměl moc času, doma jsem na tom moc nemakal a nechal jsem to otevřený až do studiové session, kde mi pouštěli beat a já vymejšlel tu melodii. Nakoplo mě to někam jinam. Pak přišel Honza a já se poprvé objevil v Rooftopu, kde se dělalo do beatů, který jsou mi bližší. Bylo to volnější, byl jsem víc ve svým živlu. I když jsem nezpíval anglicky, tak jsem do tý češtiny dával ten tlak, který dávám do věcí, když skládám s Madfingerem. Suprový to bylo i s Restem. Říkal, ať něco zazpívám, že si to poslechne a něco napíše. Narval jsem to tedy do huby a on hned začal psát text. Od tý doby se ozvalo pár dalších lidí a také Dj Enemy. Jeho „Grand Prix 2“ sice nebude, ale napsal mi, že něco uděláme bokem.
 
Takže v "Planetě Praha" to bylo poprvé, kdy jsi zpíval česky? Proč ses jí tak dlouho bránil?
 
Mám pocit, že angličtina je strašně přirozená, vod mala poslouchám americkou produkci, na český scéně se moc nepohybuju. I kdybych skládal písně v češtině, stejně je musím vymejšlet s různejma anglickejma slovíčkama, jak to dělám.
 
Sólový debut je pro interpreta velká věc. Něco, na co se v podstatě připravuje celý život. Nepřijde ti však, že éra desek je pryč a že žijeme v rychlé době singlů, kdy na dlouhohrajky není čas?
 
Pryč je doba cédéček. Možná se to týká mladší generace a vlastně to pozoruju i u své přítelkyně, která si pouští věci hlavně z Youtube a i když má oblíbené kapely, tak o jejich albech neví vůbec nic. Líbí se jí například Coldplay, zná řadu písniček, ale že by sbírala kompletní diskografie, to ani náhodou. Docela by mě zajímalo, jestli mladí sbírají. To kouzlo se vytrácí – přijdeš domů, zapneš komp, napojíš se na iTunes, koupíš si, co chceš a to i bomby, který se nedají nikde sehnat, jako třeba gospel. Ve formátu m4a to ale nemá to kouzlo, nemáš v ruce booklet, necejtíš vůni z cédéčka a díky rychlýmu stahování se vytrácí ten obřad koupit si desku třeba na vinylu. Nevím, jestli alba mizej. Je pravda, že fajn pocit, kdy sis vydělal prachy na to, aby sis koupil desku a doma si ji užíval, se rychle vytrácí. Ani já si dlouho fyzický CD nekoupil, taky jedu přes iTunes.

Dance dělat nechci, nejsem magor
 
Dva roky zpět jsi říkal, že bys rád dával "do hiphopovejch beatů RnB feeling", což se teď děje. Hodláš album ubírat právě tímto směrem?
 
Protože je Ondra nejen rapovej producent, tak bych to chtěl mít rozmanitější včetně živých beatů od kapely. Zatím mám svoje věci a i on mě zásobuje. Nebude to jen hip hop a R&B. To jde dneska stejně taky do popu. Dance ale nechci, nejsem magor a ty močky, co teď nahrávají Usher nebo Chris Brown, bych nechtěl dělat. Brown má přitom první dvě desky dobrý, třeba „Run It“ s Juelzem Santanou z Diplomats mě bavilo moc a a ačkoliv mě jeho hlas docela baví, jeho desku si pouštět nemůžu. Ushera jsem zaregistroval v roce 1994, kdy vydal první album. O tři roky později jsem byl vedle z bombice „My Way“ a teď? Teď dělá skoro techno.
 
Zmíněný Ondřej Žatkuliak mi říkal, že by ti na novou desku měl pomoct s texty Idea. Uvažujete i o někom dalším?
 
Ideu mi doporučil Ondra se slovy, že je to suprovej textař. Říkala mi to i přítelkyně. Pak jsme se ve třech sešli a povídali si. Překvapily ho věci ohledně slepoty, i to, jak si z ní dělám legraci. Říkal jsem mu historku o zhasínání, že když jsem ještě neměl detektor světla, který mi sdělí, kde se svítí, tak jsem to dělával tak, že jsem si žárovku přiblížil víc k oku, jestli ucítím víc tepla. Je vnímavej a empatickej, jeho texty budou fajn. Udělali jsme teď první track, poslali mu základ a uvidíme.
 
Taky jsme se bavili o Katovi a stala se pak docela srandovní věc. Jeli jsme v metru a na přestupu se za náma zjevil se psem právě Kato, se kterým se známe už z dřívější doby. Zeptal jsem se ho a on řekl, že nikdy nepsal text na zpěv, ale že to můžeme zkusit, takže je to otevřený. Tehdy jsem se rozhodoval, jak to album postavit. Myslel jsem, že by mohla být většina věcí v češtině a dvě tři v angličtině, ale nakonec to chci udělat naopak.

Text je vůbec velký téma. Řada zpěváků z jiných žánrů nepíše vůbec, ale v hip hopu a rhythm and blues se tak většinou děje...
 
Takhle neosobní by to nemělo být. Pokud nejsi schopný psát texty, tak oslovíš toho schopnějšího, scházíš se s ním, povídáš si s ním i o osobních věcech, otevřeš se mu a ten člověk to pak do textu dá. Když se s ním spojíš, tak to zazpíváš stejně, jako když ten text napíšeš. Na Madfinger jsem napsal jedenáct z 12 pecek.
 
Kam jít na Martina Svátka?
 
V pondělí 21. října od 22:00 zastihnete šestičlenný kolektiv Madfinger v akci v pražském klubu Jazz Dock.
 
Taky jsem v souvislosti s tvou osobou zaslechl o jménu Dtonate, což mě naladilo...
 
S Dtonatem jsem natočil track na jeho desku. Sloka, refrén, bridge. Fajn spolupráce a suprový nahrávání. Když si vzpomenu, jak velkej Dtonate leží na posteli ve studiu, poslouchá, něco si tam mele a čas od času se zvedne a lamentuje – „tohleto ne, to je vyteplený, vymysli tam něco jinýho“… byla sranda a hrozně rád na to vzpomínám. Vůbec ale nevím, kdy to vyjde a jestli už je to zpracovaný.
 
Co vydavatel, už se ti něco rýsuje?
 
Mluvil jsem s Vladimirem, že bych rád rozjel něco svýho, že bych chtěl udělat R&B. Říkal super, ale že jedině česky. Kdyby byla polovina česky a polovina anglicky, byl by to prý paskvil a nevydal by to. Ještě tak uvažuju o jednom vydavatelství a taky přemejšlím, že bych si to vydal sám. Zatím s tím ale nemám zkušenosti, tak je nabírám a postupně sháním kontakty na lidi na booklet, fotky atd. Vše je na začátku a pořád přeci jen makáme na tracích. Po prvním singlu to pak bude aktuálnější.

Když se energie propojej a střílí to mezi náma, na koncertech lítáš
 
Chápu. Co koncertování? Jsou pro tebe posluchači tím největším bonusem,  co můžeš dokázat, nebo si úplně stejnou měrou užíváš i samotný proces tvorby?
 
Když se energie s publikem propojej a střílí mezi náma, tak na koncertech lítáš. Máš pocit, že nikdy nemůžeš bejt unavenej a jedeš. S lidma si skrze energii povídáš, roztleskáváš je. Je to strašný masakr. Nedávno se mi stalo, že mi na Facebooku napsal kluk krásnou zprávou, že si manželkou koupili naše DVD a pořád si ho pouštěj, když je jim špatně, že se díky němu dostávají do nálady a že si ty písničky zpívaj i děti. Tohle mě strašně zahřálo, že to má sakra nějakej smysl. Ale třeba i skladání písniček může bejt hustej euforickej zážitek. Pamatuju, jak jsem složil píseň, kterou zamýšlím udělat jako duet s přítelkyní. Byla pro mě tak silná, že když jsem jí volal, nedokázal jsem přesně zformulovat, co se vlastně děje. Nahrávání si ale taky užívám – jak se skládaj vokály, jak se bavíme o zpěvový lince, kde, co a pod jakej rap dát vokál, kde co rozdvojit, i to je hrozně fajn.
 
Jaký je tvůj největší koncertní zážitek z pohledu fanouška? Když nás navštíví třeba  Beyoncé, Alicia Keys nebo Rihanna, jdeš se podívat do velkých hal také?
 
Take Six, což je vokální kapela šesti černochů, která už tady hrála několikrát. Viděl jsem taky Bustu Rhymese a celou dobu jsem čekal na „Break Ya Neck“ a on to ten hajzl fakt dal, moc pěkný to bylo. Tech n9ne mě taky chytil, mám rád rychlej rap a i když label Strange Music až tak detailně nesleduju, nevadí mi to a nakopne mě to. Mrzí mě, že jsem kdysi zmeškal Little Brother, protože 9th Wonder má dobrej tlak a mrzí mě i Apollo Brown na Hip Hop Kempu 2013. „Trophies“ s O.C.m je lahoda. Chtěl jsem taky vidět Christinu Aguileru, propásl jsem i Beyoncé. Naproti tomu Alicia Keys mě až tak nezajímala, na posledních deskách mi přijde falešná a platí to i pro její vydaný živák.
 
Máš kromě hudby ještě nějakou jinou podobně důležitou vášeň?
 
Přítelkyni. A její spodní prádlo. Ne, je toho dost. Snažím se vrátit ke čtení – mám teď rozjetého Japonce Haruki Murakamiho, baví mě, jak bravurně dokáže popsat věc a postupně si ho chci přečíst celýho. A pak filmy – přítelkyně se totiž naučila krásně popisovat, co se tam děje. Když jsem byl sám a koukal jsem na nějakou detektivku, hodinu a půl na to jako kretén koukám a rozuzlení pak bylo pod nějakou hudbu. Nikdy jsem se tedy nedověděl, jak ten film dopadl. Já ti byl tak naštvaný…

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná