La Coka Nostra: Jsme takoví mimozemšťané, že nás nemohou kopírovat, ani kdyby chtěli

Další chorá noc v pražském podzemí je za námi. Rock Café tentokrát hostilo legendární střelce La Coka Nostra. Klub našlapaný k prasknutí a teplo, že bys mohl dusit zeleninu. Ale nic z toho neubralo na síle show, kterou trojice emcees předvedla. Ještě než naplnili uši všech fans svým kvalitním rapem, jsem měl možnost tuto bandičku vyzpovídat. Jejich život v posledních letech přinesl mnoho změn a tím pádem i otázek, na které se v uvolněném rozhovoru můžete těšit.

 
Slaine, Bille, vy oba jste byli tak trochu ve volném pádu směrem na dno, předtím, než jste se rozhodli otočit svůj život. Byly právě změny ve vašem životě tím důvodem, proč jste se vrátili zpět jako La Coka Nostra?
 
Ill Bill (IB): Jo, oba jsme prošli dost šíleným životním obdobím a to, o čem rapujeme nejen na poslední, ale i předposlední desce, je hodně osobní a zároveň terapeutické. Prostě to ze sebe dostávám. A vzhledem k tomu, že jsme oba procházeli podobnými zážitky ve stejný čas, pomohli jsme si vzájemně.
 
Takže ta znovuobjevená chemie prostě zafungovala i po letech?
 
Danny Boy (DB): My sme vždycky měli super chemii jako kapela, ale mám pocit, že tímhle se ještě zlepšila.
 
Slaine (S): Jo, my jsme byli aktivní i mezitím, co La Coka nevycházela. Poslední album bylo hodně o osobním růstu a vnitřních pocitech, oba jsme prošli obrovskými změnami a taky jsme zestárli, takže se to odráží i v našem rapu.
 
 
A jak vnímáš svůj tourlife teď, jako střízlivý člověk, v porovnání se svou nespoutaností v minulosti?
 
S: Zrovna jsem se o tom dneska bavil s Dannym, že ten střízlivý život není tak špatný. Žeru dobrý žrádlo a užívám si to. (smích) Bylo to kolem 2008, nebo 2009, jeli jsme tour po Evropě a u pražské zastávky to byla jedna z mých prvních shows, kde jsem se snažil zůstat střízlivý. Bylo to léta před tím, než jsem skutečně začal abstinovat, ale Danny se mi již téhdy snažil pomoct a povzbudit mě. Bill přišel, říkal, že má o mě strach, prostě ten typ věcí, které nechceš slyšet. A tak jsem měl období, kdy jsem byl střízlivý na tour a pak doma se rozbíjel do komatu. Střízlivost mi vydržela vždycky pár týdnů, nebo měsíc a pak jsem do toho znova spadnul. A dnes je to víc než 4 roky co abstinuju. A je to pro mě úplně nový svět. Myslím, že jsem se vždycky bál, že prostě moje hudba a shows nebudou tak dobré, když budu střízlivý. Nebo, že budu lepší řidič, když se opiju. (smích) Nalhával jsem si, že všechno, co dělám pod vlyvem, dělám líp. To se prostě děje, když se do chlastu zblázníš tak, jako já v té době. A pravda je taková, že se prostě cítím líp, když jsem na tour střízlivý. Jsem víc sebejistý, mám čistou hlavu a užívam si sebe i života mnohem víc.
 

Slaine:  Myslím, že jsem se vždycky bál, že moje hudba a shows nebudou tak dobré, když budu střízlivý.

 
A cítíš se tak i ve své nové tvorbě a kreativním procesu? Zdá se, že tvůj poslední sólový počin Slaine Is Dead a následná kolaborace s Termanologym na Anti-Hero tě oživila a nabral si druhý dech?
 
S: To Thine Yourself Be True jsem nahrál v počátečních dnech mé střízlivosti, Slaine Is Dead a Anti-Hero jen krátce poté. A ten rozdíl tam je výrazný hlavně v tom, že když jsem chlastal a fetoval, nahrával jsem klidně 17 hodin v kuse. Ale nebyl jsem tolik soustředěný. Teď daleko víc přemýšlím u toho procesu. Úpřimně, nenahrávám tolik, co jsem byl zvyklý předtim, protože i mé životní priority jsou víc vyvážené a mám jiné věci, které jsou pro mě stejně důležité jako rap. Kdežto předtím jsem ignoroval všechno ostatní a byl ve studiu pořád. Dneska už nemelu slova jen tak, přemýšlím víc o tom, co říkám. Jsem k sobě víc kritický. Rozbitej jsem měl víc volnou flow, ale za střízliva jsem daleko soutředěnější na obsah a ta hudba má pro mě větší váhu.
 
A co ty Bille? Taky si říkal, že tvůj nedávný život byl plný změn. Cítíš taky pozitivní výsledky své práce ve své tvorbě za poslední dobu? 
 
IB: Určitě, ale my se Slainem jsme vždycky měli jiný tvořivý proces. Já jsem nikdy nebyl takhle obsesivní se studiem. Slaine vždycky byl ten typ, co dokáže napsat pecku ve studiu na koleni. Já nikdy. Já rád nad svými slokami sedím třeba ve čtyři ráno a ve studiu se objevuju s 4-5 napsanými slokami a nahrávám a vymakávám je tam. Nerad píšu mezi lidma, ve studiu, jsem rád u svého tvořivého procesu sám a v chillu. Miluju ticho, když tvořím. Vždycky jsem byl takový, to se nezměnilo. Ten jediný rozdíl, co jsem postřehul je, že nahrávám víc, než v minulosti, protože si sám dělám i nahrávání a to jsem dlouho nebyl schopen dělat. Ale jak jsem u toho trávil ve studiu čas, naučil jsem se makat v ProTools a musím poslat shoutout Q-Unique, protože mi toho kolem nahrávání hodně ukázal, naučil mě pár triků. A tím pádem jsem teď schopen nahrávat sám sebe a nahrávám o hodně víc. Hodně experimentuju, protože mám na to prostor a čas. Když se mi to nelíbí, smažu to a předělám. V minulosti, když jsem chodil do studia, byl jsem víc připravený a sloky měl naučené nazpamět. Kdežto dneska můžu nahrávat doma ve spodním prádle a dělat jednu skladbu klidně 3 dny. 
 
 
Takže to je jakoby jste si vyměnili místa. Slaine, ty víc přemýšlíš a chodíš do studia když si ready a Bille, tebe netrápí hodiny ve studiu, takže máš víc volnou flow? 
 
IB: Jo, má to jiné důvody u každého z nás, ale je to tak (smích) a pořád to jako La Coka funguje. První album La Coka jsme dělali tak, že jsme se vždycky sešli se studiu a dělali na skladbách společně. Žádné emaily ani nic podobné.
 
A tady Danny je ten, kdo vás do toho studia všechny dotáhnul, že?
 
IB: Jo, přesně tak. A bylo to fakt těžké, protože v té době byl kolem internetového featovaní hodně velký boom a lidi prostě nechtěli jezdit přes půlku Států a sedět ve studiu třeba týden. A pro mě to taky bylo něco nového. Seděl jsem ve studiu a hodně z mých textů z prvního alba jsem napsal tam. A za další, nikdo tam nebyl moc střízlivý, kromě tady Dannyho. Tripovali jsme tam, ulítali si úplně jinam. Takže je tam určitě několik věcí, které bych za normálních okolností udělal jinak. Ale to je to, co dělá náš debut tím, čím je. Dalo mu to specifickou energií. 
 
Danny, co tě dovedlo k tomu dotáhnout tyhle blázny do jednoho studia. Musel si vědět, že to bude jízda...
 
DB: Původně měl DJ Lethal smlouvu o lokálního studia na hromadu hodin, které pořádně nevyužíval. Prosil mě o pomoc, abych našel lidi, co mu pomůžou udělat projekt a vybookovat ty hodiny. A já jsem v té době poznal Slaina a dalších pár kluků a nakonec zbyli tři. A tak mě napadlo, že místo třech sólovek, bychom mohli udělat jedno pořádné album. A pak - tahle story je starší než Bible - potřebovali jsme nějaké větší jméno, které by nám pomohlo. A to jsem nebyl a nemohl být já. A tak jsem oslovil Billa, který prostě uměl udat směr, kterým se ta kapela má ubírat. No a pak se protrhla hráz s rappery, které jsme na tom albu chtěli mít, odhaduju, že to bylo tak patnáct lidí. Ale hodně z toho nevyšlo...
 
IB: Yop, Q-Unique, Goretex, Sabac Red, a mnoho dalších. Když vznikla první Wiki stránka La Coka, bylo tam asi 20 jmen, všichni jsme se znali, ale bylo to o tom, kdo přišel do studia a hodně lidí si prostě jelo svou cestu. Já v tom měl vizi a věřil jsem tomu projektu a nikdy jsem nevynechal studio. Byl jsem tam pokaždé.
 
S: A měli jsme to pravidlo, že musíme být ve studiu spolu, jinak se nenahrává.
 
DB: Třeba Big Left ze San Diega, který byl původně v plánu základní sestavy musel v té době tahat plný úvazek a měl malé dítě, takže to nevyšlo.
 
IB: A my jsme prostě našli cestu, jak tam být a dělat to.
 
S: Prostě jsem všeho nechal a letěl do LA a nahrával.
 
DB: Byl tam taky třeba emcee jménem Optimist, který byl neskutečný talent, ale ta energie se prostě nepotkala se zbytkem a tak odpadnul. Byla to prostě hromada alfa samců na hromadě a né každému to vyhovovalo. Bylo to o tom, že v té době prostě chyběl syrový boombap a La Coka byl způsob, jak jej vrátit. Celý rap byl prostě popový bullshit a my jsme chtěli dělat věci pořádně a být naprostý opak. Big Left byl v té době neskutečně kvalitní emcee, se skvělým hlasem. Slaine měl zase svou textařinu. Když tedy prominu ten jeho divný debliní bostonský přízvuk, nebo co to ma kurva být. (smích) A Bill je anomálie sám o sobě. Nikdo nerapuje podobně jako on.
 
IB: Je to tak, my jsme prostě takový mimozemšťani, že nás nemůžou kopírovat, ani kdyby chtěli.
 
DB: Jo a hlavně málo kapel drží při sobě tak jako my. Jsme něco jako Hells Angels rapu. Banda maníků z východního pobřeží, co se vydala na západ nahrávat něco, co tam nikdo nechápe.
 

Marty - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná