Lords Of The Underground:Díky nám se lidé usmívají a my se také usmíváme a jedeme pořád dál

Dne 12. února v Lucerně Music Bar se konal legendární koncert skupiny Tha Alkaholiks v rámci jejich evropského turné s názvem 21 & Over k 21. výročí stejnojmenného alba. Během večera vystoupila i další oldschoolová kapela, Lords of the Underground, s jejíž členy se nám podařilo udělat exkluzivní rozhovor, kde se například dozvíš o jejich prvním setkání s hip hopem, o názoru na termín „raper“ či o jejich nejnovějších plánech. Víc než zajímavé povídání vám přinášíme díky Aničce Oravcové, která pro vás tuhle legendární formaci vyzpovídala a povídání je to víc než zajímavé...

Tak jak se cítíte po náročných pár týdnech na Evropském turné?

Lord Jazz: DoItAll je nemocný, Funke se zrovna vyléčil a já jelikož beru vitaminy a jím zeleninu, já moc nemocný nebývám…

Jaké máte zatím dojmy z turné?

DoItAll: Jde to skvěle. Bylo nám požehnáno, takže tohle pořád můžeme dělat. Víš jak, hodně skupin z devadesátých let už tady dávno nejsou a my pořád děláme hudbu a díky nám se lidé usmívají a my se také usmíváme a jedeme pořád dál.

A máte naplánované nové album…

DoItAll: Desku s názvemLOTUG 20 jsme připravili k oslavě dvacátého výročí v hip hopu a to především pro naše fanoušky, kteří nám svoji přízni k tomu dopomohli. Pro nahrání této desky jsme použili ten samý vzorec, jako když jsme dělali Here Come the Lords. Vrátili jsme se zpátky domů, do nahrávacího studia Marley Marla. Tím nechceme říct, že bychom se snažili opět vytvořit to samé album, jako bylo Here Come the Lords, nic takového. Dnes je jiný čas, jiná doba, ale v podstatě jsme vsadili na ten samý vzorec a moc nás to bavilo, takže… První vinyl je naplánovaný na 18. února.

Ty jsi také vydal nový mixtape…

DoItAll: ano, a reakce na něj jsou zatím velmi dobré. Už dlouho jsem plánovat mixtape vydat 11. února a tak trochu jsem si přál, aby to nevycházelo takhle blízko data vydání našeho společného alba, ale už se nedalo jinak, protože celý můj team počítal, že to vyjde jedenáctého. Je to k stažení zdarma, ale pak je k tomu i celý balíček, který obsahuje například i triko a jiné věci. To se dá koupit a je k tomu i pár nových písní a krátký 7 minutový film s Treachem. Posílám shout out všem, co si mixtape stáhli.

Když vystupujete v Evropě, kde lidé ne vždy rozumí anglicky, zejména když text obsahuje nějaké specifické kulturní reference, nemáte pak pocit, že se něco z kontextu vaší tvorby vytrácí? Že některé věci zůstanou ztraceny v překladu?

Mr.Funke:Ne, to si nemyslím. Myslím, že vždy dochází k vytváření určité energie. A tato výměna energie mezi umělcem a člověkem, který si daného umělce cení, to je úroveň porozumění, která to vše překonává… Opravdového umělce lze rozeznat tak, že dokáže zprostředkovat určité poselství prostřednictvím svého umění, ať už je to malování, sochařství, zpěv, tanec, literaturu, cokoliv, to je jedno. A tady je to to samé. Já na tebe přenáším určitou náladu a jediný znak toho, že jsem svou práci odvedl správně, je to, že ty přijmeš přesně to, co jsem pro tebe vytvořil. Anebo si to vyložíš podle sebe.

Lord Jazz:Podle mě je hip hop univerzální jazyk. Kdekoliv na světě, například v Japonsku a v jiných místech kde jsme byli a kde lidé neumějí anglicky ani slovo, tak i tam naše texty znají a rozumějí jim. Dokonce pak, když dohrajeme se s námi snaží i komunikovat, většinou rukama, nohama, ale i tak. Ale komunikace prostřednictvím naší hudby je to hlavní. Jak říkám, je to univerzální jazyk, se kterým můžeme jít kamkoliv.

DoItAll v poslední písni na novém mixtapu mluví o tom, jak je důležité motivovat mladé lidi, holky i kluky, vést je ke vzdělávání. Věnujete se nějakým způsobem mladým lidem?

Mr. Funke: Určitě. Nemůžeš dělat něco tak dlouho jako to děláme my bez toho, abys také něco dávala své komunitě. Děláme toho hodně, tuto otázku by měl zodpovědět zejména DoItAll, protože je toho opravdu hodně.

Lord Jazz:Já ti mohu jen v rychlosti říci, co dělám pro mládež a školy v Paříži, kde momentálně žiju. Mám pocit, že hodně mladých má zkreslený představy o tom, co je hip hop. Myslí si, že jde jenom o násilí a o to, co vidí ve Státech. Takže já se snažím změnit jejich smýšlení a ukázat jim, že o tom rozhodně hip hop není. Nemám zatím svou vlastní školu, ale dvakrát do měsíce se věnuji mládeži, dávám jim jiné možnosti než jen trávit večery na ulicích, takže jim ukazuju DJing nebo jak udělat beat. Moje dcera, DJ Glo, je učí také. Dělám to, abych jim ukázal, že existuje i jiný směr, kterým můžeš jít. Že ne všechno je negativní, a že pozitivní přístup k životu tě může dostat mnohem dál.

DoItAll:Já mám organizaci, která se jmenuje Two Eleven Community Impact a naší hlavní iniciativou je gramotnost. Všechno, do čeho se zapojuješ, ať je to cokoliv, tak to bude vždy souviset s gramotností, v tom smyslu, že tomu vždy musíš nějakým způsobem rozumět. Naším hlavním cílem je tedy zvýšit gramotnost v různých čtvrtích a naučit lidi, jak vytvářet vlastní politiku. To bys byla překvapena, kolik lidí žijících v rámci dané komunity vůbec nerozumí zásadám politiky své vlastní komunity, vůbec neznají, na co mají právo a na co ne. Věnujeme se také dětem a jejich vzdělávání, pomáháme jim ve školách. Stačí se podívat na naší stránku 211communityimpact.org kde je seznam našich aktivit v Newarku, New Jersey. A je to docela vtipné, protože hip hop, jak říkal Jazz, má často velmi špatnou pověst. Víš jak, když je ve zprávách DMX, tak je to na titulní straně, ale když například Lord Jazz pomáhá dětem naučit se číst nebo cokoliv jiného, tak o tom nikde neuslyšíš. Hip hop neustále roste, teď je mu 40 let, a kdyby ses na to dívala jako na člověka, tak každý komu je 40 let, tak již má minimálně dvacetileté zkušenosti s dospělostí, nebo i víc. Takže může něčím přispět a pomoci někomu jinému. Já si myslím, že to začne být vidět… a musím přiznat, že zejména rapeři z 90. let přebírají zodpovědnost a dělají hodně pozitivních věcí. Rapeři 90. let, to je úplně něco jiného, než interpreti v jiných hudebních žánrech, kde prostě ty lidé upadnou v zapomnění. Zlatá doba v hip hopu je považována za jednu z nejlepších a v Evropě to lidé respektují. A díky tomu mohou umělci 90. let nadále dělat to, co milují a uživit i svou rodinu. Já si tak říkám, jak je možné, že Amerika tvrdí, že 90. léta jsou ty nejlepší, ale žádné turné umělců z tohoto období v Americe neuvidíš. A díky internetu už ani nemůže nastat to, že hip hop se do České Republiky dostane až v roce 1993. Už nemůže nastat žádné zpoždění, protože se k nám všechno dostává v tu samou dobu. A lidé, kteří nás podporují, tak ti zažijí ty historické okamžiky. Takže Amerika přichází o hodně historických momentů.

Vy jste na scéně už skoro 20 let a zažili jste změny nejen v technologii, ale i co se týče globálního úspěchu hip hopu. Dnes už hip hop není jenom o základních elementech, ale také o podnikání, o tom, že má člověk vlastní televizní show, reality show a jiné. Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se věnovali i něčemu jinému nežli hudbě?

Mr. Funke:Proč ne? Jako umělec jsi tady pro to, abys rostl. Tvorba jakéhokoliv dobrého umělce, ať už je to Rembrandt nebo Beethoven, má společné především to, že vždy inspiruje lidi. Já jsem upřímně přesvědčen o tom, že pokud by Beethoven chtěl byt malířem, tak bude úžasným malířem. A pokud by chtěl Rembrandt psát písně, tak by byl skvělým textařem. Jde zejména o kreativitu uvnitř mysli, která vytváří umění. Většina umělců je dobrá v jakékoliv formě umění, nebo ve více formách, například umět zpívat, tančit, hrát na nástroje nebo být dobrým komikem.

DoItAll:Já bych k tomu ještě dodal, že cokoliv v čem máš úspěch a do čeho investuješ nějakým způsobem, tak musíš využít. Tím myslím to, že vezmeš něco, co umíš, stejně jako hip hop, a uděláš z toho něco úplně nového, co tady ještě nebylo.  Předtím se lidé zaměřovali na tvůj příběh, dostali do rukou album, přečetli si, kdo na tom albu spolupracoval, podívali se na video, kde sledovali, na které ulici se odehrává, a poslechli si celé album, kde ten svůj příběh vytváříš. Tento příběh už tímto způsobem neexistuje. Takže teď je daný příběh opět vytvářen, ale prostřednictvím blogů nebo reality show. A jak říkal Funke, umělec je umělcem ať dělá cokoliv. Každý se mě ptá, co mám rád, jakou hudbu mám rád. Pro mě je hudba základem, ale já zbožňuji kreativitu. Rád vytvářím. A pokud jsme byli stvořeni k obrazu Boha, nebo jakkoliv mu říkáš, pak je to naší povinností. To je důvod, proč jsme tady, abychom dále tvořili.

Mr. Funke:  Co se týče schopnosti tvořit… Jedna z věcí, která mě vždy iritovala, je termín „raper“. Nemám ho rád. Já nejsem raper. Jako raper jsem se přestal označovat už dávno. Protože každý může rapovat. Každý rapuje. Ale dokážeš svými slovy vytvořit určitý obraz? A dokážeš u lidí vyvolat ty samé pocity, které jsi cítil, když si tu píseň psal? Je to stejný dar jako zpěv nebo tanec a další formy kreativního umění. Z nějakého důvodu se zdá, že emceeing, či umění emceeingu nemá tu samou hodnotu, kterou by měl mít na základě úrovně kreativity a umění, kterou nezbytně má. Myslím si, že tady je určitá subkultura emceeingu, ale vlivem mainstreamového hip hopu MTV a Viacomu je odsunuta do pozadí. Mám za to, že bychom měli jít od toho co nejdál a vrátit se zpátky k emceeing, k umění být emcee, protože tak to začalo.

DJ Lord Jazz:Já osobně jsem například nikdy nechtěl být hercem, protože si myslím, že abys to dělala, tak musíš mít pro to určité zanícení. Nemůžeš se jen tak stát hercem, hodně lidí to studuje, takže pokud to není tvoje opravdová vášeň a nedáváš tomu 120 procent, tak to nikdy nedokážeš. Hodně lidí si říká „chci být ve filmu“. Ale tak jednoduché to není. Stejně tak není jednoduché rapovat, být producentem nebo DJem. Není jednoduché neustále cestovat, nejíst, nespat, i když jsi nemocná, tak to stejně musíš dělat, na to většina lidí nemyslí. Proto musíš mít tu vášeň. A já prostě nemám to zanícení stát se hercem. I přesto, že teď budu hrát ve filmu. Byl jsem na castingu se svou dcerou, protože chtěli zejména ji a já jsem s ní zkoušel danou scénu. O týden později nám volali a říkali: „Glo tu roli dostala. A ty také!“ A já si říkal, co? Já jsem s ní jen zkoušel a jim se to prostě líbilo…

Mr. Funke:Ale je tady i druhá strana a moc se o ní nemluví. Možná proto, že mnoho umělců to tak cítí, ale nemluví o tom, protože se bojí, že by své fanoušky urazili. Hodně velká míra zodpovědnosti za udržení určité úrovně kvality co se týče naší formy umění, závisí i na našich fanoušcích. Byla doba, kdy člověk musel být dobrý, mít opravdu talent. Dnes žádný talent nepotřebuješ. Existují například i takoví lidé, kteří začali rýmovat před týdnem, pak nahráli mixtape, pak najednou se objevili na internetu a ani nevíš jak a najednou se z nich stali hvězdy. Takže z jednoho bodu do druhého se dostanou během 30 dnů a najednou vystupují v show Davida Lettermana. Ta laťka je dnes tak nízko, že kdokoliv může cokoliv nabídnout průměrnému posluchači a říkat tomu hip hop. A to je problém. Ale tento problém my jako umělci nevyřešíme. Jediné, co můžeme, je nadále dělat naší hudbu. Ta zodpovědnost je ne fanoušcích. Nedovolit nikomu, aby jim zakryl oči a nenechat jen tak někoho, aby jim podsouval cokoliv a tvrdil „jo, tohle je hip hop, to se ti musí líbit“.

Já jsem měla vždy pocit, že pokud má někdo opravdu zájem o hip hop, tak může začít u mainstreamu a pak se postupně dostat i k hiphopové kultuře…

Mr. Funke:Chápu, co tím myslíš, a je to možné, jediný problém, který s tím mám já, je že ta kultura je zde už tak strašně dlouho a není to tak, že bys o ní nikdy neslyšela, nikdy jí nebyla vystavena. To v dnešní moderní, mikrovlnkové, mít všechno a hned, době. Dnes mají desetileté děti mobil, tablet, laptop. Když mě bylo 10, tak jsme u nás doma ani telefon neměli. Žijeme v jiné době, takže taková situace už asi nenastane.

Vzpomínáte si na vaše první setkání s hiphopovou kulturou? Kdo vás ovlivnil, když jste začínali?

DJ Lord Jazz:Ještě před hip hopem jsem poslouchal desky mých rodičů na osmi stopových páskách všechno od jazzu přes Phyllis Hyman, až bo Jamese Browna a podobné skupiny. Prostě jsem je poslouchal a vypnul. Víš jak, pořádný old school. A tehdy jsem se zamiloval do hudby. A pak někdy kolem roku 1983, 1984 jsem poprvé viděl Run DMC a jejich video Rock Box a říkal jsem si, „Cože? Oh my God!“ První deska, kterou jsem si koupil, byla Art of Noise – Beatbox a tu mám doteď, podepsanou svým původním jménem. Takže Run DMC, Whodini, DJ Marley Marl, Kool Herc a všichni první DJové, tam jsem začínal já.

DoItAll:Moje první vzpomínka co se týče hiphopové kultury, sahá do doby, kdy jsem žil v Irvingtonu, v New Jersey, na 19. Avenue. Bratr mé matky zrovna odešel z armády a neměl kde bydlet, takže mu moje máma nabídla, že může zůstat v jednom z našich tří pokojů, než se opět postaví na vlastní nohy. A každý den jsem z jeho pokoje slyšel Sugarhill Gang. Měl pořád zavřený dveře, a když mě pozval dál, tak to bylo jako úplně v jiném světě. On byl takový menší chlap a měl tam dva velké gramofony a v celém pokoji byla taková divná mlha a ta vůně, což byla samozřejmě marihuana. Takže za mě to byla skladba Rapper’s Delight a kouření trávy a tak jsem se zamiloval do hip hopu.

Mr. Funke: Mně se každý ptá, co mne inspirovalo k tomu, že jsem se stal emcee, nikdo se mne ještě nezeptal, co mě inspirovalo zapojit se do hip hopu jako do kultury. A to je důležité, protože já osobně jsem jako emcee nezačínal. Já jsem se k hip hopu dostal, když mi bylo 8 tedy v roce 1980 a byl jsem zakladatelem breakdance crew DTR (Down to Rock). Bylo nás asi 8 a často jsme battlovali s jinými breakovými crew. To jsem dělal asi tak 2 – 3 roky. A pak jsem začal tagovat a trávit čas s tagovací crew. Tenkrát jsem si říkal Tought T a to mi bylo 12. Tehdy jsme nosili kožená saka s kapucí. A pak jsem slyšel „Sucker MC’s“ od Run DMC a to vlastně změnilo můj život. „Two years ago a friend of mine asked me to say some MC rhymes“.

Lord Jazz:Celkově styl Run DMC byl důležitý. Víš jak, Afrika Bambaataa a všichni kolem něj, ti měli na sobě pořád nějaké doplňky z peří a divné hadry s různými vzory a to jsme si říkali, co to má sakra na sobě. Nic z toho jsme si nemohli dovolit koupit. A pak přišli Run DMC jen v džínách a prostě vypadali normálně, obyčejně.

Mr. Funke:Jejich styl přesáhl hip hop. Musíš to chápat tak, že Run DMC byli jádrem a kolem nich byly další skupiny, které jsou zodpovědné za to, že se hip hop stal mainstreamem. Beastie Boys, LL Cool J, Curtis Blow, ten byl vlastně prvním hiphopovým sex symbolem. A to bylo to jádro, které posunulo hip hop na místa, kde lidé ani hip hop nechtěli. Najednou hip hop vnímali i lidé, kteří by si ho ani nevšimli nebýt těchto skupin.

Lord Jazz:A pak přišel Vanilla Ice a MC Hammer. Já je ze zásady nikdy nedissuju… Mále jsem řekl, že byli pozitivním přínosem pro hip hop (smích)… Každopádně dostali hip hop do celosvětového povědomí. Hodně lidí je dissuje a říká „Fuck Vanilla Ice, Fuck MC Hammer“

Mr. Funke:Ale to má také odvrácenou stránku. Protože Vanilla Ice by zřejmě nikdy nerapoval, kdyby nebylo Run DMC a jejich “Rock This Way“. Musel se s tím nejdříve setkat, aby věděl o co jde… A odkud je Vanilla Ice? Z nějakého Arkansasu?

Lord Jazz:Ale musíš chápat, že hip hop pochází z ghett amerických velkoměst, a pak když přijde nějaký běloch, a třeba začal rapovat před rokem, tak bude prostě mít větší komerční úspěch, a to ta skladba ani nemusí být tak dobrá, třeba je jen chytlavá.

Tak to ale není nic nového, to souvisí s apropriací afroamerické hudby, která se děje už několik desetiletí…

Lord Jazz:Právě no, tak to prostě chodí.

To samé se teď řešilo s cenami Grammy a s Macklemorem.

Mr. Funke:A on dobře ví, že si to nezasloužil. A na tom se nic nezmění.  

Po všech těch letech v hip hopu, co vás motivuje? Je ta vaše vášeň pořád stejná, že se vidíte, jak to děláte dalších 20-30 let?

Lord Jazz:Já mám pocit, že to je prostě v nás. Nemyslím si, že by to někdy zmizelo. Mám pro tebe příklad. Když jsem studoval na vysoké, tak jsem tam měl vlastní pořad v rádiu. A víš, jak to chodí na vysoké, setkáš se tam s různými lidmi z celých Států. Jednou jsem takhle dělal DJe na jedné párty u nás doma v Clevelandu, Ohio, a tam opravdu pouštíme jenom hip hop, nic jiného. Možná občas nějaké reggae, ale hip hop byl vždy základ. A nějaké holky ke mně přišli a říkají, „pustíš nějaký house?“ a já si říkám, „House? Ne, to rozhodně nebudu pouštět!“ Protože tam u nás, house byl považován za hudbu pro gaye a takové sračky my neposloucháme. Ale rozhodně mi otevřela obzor. Říkal jsem si… house… Takže jsem začal chodit do hudebních obchodů a udělal jsem si výzkum historie housové hudby a začal jsem to také hrát, a když jsem viděl, jak na to reagují holky na parketu… Opravdu mě to začalo zajímat. A pak když jsem hrál hip hop, tak se mě ptaly „Ty ještě pořád hraješ hip hop?“ A to mi bylo tak devatenáct. A to jsem si také říkal, „Ty jo, kdy se mi přestane líbit hip hop?“ Protože lidé mají tendenci hip hop věkově omezovat. Jako že když už dosáhneš určitého věku, tak bys měla přestat a přenechat to mladší generaci. A to se s jinými hudebními žánry nestává. Myslím, že mě to nikdy nepřestane bavit, dokud budu hip hop stále milovat.

Mr. Funke:Já jsem z New Jersey a tam je house hip hop… Víš jak, často se lidé ptají, proč to rapeři z 90. let pořád dělají a přitom takový Mick Jagger, tomu je tak 147 let a pořád se tlačí na pódium.

Únor je tradičně měsícem černošské historie. Pokud byste měli možnost se s nějakou historickou osobností setkat, kdo by to byl a na co byste se zeptali?

Mr. Funke: Hmmm existuje hodně lidí, kterých bych se chtěl něco zeptat. Například zpěváků a obecně lidí, kteří tohle dělali přede mnou, předtím než jsem se vůbec narodil. Jackie Wilson, moc rád bych si sedl a popovídal s Marvinem Gayem, Roger Troutman… těch jmen je strašně moc.

Lord Jazz:Já bych si rád popovídal třeba s mými starými rodiči, protože ti to ještě zažili na vlastní kůži. Ale rozhodně bych se rád zeptal Jamese Browna, odkud měl ten funk… James Brown byl prostě ztělesněním všeho…

DoItAll Mixtape:

http://211mediagroup.com/doitall-the-hunger-in-my-voice-pt-2-mixtape/

Digital Dynasty 29 hosted by Lords of the Underground (mixtape):

http://www.audiomack.com/album/thaadvocate/digital-dynasty-29-hosted-by-lords-of-the-underground

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná